Reklama:

Ladislav Kurčík: „Brilantní hra
se špatně rozdanými kartami.“ (III.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první části rozhovoru vyprávěl Ladislav Kurčík o začátcích své soutěžní kariéry a o nemoci, která ji hrozila definitivně ukončit. Druhá část byla ve znamení Láďových vzpomínek na kolegy a přátele z reprezentace a zážitky ze soutěží a v dnešní, závěrečné části rozhovoru bude mimo jiné řeč o současné kulturistice.

V Šumperku jsi byl spolumajitelem posilovny se svým dřívějším sparingem Michalem Osinou. Běží ta posilovna a partnerství dále?

Ne, tu posilovnu nám v roce 1997 vyplavila povodeň a tím to vlastně všechno skončilo. V roce 1999 jsem v Šumperku udělal ještě další fitko „K1“ se svojí bývalou manželkou. Dnes má ale jiné jméno a jiné majitele. To fitness je tam dodnes se stejným vybavením a nějakými změnami. Dlouhá léta jsem tam ale nebyl, takže nevím.

Vím, že si vedeš i vlastní web a působíš v podstatě jako propagátor našeho sportu. Co tě na tom nejvíce baví a na co se zaměřuješ?

Asi jako další stovky lidí jsem byl na Facebooku a hlásilo se mi tam strašně moc lidí z kulturistiky. Ten systém se mi líbil jen zčásti. Každý chce být přítel s každým. Když jsem pak zjistil, že existují fan stránky sportovních osobností, tak jsem si při své vrozené drzosti vytvořil stránku s tím, že tam přichází, kdo chce, a můj soukromý profil, který tam mám, je přístupný jen opravdu pro blízké přátele. Jsem ale rád, když na fan stránku chodí fandové kulturistiky. Jsem rád, že tam chodí fandové kulturistiky z celého světa. Samozřejmě nejvíc z Česka a Slovenska. Je tam ale i pár lidí z jiných kontinentů. Vždy se tam snažím uvádět profily kulturistů, se kterými jsem přišel do kontaktu. S těmi, se kterými jsem buď přímo závodil, nebo jsem s nimi strávil řadu měsíců na soustředění. Dávám tam něco, co o nich fandové nevědí. Samozřejmě tam neprovaluji něco, co si ti lidé nepřejí, ale to, co o nich nikdy nikdo nesdělil. Do toho tam vkládám i pár osobností z jiných sportovních oblastí, se kterými mám tu čest. Ať už jsou to Češi, nebo cizinci. Prokládám to různými poznámkami a fotkami, které mám a nikdo je neviděl. Baví mě na tom interaktivita, kdy lidi reagují a sami tam posílají mé fotky, aniž bych tušil, že existují.

Co bys nyní zpětně ve svých začátcích při tréninku, po tolika letech závodění, změnil?

Pokud bych tedy mohl něco změnit, tak přístup k dietám. V mladším věku jsem s tím měl velké problémy. Mně se vůbec zdá, že závodníci v mladším věku mají s dietou potíže. Dávají všude na odiv, jak je to strašně náročné a jak je každý kolem nich chápe. Když jsem se připravoval na několik posledních sezón, tak mi připadlo, že to jde strašně lehce. Mít tak tu možnost, kdy jsem závodil v šestadvaceti, sedmadvaceti, jít do přípravy s klidem a na závody s racionalitou, kdy bych si sám řekl: „Nefňukej, nebo do toho nechoď.“ Když jsem se v sedmatřiceti připravoval na mistrovství světa v NABBA, tak šla příprava úplně sama. Měl jsem to v hlavě totiž srovnané: „Rozhodl ses, tak jdi.“ Když jsem byl mladší, tak jsem všude exhiboval, jak je to těžké, a ono to ve skutečnosti nikoho nezajímalo.

Určitě jsi vnímal i přípravu jiných závodníků. Překvapil tě někdo z nich, například během superkompenzace a závěrečného cukrování, něčím naprosto neobvyklým?

Na opravdu pořádné mezinárodní úrovni jsem se pohyboval v letech 1995 - 2006. Prošel jsem tak řadou soustředění. Viděl jsem tak všechny kluky i ve finální přípravě. U každého je to individuální, ale to není žádná novinka. Nepřekvapovalo mě takové bláznovství, kdy si třeba někdo počítal, že musí mít čtyři kapky kečupu - to mi připadá padlé na palici. Hodně kluků to ale dělalo - nesmysly, extrémní měření cukrů. Nefunguje to. Nejednou jsme se o tom bavili s Evou Sukupovou, že tělo chce úplně něco jiného. Přesto mě jeden člověk hodně překvapoval. Ríša Čada to měl neuvěřitelně dobře zvládnuté a vždy byl perfektně připravený a vyrýsovaný. Když jsme jeli na závody do zahraničí, tak jsi viděl změny od nasednutí do auta. Už ráno jsi na něm viděl, jak stahuje vodu - bylo očividné odvodnění ve tváři, kdy se mu kůže doslova přilepovala. Na soutěži byl dokonalý a vyproužkovaný. Pak se najedl a napil a při cestě zpět jsi postupně viděl, jak se zase zatahuje. U nikoho jsem neviděl tak extrémní rozdíl v samotném finále. Tím jsem byl naprosto fascinovaný. Já osobně jsem měl závěrečnou formu plus minus tři týdny před finále. U něj to bylo ale nepředstavitelné, kdy vyjížděl s „hladkým ksichtem“ a večer jsi na něm viděl doslova kanálky.

Petr Weinlich ve svém posledním rozhovoru zmínil, že by zpětně doplnil více zeleniny. Co bys ve stravě změnil ty?

No, zelenina by to nebyla. (úsměv) Ta mi nikdy moc nechutnala. Asi bych ale jedl více hovězího. Byl jsem dřív hodně na kuřatech. Pamatuji si na mistrovství světa NABBA v Brazílii, kdy jsme na večerním banketu seděli s Poláky - se Strzelińskim, Gluchovskim. Oni si dávali hovězí steaky a já kuřata. Honza mi pak říkal, že musím jíst také to hovězí. Když budu jíst hovězí, budu jako „bejk“. Oba dva Poláci byli při mé výšce o pět až sedm kilogramů těžší.

Sleduješ aktuální dění v naší závodní kulturistice? Jak ji hodnotíš?

Samozřejmě ji sleduji, a to i kvůli své fan stránce. Chci, abych o tom měl přehled. Bylo období, řekněme po roce 2005, 2006, kdy tam byl snad jen Tomáš Bureš. Z mezinárodního hlediska tam tehdy nebyl jinak opravdu dobrý kulturista. Poslední dva, tři roky se tam ale objevila řada dobrých závodníků. Samozřejmě se postupně začali objevovat Hájek a Osladil, ale v současnosti je tam řada, řekněme deset kluků, kteří už buď jsou na špičkové světové úrovni, nebo je otázkou času, kdy budou. Je ale podstatné, že mají i „kila“. Když jsem mluvil třeba o Weinlichovi, tak ten byl ojedinělý. Na MS v Barmě měl sto čtrnáct vyrýsovaných kilogramů. Nikdo takový tady prostě tehdy nebyl. Teď jsou ti kluci větší. Dokonce i Vojta Koritenský, ač malý postavou, má pětadevadesát vyrýsovaných kilogramů. Přitom většina z nich má i pěkné tvary. Dnes mě zajímá nejužší špička, řekněme čtyři, pět lidí. Nechci nikomu ukřivdit. Určitě je mezi nimi „Bury“ jako jednička s legendárností a neskutečnou kvalitou, kterou předvedl. Pak se mi líbí ti „služebně mladší“, jako je Jindra Michálek, Vojta Koritenský, Slavoj Bednář. To jsou kluci s potenciálem. Zdá se mi, že teď je to ve smyslu sportovní úrovně dobré.

Zkus vyzvednout tři české a tři zahraniční kulturisty, kteří na tebe udělali největší dojem a byli ti nejbližší.

Tak z těch zahraničních Vince Taylor, se kterým jsem měl možnost i mluvit. Mistr světa Mariusz Strzeliński, se kterým jsem závodil. A toho třetího? Ne, že bych s ním měl možnost mluvit, ale určitě je to Dorian Yates. To je osobnost, která dala kulturistice strašně moc. Z těch českých…

Máš jen tři.

Ať je mu země lehká - Radek Suchomel. Určitě Péťa Weinlich a určitě věčný rebel Ríša Čada.

Zrovna Radek Suchomel byl mistrem pózování a volných sestav. Změnil bys něco právě na volných sestavách?

Když vezmeme Mr. Olympia a úplnou špičku, tak se mi to zdá dobré. Asi by se to mělo brát úroveň od úrovně. Když pak pojedeš někam na oblast, třeba do Hořovic, tak to samozřejmě vypadá úplně jinak. Ale v té nejlepší podobě, kterou chceš někomu předvést a kterou chceš kulturistiku představit, je to určitě dobrý. Tam bych asi neměnil nic.

A celkově na soutěžích?

Z technického hlediska bych asi nic neměnil. Spíše z hlediska „dívatelnosti“. Snažit se závod zrychlit a zkrátit nudné pasáže. Omezit „hodinové kecání“ o všem možném. Je nutné, aby byla v prezentaci svižnost. Málokdo má zájem strávit někde čtyři „dlouhé“ hodiny. Dnes jsou lidé zvyklí se proklikat, a když se jim to nelíbí, rychle zmizet pryč. Soutěž by měla mít podle mého spád.

Dnes už patříš mezi legendy. Měnilo se v průběhu let tvé hodnocení na estetiku kulturistů a jakýsi ideál? Řekněme, co se týče poměrů šířky zad, pasu, ramen - symetričnost, objemy apod.

Myslím, že na to jsem měl vždy konstantní názor. Člověk vychází z toho, jaký typ je on sám. Nikdy jsem nebyl zrovna úzký v pase, byl jsem ale široký v ramenou - celkově rozložitý na pódiu, takže to zase až tak nevadilo. Když se pak ale vedle tebe postaví chlap, který je výjimečně tvarově naskládaný, tak je to samozřejmě nesrovnatelné. Nesmí to být taková ta totální neestetika. Dnes mi připadá, že řada kluků, a myslím tím i mezinárodní úroveň, na sebe nahází kopce svalů a celé je to divně poskládané. Řekl bych, že většina dnešních profesionálů se mi vůbec nelíbí. Pro mě se to zaseklo kolem Doriana. Bral jsem vždy v úvahu právě Yatese, Flexe Wheelera nebo Kevina Levroneho. Celá jejich generace byla výborná. Dnes je to o jednotlivcích. To, co mají dnes profesionálové na sobě, nejsou svaly. Jsou to podivné otekliny. Začal s tím Ronnie Coleman - byl to děs a hnus.

Když se ale podíváme na poslední Olympii. Kdo se ti tam osobně líbil?

No, tak samozřejmě ti první dva. Líbil se mi především Phil Heath. On je paralelou Flexe Wheelera, který byl ve své době úplně stejný. Já si vždy říkám, proč Flex Olympii nikdy nevyhrál. On měl prostě smůlu, že tam tehdy přišel živelný Dorian. To se mi na druhou stranu ale líbilo. Dnes mi připadá, že Phil Heath je naprosto parádní. V době Olympie se vedly diskuse, že by ho mohl Kai Greene porazit. Přijde mi to jako úplný nesmysl. Kai Greene byl fantasticky připravený, ale ty tvary tam nemá. Když se ale někdo narodí s takovými tvary jako Phil, tak musí vyhrát, i kdyby tam přišel oblečený třeba „v pytli“.

Když jsem byl osobně ve své nejlepší formě, tak jsem byl schopný se srovnávat i s tvarovanými kluky. Vždycky mě pak takový kluk, je jako třeba Strzeliński, ale porazil. Můžeš pak být tvrdý jako ze žuly. Když se ale objeví boule, jako měl Jaro Horváth, tak tomu se nedá vzdorovat. A za tím si stojím doposud, že takoví lidé mají vyhrávat. Ačkoli tehdy nebyl Dorian žádný estét, tak na dnešní dobu je, ale s obrovskými svaly. Nebyl napuštěný vodou nebo jinými „sajrajty“, které dnes do sebe lidi rvou.

Viděl jsi, řekněme v první desítce, někoho, kdo má potenciál se vyšplhat někam dál?

Myslím, že na to, co má v sobě, předvádí pořad strašně málo Dennis Wolf. Ten se mi strašně líbí. Je to velký běloch, a to bez rasistických předsudků, s širokými rameny a komplexním rozvojem. Toho bych viděl osobně asi výš, měl by na to mít.

Právě Dennis byl na premiéře EVL´s Prague Pro, kde jsme se potkali a kde jsi vystupoval na stánku Life Fitness. Jak se ti první ročník líbil a jaký potenciál do dalších let soutěž podle tebe má?

Subjektivně si myslím, že to byla nejlíp udělaná soutěž, která kdy byla v české historii. Tedy vyjma jedné - vyjma mistrovství České republiky v Brně v roce 1995. (úsměv) Ta soutěž měla soutěžní úroveň, byla pro diváky. Byla poskládaná tak, že neměla nesmyslnou pompéznost a přitom to nebylo plácání na malém českém písečku. Byl to krásný mezinárodní závod, s Expem, které bylo součástí a moc se podle mě povedlo. Tohle byla dobrá prezentace kulturistiky. No a do budoucnosti? Nevím, jaké jsou aktuální výstupy, jak to dopadlo komerčně. Myslím ale, že z pohledu zájmu to bylo fajn. I závodníci se museli cítit dobře a být spokojeni. Na mě to po všech stránkách působilo jako dobře připravené. Na stánku jedné firmy jsem se potkal s Dennisem Wolfem a s řadou dalších lidí. Mohl ses s nimi nejen setkat, ale i popovídat jako rovný s rovným a to bylo mimořádně zajímavé. Nikdo je nikam neseparoval. Z těchto závodů jsem měl výborný pocit.

Neměl jsi sám šimrání ve svalech se znovu zkusit někam postavit?

Hele, to vůbec nemám. Šimrání už mám jen na cvičení. Za tři měsíce zvednu váhu na sto tři, sto čtyři kilogramů a říkám si: „Hele ono to stále ještě jde.“ Vůbec už mě ale nebere ta představa vylézt na pódium. Mluvil jsem tam s Radkem Loncem a vím, že ti kluci jsou stále plní chuti. Já ale „Eye of the Tiger“ nemám. Připadá mi ale, že vylézt na pódium jde jen do určitého věku. Připadá mi padlé na palici, když lidé za zenitem stále závodí „jako střelení“. Ve většině případů je to proto, že si neukojili tuhle potřebu v produktivním věku. A to bez urážky. Je nutné včas skončit.

Vím, že máš určité vazby na Latinskou Ameriku. Jaké? Jak tam na tebe při tvých cestách reagovali obyčejní lidé?

Moje bývalá manželka pocházela z Bolívie, takže jsme tam samozřejmě byli. Reagovali tam na mě jako na exota z východu. Absolvoval jsem tam dokonce nějaké rozhovory do televize. Musím přiznat, že tohle mě tam bavilo. Užíval jsem si tam takovou tu výjimečnost.

Vím, že v tvém portfoliu klientů jsou i známí herci. Kdo mezi ně patří a jak si v posilovně vedou? Koho bys tímto rád pochválil a koho pokáral?

V průběhu pár let to byla řada lidí. Například Radim Fiala, což je seriálový doktor Hanák, který chodil dlouho a se kterým se různě vídáme. Přes něho pak začal Pavel Liška, který se mnou cvičí dodnes a je i mým osobním kamarádem. Přes něj začal chodit Pepa Polášek, pak i David Švehlík a Marek Taclík, kteří hrají v Kriminálce Anděl. Další je i Sandra Nováková a na další si nemohu vzpomenout. Musím pochválit Taclíka, který byl ochotný se hodně zlepšovat. Marek Taclík byl hvězdou ve filmu Jedna ruka netleská. Výborně cvičil kromě Marka i David Švehlík. David je člověk, kterému jdou snad všechny sporty. Je to kluk šikovný. A koho bych pokáral? Jak bych to řekl? Asi přímo nikoho. No, pokáral bych možná Pepu Poláška, který je velký vtipálek. Oni jsou vlastně všichni vtipálci. Pepa, který nějaké období chodil, přestal. Asi po roce, co nechodil, za mnou přišel, vyhrnul si tričko, vyvalil na mě „cejchu“, flákl do břicha a říká: „Ládíku, někde jsme udělali chybu.“ (úsměv) Takže asi tak. Oni Pepa Polášek a Pavel Liška jsou bohémové. Pavel tedy chodí dost, oni se ale nestrhnou.

Jaké jsou tvé zájmy mimo posilovnu? Jak dnes vypadá tvůj denní režim?

V posilovně pracuju, mám osobní klientelu. Takže to zabírá dost času. Když mohu, tak díky klientele, vlastně již přátelům, chodím do divadla. Mimo vlastních svěřenců jsem se skamarádil i s Ondrou Vetchým, kterého vede kamarád. Občas tak chodím i na Ondru do divadla a různě to probíráme. Jinak nedávno měli kluci premiéru filmu Polski film, kde hráli mimo jiné i Pavel Liška, Pepa Polášek, Marek Daniel, Tomáš Matonoha. Takže mě pozvali na premiéru a byla to docela zábavná akce s večírkem na parníku. To jsme si užili.

Takže tvůj denní režim občas končí ráno.

No, ale málokdy. Nejsem žádný „bonviván“.


Pavel Liška o Láďovi

Jaký je Láďa jako trenér?

Pavel: Já právě nevím, jaký je trenér. Pro mě je důležitý sem chodit. Já bych sem jinak nedošel, ale tím, že dávám sedm set padesát korun na hodinu, tak mě to donutí sem dojít. (smích Ládi) A co se týká toho trenérství...

Láďa: Řekni, že dáváš devět set, nebuď skromnej.

Pavel: Hele, mluvme seriózně.

Láďa: Jen to řekni, mají závidět.

Pavel: Hele, je to rozhovor s tebou, nebo se mnou?!

Láďa: No, se mnou, tys mi do něj vlezl...

Pavel (ignoruje Láďu): No a jde o to, že on prožívá různé starosti a radosti. Teď jsme tedy měli období takových starostí. Nechci o tom mluvit, protože je to jeho věc. Já tady teda funguju, jako že on se vykecá a já si zacvičím, že jo. No a samozřejmě když už to dělám hodně blbě, když třeba blbě dejchám nebo když to třeba blbě držím, tak už mu řeknu: „Hele, Láďo, teď už to dělám ale hodně blbě.“ Tak on na to: „Jo, tak si to chytni takhle.“ No a pak zase pokračuje: „No, jenomže ona nepřijela,“ že jo. A jsme zase tam, kde jsme byli. Ale nejhezčí je to, když má radosti. To on vypráví všechno - jak si dala v tom křesílku nožky na ty opěradla, že jo. Jo, to je pak pro mě takový zpestření.

A když byste měl naopak udělat trénink vy jemu?

Pavel: Já myslím, že ten trénink nějakým způsobem probíhá, ale je to trénink spíše duchovní. Já mu vždycky řeknu: „Na todle se vykašli, z tohodle si udělej radost, někam si vyjdi do přírody, zkus i nějakej jinej film, než na který se normálně díváš.“ Jo, protože on se dívá pořád jenom na moje filmy. (smích Ládi) Prostě aby začal žít trošku pestřejší život, než kterej…, jo?! No a když už to bylo moc, tak jsem mu navrhl, že by mi on neplatil za ty hodiny, kdy se vypovídá, ale že bychom byli „šul nul“. To ale nedopadlo. Naopak dluží mi ještě nějaké peníze (smích Ládi) a jezdí mým autem. Myslí si, že to auto jezdí za nic a že to auto je skoro jeho, jo.

Nepřemýšlel jste někdy o tom se do toho pod Láďovým vedením trochu opřít a i zkusit nějaký závod?

Pavel: Podívejte se, já když vidím ty jeho fotky na Facebooku, jo, oni jsou tam všichni v tomhle jejich zaměstnání v jejich tangách nebo plavkách. Mně to přijde nechutný. Takže já to dělám kvůli tomu, abych udržoval svoje tělo v nějaký kondici - jak člověk stárne. Ne abych se mazal nějakým krémem, že jo, a dával si na FB zeď nějaký trapný… Oni je fotí tak, že to světlo je vždycky svrchu, že jo. Takže to dělá ještě stíny. Oni si myslí, že to je umělecká fotka, a napíšou tam, že to je v „přítmí“, že jo. To ať si udělá každej obrázek sám.

A napište, pane redaktore, že ten rozhovor byl pořízen během odpočinku na... Jak se jmenuje, Láďo, ten stroj?

Láďa: Tricepsový tlak.

Pavel: Jo! …cepsový tlak, kde Pavel Liška zvedl neuvěřitelných sto patnáct kilogramů.

Láďa: Díky Láďovi, bez jehož vedení a tak dále...

Poznámka redaktora: Pavel Liška měl na stroji ve skutečnosti naloženo devadesát pět kilogramů.


Z fotoarchivu Ladislava Kurčíka



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

09.03.20:16mehel22 - nedávno sem někde vyhrabal strej svět kulturistiky z roku ..
08.03.20:39LUC - děkuji..) Článek vytvořil Pepa. Já dodal jen obsah. jsem r..
08.03.15:44siorac - to je ta fotka, která má být správně na pláži s rodinou a ..
08.03.06:21prochm - Jo Richard Čada býval perfektní. Vršek v podstatě bez chyb..+1
08.03.05:19LUC - tak viděl jsem Vojtu s nějakými 95 + - velmi kvalitními. B..
07.03.22:43mety - už před 12ti lety se jely bachory, viz prvni z prva druha ..-3
07.03.20:46Leskyno - Odkedy má Koritenský 95 kg vyrysovaných svalú ?+1
07.03.18:25johny c - ten čada vypadá skvěle+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 56 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínFoto: neskutečná osmiměsíční proměna...
Arnold Strong (09:53) • Co mel za zraneni?jinak proměna klobouk dolů
magazínJaké byly kondiční soutěže 2019 očima...
jr.e (14:29) • V popisování pravá a levá strana asi velká chyba že.?..nemělo to být obráceně.?..:) Na...
magazínTereza Luchesi - jak na stojku
havlic (13:32) • jako klidně jsem pro, aby se na ronnie dělaly i tyhle navody, rozhodně to tu má vedle č...
magazínTipovací soutěž 2019 - konečné pořadí
Pekami (08:54) • No... co na to říct. Gratulace vítězům :) Parádní výhry.
magazínJaké byly kondiční soutěže 2019 očima...
plynar (02:49) • Na pravo krásna zdravo vyzerajúca slečna s príťažlivými ideálnymi ženskými krivkami.. n...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra