Vít Rendl - rozhovor

			VÍT RENDL *23. 7. 1979 Výška: 177 cm Vzdělání: střední odborné, tren. kurz ak. cvičitelů, kurz výž. poradce Oblíbená hudba: Black music, Death Metal Oblíbený relax: spánek a klid Bydlí v Praze s přítelkyní Michaelou, která mu moc pomáhá a se kterou je již 5 let. Vítka sponzoruje firma MICRONIX. Cvičí a pracuje v SBC centru na Chodově jako osobní trenér.

Začátky

Kdy jsi začal cvičit?

V posilovně jsem začal v šestnácti, ale co si pamatuji, tak jsem od deseti let cvičil doma s jednoručkami. Prostě mě to drželo už od mládí.

Už tenkrát jsi pomýšlel na kulturistiku jako takovou?

Určitě. Byla mým snem už od mala, strašně se mi líbily svaly. Začal jsem sbírat fotky Schwarzeneggera, Stallona i Bruce Leeho, který mi přišel skvěle vyrýsovaný.

Pamatuješ si úplně první moment, kdy sis řekl, že chceš být kulturistou?

Bylo to určitě při pohledu na Arnolda.

Dělal jsi ještě nějaké jiné sporty?

Všechno možné. Fotbal, hokej, běh, lehkou atletiku, jízdu na kole, prostě od každého něco.

A závodně?

To ne, nic mě natolik nebavilo a ani tak nešlo jako později kulturistika, kde jsem během krátké doby dosáhl relativně dobrých výsledků.

Kdy jsi začal myslet na první soutěž?

Vždycky jsem si říkal, že bych měl jít na závody, ale nikdy jsem si to nedokázal představit. Nejsem z Prahy, začal jsem cvičit v Sušici na Šumavě, kde na závody nikdo nechodil, takže jsem ani nevěděl, o co pořádně jde. Svůj sen jsem si uskutečnil až po příchodu do Prahy.

Kolik ti bylo ?

21 let.

Jak se dívali rodiče na sport, který sis zvolil?

Rodiče mě ke sportu moc nevedli.

Kde jsi poprvé vystoupil na soutěžní prkna?

Mou první soutěží byl Mr. Wellnes v roce 2002. Skládala se z volné sestavy, rozhovoru a veslovacího trenažeru na čas. Pojal jsem to jako rozjezd pro kulturistiku, vyzkoušel jsem si dietu, závěrečnou přípravu a volnou sestavu, do níž jsem zařadil kulturistické i taneční prvky. Závod jsem vyhrál a lidé z mého okolí mě přemlouvali k soutěžím ve fitness. Začal jsem chodit dokonce na gymnastiku, vydržel jsem asi jen dva měsíce, nešla mi a bolely mě z ní klouby, tak jsem se vydal dál po cestě za kulturistikou.

Mr. Wellnes mnoho lidí asi nezná, mohl bys ji trochu přiblížit?

Koná se vždy v Praze a pořádá ji pan Miki Zima. Nespadá pod Svaz kulturistiky a fitness ČR, takže se může přihlásit kdokoliv, kdo si chce vyzkoušet závodit, nemusí být registrovaný. Soutěží se účastní samozřejmě i ženy. Konkurence je však slabá ve srovnání se soutěžemi Svazu.

Trenéři

Dosavadní trenéři a poradci

• Ludvík Pokorný
• Ivan Mach
• Tomáš Bureš

Kdo byl tvým průvodcem v prvních letech kulturistiky?

Byl jsem samouk. Kupoval jsem si časopisy a knížky a spoléhal na to, co jsem přečetl nebo co jsem vyzkoušel sám na sobě. Při začátcích mi pomáhal a radil Ludvík Pokorný, pod kterým závodím dodnes.

Kdo ti pomáhá s přípravou na soutěže?

Od prvního závodu, Mr. Wellnes, Ludvík Pokorný. V přípravě na letošní sezónu Tomáš Bureš a před soutěžemi loňského podzimu mi radil ohledně výživy Ivan Mach.

Mohl bys tyto jednotlivé přípravy porovnat?

Musím říct, že jsem byl se všemi moc spokojený, ačkoli byla příprava pokaždé jiná. Vždycky se však vydařila a já byl ve formě, jakou jsem mít chtěl. Možná jsem na první závody pod SKFČR (Pražský pohár 2003) shodil trochu více než jsem měl, o rok později to ale bylo ve spolupráci s Ivanem Machem o mnoho lepší.

Závodíš každou sezónu již třetím rokem, teď startuješ na jaře hned po půl roce, nemyslíš, že tím zbytečně brzdíš své pokroky?

Myslím, že se i současně se závoděním dá nabrat hmota docela slušně, mám to odzkoušené. V přípravě na letošní jaro hmotu ale nenabírám, udržuji jen stávající. Chci přijít v lepší kvalitě.

Neměl jsi někdy pocit, že právě prorýsování dává následující objemové přípravě výrazný impuls?

Jsou lidé, kteří se snaží dva roky v objemu přibírat. Během těch let jsou tlustý jak prasata, mají více než 100 kg a známky svalů nikde. A pak jsou kluci, kteří závodí rok co rok a při určité kvalitě shazují na závody jen třeba 5 či 10 kg. To mi přijde mnohem sympatičtější.

Mohl bys zhodnotit své závodní úspěchy a dojmy z nich?

Z vítězství na prvních závodech - Mr. Wellnes 2002 - jsem tolik nadšený nebyl, protože tam byla opravdu slabá konkurence. Potom přišly první závody v kulturistice, Pražský pohár 2003, kde mě z 12-ti závodníků porazil jen Saša Klier a Miloš Pavlů. To byl pro mě jednoznačný úspěch. Hodně lidí mi tvrdilo, že pokud doženu slabší nohy, mám na jarních soutěžích na dosah vysoká místa. Větší motivaci si nepředstavíte. Za rok jsem nabral 10 kg svalové hmoty, ale na umístění se to bohužel neodrazilo a končil jsem na čtvrtém a pátém místě. Snažil jsem se příliš nabrat na úkor kvality, podobnou chybu už neudělám.

Co nohy, zlepšily se po roce?

Zlepšení určitě bylo vidět, ale původní deficit byl opravdu velký, takže to stále není ono.

Sestavu na závody si připravuješ sám?

Sám, ale hodně mi pomáhá přítelkyně.
Při poslední přípravě také Daniel Medo.

Jak se ti zamlouvá nové pravidlo vzájemného vyvolávání, které bylo zavedeno na Mr. Olympia 2004?

To pravidlo je super! Konečně něco nového pro oživení soutěže, určitě bych ho uvítal i u nás. Kulturistika je pro mnoho lidí nudný sport a podle toho vypadá i počet diváků. Proto si myslím, že nějaké oživení, třeba v této podobě, rozhodně prospěje.

Trénink

• Oblíbená partie – celý vršek
• Neoblíbená partie – celý spodek
• Oblíbený cvik – vše na vršek
• Neoblíbený cvik – dřepy

Dá se charakterizovat tvá tréninková filosofie?

Snažím se zvedat co největší váhy. Dávám však pozor, abych nezapojoval jiné svaly než ty, které mají pracovat. Myslím si, že je dobré zvyšovat zátěž pyramidově nahoru, protože si svaly, šlachy i klouby zahříváš postupně. Nejvíce si zakládám na kvalitní technice, nejde mi tolik o maximální váhy. Sval musí co nejvíce pálit. Když cvičím s velkými zátěžemi, cítím, že sval není tak plný, jak by mohl.

Jak dlouho trvají tvé tréninky?

To je různé, podle chuti k cvičení. Někdy odbouchám vše za půl hodiny, jindy se v tom potácím i hodinu a půl. Nikdy však necvičím více než dvě hodiny.

Do kolika dní rozděluješ procvičení všech partií?

Teď momentálně do pěti. V těchto dnech jedu dvakrát nohy. Celý cyklus trvá i s volnými dny jeden týden.

Máš sparingpartnera?

Sparingpartnera nemám, ač bych rád měl. Myslím, že sparing představuje výhodu - dopomůže nebo tě motivuje, když se ti nechce, ale může tě i brzdit. Domluvíte se, kdy půjdete cvičit, a on pak zavolá, že nemůže atd.

Takže nepoužíváš dopomoc?

Nepoužívám.

Snažíš se dopomoc něčím nahradit, aby tvá série nekončila tak brzy?

V závěrečné přípravě si zvolím dva cviky na jeden sval. V prvním naložím těžkou váhu a pak se doničím druhým cvikem s lehčí vahou na dopumpování. V objemu pouze odcvičím, co zvládnu a pak to zahodím.

Jak vypadá tvůj trénink ramen?

Nejdříve se pořádně rozehřeji rozpažováním, zapažováním a tlaky. Vše v jedné sérii. Dále volím zapažování s kladkou na zadní část deltoideu, když chci sval procítit. (Při chuti zvedat větší váhy používám jednoručky. Vždy 4 série po 10-ti opakováních.) Následují tlaky s jednoručkami, na multipressu nebo vestoje s volnou tyčí. A opět rozpažky s jednoručkami nebo s kladkou za tělem a nakonec dotahuji ramena přítahy k bradě.

Zařazuješ aerobní aktivitu?

Jen, když je v posilovně běžící pás. V závěru tréninku si dám 10 minut.

Strava

Oblíbené jídlo – Bramborová kaše a řízek. V dietě steaky.
Oblíbený nápoj – Coca-Cola light
Oblíbená značka doplňků - Scitec

Popíšeš svůj systém stravy?

Má strava, stejně jako běžná strava v kulturistice, je docela jednostranná. Nedá se nic moc vymýšlet. Zmíním svůj oblíbený jídelníček, pokud se pod někým nepřipravuji:
Snídaně – müsli, ovoce
Svačina – sýr Cottage a tmavé pečivo
Oběd – 250 g masa, tmavá rýže
Svačina – vajíčka a racio-chleba
Večeře – 250 g masa, rýže nebo brambory
Druhá večeře – proteinový koktejl a glutamin

Neobsahuje moc zeleniny...

Zeleninu si dávám často jako doplňující přílohu.

A co se týče doplňků výživy?

Celoročně doplňuji multivitamín, vitamín C, E, prostě antioxidanty, aminokyseliny, BCAA, proteinové koktejly ve formě 100% syrovátky a v objemu glutamin a kreatin. Gainer jsem volil v minulé přípravě po cvičení, ale nebylo to ono.

Fitness jako profese

Kolik máš týdně klientů?

Dost, nemám o ně nouzi.

Baví tě trénovat ostatní?

Baví, ale někdy je toho skutečně hodně. Mám práci třeba od 9 hodin až do večerní sedmé. V tu dobu bych měl trénovat už i já, ale trénink v této posilovně není, jaký by měl být. Často se seberu a jdu si zacvičit úplně do jiného fitka, abych změnil prostředí.

Poradil bys něco ostatním trenérům?

Spousta trenérů ani nesleduje, jak svěřenci cvičí a dělají jim jen počítadla. Jednoduchá rada zní: snažte se lidem pomáhat a ne na nich jen vydělávat peníze.

Jakou měrou hraje trenér roli motivační a jakou roli rádce?

Podstatně záleží na klientech. Některé trénuji už 2 roky. Když jsou se mnou domluveni, nutí je to přijít, ač se jim nechce. Nabízím poradenství, píši rozpisy tréninků, jídelníčky na hubnutí i přibrání. Sloužím jako sparingpartner.

Snažíš se lidi hecovat nebo vše ponecháváš na jejich nasazení?

Trénuji mnoho lidí, kteří mají problémy se zády, krční páteří apod. U nich je potřebný jiný přístup. Prvořadá je technika a kvalita tréninku. Poskytuji však i dopomoc.

Ty jsi pro roli trénéra i školen, že?

Prošel jsem trenérským kurzem u akademie cvičitelů a o víkendech jsem byl na kurzu u Ivana Macha pro poradce výživy.

Můžeš zkušenosti s kurzy popsat?

Dá se říci, že když je člověk zapálený pro věc, tak je úplně jedno, jaký kurz má. Dělá si je mnoho lidí, co si prostě jednou řekli, že chtějí být trenéry. Když do toho však nedáte trochu srdce, je vám kurz na nic. Výživový kurz p. Macha je obsáhlý a zaměřený na klasické problémy populace, neřeší sportovce.

Jak se ti daří skloubit práci s tréninkem?

Práce mám strašně moc, hodně trénuji a příprava na závody zabere také hodně času. Na svůj trénink si však vždy předem rezervuji čas. Nikdy či málokdy pracuji tak, abych nebyl schopen udělat si volno na svůj vlastní trénink.