Vzpomínání na Mr. Olympia 1981 (II.)

[Text: John Hansen] Jak Franco Columbu stoupal po schodech vedoucích k Veterans Memorial Auditoriu v Columbusu v Ohiu onu sobotu 10. října 1981, byl si jistý svým budoucím vítězstvím. Právě se vrátil ze slunné Havaje, kde strávil posledních pár týdnů finalizací své formy a opálení, a byl připraven šokovat kulturistický svět získáním další sošky Sandowa do své sbírky.

Důvod, proč v roce 1981 na pódium Olympie nenastoupilo mnoho skvělých závodníků, byl kontroverzní výsledek předchozího ročníku. "Aféra v Sydney" byla tehdy považována za nejkontroverznější v šestnáctileté historii. Byla to skvrna na kulturistickém štítě. Bohužel to bylo právě v době, kdy kulturistika začínala získávat celosvětovou popularitu.

Francův nejlepší přítel a nejpopulárnější kulturista světa se vkradl do soutěže, které dominoval v sedmdesátých letech, a naštval jak ostatní závodníky, tak fanoušky, když mu byl udělen sedmý titul Mr. Olympia, a to po pouhých osmi týdnech tvrdého tréninku a s postavou pouze vzdáleně připomínající jeho nejlepší léta. Po celý další rok měla Olympia pošramocenou pověst a hrozilo, že nejprestižnější kulturistická soutěž upadne.

Jak se v zákulisí Olympie 1981 závodníci začali rozpumpovávat, bylo jasné, že diváci uvidí pár hezkých překvapení. I když superhvězdy jako Zane, Mentzer a Coe nebyly mezi závodníky, forma některých dalších jejich absenci adekvátně nahradí a publikum se opravu má na co těšit. Celkem 17 profesionálních kulturistů vstoupilo na pódium v 10 hodin dopoledne. Johnny Fuller z Anglie a vítěz mistrovství světa v lehko-těžké kategorii byl první na scéně. Následoval ho Danny Padilla, který byl jedním z největších překvapení soutěže. Jeho forma byla excelentní. Danny byl téměř k nepoznání, když na jeho geneticky perfektně symetrickém těle nebyla ani špetka tuku. Byl to ten samý Danny, který jednou večer před soutěží spořádal dva tucty koblih, a dokonce žvýkal žvýkačku při jedné jeho výhře na Mr. America 1977? Dannyho tváře teď byly vtažené dovnitř a jeho lícní kosti podtrhovaly jeho úžasnou formu.

Tvarovaný, estetický, ale bohužel málo připravený Samir Bannout vyšel na pódium po Padillovi následován mimo formu se prezentujícím Stevem Davisem a hustým Carlosem Rodriguezem z Arizony a již upadajícím Kenem Wallerem. Bylo těžké si představit, že toto je ten samý Waller, který v roce 1976 pózoval o titul Mr. Olympia s Columbem jako vítěz kategorie nad 200 liber.

Vítěz mistrovství světa téhož roku, Jusup Wilkosz z Německa, byl závodník číslo 7. Jusup byl přítel a tréninkový partner jak Arnolda, tak Franca a prezentoval se formou, která vypadala, že bude bojovat o nejvyšší příčky.

Roger Walker, finalista předchozího ročníku v Sydney, nebyl ten večer tím samým kulturistou. Před rokem, když závodil ve své domovské Austrálii, se Roger ukázal ve skvělé formě, která se mohla měřit s nejlepšími. To bylo ovšem před rokem a dnes přenechá finálové místo někomu jinému.

Ed Corney, oslavován jako nejlepší pozér světa, již prokazoval známky svého věku, ale stále s hrdostí bojoval proti daleko mladším. Nyní, již s hlavou plnou šedých vlasů, byl Ed jedním z nejlepších svojí generace, kteří se pokoušeli soutěžit v daleko těžší éře 80. let. Vedle Corneyho byl černý gigant Roy Callendar s úsměvem od ucha k uchu. Roy byl ve špičkové formě a byl si toho vědom. Vítěz mistrovství světa 1978 byl v nejlepší formě svého života a byl připraven šokovat svět.

Hned vedle Roye stál sám silák ze Sardinie a Mr. Olympia 1976 - Franco Columbu! Měl skvělé opálení a úžasný vršek těla, na kterém dominovaly jeho pověstné prsní svaly a břicho. Franco nechtěl dopustit, aby ho vedle stojící Roy zastínil, a když ukazoval své fantastické nohy, nahodil Franco ihned pózu most muscular. Umravnit je musel až hlavní rozhodčí. Ale toto byl začátek války.

Jorma Raty, finský mistr světa střední váhy, byl další. Měl záda, která se mohla měřit s Francovými, a pár masivních paží k tomu. To je bohužel vše. Mike Katz, stejně jako jeho starý rival Waller, byl už za zenitem. Šuškalo se, že jak Katz, tak Waller nastoupili pouze proto, aby pomohli svému starému příteli Arnoldovi naplnit startovní listinu. Ohlášený bojkot Olympie 1981 Arnolda jako promotéra velmi znervózněl.

Jak si vedle Katze stoupl Tom Platz, tak zůstalo publikum jako zamrzlé. Nikdy od doby Sergia Olivy neviděli nikoho s takovým množstvím hmoty a hustoty. Platz se usmíval a užíval si šok publika. Platzovy pověstné nohy vypadaly ještě masivnější a každá hlava jeho kvadricepsu visela ze stehna jako plát hustého hovězího. Opravdový šok pro publikum byla ovšem vrchní polovina těla Toma Platze. Tom vypadal, jako by od svého devátého místa v Sydney, což bylo pro něj velké zklamání, přibral sedm kilogramů svalů, a to vše na vršku. Prsní svaly měl velké a husté, široká záda nejlepší v soutěži. I jeho dříve zaostávající paže byly nyní velké. Jeho husté břišní svalstvo podtrhovalo skvělou formu, ve které byl. Nebylo by to přehánění tvrdit, že Platzova forma v ten večer smetla veškerou konkurenci od prvního momentu.

Jako další byl Dennis Tinerino. Vždy velký konkurent se svými širokými rameny a skvělými břišáky. Ovšem vedle Platze nevypadal tak impresivně.

Hubert Metz, mistr světa v těžké váze z roku 1980, se představil ve vyřezané formě, ale s neproporčně rozvinutou muskulaturou a bohužel s jednou z největších gynekomastií, co kdy kdo viděl, za což si během soutěže od publika vysloužil několik uštěpačných poznámek.

Jako poslední před publikum nakráčel skvělý Chris Dickerson. Chris si zvykl vítězit od doby, co dominoval v roce 1979 soutěži Canada Cup. Mimo Olympie vyhrál Chris téměř všechny soutěže Grand Prix, včetně Noci šampiónů. Jeho kontroverzní druhé místo v Sydney ho předurčilo jako favorita pro rok 1981. Zane, Mentzer, Coe, Walker, Callendar, Platz a Padilla jím byli v minulosti poraženi. Nyní zde byl pro titul, který měl být podle něj jeho. Dickerson byl ve skvělé formě pro tento rok, ale postrádal hustotu, kterou předvedl o rok dříve. Jeho nohy byly stále mezi nejlepšími a jeho lýtka byla nejlepší vůbec. Prezentoval se kompletní, vyváženou postavou a rozhodčí ho za to většinou ocenili.

Semifinále sestávalo ze tří separátních kol. Rozhodčí hodnotili závodníky bodově, maximum bylo dvacet bodů na závodníka. První kolo byly čtvrtobraty, nejprve každý zvlášť, a posléze porovnávání. Druhé kolo byla volná sestava na hudbu vlastního výběru, což byla novinka prezentovaná poprvé před rokem v Sydney. Třetí kolo byly povinné pózy. Stejně jako v prvním kole pózoval každý závodník nejprve sám a posléze došlo k porovnávání všech mezi sebou.

Tři měsíce před soutěží se Ben Weider a hlavní sekretář Oscar State domlouvali, kdo bude tuto soutěž rozhodovat. Jednou ze stížností ohledně předchozího ročníku bylo, že promotér Pau Graham sám vybral všechny rozhodčí, kteří byli přátelé či známí Arnolda Schwarzeneggera. Aby se předešlo opětovné kontroverzi, rozhodla se IFBB, že sama vybere rozhodčí. Weider se rozhodl použít mezinárodní panel rozhodčích. Rozhodčí byli z Belgie, USA, Kanady, Dánska, Itálie a Walesu.

Večer před soutěží se Weider setkal se závodníky a oznámil jim, jak bylo rozhodnuto o rozhodčích. Dal poté místo závodníkům, aby se vyjádřili, pokud měli něco na srdci, aby mohly být všechny stížnosti řešeny ještě před soutěží. Ohledně rozhodčích nepadlo již ani slovo.

Jak byli závodníci během semifinále porovnáváni, začalo publikum jasně vidět, kdo bojuje o titul. Padilla byl úžasný se svojí definicí a symetrií. Léta mu všichni říkali, že má perfektní postavu, jen kdyby přišel ve formě. Tentokrát poslechl kritiky a přišel naprosto vyřezaný. Vypadalo to, jako by ztratil 15 kg, a pokud by se dalo odhadovat z jeho tváře, musel si projít peklem.

Columbu byl také velmi impresivní. Francova vrchní polovina těla byla masivnější a vyřezanější než kdy dříve. I jeho paže byly daleko lepší než dříve. Bohužel jeho nohy byly úplně mimo proporce. Lýtka byla stále impresivní, ale jeho špatné kvadricepsy se nemohly v žádném případě rovnat jeho skvělému vršku. Byly sice větší, ale separace a definice byla vždy velký problém a tentokrát ještě vetší. Když k tomu přidáme jeho gynekomastii, bylo velmi těžké vidět Franca jako vítěze ten den.

Kulturistika se od doby, kdy naposledy vyhrál titul Mr. Olympia, změnila. V 70. letech mělo velmi málo závodníků skvělá stehna. Ti, co je měli, byli považováni za anomálie a špičkové nohy nebyly nutností k výhře i na těch největších soutěžích. Ovšem v 80. letech byl pár skvělých stehen nutnost i na lokální úrovni. Kulturisté jako Mentzer, Platz a Padilla začali ukazovat kulturistům sedmdesátých let, jak mají opravdová stehna vypadat.

Během soutěže se čím dál tím více stával favoritem pro fanoušky Tom Platz. Jeho neuvěřitelné zlepšení z roku na rok ho katapultovalo mezi favority nejprestižnější soutěže na světě. Kdy se kdo tak rychle tolik zlepšil? Vypadalo to, jako by přibral 9 kg čistých svalů jen na vršek. Neskutečné!

Každý čekal, že Platz bude mít ty největší nohy mezi všemi, ale byla to ta přidaná svalovina na zádech, prsou, ramenou a pažích, která všechny naprosto ohromila. Jeho hrudník z boku ukazoval masivní prsní svaly nad dmoucím se hrudním košem. Jeho dvojitý biceps zezadu prezentoval hustá, vyřezaná záda a lýtka tak neskutečná, že vypadala jako oživlá. Jeho triceps z boku podtrhovaly mohutné paže a hamstringy velké jako celá stehna ostatních závodníků. Publikum hlasitě kvitovalo jeho zlepšení a projevovalo mu přízeň. Platz se na tuto soutěž připravoval celý rok a jistě si prošel pekelnými tréninky, aby mohl předvést to, co předvedl.

Roy Callendar dorazil do Columbusu také úplně jiný, než jak jej publikum znalo, a chtěl zvítězit. Jako veterán se vždy představoval s masivní hustou hmotou, ale až doteď nepřišel nikdy v takové formě. Teď ke svojí hmotě přidal i vyřezanost a věděl, že to bude jeho večer.

Jak rozhodčí porovnávali závodníky v prvním kole, Columbu získával body flexováním svého masivního torza. Neustálým zatínáním svých pověstných prsních a břišních svalů vypadal tvrdší než jeho pouze v základním postoji stojící soupeři. Zatímco se nicnetušící Padilla usmíval do publika, zatínal Franco víc a víc a nepovolil.

Platz šokoval rozhodčí a publikum přibranou hmotou. Nebyly to už jen jeho nohy, co porážely soupeře, ale také záda, prsa a ramena. Dickerson vypadal také skvěle v základním postoji a skvěle ignoroval výkřiky publika povzbuzující jeho soupeře Platze, Callendara a Padillu.

Při porovnávání začali diváci vyskakovat ze sedadel. Platz dle názoru publika dále válcoval ostatní svojí velikostí. Padilla jako nejproporčnější a geneticky nejnadanější muž na pódiu vypadal perfektně, ale proti daleko větším soupeřům, jako byl Platz nebo Callendar, se ztrácel. Neztratil nakonec v dietě až moc ze své hmotnosti?

Callendar se těšil na to, jak v každé porovnávce soupeře zničí, a velmi si užíval porovnávání s Francem. Věděl, že Francovou slabinou jsou nohy, a tak si nenechal ujít jedinou příležitost, aby rozhodčím ukázal svá vysekaná stehna.

Pokud někdo pochyboval o velké dysbalanci Columbovy postavy, tak speciálně jedno porovnávání mezi ním, Platzem a Padillou mělo všem ukázat, že Columbův sen o druhém titulu Mr. Olympia nebude splněn. Rozhodčí si zavolali Platze doprostřed a Franca a Padillu vedle něj. Tom vypadal jak vyšší, tak širší než jeho soupeři. Každý měl ovšem své kvality. Jako poslední pózu rozhodčí zvolili břicho a stehna s pažemi za hlavou. Franco zatnul svoji hustou břišní stěnu a točil svojí lepší nohou sem a tam a snažil se zoufale najít nějakou separaci kvadricepsu. Publikum ani nedýchalo v očekávání, když se Platz neubránil menšímu úsměvu. Věděl, co přijde, a publikum také. Zatnul své břišáky a nakročil svojí pravou nohou trošku vpřed a BUM! Platzovo stehno explodovalo do směsi hmoty, separace a pruhování. Publikum začalo řvát, protože tušili zrod nového šampióna.

Na konci semifinále měla většina publika na prvních třech místech Platze, Callendara a Padillu. Dickerson se svojí balancí a estetikou vypadal přemožen velikostí a impresivitou nových monster. Franco, i přes svoje sebevědomí, nemohl se svojí nulovou separací stehen doufat v lepší místo než páté. Jak by někdo mohl vyhrát Olympii, když mu chyběla celá svalová partie?

Jak se hlediště Veterans Memorial Auditoria plnilo na večerní finále, visel ve vzduchu otazník nejistoty. Bude Olympia 1981 další kontroverzní ostuda jako rok předtím, nebo udělají rozhodčí to správné a ohodnotí závodníky tak, jak si po právu zaslouží, nehledě na jejich jméno či reputaci?

Jak se dalo čekat od produkčního týmu Schwarzenegger-Lorimer, design pódia a kvalita soutěže byla špičková. Závodníci soutěže Mr. International, která se konala ten samý večer před Olympií, byli uváděni na scénu pouze s jejich viditelnými siluetami a hudba z filmu "2001: Vesmírná Odysea" se linula sálem. Divákům se nadšením dělala husí kůže. Prezident IFBB Ben Weider otevřel ceremonie. Někteří fanoušci se ho snažili přerušit výkřiky: "Kde je Mentzer a Zane?" Weider to ignoroval a pochválil produkční kvalitu Arnolda a Jima Lorimera. Při zmínění Arnoldova jména se ozvalo ze sálu bučení, jelikož mnozí měli ještě na paměti předchozí ročník Mr. Olympia. "Žijeme v demokracii a každý má právo vyjádřit svůj názor," řekl Weider. Posléze připomněl publiku, jak kritickou roli Arnold hrál v popularizaci kulturistiky. Toto změnilo názor publika a král kulturistiky dob minulých se dočkal ovací.