Reklama:

Ladislav Kurčík: „Brilantní hra
se špatně rozdanými kartami“ (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Mé prvotní letmé setkání s Láďou proběhlo před osmi lety na oblastní soutěži v Tachově, kde během své exhibice představil svou excelentní kvalitu. Mohutnost jeho postavy na pódiu evokovala před námi, pozemšťany, dojem, že ten chlap musí měřit snad 190 centimetrů. Druhé setkání v pražské posilovně Factory Pro před necelým rokem bylo spíše trapasem. Tehdy jsem „jakémusi“ postaršímu chlapíkovi v hodně volném dlouhém triku složil poklonu, že vypadá celkem dobře, a položil tupou otázkou, zda někdy závodil. Když přikývl a já stále nevěděl, následovala ještě blbější otázka na jméno. Jeho krátká odpověď mi podlomila kolena - Láďa Kurčík.


Láďa - kulturista

  • Maximální bench: 197,5 kg
  • Maximální dřep: 280 kg
  • Maximální legpress: 740 kg
  • Nejnižší soutěžní váha: 64 kg (st. dorost, rok 1985)
  • Nejvyšší soutěžní váha: 97 kg (ME NABBA, rok 2006)
  • Nejvyšší mimosoutěžní váha: 104 kg
  • Nejhodnotnější umístění: 4. místo na MS IFBB 2001,
    2. místo MS NABBA 2008
  • Dřív, než jsi začal s kulturistikou, jaké další sporty jsi vlastně dělal - v dětství?

    V úplném dětství jsem se pokoušel dělat asi všechny sporty, ale asi od třetí třídy jsem byl osvobozen od tělesné výchovy, protože jsem měl slabé srdce. (úsměv)

    Absolvoval jsi tedy vůbec základní vojenskou službu?

    Ano, byl jsem na vojně v jediné kulturistické Dukle, která tehdy existovala. Byla to VTJ České Budějovice. Prošli tam takoví kulturisté jako Luboš Černý nebo Hynek Neužil, kteří nastoupili před námi. Oddíl VTJ tehdy s Jardou Víznerem zařídil Hynek Louda - budějovický kulturista a voják. Bez nich by ten oddíl neexistoval. Byla to jediná šance kluků - kulturistů, jak během té vojny neskončit. Na vojně totiž kluci s kulturistikou často skončili a pak už se k ní nevraceli. Takže tehdy jsme na TVJ čekali jako na „smilování“. Když jsi pak předvedl nějakou výkonnost, například medaili na mistrovství Československa a nebo jsi byl blízko k juniorské reprezentaci, tak jsi měl samozřejmě šanci se do VTJ dostat. Já jsem s tím naštěstí problém neměl.

    Co bylo prvním impulsem zájmu o kulturistiku, jak vypadal tvůj první trénink?

    Svaly se mi tehdy líbily. V patnácti jsem viděl nějaké ty ročenky a představoval jsem si, že bych taky takové svaly měl. Viděl jsem tam frajery, u kterých bylo napsáno - páté, osmé, desáté místo na mistrovství ČSSR. Říkal jsem si tehdy: „To jsou borci. Přesně takový bych chtěl být“. Tehdy jsem bydlel na vesnici na Sokolovsku. Stejně jako jinde byla i tam posilovna v tělovýchovné jednotě. Chodila tam většina kluků a jedno léto učarovalo cvičení i mně. Začal jsem tam chodit a hned jsem věděl, že u toho zůstanu.

    No a ten první trénink?

    Nevím, jestli by se to ještě dalo nazvat tréninkem. Byl to chaos všeho, prostě jsme nějak zvedali činky - to, co se nám zdálo dobrý. Opravdu systematické trénování přišlo až po mém příchodu do Olomouce. Dostal jsem se do oddílu ZORA Olomouc, který tehdy vedl vynikající trenér dorostenců a juniorů Petr Kouřil. Ze ZORY pocházel například Roman Vrábel, který byl největší hvězdou nejen oddílu, ale i tehdejšího juniorského Československa. Tím, že jsem se dostal do rukou Petra Kouřila, jsem měl velké štěstí. On mě naučil správné postupy a dokázal mě přivést k té opravdové kulturistice.

    Do jakých fází bys svou kulturistickou kariéru rozdělil - myslím tím od úplného počátku po současnost?

    Tak asi do dvou. První od právě zmíněného dorosteneckého věku, tj. od roku 1985, kdy jsem vyhrál dorostenecké Československo, do roku 1990, kdy jsem poprvé v mužích vyrazil na nějaké ty pohárovky. V dorostencích a juniorech jsem dostával do té doby pravidelně medaile a podařilo se mi to v kategorii chlapů, kde jsem se dokázal prosadit. Pak ale přišlo velké onemocnění a na další rok, rok a půl byl konec. Pak až přišla ta druhá, hlavní fáze - od roku 1995. To jsem se vrátil k pořádnému závodění a v podstatě hned se dostal do reprezentace. Vyhrál jsem Mistrovství republiky a byl jsem čtvrtý na Evropě. Takže bych to rozdělil na fáze před nemocí a po ní.

    Patřil jsi do generace takových kulturistů jako Jablonický, Vitha, Weinlich, Vaniš, Čada a další. Ke komu jsi měl nejblíž, s kým jsi rád trénoval?

    Těch lidí tam byla spousta. Těmihle jmény jsi ale prořízl různá období. Když jsem se v roce 1995 vrátil zpátky, tak už tam byli kluci jako Pavel Vitha a Ríša Čada, ke kterým jsem měl hodně blízko. S Ríšou jsme nadělali mraky fotek do různých časopisů. Hodně jsme toho spolu i odcvičili. Do té party určitě patřil Radek Suchomel (čest jeho památce). Byl takovým naším dítětem, moc fajn kluk. Generace Petra Weinlicha, která tou dobou začínala, byla trochu jinde. S nimi jsem už na tréninková soustředění nejezdil, takže jsem je pak viděl až na závodech. Jako kolega jsem se s nimi ale setkával v reprezentaci.

    Zkus blíže charakterizovat některé z nich - co se týče trénování a odlišností od ostatních.

    Láďovýma očima

  • Pan kulturista: Dorian Yates
  • Vynikající film: Samotáři, Amores Perros
  • Super zábava: To tady nemůžu říct.
  • Skvělé jídlo: svíčková s knedlíkem
  • Oblíbený sport mimo kulturistiku: hokej
  • Typ ženy: Konkrétní typ má jen člověk bez fantazie.
  • Realizovatelný sen: Relativně pohodový život pro sebe a své blízké.
  • Nerealizovatelný sen: to samé
  • Báječná dovolená: moře, slunce
  • Báječný den: Když už se věci nelepší, tak ať to aspoň není horší.
  • Největší dosavadní úspěch: umístění na MS
  • Největší průšvih: Asi nebudu výjimkou v tom, že i já jsem udělal v životě řadu chybných kroků. Nač si ale kazit den tím, že si to budu připomínat.
  • Tak vezměme třeba Vithu. To byl zvláštní typ, nevím z čeho mu vlastně rostly svaly. Nikdy jsem ho vlastně neviděl cvičit. (úsměv) Někdo teď samozřejmě začne blábolit: „Ten musel sypat“. Na tom to ale nestálo. Jemu stačilo s těmi činkami trochu zahýbat a byl nafouklý jako balón. Pak tam byli systematici - striktní, těžce trénující kluci jako Roman Vrábel. Ti jeli takticky a systematicky a se strašnou dřinou. Byli tam i mladí kluci jako Radek Suchomel nebo Pepa Štefek. Oba měli obrovský potenciál. Radek skončil bohužel tak, jak skončil, a Pepa Štefek asi s kulturistikou přestal. Ti měli také vlastní postupy. No a pak byla ta naše řada - já, Ríša Čada a taková ta „sebranka“. My jsme si jeli to své a na soutěžích i na mezinárodní úrovni nám to vycházelo. Kdybych měl ale uvést nějaká specifika k těmhle lidem, tak bych snad dodal, že jsme byli každý úplně jiný.

    Naprostou zvláštností byl ale Vlasta Křivánek, což byl ještě v devadesátých letech kluk s velkou hmotností. Byl ale naprostý morous. Každý mu v posilovně vadil. (úsměv) Měli jsme z toho strašnou srandu. Byl sice výborný „kulťák“, ale v posilovně ho opruzoval úplně každý a Vlasta to bez ostychů dával najevo.

    Vím, že tvá juniorská léta byla přerušena dost zákeřnou nemocí - rakovinou. O co konkrétně se jednalo, jaký to mělo průběh?

    Když to na člověka sedne, tak to není moc příjemný zjištění. Hned od začátku jsem to ale nevěděl. Dlouhé roky jsem o tom nedokázal mluvit. Prostě ti je nějak zle, něco nějak nefunguje. Myslíš si, že je to dietou. Pak ti ale najdou nález, čeká tě jedna operace, rok chemoterapií, pak druhá operace a zase další chemoterapie. A ty si v první chvíli říkáš: „Co to je?“ V nemocnici mi nikdo slovo „rakovina“ neřekl. Mluvili vždy jen o onkologickém nálezu. Když mi pak doktorka vysvětlila, co se stalo a co mě potkalo, tak jsem doktorce řekl: „No ale paní doktorko, já se musím rychle vyléčit, protože jsem teď na podzim závodil poprvé v mužích a měl jsem nějaké výsledky. Na jaře bych se tak mohl dostat do reprezentace a mohl bych jet na mistrovství Evropy.“ Byl zrovna podzim roku 1990. Doktorka se na mě podívala a suše konstatovala: „Ládíku, ty už nikdy na žádné mistrovství Evropy nepojedeš.“ Já ale s neodbytností kontroval: „No to pojedu a musím se na to připravit.“ Můj nízký věk - 22 let - mě tehdy asi zachránil. Nebral jsem to tak vážně a nedokázal to tak pochopit. Vlastně až na konci samotné léčby ti dochází, že to člověk nemusí rozdýchat. Na rozdíl od řady spolupacientů jsem patřil k těm šťastnějším. Občas se stalo, že jsem odjel na týden domů a někdo po mém příjezdu na další kůru chyběl. „Ten nahoře“ mi zřejmě dopřál, že jsem tu mohl zůstat. Teprve po tomhle onemocnění přišla ta velká kulturistika, v mužské reprezentaci.

    Po rekonvalescenci jsi ale začal s tréninkem opět naplno, a dokonce s ještě většími cíli. Co bylo v ten moment tvou hlavní metou?

    To vlastně ani pořádně nevím. V roce 1993 jsem se zkusil „jakoby“ vrátit. Zkusil jsem Opavu a Bohemku, ale nebylo to nic moc. Ztratil jsem „nit kontinuity“ a neměl jsem srovnání a místo toho zkreslené představy. Takže jsem s tím bouchnul. Až v létě 1994 jsem začal znovu, s pořádným tréninkem a úplně naplno. Tehdy mi hodně pomáhal můj tehdejší sparing partner. Cílem byla soutěž až v dalším roce a tak se i stalo. Tou dobou jsem bydlel v Šumperku. Vyhrál jsem krajský přebor, mistrovství Moravy a s velkou převahou i mistrovství České republiky v Brně. Byla to ta „slavná republika v Rondu“. Já vyhrál osmdesátku, Vašek Kváča asi sedmdesátku, Pavel Vitha devadesátku a Luboš Černý těžkou váhu nad 90 kg. Byla to velkými jmény neskutečně nabitá republika. Tehdy si mě odchytil reprezentační trenér Tomáš Kolínský a řekl: „Hele, předchází tě pověst, že máš neskutečnou formu. To už jsme ale zažili stokrát, takže se na tebe musíme podívat.“ Společně se Zbyňkem Slanařem si mě vzali bokem a Tomáš říká: „Svlíkni se mi tady v zákulisí.“ No a v podstatě jim spadla brada a Tomáš jen konstatoval: „No, myslel jsem, že máme nominaci už hotovou, ale teď ji klidně z fleku změním.“ S reprezentací měli tehdy jet za osmdesátku Šafr a Klíma, ale Kolínský to opravdu změnil a jel jsem nakonec já. Takže to bylo neuvěřitelný. A kdyby tam tehdy nebyl Vitha, tak jsem vyhrál i absolutku. Pavel měl velkou formu už tam a ještě větší na Evropě. S těmihle ambicemi jsem tam ale nejel. Přijel jsem vlastně jen s představou vyhrát svou kategorii. Tehdy jsem si uvědomil, že tu republiku mohu vyhrát, protože tam nebyl ani Čada, ani Vrábel, který byl tou dobou ještě v osmdesátce. Vsugeroval jsem si: „Je tam jenom - v uvozovkách jenom - Šafr, Klíma a pár kluků, tak těch se nesmím bát.“ Při vší úctě ke všem klukům jsem si řekl, že jestli chci být v reprezentaci, tak je musím přejet. Že se mi to podaří s takovou grácií, na kterou se údajně ještě dlouho poté vzpomínalo (což jsem nevěděl), to jsem nečekal. Znamenalo to vstup do nároďáku, mezi kluky, které jsem bral jako osobnosti.

    V další části rozhovoru bude Ladislav Kurčík vzpomínat na zážitky ze soutěží a dozvíte se také,
    jaký je jeho názor na stravování v soutěžní kulturistice.



    Líbil se Vám článek?
    Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

    Související články:

    Diskuse k článku:
    Reklama:
    Uživatelské jméno:
    Heslo:
    Text:
    ...
    Upozornit na novou odpověď e-mailem.
    Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

    02.02.12:32md - ...na té republice jsem byl.....super zážitek, borci našla..+1
    31.01.21:16Petr.S. - Zrovna sem přemýšlel jak se vlastně menoval Major Louda. J..
    31.01.20:00Jenda26 - Louda je teď v naturalech v mastrech a formu co jsem u něj..+2
    31.01.19:22Michaela Kohutová - Láďa je fajn chlap i ve volném tričku :-)Takový článek si ..+1
    31.01.18:15LUC - Ti pánové z Českých Budějovic,Budějické Dukly,se jmenovali..+1
    31.01.13:10prochm - Ano. Trenér Petr Kouřil byl jeden z nejlepších trenérů. Ta..
    31.01.11:53kidacekfull - Bomba ! *1*
    Zobrazit všechny příspěvky







    Jméno: pamatovat
    Heslo:
    Víte, že...
    ...poslední objednávka v obchodě
    Ronnie.cz byla před 90 sekundami?
    NOVÉ INZERÁTYbazar Prodam vybaveni fitness studia
    Prodam vybaveni studia. Vse nove. Trampoliny, bosu, kettlebelly. Idealne vse jednomu zajemci.
    služby Osobní Trenér Praha - Adam Špulá...
    Chceš se naučit základy boxu, thaiboxu, nabrat svalovou hmotu, zlepšit si kondici anebo už prostě...
    práce Osobní trenér pro VIP klientelu
    Do týmu BodyBody Home & Office hledáme osobního trenéra se zkušenostmi, vynikajícím přístupem ke klientům a ochotou učit se nové věci. Hledáme trenéra, který bude jezdit za klienty domů nebo do kanceláře.
    práce Trenér do domu
    Hledáme nové kolegy na spolupráci v projektu „Trenér do domu“. Přidejte se do našeho týmu a začn...
    práce Trenerku pro stretching
    Hledam Fitness Trenerku v Praze ktera by pomohla se stretchingem, normalne placene jako hodina tr...



    Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
    Copyright © 2010-2021 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2021 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
    Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
    Vyhledávání:
    RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie