Martin Mester, úspěšný závodník physique mužů, žije ve Španělsku, ale když ho jeho kamarád Slávek Vinogradov přizval ke společnému tréninku nohou, neodolal a přijel do Čech.
Trénink Martina a Slávka v pražské posilovně Eagle Fitness probíhal v duchu vtipkování, hecování a vzájemného špičkování. "My to tak máme se Slávkem vždycky," komentoval Martin jejich neustálé srandičky. "A já to tak mám většinou. Můžu se pořád smát, i když jedu cokoli. A neznamená to, že bych se flákal. Vnitřně dřu a snažím se pořád cvičit na 100 %, ale nemusím u toho nutně brečet, na to není nikdo zvědavej," vysvětluje sympatický blonďák.
Svá slova ihned dokumentuje i činy a usmívá se i v momentě, kdy mu Slávek ordinuje dřepy s 220 kg. "Tak to ti teda pěkně děkuju, brácho. To sis na mě musel vzpomenout právě s tímhle tréninkem?" durdí se Martin na oko, ale pak směle a s neutuchajícím úsměvem vstupuje pod naloženou olympijskou činku...
Martine, tak jak sis užil společný trénink se Slávkem?
Byl to těžký, super trénink. Ne že bych také nedával tréninky s těžkými váhami, ale hodně to střídám, jezdím supersérie a víc kondičně zaměřené tréninky, takže kondici mám dobrou. Slávek má zase ale obrovská stehna, a kdybych s ním měl jet jen těžké cviky, nechytal bych se. Zato cvičení s vlastní vahou, co jsme si dali na konci, to je přesně to, co mi sedí.
Se Slávkem jste ale dřepovali i s 220 kg. Nakládáš si takhle i při svých soukromých trénincích?
To ne, sám si dávám tak do 180 kg, když mám někoho, kdo mě jistí.
Ty ovšem, jakožto představitel kategorie physique mužů, nohy stejně schováš pod kraťasy, máš tedy vůbec motivaci je cvičit?
Nohy cvičím kvůli symetrii, navíc od doby, co mě je Slávek naučil asi před 4 lety cvičit, strašně mě to baví. Na nohách se člověk nejvíc zapotí, spálí nejvíc energie a také mě baví i ta bolest. (smích) Obrovská stehna ale nikdy mít nebudu. Mám dlouhé nohy, na kterých to špatně roste, a i kdyby nějaké svaly náhodou narostly, kardiem je zase spálím, jelikož před soutěží si dávám dvě hodiny kardia denně, hodinu ráno a hodinu večer.
Když pominu nohy, které vlastně pro svou kategorii nepotřebuješ, kde máš ještě dle tvého názoru rezervy?
Potřeboval bych zlepšit ramena a ruce. Břicho a prsa, to zas docela jde.
Docela jde? Břicho máš luxusní! Každopádně, Martine, naposledy jsi závodil na Arnold Classic Amateur v březnu. Co další tvoje plány? Chystáš se někam?
Vypadá to, že 4. července bych měl závodit ve Venice Beach, kde budou probíhat závody přímo na pláži pod širým nebem. Bývá to skvělá show se spoustou kulturistických hvězd i diváků, lidé tam tím závodem doslova žijí.
To zní výborně. Začátek července je za chviličku, jak jsi tedy spokojený s momentální formou?
Ještě nejsem v závodní formě, je tam voda a také trochu tuku, ale do závodů budu připravený.
Tréninky a přípravu si stavíš sám, nebo ti s tím někdo pomáhá?
Tréninky si chystám sám a poslední dobou se hodně řídím pocitem a podle toho střídám těžké tréninky, supersérie, nebo kruháče...
Tréninkový plán tedy dopředu pevně stanovený nemáš?
Ne. Dopředu vím, jakou svalovou partii budu cvičit, ale o všem dalším se rozhoduji až v posilovně.
Zdá se, že kategorie, ve které závodíš, obrovsky získává na popularitě, což s sebou asi nese velký příliv závodníků. Je to tak?
Ano. Ve Španělsku, kde žiji, se to od minulého roku rozjelo strašně moc, až je to k neuvěření, kolik lidí závodí a kolik lidí má o physique mužů zájem!
Asi je to tím, že typ postavy, který muži ve physique prezentují, se líbí většině běžných lidí...
Ale zároveň tato kategorie vzbuzuje polemiky hlavně v řadách kulturistů a klasických kulturistů. Těm se často nelíbí, že máme dlouhé kraťasy a že nepózujeme. My ale pravidla nevymysleli, a co se týče dlouhých kraťasů, tak i většina kulturistů v nich půjde v současné době na pláž, protože se to jednoduše teď nosí. A co se týče postavy, kterou prezentují závodníci této kategorie - každý má svoji představu, jak chce vypadat, každý má tu svoji motivaci jinde.
Do physique proudí zástupy velmi mladých závodníků. Jsi na jevišti s nimi v nevýhodě?
Tak samozřejmě, že je to těžší, když mi bude nyní v červenci 37 a závodím s třeba 25letými kluky. Člověk víc vypadá jako chlap, tělo je jiné, svalstvo je jiné... Ale nehodnotí se jen to, jak je závodník tvrdý nebo vysekaný, ale i celkový dojem. Podstatnou roli tedy hraje i celkové vystupování a charisma, které zas s věkem nesouvisí vůbec.
Přesto, rozdělení dle věkových kategorii se ve physique mužů nechystá?
U nás kategorie ještě nejsou, protože těch závodníků stále ještě až tolik není, ale ve Spojených státech se dá soutěžit buď v kategorii Open, která je otevřená všem, nebo pak v kategoriích masters od 35, masters od 45 let... Tam obvykle závodím jak v kategorii Open, tak i masters od 35. Když už tam jsem, tak ať si zazávodím.
Do physique nezřídka přestupují i lidé z kulturistiky. Jak to bývá s jejich hodnocením - jsou díky svému svalovému rozvoji ve výhodě, nebo jim jdou naopak body dolů?
V současnosti se opravdu stává, že někteří kluci odzávodí v klasické kulturistice, pak si vezmou kraťasy a nastoupí ve physique mužů. Na mezinárodních soutěžích, když přijde někdo opravdu velký, body mu jdou dolů, u nás mám pocit, že rozhodčí ještě přesně nevědí, jak posuzovat. V Americe už v tom naopak mají jasno. Kdo je moc velký, jde automaticky dolů.
]Jak velký je rozdíl mezi amatérskou a profesionální divizí ve physique mužů?
Obrovský! V amatérech vypadá někdo lépe, někdo hůře, soutěžní prkna si tam může vyzkoušet každý, i když cvičí třeba teprve půl roku, ale profíci, to už jsou fakt krásná těla a úplně jiná úroveň.
Nelákalo by tě to?
Lákalo, ale znamenalo by to ještě hodně práce.
Tak uvidíme, co ti budoucnost přinese. Každopádně co se týče těch konkrétních a jasných plánů, čeká tě tedy soutěž ve Venice Beach a ještě něco dalšího?
Pak si dám asi dva týdny pauzu, a to spíš v jídle než v tréninku, a vrhnu se do přípravy na Arnold Classic Europe.
Společný trénink Martina Mestera a Slávka Vinogradova
Víte, že...
