Chris Cormier: „Všechno
se dnes mění, je to taková
,kulturistika z mikrovlnky‘.“

Chris Cormier je jedním z nejlepších profesionálních kulturistů 90. let, éry s největší konkurencí. Narodil se 19. srpna 1967 a profesionálem se stal po absolutním vítězství na NPC USA Championships 1993. Byl jedním z nejzaměstnanějších profesionálů, když se zúčastnil více jak 70 profesionálních soutěží a vyhrál 11 z nich. Desetkrát se postavil na pódium Mr. Olympia a dvakrát si odnesl bronzovou medaili. Nyní působí jako osobní trenér v Gold's Gym ve Venice a věnuje se jak závodníkům profesionálním a amatérským, tak také obyčejným lidem, kteří se pouze snaží zlepšit si svoji postavu. Je vyhledávaným trenérem pódiové prezentace a pózování. Chris Cormier souhlasil, že odpoví osobně na pár otázek čtenářů Ronnie.cz.

Chrisi, odkud vlastně pocházíš, jak ses ke kulturistice vůbec dostal a potažmo se stal jedním z nejlepších?

Původem jsem z Palm Springs v Kalifornii, do Venice jsem se přestěhoval a začal zde trénovat v polovině 80. let jako teenager. Do Gold´s Gymu ve Venice jsem se dostal na popud svého učitele ve škole, který mi tvrdil že bych kulturistiku měl zkusit nejen rekreačně, ale i závodně. Tady jsem mezi prvními lidmi potkal tehdejšího Mr. Kalifornie a budoucího skvělého profesionála Mika Christiana, který tento názor sdílel, a já se rozhodl, že se v kulturistice pokusím dostat co nejdál. Co se týče osobního života, jsem rozvedený a mám jednoho syna.

Kolik ti přesně bylo, když jsi s kulturistikou začal?

S kulturistikou jako takovou jsem začal v 15 letech, předtím to byl hlavně americký fotbal, ale odjakživa jsem měl rád svaly a už v 10 letech jsem zkoušel pózovat a pumpovat.

A inspirovaly tě tehdy kulturistické časopisy?

K časopisům jsem se dostal až od toho učitele, o kterém jsem mluvil. Jako malého mě inspirovaly komiksy, jako je "Neuvěřitelný Hulk", a wrestling v televizi.

Popiš nám trochu tvoje soutěžní začátky.

Začal jsem závodit jako teenager a předtím, než jsem se posunul dál a výš, jsem se chtěl naučit perfektně pózovat, snažil jsem se zdokonalit ve všech aspektech kulturistiky od pózingu přes trénink až k dietě. Potom byl můj cíl, abych se na pódiu cítil v pohodě, takže jsem jako teenager absolvoval asi 7 soutěží, abych se naučil ovládnout pódium. Ve všech těchto soutěžích jsem buď vyhrál, nebo skončil druhý, a jak čas plynul, tak jsem získával více a více kontaktů a začal nahlížet do dalších aspektů kulturistiky jako deep tissue masáže. To bylo už v roce 1987 - 1988, takže daleko před ostatními. Všechny tyto aspekty jsem pak zahrnul do přípravy.

Šestkrát za sebou jsi skončil druhý na Arnold Classic, jak se na to s odstupem času díváš a kolik titulů myslíš, že jsi měl vyhrát?

Nedá se říct, kolik titulů jsem měl vyhrát, cítím, že jsem v několika případech byl nejlepší na pódiu, ať jsem skončil třeba druhý nebo třetí. Třeba ročník, kdy jsem skončil druhý za Flexem, si myslím, že jsem vyhrát měl. Po tom, co jsem ho porazil o týden dříve na Ironmanu. O rok později s Ronniem to bylo daleko těsnější, než by se mu líbilo. Pár měsíců před soutěží na Olympii měl 280 liber, ale věděl, že na Arnoldu půjde proti mně, tak shodil asi na 260, ale já jsem věděl, když jsem šel proti němu, že asi těžko nechají Mr. Olympia prohrát na Arnoldu. Potom jsem závodil proti Jayovi a Dexterovi. Myslím, že pár titulů Arnold Classic z té doby bych měl mít doma.

Teď jsme se bavili o Arnold Classic, ale co Olympie? Skončil jsi nejvýše třetí, myslíš, že to mělo být ještě lepší?

Ano, myslím, že v několika případech jsem měl skončit v nejhorším případě druhý. Měl jsem ale mnoho rušivých elementů v přípravách na Olympii jako hádky v osobním životě, nedostatek spánku, problémy ve fitku, problémy doma… A když se to nakumuluje, není to pro finální přípravu to nejlepší. Několikrát jsem cítil, že Ronnieho dostanu, ale vnější vlivy mi to znemožnily.

Ještě stále v dnešní době, i když už nezávodíš, trénuješ?

Vždycky jsem si myslel, že budu trénovat po celý svůj život a stále to tak cítím, momentálně ale můj trénink upadá do pozadí vzhledem k tomu, že se snažím maximum času a energie věnovat svým klientům, ať už závodníkům, nebo kondičním cvičencům. To mě naplňuje velkým uspokojením - pomáhat lidem splnit si jejich sny a předsevzetí. Pomáhat jim, aby vypadali jinak. Manipulace s postavou je něco, co mě vždy fascinovalo. Stejně tak já, když jsem závodil, vnímal jsem na svém těle hodně detailů.

Přemýšlíš někdy o tom vrátit se na soutěžní pódium? Třeba na Masters Olympia?

Ano, určitě. Je to něco, co mě zajímá, a pokud Masters Olympia bude pokračovat, tak bych se určitě na pódiu rád objevil v některém z příštích ročníků, samozřejmě, že nebudu vypadat tak dobře jako ve svých nejlepších letech, protože tělo stárne a sem tam se objeví i nějaké zranění.

Myslíš, že je možné, aby v budoucnu vyhrál Olympii někdo hlavně díky symetrii a tvarům a ne pouze díky svalovým objemům?

Ano, myslím, že je to možné. Já už dlouhou dobu hlásám, že náš sport se vzdaloval od estetických standardů, a jak se zdá, tak už o tom nemluvím jen já. Také mnoho dalších lidí říká, že jim toto chybí, takže doufejme, že estetika se v budoucnu vrátí mezi hlavní kritéria, jako tomu bylo v 90. letech. Jsem šťastný, že jsem mohl být součástí toho všechno.

Jak podle tebe vypadá současná kulturistická scéna v porovnání s 90. lety, kdy se zdálo, že závodníci byli daleko lépe připraveni?

Rozdíl mezi 90. lety a současností je hlavně ten, že tehdy se závodníci připravovali prakticky - učili se z toho, co dělali oni nebo jiní. Dnes se lidé snaží učit zavření doma s pomocí internetu. V dnešní době sociálních médií se každý hned fotí a zveřejňuje své fotografie na internetu. Může se z něj stát "hvězda". V 90. letech si to musel člověk nejdříve vydobýt. Dneska se hvězdou staneš na internetu, když máš dobrou přezdívku, vlasy, styling, oblečení... Tehdy nebylo tak jednoduché se prosadit.

Dokázal bys přiblížit rozdíl, jaká byla podpora závodníků v 90. letech a jak je tomu v současné době?

To je těžká otázka, já bych mohl pouze říci, jak jsem se připravoval já. A i když jsem to někdy někomu řekl, nemuseli mi věřit, protože já jsem byl přirozeně daleko silnější a větší než ostatní ve fitku, takže by si mohli myslet, že neříkám pravdu. Já jsem vždy měl ale na paměti zdraví, protože jsem viděl závodníky, kteří se mnou jeden rok byli na turné a další rok už tam nebyli. Jako například Momo Benaziza nebo Andreas Munzer. Benazizu jsem potkal tady v Gold’s Gymu Venice. Přesně si pamatuju ten den, a dokonce i to, kde jsme stáli. Tu noc, kdy zemřel, jsem byl ubytovaný ve stejném hotelu. Jedna věc je dostat se do formy, ale druhá věc je zajít až za hranice. To jsem já nikdy nezkoušel, dostat se do tak vydřeného stavu. Myslel jsem, že díky tomu, jak jsem stavěný, vypadám trochu jako Lee Haney. Moje péče o zdraví mi dala v tomhle sportu dlouhověkost.

Ty jsi závodil proti těm nejlepším z nejlepších, jako jsou Dorian, Kevin, Flex a další. Co tě od nich odlišovalo?

Můj tvar a moje kostra. Měl jsem široká ramena a úzký pas, pruhy na kvadricepsech, nikdy nebyla soutěž, abych neměl napruhovaná stehna. Dneska vidíš na pódiu všemožné tvary a změny tvaru postavy, všechno se dnes mění. Dneska je to "kulturistika z mikrovlnky".

Jak bys popsal svoji spolupráci, ale také rivalitu s Flexem Wheelerem? V čem jsi byl lepší ty a v čem zase on?

On měl daleko menší kostru než já a je takový zajímavý fakt o Flexovi, že vždycky dva týdny po soutěži býval daleko, daleko menší. Za týden či dva po soutěži váhově vždycky neskutečně spadl. Hodně jsem s ním trénoval a viděl jeho silné a slabé stránky. A i když byl vlastně můj rival, tak jsem to byl já, kdo ho v tréninku tlačil, protože on sám od sebe nebyl zrovna dříč. Navzájem jsme se podporovali, dělali jsme spolu kardio, jedli jsme spolu ve Firehouse a doufali jsme, že když nevyhraje soutěž on, vyhraju ji já a naopak. Byli jsme jako tři bráchové ještě s Rickem McClintonem.

Jak myslíš, že bys ve své nejlepší formě z 90. let dopadl nyní na Olympii?

Vyhrál bych.

To je docela přímá odpověď.

Je, ale je to tak. (smích)

Když se díváš na kulturistiku, doporučil bys ji svému dítěti?

Svému dítěti určitě ne. Má sice moje svalové tvary a úpony, ale strukturálně je po matce, takže na kulturistiku se nehodí, ale jinak je to skvělý sportovec. Je to kalifornský šampión v zápase a v judu, takže další krok je podporovat ho ve studiu - je to velmi dobrý student, takže by se raději měl sportovně zaměřit na americký fotbal, tam je daleko více peněz než v kulturistice.

Před několika lety proběhla světem zpráva, že ses měl dostat do křížku s Mikem Tysonem, můžeš nějak komentovat, co se stalo?

Bylo to v roce 1992, kdy on byl světovým šampiónem. Bylo to v jednom klubu, kde jsem dělal vyhazovače, a on ke mně zezadu přistoupil a dal mi pohlavek na zátylek. Já se otočil, abych útočníka konfrontoval, protože na to je člověk na dveřích připravený, a proti mně stál nejen Tyson, ale i jeho dvacet poskoků. Takže to rozhodně nebyla dobrá situace. Flex a Rico tam byli se mnou, takže viděli, co se stalo, ale nakonec k ničemu nedošlo. Nakonec Mike uznal, že to dělat neměl, a omluvil se.

Znáš nějakého českého profi kulturistu?

Ano, znám, ale jeho jméno neumím vyslovit. Pavol... něco.

… Jablonický.

Jasně, přesně tak, ale on byl dobrý, a i když už byl pak starší, tak si stále vedl dost dobře.

Myslíš si, že je možné, aby se typický ektomorf stal profi kulturistou?

Je to možné, ale záleží na výšce závodníka, protože pokud má někdo 160 cm, tak i jako ektomorf na sebe může nabalit dostatek svalů. Ale myslím, že jak má někdo kolem 180 cm, tak už je to nemožné.

Jaký tréninkový systém používáš mimo sezónu a před soutěží, jaký druh kardia a kolik?

Mimo sezónu jsem se snažil trénovat s hodně velkými váhami, ovšem prokládal jsem to i vysokými počty opakování (až okolo 40). Věděl jsem, že musím hodně pracovat na nohách, protože byly pozadu, ale nakonec jsem je vytrénoval natolik, že předčily i vršek těla a musel jsem naopak dohánět ten. Šlo o celkovou symetrii. Bylo mi kolem 25 let, když jsem se stal profesionálem, což je docela mladý věk, ale stejně mi trvalo dost dlouho, než jsem vyplnil svoji, na kulturistiku vysokou, postavu.

Jak moc jsi spoléhal na kardio v přípravě?

Hodně. Od střední školy až po vysokou školu jsem dělal zápas a kondice byla důležitá, tudíž kardio pro mě bylo běžnou věcí a v přípravě na závody jsem ho zařazoval až 3x denně. Někdy to bylo až tři hodiny denně, pokud jsem někdy snědl něco, co jsem neměl. Když je to nutné, je to nutné.

Preferuješ přítahy v předklonu s velkou činkou, nebo s jednoručkami? A proč?

Myslím, že oba cviky jsou dobré, a já používal obě varianty ve své kariéře. Občas jsem si na přítahy jednoruček lehal hrudníkem na lavičku pro podporu a stabilitu. Každopádně pro čisté budování hmoty bych asi preferoval velkou činku.

Co si myslíš o mrtvém tahu? Cvičil jsi ho?

Ano. Všiml jsem si, jak vypadají záda lidí, kteří mrtvé tahy cvičí, a to byla partie, kterou jsem potřeboval zlepšit - co se hustoty týče. Záda jsou tak komplexní svalová partie, že je nutné se na ni opravdu zaměřit a spousta lidí má záda daleko horší, než by je měla mít. Mám rád jak mrtvé tahy ze země, tak dotahy, ovšem jde o to dostat tam dost opakování. Nízké počty opakování jen zatíží klouby, takže se bavíme o sériích s 12 - 15 opakováními a s co nejvyšší váhou.

Myslíš, že je lepší vše trénovat jednou, nebo dvakrát týdně?

To záleží čistě na každém jednotlivci, jaké má schopnosti regenerace a fyziologii.

Domníváš se, že je lepší zvedat váhu jako pyramidu, nebo zůstat na stejné váze celou sérii?

Já preferuji pyramidu.

Jaká byla tvoje zkušenost z tréninku s Dorianem?

Úžasná. Otevřelo mi to oči. Člověk se stále učí, i když je sebelepší kulturista, a i od Doriana jsem se spoustu věcí naučil a nejenom v posilovně. Spoustu času jsme pouze mluvili o kulturistice a já se jsem od něj hodně naučil, i co se týče mentálního aspektu. Byla to celkově skvělá zkušenost.

Jaký byl tvůj tréninkový split mimo sezónu?

Několik let jsem cvičil pondělí - úterý a čtvrtek - pátek. Víkendy a středu jsem měl volno, potom jsem trénoval i 3+1, 4+1, různě jsem to měnil.

Kolik měřila tvoje paže nejvíce za celou kariéru?

Pokud si dobře vzpomínám, tak kolem 57 cm.

Jaký je nejlepší trénink paží na objem?

Podle mě je nejlepší trénovat biceps a triceps v supersérii a dostat do té oblasti co nejvíce krve.

Jaká byla tvoje strava mimo sezónu a před závody? Jak vysoko jsi šel s proteiny a sacharidy?

To se dá těžko říct. Já jsem nikdy nebyl velký jedlík. Byl jsem trochu neortodoxní, takže to, co jsem dělal já, by pro ostatní asi nefungovalo. Každopádně moje oblíbené potraviny byly vaječné bílky, rýže, někdy pomerančový džus, v závislosti na době před soutěží.

Jaký je tvůj názor na stravu před a po kardiu?

Já věřím na kardio nalačno, absolutně bez ničeho před. Žádné aminy, BCAA, opravdu na prázdný žaludek.

Když jsi závodil a když nyní připravuješ své závodníky na závody, jak řešíš poslední týden diety, co se týká odvodnění, sacharidů a tak dále?

To se nedá říct dopředu. Finální týden před soutěží je rozhodnut až podle toho, v jaké formě se do něj dostaneš. Nedá se to naplánovat dopředu. Tělo se stále mění a reaguje odlišně. Je možné, že půjdete do posledního týdne a budete zadržovat více vody, tak se musí dělat jiné věci, než když vodu nedržíte.

Jaký je tvůj názor na suplementy jako BCAA, glutamin, aminy a další?

Rozhodně jsou pozitivní při situaci, kdy člověk je na nízkokalorické dietě, aby zabránily katabolismu a ztrátě svalové hmoty.

Jak vypadá tvůj jídelníček, když už teď nesoutěžíš?

Moc toho není. Často nejím ani snídani, ale hned jedu do fitka někoho odtrénovat. Teď, když netrénuji, jako jsem trénoval, tak ta strava není zase až tak strašně důležitá, takže teď jím tak 2x - 3x denně a jednu nějakou menší svačinu.

Jaká by byla tvoje rada naprostému začátečníkovi, který teď chce začít cvičit?

Nauč se správně provedení cviků, nauč se důležitosti bílkovin a zjisti, s jakým tělesným typem vlastně pracuješ, abys ho mohl správně změnit, ať už přibráním svalů, nebo shozením tuku. Začni studovat svoje vlastní tělo.

Jak vysoko s bílkovinami bys mu doporučil jít?

1 - 1,5 g na jednu libru tělesné váhy.

Nějaká poslední slova čtenářům?

Doufám, že jste si z rozhovoru něco vzali. A učte se poznávat hlavně sami sebe.

Zdroj foto:
http://www.schwarzenegger.it/mro/cormier.html