Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Miloš Šarčev - rozhovor (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti
Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.

Kolik ti je, Miloši, nyní vlastně let?

Je mi 40. Když jsem byl mladší, vždycky jsem si říkal, jak jsou lidé ve čtyřiceti staří... Teď ale vidím, že věk je jenom to číslo a nic víc. Když jsem se stal profesionálem, stál jsem na pódiu s Albertem Becklesem a ještě ve svých 61-ti letech nám to všem natřel. A to přesně vypovídá o tom, že věk nehraje žádnou roli. Hodně lidí říká, že kvůli tomu, že jsou staří, nemohou dělat mnoho věcí. Není to pravda, naopak. Až teď cítím, že můžu dělat i to, co jsem dříve nemohl. Mimo to, vezměte třeba Pavla Jablonického, který je mým dobrým přítelem, jak se dokáže stále rok od roku zlepšovat a stále prezentovat lépe a lépe.

Kdy jsi se zařadil mezi profesionály?

Moje první profesionální závody jsem absolvoval v roce 1991, v roce 1997 jsem odešel do Ameriky. V začátcích bylo nezbytné abych zaujal a byl odlišný od ostatních kulturistů. V prvních dvou letech mezi profesionály jsem startoval na všech soutěžích a opravdu se mi podařilo lidi šokovat, protože jsem nechyběl ani na jediné show. Lidé nemohli pochopit, jak to dělám, když většina ostatních startovala jednou dvakrát do roka.

Byl jsi tedy stále na dietě, stále ve formě?

Ano, v podstatě celých 10 soutěžních let. Pro mě je kulturistika stylem života a když jsem se stal profesionálem, nebyla ani jiná možnost. Byla to moje práce a tak se k ní nedalo přistupovat jinak, než nanejvýše zodpovědně. O tom vydělávání peněz je.

Chápu, že se třeba Jaroslav Horváth a další skvělí závodníci neúčastní tak často, protože jim organizátoři nezaplatí jejich náklady. Při mých začátcích mi na přípravu také nikdo nepřispíval - chodilo to tak, že když se konala soutěž třeba v New Yorku, tak se platili náklady opravdu jen těm největším. Jenže já měl výjimku a to právě proto, že jsem startoval na všech soutěžích a tak když jsem chtěl, i po roce 1992, kdekoliv startovat, pořadatelé mi to zaplatili. A při těchto podmínkách odmítat účast už prostě nešlo.

Ještě jednu věc bych chtěl říci. Většina závodníků říká, že si po závodech potřebují odpočinout, zregenerovat. Pro mě je ale den po závodech zároveň prvním dnem přípravy na závod další. Mnoho lidí po závodech vysadí, nedrží si svoji stravu a pak najednou uletí o 20kg, které musejí pracně stahovat. Já jsem byl od roku 1991 schopen prezentovat svoji formu kdykoliv a kdybych byl americký závodník, měl bych k tomu i podstatně více příležitostí. Ty se ale vyskytovali i v Evropě, mnohokrát jsem byl u vás v České republice a na Slovensku, v Německu a dalších státech.

Spousta kulturistů dostane pozvánku k exhibici třeba jen pár týdnů před termínem a nejsou schopni se dát do formy, jenže lidé chtějí vidět právě to obtloustlé monstrum, které bude za pár měsíců zase neuvěřitelná hrana. Jenže tohle není můj styl. Nikdy bych nešel na pódium, kdybych nebyl ve formě.

Jak jsi se dostal ke kulturistice?

Jako malý jsem se 8 let věnoval judu a jednou částí tréninku bylo i "lehké zvedání činek". Tenkrát se mi dostal poprvé do rukou časopis o kulturistice a já vůbec poprvé viděl někoho skutečně svalnatého. Mohlo mi být tak 12 nebo 13 let a já byl rázem přesvědčený o tom, že mužské tělo má být svalnaté. Kdyby se mě tenkrát někdo zeptal, zda-li je lepší být bez kondice a nebo svalnatý, odpovím bez jediného zaváhání. Věřím, že si všichni přejí mít dobrou postavu, i ti, kteří zatvrzele říkají, že nechtějí. Ale chtějí... Tenkrát mě to postavilo před otázku, když chci takto vypadat, co pro to musím udělat? Bylo to několik věcí: zvedat činky, mít perfektní disciplínu, věnovat velkou pozornost výživě... a já bez rozmyšlení věděl, že do toho chci jít.

V začátcích jsem samozřejmě neměl žádné myšlenky na závodění, chtěl jsem se primárně líbit slečnám. Ale s prvními výsledky přicházely i první myšlenky na soutěže. Chtěl jsem se stát vítězem Mistrovství Jugoslávie, potom přišly myšlenky na Mistrovství Evropy a Mistrovství světa a já neměl jediný důvod to nezkusit. Každý v mém okolí si ze mě sice utahoval, že mám bláznivé nápady a můj otec se mě zeptal, proč nechci být raději kosmonautem, že bych mohl letět třeba na měsíc.

Jak jsem říkal už u vás na semináři v Praze, hluboce věřím, že může kdokoliv uskutečnit cokoliv, pro co se rozhodne. Někteří lidé jen nečinně sedí, 20 let pozorují ostatní a nevěří si a nevěří. Jiní se ale pro něco rozhodnou a pevně za tím jdou. Ze všeho nejdřív tomu musí člověk upřímně věřit.

Když jsem začínal, nebyly peníze, nebyly pořádné posilovny, nebyl takový výběr jídla a přesto jsem to dopracoval na mistra světa. Můj otec měl v té době nějaké americké přátele a poslal je za mnou, aby mi řekli, že jsem strašně naivní a že v jejich malém městě na pobřeží v USA je 1000 kulturistů lepších než jsem já. Řekl jsem jim, dobře, vzkažte jim, ať se připraví, protože já přijedu 17.října a budu připraven na ně! Měl jsem čisté svědomí, věděl jsem, že jsem dal přípravě maximum. Je velmi důležité vědět, čeho člověk chce dosáhnout. U jednoho z mých přátel, Bruce Leeho, jsem kdysi viděl na stěně zarámovaný nápis: "Já, Bruce Lee, budu první asijská supehvězda. Můj honorář bude 10 milionů základ." Musíš přesně vědět co chceš a kdy to chceš. Žádné věty typu "jednou v mém životě". Musí tam být kdy! Stanovit si reálné cíle, určit si načasování a vše krok za krokem plnit.

Od kdy si píšeš svůj deník?

Přesně si pamatuji 18.září 1981 - můj první den v posilovně. Velmi živě si na to vzpomínám. Vyfotil jsem se a začal si všechno psát. Někdo si může říkat, jak je možné, že si to pamatuji, ale je to jednoduché: mám to v deníku černé na bílém. A největší výhodou toho je, že sám době jsem si nemohl lhát.

Od roku 1987 do roku 1999 mám zdokumentováno vše, jak jsem trénoval, co jsem jedl. Mým cílem bylo do pěti let od roku 1987 vyhrát mistrovství světa. Dalším cílem bylo dostat se na úroveň nejvyšší soutěže - Olympie. Další cíl, abych se byl schopen kulturistikou uživit. A vše, co jsem si předsevzal, bylo dotažené do konce.

Nyní, o mnoho let později, si při pročítání deníku říkám, že jsem měl opravdu neskromné cíle. Ale reálné. Při návštěvě Prahy mi mnoho lidí říkalo, že nemají takové možnosti, jako jsem měl já v Americe... jenže já přišel do Ameriky s angličtinou na nulové úrovni a s 428 dolary v kapse...

Jak se dívala na tvoji kariéru tvoje rodina?

To byl jediný problém, utajit vše před rodiči. Můj otec byl psychiatr a vždy mě v jakémkoliv sportu podporoval, jen ne v kulturistice, pro kterou neměl pochopení. Jako psychiatr si myslel, že je to narcistické a exhibicionistické. Říkal mi, že není možné, aby muž stál jen v plavkách, skoro nahý a pózoval před lidmi. Aby mě od toho odradil, zapsal mě do karate (a já to vyměnil za judo). Zapsal mě třeba i do plavání, prostě každý jiný sport byl pro něho lepší, než kulturistika. Jedinou možností pro mě tedy bylo nosit velké oblečení tak, aby nepoznal, že rostu.

Když jsem se chtěl zúčastnit své první soutěže, vypařil jsem se z domu, aby o tom otec nevěděl, ale vše zkomplikovali noviny. Umístil jsem se jako čtvrtý na jugoslávské národní soutěži jako dorostenec, to mě kvalifikovalo na soutěž Open Mind a fotografie byly téměř ve všech novinách. Rodiče nemohli přenést přes srdce, že jsem jim lhal. Nakonec se mi podařilo přemluvit je s podmínkou výborných výsledků ve škole... což pro mě naštěstí nikdy nebyl problém.

Jaká byla tvoje váha v začátcích?

V mých začátcích jsem měl pouhých 64kg na 179cm výšky. Soutěžní váhu jsem poté míval okolo 103-104kg. Nikdy mě nelákalo sázet na velikost, vždy mi šlo o symetrii.

Motivovali mě lidé jako byl třeba Bob Paris a díky nim rostl můj zájem o kulturistiku. Kdybych tenkrát viděl kulturisty dnešní doby, určitě by mě to nijak nepřitahovalo. Dnes je nejlepší ten, kdo je největší. Nechci se současných závodníků dotknout, mám mezi nimi mnoho přátel, jen si prostě nemyslím, že být větší znamená nezbytně být i lepší.

Takže hnát se za hmotou po vzoru ostatních tě nikdy nenapadlo?

Soutěžil jsem mnoho let a neumisťoval jsem se vysoko, ale neodradilo mě to od toho, abych si nešel svojí cestou. Až v roce 1997 jsem konečně vyhrál první soutěž, Canada Pro Championships, o dva roky později jsem byl druhý na Ironman Pro Invitation. Na Olympii jsem i ve své životní formě skončil až desátý a rozhodčí mi stále říkali tu stejnou věc: musíš být větší, musíš být větší.

Já vím moc dobře, co musím udělat pro to, abych větší byl a tak jsem si řekl: "Dobře, dám vám co chcete". V roce 1999 jsem startoval na všech soutěžích a moje váha byla 109kg, při poslední soutěži dokonce 115kg. Druhé místo na Toronto Pro, páté na Arnold Classic... jenže mi to nesedělo, tohle jsem prostě nebyl já. Umístění byla celkově lepší, několikrát jsem porazil Jay Cutlera a dostat se výš by mi nedělalo problém, jen se mi to prostě už nelíbilo. Za celou kariéru jsem se zúčastnil celkem 72 profesionálních soutěží a z toho jen jedno vítězství... A tohle vše mě přesvědčilo, abych začal dělat kulturistiku jen sám pro sebe. Momentálně vážím 113-115kg a protože pracuji na různých filmech, budu muset trochu dolů. Shodit 15kg ale není žádný problém. Někdy jsem pro kamery moc velký, i když jsem ve vrcholné formě jen s několika procenty tělesného tuku. Říkali mi, vypadáš dobře, ale jde z tebe malinko strach...

Arnold dělá nyní do politiky a na to, že by se vrátil k filmu, to už nevypadá. Nyní tedy studia hledají nového akčního hrdinu a mnoho lidí věří, že se tam mohu dostat, že je teď největší příležitost se tam probojovat. Nikdy jsem ale nežil v L.A., vždy v San Diegu a nikdy neklepu na dveře a nesnažím se někam vnutit. Jenže takhle to ve Státech nejde, když chceš něčeho dosáhnout, musíš být agresivní. Polovina populace v USA touží po tom být filmovou hvězdou, takže polovina L.A. je deprimovaná, že filmovou hvězdou nejsou.

Kde trénuješ?

V mojí posilovně ve Fullertonu. Trénuji s mnoha profesionálními kulturisty, často i s mojí ženou. Jenže tam je problém s tím, že se máte vždy snahu předvést. Milamar je jako tréninkový partner nejlepší, protože mě pokaždé motivuje k tomu, abych podával stále lepší výkon.

Jak vypadá tvůj současný jídelníček?

Sushi, pizza a jablečný koláč (smích).

60 z mých 65-ti snídaní jsou vaječné bílky. Mám je rád, často nemůžu ani dospat, jak se na ně těším. Snídám 10 bílků, 2 žloutky a 2 toasty. Každé tři další hodiny si dám nějaký protein, kuře, rybu nebo mořská jídla a k tomu nějaký druh cukru - rýže, chleba, atd. Když ale necítím, že bych potřeboval více energie, vyměním to za zeleninu, salát, brokolici...

Kolik bílkovin denně svým klientům doporučuješ?

Zpracovávám dietu pro mnoho lidí a pokud bych to měl zobecnit, tak nejmenší množství bílkovin je 2,2g na 1kg váhy. Pro všechny a bez rozdílu pohlaví. Když je někdo aktivní, 3g bílkovin. A když mluvíme o někom, kdo posiluje, 4g bílkovin. Tvé tělo je vytvořeno z proteinů a může je zpracovat na glukózu a použít jako energii, ale obráceně to nefunguje, tělo z cukru bílkovinu nevyrobí. Takže pokud nepotřebuje stavební materiál ale energii, udělá si ji. Tímto způsobem tuk nepřibereš, naopak ale, když dáš přemíru cukru, tělo ho jako tuk bez problému uloží. Stále nechápu experty a vědce, kteří tvrdí, že 1g bílkovin na kg je dostačující. Ano, je to možná dost pro laboratorní myš, ale ne pro člověka.

Takže velké množství bílkovin i pro ženy?

Většině žen, kterým sestavuji dietu, zdvoj- až ztrojnásobím příjem bílkovin, aby začaly hubnout. Většině se tomu ale nechce věřit. Monika Brant, moje dlouholetá kamarádka, za mnou přišla také pro radu. Byla vždy trochu těžší a chtěla trochu dolů. Je to velmi hezká žena, ale mám-li být upřímný, nemyslím si, že by takto mohla vyhrát. Vždycky jsem jí říkal, že dělá velkou chybu při čtyřech hodinách kardia, gymnastiky a posilování denně. Jedla jen 1500 kcal a měla velmi pomalý metabolismus. Mnoho práce a málo kalorií. Tělo ukládalo tuky do rezervy a energii bralo ze svaloviny. Poprosila mě o pomoc. Když jsem ji vypracoval dietu, rozbrečela se, že nemůže tolik jíst. Nakonec jsem ji ale přesvědčil, aby to 2 týdny zkusila. 250g bílkovin denně, to byl skoro dvojnásobný přísun proteinů a k tomu komplexní sacharidy a esenciální tuky. Po dvou týdnech jsem ji viděl znova a vypadala velmi dobře. Na této rutině zůstala a v roce 1999 vyhrála Fitness Olympia.

Mimochodem, ještě se vrátím k tvrzení doktorů, že by měly mít i ženy 1g bílkovin na 1kg hmotnosti. Není tomu tak. Ženy obzvlášť by měly mít příjem bílkovin vysoký. Nevidím jediný důvod, proč by tomu tak nemělo být. Experti se ohánějí tvrzením, že přemíra proteinů působí toxicky na ledviny, ale neexistuje jedna jediná studie, která by toto prokázala!

Co si myslíš o významu striktně dodržované výživy i v objemu?

Člověk je to, co jí. Ti, kteří jsou v objemu a krmí se jako prasata, dostávají do svého těla mnoho nepotřebných kalorií a nasycených tuků. Ukazují, jaké to je, jít z extrému do extrému. Je to velmi hloupé. Já se po celý rok držím brambor a zeleniny a uvidíme, kdo dojde dál. I v tom je příčina, proč i poté, co jsem přestal závodit, zůstávám na stejné úrovni. Tohle je v mých očích kulturistika. Kulturistu vidím jako někoho se zdravým životním stylem, kdo vypadá silně, kdo je šťastný. Můžu jíst kolik chci, protože díky nízké hladině podkožního tuku mám velmi rychlý metabolismus. Jít ale do rychlého občerstvení a nacpat se k prasknutí nemá se zdravou výživou vůbec nic společného.


Druhý díl rozhovoru zde najdete zítra.




Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie