Historie světové kulturistiky:
Období 1998 - 2001

Trůn soutěže Mr. Olympia se ukončením kariéry Doriana Yatese uvolnil. Přišla konečně doba, kdy se trio korunních princů Doriana Yatese - Ray, Levrone, Wheeler - dočká vytouženého vítězství? Nebo přichází čas Nassera El Sonbatyho, který na poslední Olympii Doriana tolik potrápil? Na konci roku 1997 nepřipadal pro odborníky nikdo jiný v úvahu.

1998

Arnold Classic měl naznačit, kdo bude největším favoritem Olympie. Došlo opět k souboji Sonbatyho a Wheelera. Flex Wheeler na poslední Olympii, jako největší možný konkurent Doriana, chyběl. Nasser El Sonbaty byl pro Doriana vyrovnaným soupeřem. A tak bylo otázkou, kdo je dnes po odchodu krále nejlepší? Oba se předvedli ve skvělé formě. Flex sice těsně vyhrál, ale Sonbaty zůstával spolu s ním kandidátem na titul Mr. Olympia 1998. Třetí byl tehdy Vince Taylor ve svých 42 letech. Byl to jeho poslední bod do žebříčku. Flex Wheeler získal na Arnold Classic rekordní třetí titul a také se stal prvním mužem, který tento titul obhájil dva roky za sebou.

Historický žebříček do r. 1998
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Lee Haney	77
3.	Frank Zane	70
4.	Dorian Yates	62
5.	Robby Robinson	54
6.	Albert Beckles	53
7.	Kevin Levrone	52
8.	Franco Columbu	51
9.	Boyer Coe	50
10.	Chris Dickerson	49
11.	Sergio Oliva	48
12.	Rich Gaspari	46
13.	Flex Wheeler	43
14.	Serge Nubret	39
15.	Bill Pearl	38
16.	Lee Labrada	38
17.	Vince Taylor	37
18.	Shawn Ray	36
19.	Mohamed Makkawy	32
20.	Larry Scott	30
21.	John Grimek	30
22.	Nasser El Sonbaty	29
22.	Harold Poole	29
24.	Clarence Ross	28
25.	Reg Park	26

Noc šampiónů vyhrává Ronnie Coleman, který dobyl tuto soutěž na čtvrtý pokus. Porazil i Kevina Levroneho, který mu ale porážku oplatil na San Francisco Pro Invitational. Dostat se na úroveň Kevina byl pro Ronnieho cenný pocit. Přesto nic nenasvědčovalo tomu, že by měl Ronnie Coleman hrát významnější roli v boji o titul nejlepšího kulturisty planety. Ronnie závodil mezi profesionály již 6 let, od roku 1991, kdy vyhrál titul amatérského mistra světa. Do vyšších pater výsledkových listin se propracovával velmi pomalu. První tři roky se významnějšího úspěchu nedočkal. Poté se sice dočkal vítězství na Canada Pro Cup 1995, ale nebylo to v příliš velké konkurenci. V roce 1996 patřil již do světové špičky, ale její členové ho spíš poráželi, než s ním prohrávali. Rok 1997 mu vyšel snad ještě hůř než předešlý. Na Mr. Olympia dosáhl jen na 9. místo.

Přišel den zúčtování a celý svět se těšil na korunovaci nového krále. Mr. Olympia se již podesáté vrátila do New Yorku, kde ji hostila legendární Madison Square Garden. Ray a Levrone se nepotkali se svou životní formou, což byla pro oba jediná možnost, jak se namotat do souboje o titul. Naopak se životní formou se nečekaně potkal Ronnie Coleman. Dle očekávání bojovali o titul i Nasser El Sonbaty a Flex Wheeler. Všichni byli ve skvělé formě a muselo dojít na hledání malých chyb, které zdůvodní odpovědné rozhodnutí. Nasser doplatil na slabší záda a v podstatě i souboj o prvenství se odehrál v zadních pozicích. Zadní pozice rozhodovaly Olympie předešlých 6 let a tehdy ještě nikdo netušil, že budou rozhodovat i v příštích 8 letech. Coleman měl skvělá záda, ale v tomto srovnání a v tomto roce byl Wheeler ještě srovnatelným soupeřem. Rozdíl, který odborníci rádi jmenovali, byl při pohledu níže. Rozhodla vyrýsovanost hamstringů a hýždí ve prospěch Ronnieho Colemana. Tak byl tento skvělý souboj vyrovnaný a myslím, že Dorian musel mít při pohledu na tyhle dva chlápky vyschlo v puse. Určitě by byl Dorian rovnocenným soupeřem, ale forma obou byla taková, že bych si jeho vítězstvím nebyl jistý.

V našem historickém žebříčku se Kevin Levrone dostal do TOP 10 na 7. místo. Flex Wheeler se přibližoval první desítce, po roce 1998 to znamenalo 13. místo. Další příčky tehdejší špičky ve vrchních patrech žebříčku patřily Vinci Taylorovi (17.), Shawnu Rayovi (18.) a Nasseru El Sonbatymu (22.).

---

---

Mr. Olympia 1998

---

1999

Nasser El Sonbaty se v roce 1999 dočkal vítězství na Arnold Classic, když si poradil s Kevinem Levronem. Jak se ale později ukázalo, byl to poslední moment, kdy byl Nasser na vrcholu. Třetí byl Chris Cormier, před Jayem Cutlerem, pro kterého to byla již druhá sezóna mezi profesionály.

Na Noci šampiónů bojoval o vítězství Pavol Jablonický s Paulem Dillettem, nováčkem Dexterem Jacksonem a Markusem Ruhlem. Pavol získal senzační stříbro před bronzovým Dexterem Jacksonem. Zvítězil zkušený Paul Dillett.

Historický žebříček do r. 1999
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Lee Haney	77
3.	Frank Zane	70
4.	Dorian Yates	62
5.	Kevin Levrone	57
6.	Robby Robinson	54
7.	Albert Beckles	53
8.	Franco Columbu	51
9.	Boyer Coe	50
10.	Chris Dickerson	49
11.	Sergio Oliva	48
12.	Flex Wheeler	48
13.	Rich Gaspari	46
14.	Serge Nubret	39
15.	Bill Pearl	38
16.	Shawn Ray	38
17.	Lee Labrada	38
18.	Vince Taylor	37
19.	Nasser El Sonbaty	34
20.	Ronnie Coleman	32

V roce 1999 zavítala Mr. Olympia do Las Vegas, kde se koná dodnes. Na pódiu se zopakoval souboj dua Coleman - Wheeler. Flex nabídl opět překrásnou postavu a skvělou formu, ale proti němu se postavil Ronnie s novými kilogramy svalů. Brutální objemy, separace a vyrýsovanost rozhodly a rozdíl mezi těmito borci se zvětšil. Mnozí si začali uvědomovat, že svět kulturistiky stojí na začátku dalšího dlouhodobějšího kralování. Po osmi letech Haneyho a šesti letech Yatese tu byl Coleman, který měl před zbytkem špičky náskok.

Na Olympii 1999 se skvěle připravil Chris Cormier, který byl překvapivě, ale zcela zaslouženě třetí před Levronem a Rayem. Pro Chrise Cormiera to byla asi nejlepší forma kariéry. Finále uzavíral Sonbaty. Sedmý Paul Dillett se pomalu loučil s kontaktem s nejlepšími.

Generace kulturistů devadesátých let - Ray, Levrone, Wheeler, Sonbaty - měla za sebou už slušnou řádku odzávoděných let, a tak se dostávali v historickém žebříčku stále výš a výš. Po přičtení bodů za rok 1999 se dostal Kevin Levrone již na 5. pozici. Flex Wheeler stále přešlapoval na hraně první desítky, tentokrát na 12. pozici. Do druhé dvacítky, kde byl již zabydlený Shawn Ray (16.), vstoupili Ronnie Coleman (20.) a Nasser El Sonbaty (19.). V roce 1999 bylo stále otázkou, kdy se rozjeté kariéry těchto žijících legend zastaví.

---

---

Mr. Olympia 1999

---

2000

V roce 2000 se na Arnold Classic sešla opět světová konkurence. Z nejlepších 4 kulturistů poslední Olympie chyběl jen Ronnie Coleman. Souboj se tedy odehrál mezi Wheelerem, Cormierem a Levronem a výsledky kopírovaly jejich pořadí z Mr. Olympia. Flex Wheeler vybojoval rekordní čtvrté vítězství. Druhý byl Chris Cormier a třetí Kevin Levrone. Na Noci šampiónů zvítězil Jay Cutler před obry Markusem Ruhlem a Paulem Dillettem. Vše nasvědčovalo tomu, že souboj o titul Mr. Olympia svede opět Coleman s Wheelerem. Kevin Levrone vyhrál naposledy Arnold Classic v roce 1996 a od té doby byl na Olympii třikrát čtvrtý. Vždycky mu chyběl krůček do super formy a bez ní nebyl schopný konkurovat absolutní špičce. Nejdříve ho v letech 1997 - 1998 zastiňovali vedle držitelů titulu Mr. Olympia Flex Wheeler a Nasser El Sonbaty, později Sonbatyho vystřídal Chris Cormier. Životní formu načasoval Kevin právě v roce 2000, kdy kromě Colemana porazil na Mr. Olympia zbytek startovního pole včetně třetího Flexe Wheelera a čtvrtého Shawna Raye.

Pomyslnou špičku uzavíral Nasser El Sonbaty, za což si Nasser připsal do našeho historického žebříčku poslední body. Nasser patřil v letech 1997 - 1999 mezi absolutně nejužší špičku, resp. se dá říci, že byl kandidátem na titul Mr. Olympia.

Historický žebříček do r. 2000
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Lee Haney	77
3.	Frank Zane	70
4.	Kevin Levrone	63
5.	Dorian Yates	62
6.	Flex Wheeler	58
7.	Robby Robinson	54
8.	Albert Beckles	53
9.	Franco Columbu	51
10.	Boyer Coe	50
11.	Chris Dickerson	49
12.	Sergio Oliva	48
13.	Rich Gaspari	46
14.	Ronnie Coleman	44
15.	Shawn Ray	41

Stejný osud jako Nassera potkal i Flexe Wheelera, což tehdy na Mr. Olympia 2000 nikdo nečekal. Flex byl stále pan kulturista. U Nassera byla příčina toho, že opustil špičku, pozvolný pokles formy, jako kdyby jeho tělo stárlo. U Flexe to mohla být demotivace, dost možná se na jeho formě ale již odrazilo vážné onemocnění ledvin, které mu lékaři po několika měsících strávených v nemocnici diagnostikovali v lednu 2001. Ronnie Coleman vypadal v té době nedostižně, Kevin Flexe vystřídal na pozici dvojky a na Arnold Classic Flex již dokázal překonat všechny rekordy. Takže si nejdříve naordinoval roční pauzu a poté se sice pokusil o návrat, ale po 7. místu na Mr. Olympia 2002 a 3. místu na Ironman Pro 2003 musel ukončit kariéru kvůli transplantaci ledvin. Pro mnohé bude možná navždy Flex považovaný za nejkrásnějšího kulturistu historie. Jeho tvary a symetrie byly skutečně dokonalé. Flex soutěžil mezi profesionály 33krát, 17krát vyhrál a jen 5krát odešel horší než na druhém místě. Vedle zmíněných 4 vítězství na Arnold Classic dokázal 5x vyhrát Ironman Pro Invitational a jednou Noc šampiónů. Se třemi stříbry z Mr. Olympia se vyrovnal v tomto trochu smutném rekordu kulturistům, jakými byli Rich Gaspari, Kevin Levrone a Franco Columbu.

První patnáctka žebříčku po roce 2000 měla zastoupení 4 kulturistů té doby. Shawn Ray se usadil na 15. místě těsně za Ronniem Colemanem. Kariéry Kevina a Flexe byly oproti Ronniemu delší a oproti Shawnovi aktivnější, proto jim patřily vyšší pozice. Wheeler vstoupil do TOP 10 na 6. místo a Kevin se posunul o další příčku výš, před svého velkého soupeře Doriana Yatese, kterého nikdy neporazil. Už jen 7 bodů mu chybělo na legendárního Franka Zanea.

---

---

Mr. Olympia 2000

---

2001

V roce 2001 se konečně Arnold Classic dočkal toho, že na jeho pódiu nastoupil držitel titulu Mr. Olympia. Lee Haney a Dorian Yates tuto příležitost nevyužili. Ronnie Coleman přišel možná ve své nejlepší formě kariéry a zcela jasně získal vítězství, což bylo umocněno i neúčastí zbytku špičky, kterou zastupoval jen Chris Cormier, který vybojoval stříbro před Dennisem Jamesem. Dennis James je posledním medailistou Universe Pro NABBA, který se dokázal prosadit mezi profesionály IFBB. Dennis byl na této soutěži v roce 1996 druhý. Poté musel ovšem získat profi kartu obvyklým způsobem, což v jeho případě bylo vítězství na USA Championships NPC 1998. Dalším takovým kulturistou se může dnes stát Tomáš Bureš nebo Lionel Beyeke, kteří v letech 2006, resp. 2008 získali na Universe Pro NABBA také stříbro.

Na Noci šampiónů vyhrál Orville Burke s tak obrovskými zády, že se každý začal těšit, až bude moct tato záda porovnat se zády Ronnieho Colemana, což se stalo ve finále Mr. Olympia 2001, kde skončil Orville šestý. Za Orvillem byl tehdy na Noci šampiónů druhý Dexter Jackson.

Na Mr. Olympia 2001 sice pokračoval Ronnie Coleman ve svém vítězném tažení, i když jeho forma byla horší než na Arnold Classic. Objevil se ale nový soupeř. Do absolutní špičky se probojoval Jay Cutler, který byl v předešlém roce osmý. Jay se v tomto roce fantasticky zlepšil a zaostal za Ronniem o hubených 6 bodů. Jay za Colemanem porazil celý zbytek startovního pole včetně třetího Levroneho, čtvrtého Raye a pátého Cormiera. I přes stále velký rozdíl mezi Ronniem a zbytkem světa byla postava Jaye Cutlera již tehdy pro mnohé odborníky příslibem toho, že by mohl být právě Jay Cutler v následujících letech Ronniemu vyrovnaným soupeřem.

Historický žebříček do r. 2001
1.	Arnold Schwarzenegger	91
2.	Lee Haney	77
3.	Frank Zane	70
4.	Kevin Levrone	67
5.	Dorian Yates	62
6.	Flex Wheeler	58
7.	Ronnie Coleman	56
8.	Robby Robinson	54
9.	Albert Beckles	53
10.	Franco Columbu	51

Ronnie od svého prvního vítězství na Olympii přidával na své tělo stále další objemy svalů, které do tohoto roku dokázal každým rokem kvalitně zpracovat. Ronnie byl o stupeň objemnější než jeho konkurenti, jeho záda byla nepřekonatelná, obrovská a strašně hluboká, s povinným stromečkem a obrovským vzpřimovačem. Vypruhované hýždě a hamstringy podtrhovaly zadní pózy, které byly základem jeho úspěchů. Zepředu neměl Ronnie problém se stehny, vysokými a špičatými bicepsy a hrudníkem, který byl napruhovaný i v póze „velký zádový sval zepředu“, což není příliš obvyklé. Slabiny se na Colemanově postavě daly najít. Bylo to především neforemné břicho, slabší triceps, a když zvedl ruce, spodek prsou jako by někam zmizel. Ronnie Coleman se v historickém žebříčku ziskem titulů Mr. Olympia 2001 a Arnold Classic 2001 katapultoval do TOP 10 na sedmé místo.

Rok 2001 byl také rokem, kdy ukončil svou bohatou kariéru Shawn Ray. Shawn Ray měl za sebou neuvěřitelných 12 let, kdy byl každý rok ve finále Mr. Olympia. 2x bral stříbro, 3x bronz. Ve startovní listině soupeřil nejčastěji s Kevinem a Flexem. Na rozdíl od nich byl ale velmi pasivní, co se soutěžení týče. Soustředil se jen na Olympii a jen 3x se nechal zlákat jarní sezónou s vrcholem na Arnold Classic, kde se mu povedlo v roce 1991 získat titul. Kromě Olympie zaznamenal tedy jen 6 startů na jiné soutěži (3x Arnold Classic, 2x Ironman Pro Invitational, 1x Noc šampiónů). I přesto mu jeho skvělé výkony vynesly v historickém žebříčku po roce 2001 15. místo.

---

---

Mr. Olympia 2001

---

---

Rok	Vítěz Mr. Olympia	Vítěz Arnold Classic	Vítěz Noc šampiónů	První z malého žebříčku	Vítěz Ironman Pro*
1998	Coleman R.	Wheeler F.	Coleman R.	Coleman R.	Wheeler F.
1999	Coleman R.	Sonbaty N.	Dillett P.	Coleman R.	Cormier C.
2000	Coleman R.	Wheeler F.	Cutler J.	Coleman R.	Cormier C.
2001	Coleman R.	Coleman R.	Burke O.	Cormier C.	Cormier C.

* Ironman Pro Invitational - dominantní soutěž malého ročního žebříčku

---

Zdroje:
www.musclememory.com
www.youtube.com
www.muscletime.com
www.bodybuilding.com
musclebase.blogspot.com
www.flexonline.com

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.