Dorian Yates… Asi těžko najdeme v historii kulturistiky jiné jméno, které by ještě dnes vyvolávalo takové rozporuplné pocity. Pro některé je prvním kulturistou, který se dostal „na scestí“, tedy výrazně se odklonil od estetických ideálů klasické kulturistiky, které do této doby hrály prim. Pro jiné je zase průkopníkem té „pravé“ extrémní až brutální kulturistiky, který vytyčil cestu, po které kráčeli jeho následovníci na trůnu Mr. Olympia - především ztělesněni Ronniem Colemanem a Jayem Cutlerem. Jak říká klasik: Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je jediné, co s tím můžeme dělat… Ať již jste jeho stoupenci, nebo jeho odpůrci, tak jedno mu musí přiznat všichni - stal se určitým mezníkem vývoje kulturistiky, který musel dříve nebo později přijít, protože každý sport se vyvíjí a překonává svoje hranice a byla jenom otázka času, kdo bude první - a tím prvním byl Dorian! Teprve s jeho jménem se zcela naplnily pojmy jako hustota svalů, jejich tvrdost a vaskularita. Nikdo jiný do té doby nebyl schopen skloubit tyto v kulturistice dnes tak uznávané hodnoty do jednoho zcela kompaktního celku - a do té doby zcela nevídané kombinace svalových objemů a vyrýsování.
I jeho životní pouť byla výjimečná - původně přístavní dělník v docích svého rodného Birminghamu, pohybující se jako mladík na hraně zákona, se vyšvihl ze společenského dna až na královský trůn Mr. Olympia. Začal vážně trénovat až v 21 letech a po 18 měsících se zúčastnil první soutěže, ale zranění v letech 1986 až 1987 (ty se táhnou jeho kulturistickou kariérou jako červená nit) zabrzdilo jeho vzestup, ale hned v roce 1988 již vyhrál britské mistrovství a stal se absolutním vítězem - cesta k profesionálům tím byla otevřená. Po druhém místě v roce 1990 na prestižní Night of Champions ji následující rok vyhrál a nyní ho již nečekal žádný menší úkol než boj o titul Mr. Olympia. A hned jeho premiéra a druhé místo v roce 1991 notně otřásly postavením dosud suverénně vládnoucího osminásobného Mr. Olympia, kterým byl Lee Haney, a to do té míry, že se již neodvážil v následujícím roce tento nejvyšší titul obhajovat. Dorianovi již nic a nikdo nestál v cestě za vysněným cílem - nastaly roky jeho kralování se ziskem šesti titulů, čímž se zlatým písmem zapsal do análů této soutěže. To vše je již obecně známá historie. Odešel v pravou chvíli jako král a neporažen a to se podařilo málokterému vítězi. Zvláště po sériích zranění a ruptur svalů a svalových úponů střízlivě a realisticky zhodnotil svoje další možnosti…
Četná zranění je možno jistě přičíst do značné míry jeho brutálním tréninkům, dosahujícím takové intenzity, která od doby Mika Mentzera nesnesla srovnání. Ne, Mentzera přímo nekopíroval, ale ztotožnil se s jeho tréninkovou filozofií naprostého vyčerpání a doslova zničení procvičovaných svalů v několika sériích - ovšem bez jeho oblíbeného tréninkového principu předvyčerpání pomocí supersérií. Výrok slavného filozofa Nietzscheho „co tě nezabije, to tě posílí“ (rovněž motto filmového Conana) dokonale vystihoval jeho přístup k tréninku.
Z těchto důvodů jistě stojí za to si jeho tréninkové postupy občas připomenout, přičemž k jejich aplikaci je třeba přistupovat velmi obezřetně. Třebaže „na papíře“ vypadají snadně i pro začátečníky, co se týče počtu sérií a opakování, tak „zakopaný pes“ je jinde - v absolutní koncentraci na trénink, v dokonalém využití každé pracovní série, kdy dokázal danou svalovou partii dle Mentzerova vzoru naprosto nenapodobitelným způsobem vyčerpat. „Krev, pot a slzy“ - tak se dá charakterizovat jeho trénink. Pokud se Vám jenom trochu podaří přijmout „za své“ jeho tréninkovou filozofii, tak i to bude přínosem pro Váš svalový rozvoj.
Trénink prsních svalů měl zařazen v následujícím schématu děleného tréninku:
- 1. den: prsa, triceps, biceps
- 2. den: nohy
- 3. den: pauza
- 4. den: záda, ramena
- 5. den: pauza
- 6. den: opakování cyklu
Mimo předsoutěžní přípravu zařazoval aerobní trénink dvakrát až třikrát týdně.
Trénink prsních svalů Doriana Yatese
| cvik | série | opakování | poznámka |
|---|
| Bench-press | 3 | 10 | rozehřátí |
| 1 - 2 | 6 - 8 | pracovní série |
| 1 | 6 - 8 | o 10 % nižší zátěž |
| Tlaky na šikmé lavici s jednoručkami | 1 | 10 | rozehřátí |
| 2 | 6 - 8 | pracovní série |
| 1 | 6 - 8 | o 10 % nižší zátěž |
| Upažování na šikmé lavici | | | stejný postup jako u tlaků |
| Stahování protisměrných kladek | | | občas místo upažování |
Z výše uvedeného tréninku vyplývá, že Dorian věnoval prvořadou pozornost rozcvičení a rozehřátí a k tomu ještě strečinku. Dříve než vůbec přistoupil k tréninku prsních svalů, tak důkladně rozehřál nejenom prsní svaly, ale i triceps a ramena pomocí lehkých jednoruček. Nechme okomentovat používané cviky jeho vlastními slovy.
Bench-press
U tohoto cviku volím středně široký až širší úchop a činku spouštím kontrolovaně, pomalu a lokty tlačím směrem od trupu, tedy k hlavě, abych co nejvíce prsní svaly protáhl. Nejdříve dělám tři progresivně se zvyšující série po 10 opakováních, abych prsní svaly důkladně připravil na následující pracovní sérii, na kterou si naložím váhu odpovídající 6 až 8 opakováním. To je první série. Při druhé pracovní sérii po vykonání daného počtu opakování snížím zátěž o 10 %, chvíli si odpočinu a provedu dalších 6 až 8 opakování. Tím končím první cvik.
Tlaky s jednoručními činkami na šikmé lavici
Při použití jednoručních činek dosahuji podstatně lepšího protažení prsních svalů a většího rozsahu pohybu než s velkou činkou. Protože prsní svaly jsou již opravdu důkladně prokrvené, použiji jenom jednu rozcvičovací sérii a ihned přecházím na opravdu těžkou váhu činek. Dělám dvě těžké série opět po 6 až 8 opakováních, přičemž zátěž u té druhé je o 10 % lehčí.
Upažování
Tento cvik je zaměřen na tvorbu hmoty prsních svalů hned pod klíční kostí. Každý trénink měním sklon šikmé lavice, abych dosáhl kompletního rozvoje prsních svalů. Často dělám i trojitou násobnou (redukční) sérii - tedy po odcvičení 6 až 8 opakování k totálnímu vyčerpání si vezmu o něco lehčí jednoručky a provedu dalších 6 až 8 opakování a nakonec ještě snížím váhu na posledních 6 až 8 opakování. To je nesmírně intenzivní postup, pokud se samozřejmě provádí korektně, a donutí k růstu objemu i ty partie, které tvrdošíjně vzdorují standardním tréninkovým postupům.
Stahování protisměrných kladek
Občas zařazuji tento cvik místo upažování. I u tohoto cviku dělám jednu rozcvičovací sérii a potom ihned přejdu na těžkou zátěž pro 6 až 8 opakování. V druhé sérii snížím zátěž o 10 % a opět ze sebe doslova „vymačkám“ 6 až 8 opakování. Často snížím zátěž ještě jednou. U tohoto cviku je rozhodující prsní svaly maximálně kontrahovat v konečné poloze s pažemi před tělem a paže při zpětné fázi pohybu protáhnout co nejvíce dozadu. Střídejte neustále úhel sklonu trupu, tedy od vzpřímeného postoje až po větší předklon (měníme tím zatížení prsních svalů).
Tolik Dorian Yates o svém tréninku. Pouze o něm psát je opravdu nevděčná úloha, protože jeho „tajemství“ spočívá v těžko popsatelném až nadlidském nasazení a koncentraci, překonávání svalové bolesti vyúsťující v totální vyčerpání svalové partie! Je to něco podobného, jako byste popisovali přípravu svíčkové, všechny potřebné ingredience a přitom ji vůbec neochutnali… O tom, jak „chutná“ trénink Doriana Yatese, se mohl jako jeden z mála našich kulturistů (ne-li jediný) přesvědčit Lukáš Osladil, který ho v lednu 2011 absolvoval pod jeho vedením - jistě nezapomenutelný zážitek osobního setkání s touto legendou světové kulturistiky! Pro nás ostatní - obyčejné smrtelníky - zbývá pouze jediná možnost se přesvědčit „in vivo“ o jeho těžko napodobitelném přístupu k tréninku - jeho tréninková videokazeta „Blood and Guts“ (Krev a kuráž). Já jsem kdysi získal na VHS její několikátou rozmazanou kopii, a přesto to byl nezapomenutelný zážitek…
Je až zarážející, jak poměrně málo prostoru věnovala naše kulturistická média v devadesátých letech jeho tréninkům, a to v době jeho největší slávy. Snad je to i tím, že naplňoval svým introvertním chováním přezdívku Shadow (stín), tedy že se vynořil ze své anonymity pouze při příležitosti vrcholné soutěže a poté opět zmizel ve své sklepní posilovně v Birminghamu, dobře utajen před zraky veřejnosti.
V roce 1997 získává poslední, šestý titul Mr.Olympia a definitivně odchází z kulturistické scény, ale samozřejmě svět kulturistiky neopouští - tak jako řada jiných bývalých špičkových kulturistů (například Gaspari či Labrada) vytváří vlastní řadu výživových doplňků a těží tak ze svého jména. Takže ho dnes můžete nejspíše vidět na sportovních veletrzích, jako je FIBO, kde propaguje svoje výrobky. Jeho dnešní vzhled „čerstvého“ padesátníka sice již jen vzdáleně připomíná jeho vrcholnou formu, ale to vůbec neznamená, že se nezapsal nesmazatelným písmem do historie kulturistiky…
