Reklama:
1000 g proteinu Extrifit ZDARMA!
Extrémní akce na High Whey 80, ke každému 2270g balení dostanete druhé 1000g zdarma! Více zde.

Zdeněk Weig: "Lidé pořád hledají
nějakou zázračnou pilulku."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní


Jméno: Zdeněk Weig
Datum narození: 20. 11. 1970
Znamení: štír
Bydliště: Praha
Sport: CrossFit

Někdo tomu chtěl, že osudovou ženou Zdeňka Weiga měla být Američanka Keri, a tak Zdeněk odjel do Spojených států a strávil tam jedenáct let. Život tam se mu líbil. Dělal práci, která ho bavila, poznal spoustu skvělých lidí, začal tam s CrossFitem, ale přes to všechno mu něco chybělo. Zdeněk postrádal Prahu. A jak tak o tom debatovali v rodinném kruhu, rozhodli se pro odvážný plán: přestěhují se do Prahy a zkusí si otevřít crossfitovou tělocvičnu. Dali si na zkoušku dva roky, zda se uchytí, či nikoli. Dnes už tělocvična CrossFit Praha funguje čtvrtým rokem a rozhodně se končit nechystá!

Zdeňku, ty jsi založil první licencovanou tělocvičnu CrossFitu u nás, a to ještě v době, kdy se v Čechách o CrossFitu nic moc nevědělo. Teď je ale CrossFit na vzestupu. Registrujete to na návštěvnosti?

Nárůst návštěvnosti máme neustálý a stabilní, ale že by to byl nějaký bombastický skok, to ne. Dostáváme ale více otázek formou e-mailů a také nás navštěvují lidé z jiných částí republiky, kteří by si chtěli založit tělocvičnu. O CrossFit je teď u nás velký zájem, takže otevřít si tělocvičnu je dnes snazší než kdy dřív.

S rostoucím zájmem o CrossFit se ale vyrojila i řada lidí, kteří se pasují do role instruktorů, i když jim chybí licence a co hůř - často i základní znalosti. Jak se na tohle díváš?

Ano, jsou tu lidé, kteří chtějí CrossFit dělat a chtějí na něm vydělávat peníze, ale často o něm nevědí základní věci a hlouposti pouští i do médií. Těm vzkazuji, že když už chtějí mluvit o něčem, čemu nerozumí, tak ať si o tom proboha alespoň něco přečtou. Informací na internetu je dostatek, takže není těžké být trochu v obraze.

Do CrossFitu se nyní pouští hodně nových lidí. Jaký je odpad nováčků?

Poměrně velký, protože CrossFit není lehký a není pro všechny. Člověk musí poslouchat trenéra a také se tomu trochu věnovat. Bez práce nejsou koláče, to platí u CrossFitu jako všude jinde. Jenže to mnoho lidí nechce slyšet a raději hledá nějakou zázračnou pilulku.

Kolikrát týdně by tedy měli lidé na CrossFit chodit, aby to mělo efekt?

To záleží na tom, co chtějí. My máme dva typy klientů. Pro jedny je CrossFit sport, životní vášeň a součást života. Ti jezdí na závody a trénují téměř každodenně, často i déle než dvě hodiny. V přípravě těchto lidí spolupracujeme s koučem z Kalifornie, který nám pro ně pomáhá sestavovat tréninkové programy. Ty nám velmi pomáhají i v přípravě tréninků pro druhou část našich klientů, což jsou lidé, kteří k nám chodí, aby byli fit a dobře vypadali, když se svléknou. I ty se ale snažíme motivovat k tomu, aby se jim stal CrossFit vášní a reprezentovali tělocvičnu, protože to je náš jediný marketing, jediná cílená strategie a jediná reklama, když nebudu počítat facebook a naše webové stránky. A na tom nechci nic měnit. Kdyby ke mně totiž přišlo 60 % lidí, nebo třeba jen 30 % lidí kvůli tomu, že nás viděli v reklamě, přemýšlel bych, co děláme špatně. Zato když k nám chodí lidé na doporučení, vím, že jsou naši klienti spokojeni a že jsme to vzali asi za správný konec.

Funguje u vás v tělocvičně přísně profesionální vztah trenér vs. klient, nebo tam vládne spíš přátelský duch?

Jsou tu lidé, kteří k nám chodí už hodně dlouho a s některými jsme zažili takové věci, že je jasné, že se z nás stali přátelé. Přichází ale i noví lidé, kteří jsou fajn a okamžitě se stanou součástí tělocvičny. Ke všem se snažíme chovat stejně a já jako trenér se snažím udržet alespoň nějakou autoritu. Nijak to ale nehrotím. Ducha tělocvičny tvoří lidé, kteří do ní chodí, a já to nechávám přirozeně plynout. Nezavádím žádná velká pravidla, jen to trochu koriguji, aby se to úplně nevymklo kontrole. Takže když po sobě někdo neuklidí činku, klidně mu to připomeneme, nějaký základní pořádek musí být...

...aby to nebyla úplná anarchie.

Přesně. Jak s oblibou říkám, vládne u nás kontrolovaný chaos. Ale i přátelský duch. Třeba i v tom, že se na lidech nesnažíme vydělávat za každou cenu. Když si chce někdo koupit protein, dostane ho za cenu, za kterou jsme ho nakoupili. Když si někdo zapomene protein doma a chce ho, nabídnu mu ze své krabice.

Tak v tomhle nejsi moc obchodník. (smích)

Tak ať. Mě zajímají lidé, kteří k nám chodí, a já tohle beru jako servis lidem. Ti mi platí za měsíční členství, ale na suplementech se mi vydělávat nechce. Když něco dostanu a nepotřebuji to, rozdám to. Neprodávám to, i když bych třeba mohl. Asi fakt nejsem moc obchodník...

Ale to je v dnešní době dost sympatické.

Já myslím, že pak je i přístup lidí jiný a tělocvičnu víc berou jako svoji.

Jasně, mají k ní větší vztah. Kdo vlastně CrossFit víc vyhledává - holky, nebo kluci?

U nás to máme tak půl na půl. Kluků dost odpadává na začátku, protože jim strašně překáží ego. Když přijdou poprvé a nezvládají nebo je to bolí, podruhé už nepřijdou. Holky jsou jiné. Jak ty rády zvedají těžké váhy! Máme tu studentku medicíny, která je schopná dřepnout 100 kg, a další holku, Lenku, která dělá mrtvé tahy se 130 kg. Když to viděla dívčí partička ze Skandinávie, která k nám teď začala chodit, hned že to musí zkusit také.

Vážně? Myslela bych si, že holky se budou bát, aby jim moc nenarostly svaly.

Tak jednoduché to není. Ony jim zas takové svaly nehrozí, když budou jenom cvičit a jenom jíst bez toho, aby braly nějaké speciální věci...

Takže holky se příliš velkých svalů bát nemusí. A co jiná rizika. Nepotýkají se ti, kteří závodí a kteří, jak říkáš, trénují velmi intenzivně téměř denně, s přetrénováním?

Musím říct, že jsem se snad ještě s nikým, kdo by byl přetrénovaný, nesetkal. Ano, byli lidé, které jsem poslal z tělocvičny domů, protože jsem si myslel, že jsou moc unavení. Ale nebyli přetrénovaní. Hlavně holky si někdy myslí, že musí odtrénovat za každou cenu, takže i tohle musí trenér trochu korigovat. Jenže musí se na to přijít nejlépe ještě před tréninkem, aby pak člověk neměl pocit: "Sakra, já jsem to vzdal."

Jenže jak něco takového můžeš poznat dopředu?

Někdy to samozřejmě neodhadneš, ale na lidech, které znáš dva roky a vidíš je cvičit 5x v týdnu, to poznáš už u rozcvičky. I tohle je práce trenéra.

Bez práce nejsou koláče, to platí u CrossFitu jako všude jinde. Jenže to mnoho lidí nechce slyšet a raději hledá nějakou zázračnou pilulku...

Ty jsi teď zkušený trenér a crossfiter, ale jednou jsi také začínal. Takže co ty a CrossFit? Kdy vy dva jste se poprvé potkali?

Poprvé? To bylo ve městě Mount Vernon ve státě Washington. Jezdil jsem tam jako tesař do velkoobchodu pro dřevo a jednou jsem si tam všimnul velkého nápisu na budově - CrossFit Forging Fitness. Takový krásný nápis, to asi nebude nic pro mě, říkal jsem si. Později jsem pracoval na jednom domě v sousedství, když ze dveří budovy s tím krásným nápisem vyšel udělaný chlapík s velkým bílým knírem, holou hlavou a upnutým tričkem, na kterém měl také napsáno CrossFit Forging Fitness.

O pár měsíců později jsem jel do města Snohomish studovat nějaké hasičské věci a jeden z kluků domácího útvaru měl tričko s tím samým nápisem jako ten dům, co jsem viděl, i jako ten udělaný chlapík s bílým knírem, který vyházel z jeho dveří. Zeptal jsem se tedy, co to vlastně je a co tam dělají. "Tý jo, dneska jsem udělal 100 shybů, 200 kliků a 300 dřepů a k tomu jsem ještě musel běžet míli," začal vypočítávat. "Mrkni na tyhle stránky, tam najdeš víc," dal mi lístek s adresou webu. Večer jsem si tedy stránky otevřel, díval se na videa a přemítal nad tím, proč nemám takové svaly na břiše a nezvedám takové váhy, když přece v hasičárně také dost poctivě cvičím. Když jsem si pak prohlížel rozpis rozcvičky a zjistil, že pořádně nezvládnu ani tu, došlo mi, že dělám něco špatně. A protože jsem chtěl vypadat také jako ti lidé z videí - tady se opět dostávám k tomu, jak velkou motivací je vzhled - začal jsem se pokoušet cvičit tak, jak jsem to viděl u nich.

Cvičil jsi sám?

Ano, hledal jsem informace na webu crossfit.com, a když jsem nevěděl, jak nějaký cvik vypadá, vyhledal jsem si ho na YouTube. Samozřejmě že moje technika asi nebyla dokonalá, ale alespoň něco jsem dělal. A jelikož jsme v hasičárně měli fond na fyzickou přípravu, začali jsme postupně dokupovat věci jako medicinbaly, kettlebelly, já jsem vyrobil z odpadkové překližky bedny na skákání, a tak jsme postupně vše potřebné poskládali. No a pak jsem se seznámil s tím holohlavým chlapíkem s velkým bílým knírem. Jmenoval se Skip Chase a ukázalo se, že je majitelem Mt. Baker CrossFit tělocvičny. Ten u nás na Hasičské akademii začal vyučovat výživu a fyzickou přípravu a já začal chodit k němu do tělocvičny. Dál to se mnou bylo tak, že jsem si asi po roce udělal trenérskou licenci.

Proč? Chtěl jsi trénoval lidi?

V té době jsme už s manželkou přemýšleli o tom, jaké by to bylo přestěhovat se zpět do Prahy a založit si tělocvičnu.

Jak tě něco takového po 11 letech ve Státech napadlo?

Mluvili jsme o tom doma už celá léta, protože já se chtěl strašně moc vrátit. Tam to bylo krásné, skvělí lidé, bavila mě hasičská práce, protože se mi líbilo pomáhat lidem, ale Praha mi chyběla.

Takže ses do Prahy vrátil i s celou svou rodinou a skutečně jste si tělocvičnu otevřeli. V té době tady ale o CrossFitu ještě téměř nikdo nic nevěděl. Nebál ses, jestli se uchytíte?

Řekli jsme si, že to dva roky zkusíme a pak uvidíme. Buď to bude fungovat, nebo ne. A funguje to. (úsměv)

Jak jste se ze začátku dostali do povědomí lidí?

Napsal jsem e-mail všem svým kontaktům z e-mailového adresáře. Čechy to příliš nezajímalo, ale jeden z Američanů, který zprávu dostal, Dean Selby, ji přeposlal dál a najednou se nám lidi začali ozývat. První zpráva byla od holky jménem Sarah, která je původem z Melbourne. Ta psala, že by ráda přišla, a od té doby chodí dodnes.

Hezké.

Sarah pracovala pro Orco, takže k nám začalo chodit asi sedm lidí z Orca a další se nabalovali.

Teď už jste zajetá tělocvična se stálou klientelou. Jak je to náročně ji vést? Stíháš kromě trénování lidí i svoje vlastní tréninky?

Jasně, trénuji nejméně 5x, většinou ale spíš 6x týdně.

A stíháš při tak častých trénincích regenerovat? Přece jenom už je to pár let, co ti bylo dvacet. (smích)

Je mi 42, takže je jasné, že moje schopnost regenerace bude jiná než u 25letého kluka, ale díky svému jídelníčku si nestěžuji. Od té doby, co jsem přestal jíst obiloviny a vyloučil ze stravy většinu mléčných výrobků, regenerace se mi strašně zlepšila.

To je zajímavé. Když nejíš obilniny, co tedy jíš?

Hlavně zeleninu, maso nejlépe z malých chovů, vajíčka, ovoce a ořechy. Byl jsem na přednášce chlapíka jménem Rob Wolf, který mluvil o paleo dietě, a to mi dost otevřelo oči. Začal jsem se víc zajímat o svoje stravování a přišel jsem na to, že jím věci, které nepotřebuji, ze kterých mé tělo nemá užitek a které dokonce mohou brzdit moji sportovní výkonnost. A také jsem zjistil, že mohu být lepší, pokud určité potraviny jako obilniny, cukry a mléčné výrobky ze své stravy vyloučím.

Jenže máš pak jako intenzivně sportující jedinec dostatek energie?

Určitě. Paleo dietu pro sportovce doporučuje třeba i Joe Friel, což je trenér amerických atletů, dodržuje ji i náš kouč, který nám pomáhá sestavovat tréninky a který byl svého času profesionálním cyklistou, a obilniny nejí ani jeho kamarád, který uběhl jeden z nejtěžších ultramaratonů světa přes Death Valley.

Snažíš se tedy paleo dietu prosazovat i u vás v tělocvičně?

Dost lidí se jí u nás řídí, ale já nám nedělám z tělocvičny mateřskou školku a nikomu nic nepřikazuji. Byl jsem 19 let vegetarián a také jsem to nikomu nenutil. Ale je fakt, že když načůrám do nádrže auta, byť skvělého, nemohu od něj čekat žádný velký výkon. Stejné je to i s lidským tělem. Co do něj vložíme, to se nám vrátí. Při cvičení i ve vzhledu. Protože proč mají lidé nadváhu? Ze vzduchu se netloustne, z vody se netloustne, ze cvičení se netloustne, tak z čeho tedy? Z jídla. Jídelníček lidí, kteří ke mně přijdou, aby shodili, se skládá často až z  85 % ze sacharidů. A pak se diví, že jsou tlustí.

Zato na tobě toho tuku moc není, nemá šanci při tvém tréninku, který je teď asi ještě intenzivnější, protože se chystáš na závody. Jaké závody to budou?

Čekají mě Reebok Crossfit Games Open, kterých se zúčastním už potřetí a se mnou možná dalších až dvacet lidí z naší tělocvičny. Jde o skvělou akci, při které má člověk možnost srovnat si svoje výkony s výkony lidí z celého světa.

Ty budeš letos startovat v nové kategorii masters, která je od 40 let. Bude to pro tebe velká výhoda?

No, já nevím. Už nebudu mít tu výmluvu, jako že "no jo, když tady jsou samí osmnáctiletí", budu se tedy muset víc snažit. (smích)

...z ničeho jsem vybudoval "něco", vytvořil jsem komunitu lidí,
kteří věří v to, co dělají...

Tak to budeme držet palce. Zdeňku, přemýšlel jsi někdy nad tím, proč tě takhle chytnul a pohltil právě CrossFit a ne nějaký jiný sport?

CrossFit se mi strašně líbí pro svou všestrannost. Díky němu mám svaly, jaké jsem nikdy neměl, sílu, jakou jsem nikdy neměl, a dělám věci, o kterých bych si nemyslel, že někdy budu dělat. Díky CrossFitu a tomu, že jsem otevřel tělocvičnu, jsem také získal úplně skvělé přátele, z ničeho jsem vybudoval "něco", vytvořil jsem komunitu lidí, kteří věří v to, co dělají. Prostě mě tenhle sport baví a baví mě lidé, kteří se v něm pohybují.

Ovšem v CrossFitu se pohybuje i pan Filip Vávra, od jehož aktivit jste se na svých stránkách veřejně distancovali. Můžeš říct pár slov ještě k tomuhle?

Vávra je instruktor CrossFitu, pod jehož patronací běží portál crossfitnews.cz. Zároveň je to ale člověk, který byl po dobu 15 let a minimálně do roku 2009 velmi aktivní neonacista, se kterým kvůli propagaci neonacismu probíhaly soudy ještě v minulém roce. Prohlášení na našich stránkách mělo být osvětou pro lidi a zároveň jsme tak chtěli dát veřejně najevo, že se distancujeme od veškerých aktivit spojených s osobou pana Vávry. Ke mně do tělocvičny chodí lidé různých národností a různé barvy pleti, svým dětem už od mala říkám, že rasová nesnášenlivost je hodně hloupá věc, která by neměla existovat, takže nechci, abychom já nebo moje tělocvična měli cokoli společného s člověkem, který má názory xenofobní a homofobní. Pan Vávra navíc není ten typ neonacisty, co si navlékne bombra, vysoké boty a jde někoho sejmout do ulic. On je neonacistický idealista s velkou rasovou nesnášenlivostí a nevěřím, že z takového člověka se stane ze dne na den lidumil.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

23.02.23:56Hynda1 - Nechci být tajemný, jen si myslím že je to na delší debatu..-1
23.02.23:40daveM - zivi a ne zivy :) pacient je ten, co nepremejsli a pospic..+1
23.02.20:22Karesjan - Je videt,ze jsi se v tom opravdu nasel a delas to,co te op..+5
23.02.17:22Frozz. - Takhle tajemně a nekonkrétně umí mluvit každý, pozvěz nám ..
23.02.11:59Hynda1 - Mám na crossfit a paleodietu svůj názor, jen bych chtěl os..-1
23.02.10:35krosař - Je vidět, že Zdeněk je rozumnej a fér chlapík a tak to má ..
23.02.08:33Sonny360 - Fajne rozhovor :-)
23.02.08:25Reiben - Parádní rozhovor... Zdeněk je frajer *79* .
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra