Nepochybuji o tom, že všichni dobře znáte ostříleného ostravského kulturistu Honzu Kubíka a jeho úspěšného svěřence Reného Gorola. Za povšimnutí stojí nejen seznam jejich soutěžních úspěchů, ale především přátelství, které se mezi nimi utvořilo. Renda je stále ještě na začátku kulturistické kariéry, zatímco Honzík přestoupil nedávno do profi a chystá se na první soutěže v kategorii do 212 liber.
Během plánování padlo hned několik návrhů, kam vyrazit fotit. Nejvíc se mi ale líbila myšlenka fotit v Rendově malém sklepním fitku, kde se nakonec skutečně začalo. René svůj původ nezapře, a i když si tu a tam někdo vysvětlí jeho snědou kůži arabským původem, Ostraváci mají jasno. Je to ten "cikán", co dovede dřít do úmoru. Bylo velmi zajímavé podívat se, kde se realizují jeho sny o propracovaném těle a kde za ně prolévá pot. Když se Honza zmínil o tom, že bychom mohli, když se i přes zastrašování meteorologů přece jen vyjasnilo, fotit i venku v ghettu na ulici Přednádraží, přišlo mi to jako logické pokračování započaté práce. To jsem ještě netušil, že míříme mezi vybydlené a řítící se trosky podlažních domů. Budiž, dalo se to čekat, co jsem ale netušil, že zde vyrůstal i René.
Začali jsme, prázdné ulice ožily a scéna dostala nový rozměr. Každý z těch lidí, kteří se podíleli na výsledné atmosféře těchto fotek, má za sebou jiný příběh a z některých běhá přinejmenším mráz po zádech. Klobouk dolů před tím, co Renda dokázal, a před Honzou, který je mu nejenom vzorem, ale především oporou.
Další fotky nejen Honzy a Reného naleznete na jarintrn.cz.