Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Ladislav a Robin Lahodovi:
"Nejsme šílenci."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


Poslední kontrola záběru s kameramanem Milanem Chadimou
Jaký otec, takový syn. To platí v případě Ladislava a Robina Lahodových dvojnásob. Oba mají rádi výzvy, oba mají rádi dobrodružství a oba mají rádi svoji práci. Oba jsou kaskadéři. Ladislav Lahoda, bývalý zápasník ve volném stylu, stál u zrodu kaskadérství v Čechách a nyní šéfuje největšímu kaskadérskému tělesu v Čechách - Filmka Stunts Team, Robin Lahoda jde v otcových stopách. Specializuje se na technickou kaskadérskou disciplínu zvanou rigging, dělá kaskadérského koordinátora, jako kaskadér byl za jeden ze svých výkonů nominován na cenu Taurus, což je něco jako kaskadérský Oscar.

Ladislav a Robin Lahodovi. Oba kaskadéři a oba tak živí, žijící a živoucí, až je to k nevíře. Pozitivní energie z nich přímo prýští a zdá se, že by ji mohli rozdávat. Prostě dělají to, co je baví a je to na nich sakra vidět!

Kaskadérství. Dá se říct, zda je to profese, sport, či diagnóza?

Robin: Co se týče naší rodiny, tam už je to skoro diagnóza. Ale jinak jde samozřejmě o profesi, na kterou se člověk připravuje nejlépe už od mládí.

Láďo, vy jste stál u zrodu kaskadérství u nás. Jakou proměnou prošla tato profese od dob jejího vzniku po současnost?

Ladislav: Kluci, kteří dnes přicházejí, jsou sportovně velmi dobře připraveni. Začínají od malička a dělají disciplíny, které my jsme ani neznali. My uměli přemety a salta, uměli jsme se prát a kutálet ze schodů, ale dnes přijde osm parkouristů, kteří dělají backflipy o stěnu a jiné divoké kousky. Takže my máme dnes z čeho vybírat, protože sportovních disciplín je víc a díky lepším možnostem přípravy je víc i kvalitních lidí.

Členové první české kaskadérské skupiny byli vrcholoví sportovci. Trvá tento trend stále?

Ladislav: První sestava byla opravdu složená z olympioniků, což už dnes neplatí, ale ve výběru lidí jsme stále velmi, velmi přísní. K nám nemůže přijít někdo dělat kaskadéra jen proto, že je odvážný a nebojí se proskočit oknem. Musí to být člověk přemýšlivý, který už opravdu něco umí a má dobrý sportovní základ například z gymnastiky, juda, nebo zápasu.

Robin: Sportů, které se hodí jako základ pro naši profesi je víc. Patří sem i horolezectví, snowboarding, freestyle motocross, parkour a další.

Takže sportovních odvětví je dnes víc, sportovci jsou dál. A co technika? Ta jistě také prodělala značný vývoj.

Robin: Technicky jsme se posunuli úplně někam jinam. Už jen když vezmu prostředky, které měla stará generace.... Ladislav: Dříve narozená!


Leden 2013
Robin: Dobře, tak tedy prostředky, které měli pionýři kaskadérství u nás. Ti nepoužívali chrániče, nebo měli jen jeden druh, další prostředky, které mohli použít byly žíněnky a trampolíny, technika jako taková neexistovala. Zato dnes už je to o pístech, vystřelovacích zařízeních, lankách a kladkách, což hodně odstartoval film Matrix, kde lidé běhali po stěnách a dělali trojitá salta vzad. Takže práce kaskadéra je dnes tak z 50 % závislá na podpoře techniky.

Láďo, Robin zmínil, že kaskadéři dnes mají dokonalejší ochranné prostředky. Je tedy nyní práce kaskadéra bezpečnější?

Ladislav: Tak je pravda, že na bezpečnost se dnes víc dbá, dřív se trochu více riskovalo...

Robin: Stará garda nám vyšlapala cestu, to oni nám poradili, jak správně spadnout...

Hezké, syn má úctu. Skvělá výchova...

Ladislav: (smích) Tak je pravda, že zatímco dnes používají kaskadéři při hoření speciální gely a nomexové komplety, jako mají jezdci Formule 1, my jsme si museli vystačit s azbestovými obleky z Vítkovických železáren. V tomto smyslu je dnes kaskadérství bezpečnější, na druhou stranu ale zase stoupají požadavky ze strany režie a jsou čím dál náročnější. Proto na place funguje tzv. stunt koordinátor, což je člověk, který by měl rozhodnout, kam až se dá v tom riziku jít. Samozřejmě patří i k důležitým vlastnostem kaskadéra, aby uměl říct „tak tady dost“, aby nedošlo k tomu, čeho byl Robin svědkem, že se tu při natáčení zabil americký paragán.

Co se stalo?

Robin: Byl tažený lodí, která projížděla pod mostem a on se měl v určitou chvíli odpojit a spadnout před mostem do vody. To se mu podařilo hned napoprvé a byl z toho krásný záběr, takže tehdy nikdo dost dobře nepochopil, proč se to muselo točit znovu. Nicméně napodruhé se vypnul později, než měl... Tehdy si to zajišťovali Američané, takže jsme do toho tak neviděli, jaké je riziko, nicméně v mých očích to byl extrémní výkon, který už neměl s klasickým kaskadérstvím mnoho společného. Přišlo mi, že je to 50 na 50, jestli to vyjde, nebo ne. Každopádně ten člověk byl výborný paragán, nejlepší na světě, a věděl, co dělá...

Neměl jste po tomhle zážitku pochyby, jestli skutečně chcete být kaskadér?

Robin: Tak samozřejmě si to pamatuji, o to víc, že jsem toho kluka znal. Ale abych se toho zalekl, to ne. Vím, co dělám, a znám své limity.

Jsou smrťáky kaskadérů časté?

Ladislav: Já vždy říkám, že když se něco takového stane, je to nehoda. Vzhledem k frekvenci výkonů, které kaskadéři odvádějí, je ke zranění strašně blízko, s tím se musí počítat, ale na druhou stranu z nás nebudu dělat hrdiny, kteří chodí do akcí, které jsou padesát na padesát. Takoví šílenci nejsme. Riziko, které podstupujeme je tak 10%, a když se u toho přemýšlí, dá se hodně eliminovat.

Kaskadér, který by chodil do akcí, kde je to 50 na 50, by asi dlouhou životnost neměl...

Robin: Přesně tak, pro blázny tahle profese není.

No, tedy alespoň ne pro úplné blázny. (smích) Robine, když zavzpomínáte, vybavíte si nějaký taťkův kaskadérský výkon, při kterém jste si říkal, že „ten táta je fakt machr“?


Hořící Robert Lahoda
Robin: Vzpomínám si, že mi bylo asi sedm, když mě táta vzal na natáčení nějakých písničkových klipů, kde měl skákat ze střechy. Bylo to asi 25 metrů a pamatuji si to, protože mě táta tehdy na tu střechu vytáhnul a řekl: „Pojď se podívat, odkud bude tatínek skákat.“ Pak mě chytil za pásek a naklonil mě přes hranu. Já když jsem viděl těch pár krabic dole, lekl jsem se a říkal si, že nevím, jestli tohle budu někdy dělat.

Měl jsi o taťku strach?

Robin: Měl, určitě. Byl jsem malý a ten tátův skok byl tehdy obrovský výkon, největší skok v té době u nás.

To jste se asi ve škole před kluky chlubil, že máte tátu kaskadéra.

Robin: S tím jsem měl spíš problémy. Když jsme v první třídě říkali, co dělají rodiče a já jsem řekl, že můj táta je kaskadér, nikdo nevěděl, co to je. Dnes už to ví každý, ale tenkrát to musela žákům paní učitelka vysvětlit. No a jinak za mnou spíš chodili spolužáci s tím, že „viděli jsme tvého tátu v Kamarádovi do deště, jak tam hrál toho vyhazovače“. Jenže ten vyhazovač byl takový hlupák, že jsem se za to spíš styděl. (smích)

Ladislav: Dík, ty ses nějak rozpovídal. (smích)

Robin: No, ale když pak dal táta Vaculíkovi pár facek, tak už to bylo zase dobrý. (smích) Ne, byl jsem určitě hrdý na to, co dělá táta.

A co taťka? Byl nějaký synův kousek, při kterém jste si s pýchou říkal „ten kluk se ale hezky potatil“?

Ladislav: Tak on do toho vletěl tak rychle, že možná ani nestačil rozklíčovat všechna rizika. To jednou přišel požadavek na skok z Nuselského mostu, tedy na jeho první část, kdy člověk skočí a zmizí za zábradlím. Udělali jsme tedy pár metrů pod zábradlím takovou malou platformičku metr na metr, kam měl ten kaskadér skočit. Jenže člověk, co to měl dělat, se tehdy nějak vymluvil, a protože jsme byli v časové tísni, most jsme měli pronajatý jen na hodinu, volal jsem Robinovi, ať přijede, že mám pro něj práci. On přijel, já mu řekl, co má udělat, a on to udělal. Byl sice jištěný lankem, ale stejně to chtělo hodně morálky a taky umění vypnout hlavu. Takže tohle byl tenkrát takový zlomový okamžik, kdy jsem si říkal, že jestli se z tohohle nepo..., tak už to bude dobré.

A vypnout hlavu - to se dá naučit?

Robin: Co se týče výkonu ve sportu, tam se dá naučit spousta věcí, ale ta správná psychika, ta už tam asi musí být od narození. Hlava je v téhle profesi obzvlášť důležitá, protože určitá rizika tam hrozí a psychika to musí být schopna unést.

Ladislav: To jsem byl takhle jednou zaskočený, když jsem vzal na střechu kluka, který už trénoval osm, nebo deset let a byl výborný. Na té střeše se ale choval divně a já přišel na to, že se bojí výšek. A přes to nemá cenu jít, to plodí chyby. On by třeba i dolů skočil, ale nebyl by ve své kůži a to je špatně.


Robert Lahoda těsně po akci
A může být někdo vůbec ve své kůži, když skáče ze střechy?

Ladislav: Tak samozřejmě, že nikdo hned neskáče z 30 metrů. Na tréninku skáčeme do airbagu z 10 metrů a jsou lidé, kteří rovnou řeknou, že se jim do toho nechce. A to není žádná ostuda.

Robin: Třeba skvělý rváč, který hrál ve světových filmech, není schopen skočit z 10 metrů do krabic, ale proto jsou specializace. Dnešní kaskadéři jsou oproti dřívějším víc specializovaní, ale stále platí, že čím víc toho člověk umí, tím víc má práce.

Co vy, Robine, nejradši hoříte, padáte, nebo létáte? Jaká je vaše specializace?

Robin. Já se specializuji na kaskadérský rigging, což je právě použití té techniky, kdy při výbuchu vystřelujeme lidi třeba 10 metrů do vzduchu.

Riggingu se věnujete jako koordinátor i jako kaskadér?

Robin: Určitě. Koordinátora mohu dělat jen díky tomu, že jsem si tím prošel a všechno si vyzkoušel na vlastní kůži. Nehledě na to, že při většině akcí si vše nejdřív vyzkouším na sobě, abych pak mohl kaskadérům radit, co je třeba.

Ladislav: Sám napřed musel být v kůži létajícího, aby věděl, o čem to je a co v jakou chvíli dělat. Samozřejmě se nikdy nenecháme vyhecovat...

Nikdy?

Ladislav: ...nikdy se nenecháme vyhecovat, abychom šli do prvního pokusu naplno. Nejdřív se to vyzkouší s pytlem písku, pak se přidává. Natáčecí čas je strašně drahý, a tak občas přicházejí okamžiky, kdy je něco potřeba udělat rychle rychle, ale tomu se nesmíme poddat. Žádný film nestojí za to, aby se na nás pak někdo koukal z invalidního vozíku. A od toho, aby se něco takového nestalo, je tam právě ten koordinátor. U amerických akčních filmů to navíc teď funguje tak, že na filmu pracují dva štáby, z nichž jeden má na starosti pouze akční scény. Jeho režisérem je většinou stunt koordinátor, sám zkušený kaskadér, který zná problematiku své profese, a tak dokáže na požadavek režie navrhnout takové řešení, aby to vypadalo, že se při něm kaskadér málem zabil, ale aby byl schopný stejnou akci třeba za půl hodiny zopakovat a ne aby ho po výkonu odvezli. To je špatně.

To bez diskuse. Ptala jsem se Robina, jaké kaskadérské kousky má rád, takže vás bych se zeptala naopak. Kterou součást kaskadérské práce máte, nebo jste měl rád nejméně ?


Exploze paluby válečné lodě
Ladislav: Tak já jsem prvních 20 let pracoval pod Jardou Tomsou a ten nás posílal do všeho. A mě osobně dovedlo úplně nejvíc rozložit, když to bylo spojené s hereckou rolí, protože hrát já neumím, a tak to nemám rád. To máme s Robinem stejné. Jeho někam poslat na casting, tak se radši hodí marod. (smích)

Robin: Na to téma mám takovou hezkou historku. Při jednom natáčení si mě režisér na poslední chvíli vybral, abych jim proskočil sklem. Udělal jsem to, jenže režisér mě pak ještě požádal, jestli bych to nemohl dohrát, a to tak, že pak budu ještě na ulici s lahví v ruce tancovat a zpívat. V angličtině a navíc, jelikož to bylo v centru města, taky před diváky. „Pane režisére, já vám to tady skočím třeba 100x, ale tohle po mně nechtějte, to je pro mě za trest,“ snažil jsem se z toho vymluvit. No a ve finále jsem tam stejně samozřejmě půl hodiny tancoval a zpíval. (smích)

Přesvědčivý režisér. Takže ne vždy vyfasujete jen role superhrdinů.

Ladislav: Ne. Každý z nás šel ale raději do těžkého výkonu, než aby byl někde za blbce. To jsem jednou dělal pohádku, kde mi měl herec na tržišti nasadit na hlavu koš, otočit mě, nakopnout do zadku a já mě spadnout do stánku. Tak z toho jsem právě dobrý pocit neměl. (smích) Navíc ten herec, byl to, myslím, Josef Somr, mě nakopnul tak, že jsem nemohl tři dny sedět. (smích)

Ano a tím se dostáváme k tomu, že kaskadérství bolí, a to leckdy víc než kopanec. Vzpomenete si na moment, který vás bolel nejvíc? Kdy jste se cítili nejvíc rozbití a zbití? Robin: Mě pěkně zbila, na to si nejvíc pamatuji, čínská kaskadérka ve filmu Šanghajští rytíři s Jackiem Chanem. Tam jsme kvůli špatnému postavení kamery dělali jednu krátkou rvačku mezi mnou a jí asi dvě hodiny a muselo tam občas docházet i ke kontaktu, takže „jen jako“, jak to máme nacvičené. Z tohoto natáčení jsem tehdy odcházel fakt zbitý a navíc od holky!

A co vy, Láďo?

Ladislav: Tak já jsem měl zranění hlavně v začátcích poměrně hodně, byly to třeba nepříjemné popáleniny, ale nejhorší úraz se mi stal po pádu z koně, kdy jsem utrpěl kompresní zlomeninu hrudního obratle, který má nyní místo 3,5 cm na výšku pouze 0,5 cm. Tehdy jsem si asi vybral štěstí na celý život, jelikož mi hrozilo ochrnutí od hrudníku dolů. No a dál... To, že mi Srstka vyrazil zuby, proběhlo médii už několikrát. Jenže Srstka je „magor“, ten vyrazil snad patery zuby.


Stunt rigging pro studio Lucas Red Tails

Jeho specializace? (smích)

Ladislav: No, říkali jsme mu dentista. On vůbec nedodržoval scénář. Vzpomínám na jednu scénku, kterou jsme s ním točili. Režisér mu vysvětloval: „Pane Srstko, tady ti dva chuligáni vás přepadnou na ulici, dostanete nakládačku a pak vás ještě okradou.“ A Srstka: „Jasně, rejžo.“ Tak jsme se do toho pustili, dali jsme mu jednu ránu, druhou, jenže tu najednou chtěl Srstka vyhrát a začal do nás bušit jak šílený. Stoplo se to tedy a já mu znovu vysvětloval: „Hele, Zdeňku, pochopil jsi to? Ty máš po ráně lehnout a my tě okrademe.“ „Jasně, jen jsem se nechal trochu unést,“ na to on. Rozjeli jsme to tedy znovu, ale jemu se znovu zatemnilo a zas se pral.

No jo, reflex z boxu. (smích)

Ladislav: Jo, chtěl vyhrávat. Ale něco podobného udělal i Rosťa Osička. Točili jsme reklamu, kdy po Karlově mostě měl běžet turista v džínách a s hodinkami a za ním tři lumpové, jeden z nich Osička, kteří ho měli honit. Druhý den se pak mělo v nějakém dvoře na Žižkově dotočit, jak lumpové turistu chytnou a ukradnou mu ne hodinky, ale ty značkové džíny, což byla pointa. No ale natáčeli jsme na tom Karlově mostě, turista utíkal, lumpové za ním, jenže točilo se to několikrát a Osička ho vždycky dohonil. „Hele, vysvětlil jsi mu, že se má držet dvacet metrů zpátky?“ ztrácel už režisér trpělivost. Na to já říkám Rosťovi: „Hele, Rosťo, dnes ti má utéct, až zítra ho chytnete.“ Jenže Rosťa, boxer, 300 zápasů a všechny těžký, na to: „Ty vole, já mám takovou formu a takovej blbec mi uteče, ne?!“

Tomu se říká sportovní čest.

Ladislav: Spíš ješitnost. (smích)

Když něco natočíte, a teď nemyslím reklamu, ale spíš film, jdete se pak na něj podívat, abyste viděli, jak to vypadá v kompletu?

Ladislav: Já moc na americké akční filmy nechodím. Je to sice můj chleba, ale rád je nemám. To se mnohem raději podívám třeba na nějaké staré francouzské filmy s Belmondem.

Robin: Když jde o hezký film, tak si na premiéru, kam jsme většinou zvaní, zajdeme, ale klasické akční filmy mě také příliš nelákají. Takže to si pak spíš počkám na DVD a tam se podívám jen na určitou scénu, kterou jsme dělali.


Zleva L. Lahoda, J. Tomsa, R. Lahoda

Legrační, točíte akční scény, ale nemáte rádi akční filmy. Nelze se jejich sledováním alespoň přiučit, jak to třeba dělají jinde?

Robin: To dnes už nejde. Dřív, když to bylo syrové v jednom záběru, něco se vysledovat dalo, ale dnes se z těch vteřinových, nebo půlvteřinových sestříhaných záběrů nepozná nic.

Ladislav: Proto při naší prezentaci většinou ukazujeme cílový záběr z přípravy. Kvalita kaskadérského výkonu je totiž nejlépe vidět přímo live na place, když už pak do toho vstoupí střih a počítač, člověk už výkon kaskadéra tolik neocení. Ovšem člověk musí obdivovat, kam až všechny technologie, které se u filmu používají, došly. Někdy už sám nedokážu rozeznat hranici, co ještě dělali lidé a co už dělaly počítače.

A právě s tím souvisí moje poslední otázka. Nebojíte se, že vývojem nových technologií hrozí zánik vaší profesi?

Ladislav: To si nemyslím, lidi stále zcela nahradit nelze, protože udělat počítačově hromadné rvačky nebo souboje by bylo velice drahé...

Robin: ...a technologicky velmi složité. Také počítače zatím nedokáží udělat pořádně lidské tělo. Ano, hořící člověk může díky postprodukci hořet třímetrovými plameny, ale bez skutečného člověka, který by skutečně hořel, by to nešlo. Takže ne, já se o naši profesi nebojím.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

15.04.02:44Tykwa - Když už jsme u těch kaskadérů,určitě by si článek zaslouži..+1
04.02.09:23Gerallt - parádní rozhovor,kdysi tu někde byl i přímo s panem Srstko..
02.02.21:41TommyTee - Výbornej článek. Ten Srstka je hroznej blázen :D s ním byc..+1
02.02.12:33jnerez - Vždy když sem ho viděl v nějakém filmu, tak už mi bylo jas..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie