Není typ člověka, co se musí stůj co stůj připravit na každé závody. Během své kulturistické kariéry se raději připravil na soutěž zhruba jednou za dva roky, aby dal tělu dost prostoru k odpočinku i k rozvoji. Když už se ale rozhodne závodit, opře se do přípravy naplno. Má rád tu disciplínu a řád, bez kterých to v kulturistice nejde, líbí se mu celá ta cesta, kdy člověk sleduje své pokroky a vidí, jak se pomalu blíží cíli.
Na úplném začátku inspiroval Marka ke kulturistice Arnold. Jak jinak. Dnes má ale novopečený mistr republiky ještě další vzory. Z těch českých je jím Tomáš Bureš, kvůli nadhledu, s kterým ke kulturistice na profi úrovni přistupuje, ze zahraničích kulturistů pak nejvíce obdivuje Bena Pakulskiho. Ten podle Radka totiž skvěle propojuje kulturistiku a intelekt, takže jeho tréninkové metody i přístupy k dietě jsou do detailu promyšlené, mají smysl a hlavně přináší výsledky.
U Bena Pakulskiho se český kulturista Radek Neumann inspiroval nejen přístupem, ale i suplementací. I Radek tedy používá výrobky Allmax, které mu pomohly v i přípravě na mistrovství republiky, kde ve své kategorii exceloval.
Nejdřív, Radku, přijmi gratulaci za tvé vítězství v kategorii kulturistika nad 90 kg na MČR. Byl to největší úspěch tvé kulturistické kariéry?
Ano. Nějaké závody už mám za sebou, ale kvůli škole a práci jsem závodil vždy na podzim na pohárových soutěžích. Na republiku jsem se připravoval letos poprvé.
Kdy jsi začal závodit a jak je to asi dlouho?
S kulturistikou jsem začal na vojně a poprvé jsem závodil asi po třech letech cvičení, což bylo, tuším, v roce 2001. Od té doby jsem se na soutěžních prknech objevoval vždy zhruba ob dva roky, aby si tělo odpočinulo a já měl prostor se zlepšovat.
Bylo tvé letošní vítězství na republice výsledkem dlouhodobého vývoje, nebo jsi letos nějak efektivněji vyladil přípravu?
Podle mě je to spíš výsledek kontinuálního vývoje. Když jsem s kulturistikou začínal, vážil jsem asi 78 kg. Největší pokrok jsem udělal během let 2001 - 2003, během kterých jsem nabral asi 10 kg soutěžní váhy. Pak to postupně dál rostlo, takže jsem měl každé závody o něco vyšší soutěžní váhu a lepší formu. Momentální stav je už ale asi moje maximum, dál bych chtěl pracovat spíš na kvalitě než přidávat další hmotu.
Máš pocit, že další hmota už by byla pro tvoji tělesnou konstituci moc?
No, teď mám 105 kg a cítím se skvěle, ale ve vrcholném objemu jsem měl asi 112 kg, a ne že by to byl nějaký extrém nebo že bych byl nějak moc tlustý, ale tahat se s tím už dalo docela zabrat.
Když vezmu tvé soutěžní přípravy - řídil sis je sám, nebo ti někdo pomáhal, trénoval tě, radil ti?
Myslím si, že člověk není schopný se připravit úplně sám, i když má dost odhodlání a znalostí, ale že potřebuje někoho, kdo se na něj bude dívat objektivně, protože každý sám sebe vnímá strašně subjektivně a z toho pak vyplývají chyby a špatná rozhodnutí. Takže mě na první dva závody připravoval Vláďa Hirka a na poslední dva zase Tomáš Bureš. S Tomášovým vedením byl ten pokrok, myslím, největší, protože Tomáš prostě ví. Příprava s ním není o tom, že by se člověka snažil hnát do nějakých svých zaběhlých kolejí, ale je to o komunikaci. Já mu řeknu, co vyhovuje mně, on mi řekne, jak by to mělo být podle něj, a společně to vyladíme, aby zásahy do mých zvyklostí byly co nejmenší. A funguje to.
Takže jste tvůj tréninkový režim nijak výrazně neměnili?
Jelikož už nějaké zkušenosti mám, tak mě Tomáš nechával s drobnými korekcemi víceméně být s tím, že jsme spolu jeli asi 2 - 3 měsíce stehna. Závěrečných 14 dní před závody, kdy se ladí forma a odvodňuje se, to bylo ale čistě v jeho režii, protože to já nikdy neuměl, zato on velmi dobře ví co a jak.
Říkáš, že jsi s Tomášem jel stehna. Byla to partie, na kterou ses teď nejvíc zaměřoval?
Ano, na stehna a záda. Nikdy nebudu typ, co by udělal velká stehna, je to má slabší partie, ale zaměřili jsme se na hloubku a to se povedlo. Naopak mou nejlepší partií jsou prsa, kterým zas tolik pozornosti věnovat nemusím. Myslím totiž, že nemá cenu hnát se za tím, aby to dobré bylo extrémně dobré, jde mi spíš o celkovou symetrii postavy.
Radku, když někdo cvičí dlouho jako ty a zná dobře svoje tělo, dokáže časem přijít na to, jak trénovat třeba méně, ale při nejmenším stejně efektivně?
Určitě. Dřív jsem byl někdy zbytečně přetrénovaný. Dnes cvičím tvrdě, ale vím, co musím cvičit víc a kde mi stačí méně.
Umí tě tvoje tělo po letech cvičení ještě překvapit?
Umí mě překvapit, respektive mě překvapilo teď před republikou. Myslel jsem si, že posledních 14 dní před soutěží budu strašně trpět, jako když jsem se připravoval v roce 2010. Ale to se nestalo. Forma byla v podstatě hotová už poměrně brzy před závody, takže se nedělalo nic drastického s vodou a šlo to úplně samo. Opravdu jsem byl velmi mile překvapený, jak dobře se s tím tělo vypořádalo.
A jak dobře se vypořádal tvůj mozek s nedostatkem cukru? Zmínil ses, že jsi na jaře nezávodil kvůli škole, předpokládám tedy, že pracuješ spíš hlavou.
Tak je pravda, že člověku chybí takový správný drive, jak do práce, tak do běžného života, ale vypomáhám si suplementací, která dokáže ty neurotransmitery trochu povzbudit.
Můžeš ještě prosím upřesnit, co jsi studoval?
Vysokou školu finanční a správní.
Vida, jsi tedy typ člověka, co nepiluje jen svou fyzickou stránku, ale i tu intelektuální.
Určitě. Myslím, že je strašně důležité nebýt upjatý jen jedním směrem. Do toho pomyslného koláče života patří věci jako práce, vzdělání, sport, nebo osobní život... Každá z těch složek má v životě své místo, jen má každá v různou dobu jinou prioritu. Když jsem dělal školu, byla na první místě ta, jindy to byla zase práce. A když jsem se připravoval na závody, byla nejdůležitější kulturistika, protože každý, kdo se někdy na závody připravoval, ví, že tomu člověk musí dát 100 %, jinak to nefunguje.
Jak jsi říkal, ty ses letos připravoval na jaře poprvé. Byla pro tebe jarní příprava v něčem příjemnější, než ta podzimní?
Těšil jsem se, že bude tepleji a půjde to lépe, ale nakonec byla dlouhá zima, takže jsem se těšil zbytečně. Ale jinak je to asi jedno, forma vyšla a to je podstatné.
Myslíš, že jsi letos na republice dosáhl nejlepší formy, jakou jsi kdy měl?
Ostatní mi to říkali, ale člověk, jak se vidí často, tak to tak nevnímá. Až zpětně, s odstupem času, jsem si dokázal na základě fotografií říct, že se to povedlo. Stále sice vidím věci, které by se daly zlepšit, ale spokojenost byla i tak obrovská.
Věděl jsi před závody, na jakou soutěžní váhu se chceš přibližně dostat?
To jsem vůbec neřešil. Moje maximální váha v objemu byla 112 kg a předpokládal jsem, že ta soutěžní bude kolem 100 kg. Nakonec jsem závodil s 96 kg, ale svaly byly plné, vypadalo to dobře, takže váha jako taková nehrála roli.
Co dál s tebou? Máš nějakou další sportovní vizi, další ambice, nebo o tom zatím nepřemýšlíš a odpočíváš?
Příliš neodpočívám, cvičím. Po dietě se totiž nejlépe nabírá, tak chci tohle podietní okénko maximálně využít a pak se uvidí. Je ale docela dobře možné, že na republice jsem závodil naposled.
Proč?
Protože si myslím, že by člověk měl odejít na vrcholu.
A ambice, že by ses pokusil připravit na Evropu nebo na svět, nemáš?
Momentálně asi ne, protože si nemyslím, že jsem na takové úrovni, abych tam sbíral medailová umístění. Vzhledem k tomu, že je mi 35 let a trvalo mi dost dlouho, než jsem se dostal tam, kde teď jsem, uvědomuji si, že by to chtělo další 3 - 4 roky, než bych se dostal na nějakou kvalitní váhu 100 kg. Byla by to spousta práce, takže nemá cenu se na to upínat. Spíš se asi zaměřím víc na jiné věci jako na práci a na osobní život, než že bych byl najednou zaslepený tím, že jsem vyhrál republiku a jsem tedy konečně kulturista se vším všudy. Nejsem.
Radek by chtěl touto cestou poděkovat své přítelkyni Verunce za podporu, svým kolegům z KB dealingu za toleranci a Tomáši Burešovi za profi přístup a pomoc při přípravě. Poděkování patří i Davidu Skoumalovi za spolupráci.
