Mike Matarazzo - operace srdce

39-letý IFBB profi bodybuilder Mike Matarazzo prožil 5.12.2004 nejhorší chvíle svého života. Po rozsáhlých vyšetřeních lékaři shledali, že musí neodkladně podstoupit operaci srdce. Předtím, než se začtete do skutečného příběhu Mikea, vyvrátíme pár báchorek, které se již stačily objevit. Nebyl to infart myokardu, jeho otec nezemřel kvůli srdečním problémům a steroidy nebyly hlavním faktorem toho, co se Mikeovi přihodilo. A teď již k příběhu, který se skutečně stal.

Mike Matarazzo
sepsáno Ronem Avidanem

Mike netušil, že něco takového někdy může přijít. Posledních pár měsíců před nocí 5.12.2004 cítil dechovou nedostatečnost a ani v posilovně se necítil být ve své kůži. Netrénoval ani tak, jako obvykle. Myslel si však, že to může být změnami v jeho stravě. Okolo 15.listopadu se začal cítit opravdu nemocný, ale protože bylo období nachlazení, řekl si, že asi někde chytil chřipku nebo něco podobně banálního. Přesto se vydal k lékaři, který mu předepsal léky a to bylo vše. Jeho zdravotní stav se zlepšil a tak se vydal zase do posilovny a začal opět se svým kardiotréninkem. V sobotu večer, 4.prosince, se cítil perfektně. Tvrdě dřel, s chutí snědl dobrou večeři a se svou snoubenkou ulehl okolo jedenácté hodiny ke spánku.

V neděli ráno se už okolo třetí hodiny cítil strašně. Když Mike vstal, zjistil, že mu z nosu a úst teče tekutina s krví. Původně si myslel, že je to z jídla, takže si vzal lék Tylenol Night-time. Později mu objasnili, že tekutina nešla ze žaludku, ale z plic. Vestoje se stav o něco zlepšil, ale pokaždé, když se pokusil ulehnout, rapidně se zhoršoval a Mike nemohl dýchat. Mike chodil vytrvale vše vyplivovat a snažil se tak vše dostat z domnělého žaludku pryč. Celé ráno, od tří do jedenácti, se snažil odpočívat, ale nepomáhalo to. Mike nechtěl do nemocnice, protože si myslel, že se obtíží zbaví sám, ale nakonec se to zhoršilo natolik, že nemohl popadnout dech a srdce mu bilo přespříliš rychle. Snoubenka se o něj naštěstí velmi bála a tak ho do nemocnice přeci jen dostala.

Na pohotovost se dostal okolo 11:30. Z ní ho velmi rychle převezli na jednotku intenzivní péče. Klidovou tepovou frekvenci mu naměřili 177 úderů za minutu (pozn.red.: běžně se udává okolo 60 či 70, trénovaní mohou mít i nižší). Samozřejmě, že mu vyčetli, že se měl dostavit okamžitě místo vyčkávání. Napojili ho na všemožné přístroje a vyšetřili řádně plíce, v nichž našli stále ještě množství tekutiny. Nasadili mu Nitroglycerin (pozn.red.: vasodilatans, zlepšení průtoku cévami) a Lasix, aby dostali tekutinu z plic (pozn.red.: diuretikum na odvodnění, jako Furosemid). O pár hodin později už mu bylo značně lépe a mohl opět sám normálně dýchat. Celou nedělní noc však zůstal v nemocnici pod medikací a monitoringem.

V pondělí ve 13 hodin ho odeslali na angiografii (pozn.red: aby si udělali obrázek o stavu jeho cév), kde zjistili tři ucpané tepny. Jednu ucpanou ze 75% a zbylé dvě se 100% obstrukcí, takže jimi neprocházelo zhola nic. Bylo štěstí, že byl Mike v tak dobré fyzické kondici a díky pravidelné zátěži si jeho tělo vytvořilo pro lepší zásobení srdce další drobné cévy, které v tuto chvíli "vypomohly" těm ucpaným. Jinak by Mike zemřel. Lékaři sdělili Mikeovi, že neprodělal infart, ale že se pouze nedostávalo srdci krevního zásobení, nicméně je nutná operace. Když se Mike podíval na chirurga se slovy: "Jsi si jistý, že se nemýlíš, chlape?", odpověděl: "O tom není pochyb. Potřebuješ trojitý bypass a to co nejdříve." (Pozn.red.: přemostění ucpaného úseku a obnovení krevního průtoku dané oblasti.) Takže takhle příjemné měl Mike pondělní odpoledne. Operace byla naplánována na středeční ráno.

Úterý byl pro Mikea velmi těžký, depresivní den. Prostě jen ležel v posteli, přemýšlel o svém životě a říkal si: "Proč právě já? Jsem atlet ve výborné fyzické kondici." Přemýšlel, že by klidně mohl ve svých 39-ti letech zemřít. Myslel na svého otce, který ho opustil před pár lety a říkal si, že by se tak mohli opět setkat. Mimochodem, vyjasníme si teď ještě jednu mystifikaci: Mikeův otec nezemřel kvůli problémům se srdcem, ale kvůli komplikacím vyplývajícím z Parkinsonovy nemoci.

Ve středu v deset hodin ráno začaly přípravy na operaci. Oholili ho, napojili na přístroje a dali mu medikamenty na uklidnění. Na operačním sále stihl ještě Mike sdělit anesteziologovi: "Dej pozor, ať mi toho dáš dost, abych se neprobudil a neviděl svůj hrudník doširoka otevřený" a poté usnul. Operace trvala 6,5 hodiny. Na přemostění vzali žíly z Mikeovy levé nohy, které mohli použít pro všechny tři tepny. Operatér se nechal slyšet, že Mike má ty největší tepny, jaké kdy viděl.

Když se Mike probudil, byl na dýchacím přístroji a nemohl mluvit. Bál se podívat na hrudník, na kterém se teď vyjímalo 150 stehů. Čtyři hodiny po operaci odpojili Mikea od přístroje a mohl sám dýchat. Měl velké bolesti, ale 5 různých kanyl s medikamenty zajistilo, že se cítil docela dobře.

První dva dny z Mikea trčely odevšad všelijaké hadičky. Například přímo z jeho hrudníku odváděly drény krev, tekutinu atd. Po dvou dnech přesunuli Mikea na standardní pokoj. Jeho stav se začal zlepšovat a v pondělí večer byl propuštěn z nemocnice.

Týden po operaci se Mikeovi už dařilo velmi dobře. Má přísnou stravu, každý den trénuje dechová cvičení, aby posílil plíce a chodí na procházky. Dostat se do plné síly zabere minimálně 6 týdnů plus nějaký ten čas, než se plně zahojí jeho hrudník. Stále v něm cítí velké napětí a nemůže ani moc zvedat ruce nad hlavu, takže je to zatím těžké. Když jde příliš rychle do schodů, velmi snadno se zadýchá. Teď nepřemýšlí o Mikeovi bodybuilderovi, ale o Mikeovi přeživším. Kamarádi a rodina jsou převážně šokováni. Každý ho znal jako hardcore chlapíka. Nemoc nebo bolest? Neexistovalo. Ale Mikeovy závodnické dny jsou zřejmě sečteny. V současné době má jediný cíl: uzdravit se. Vše ostatní půjde jen krůček po krůčku. Ti, kdož říkají, že Mike poslední dva roky nezávodil, mají pravdu. Před dvěma roky měl Mike soutěžit na IFBB profi show, která byla na poslední chvíli zrušena, 4 týdny před vlastním začátkem. A Mike byl v tu dobu ve skvělé formě. Minulý rok si 3 týdny před NOC poranil pravé rameno.

Mike byl skvělý bodybuilder. Soutěžil s těmi nejlepšími na světě. Některé porazil, někdy byl poraženým on. Co je teď pro Mikea nejtěžší? Vědět, že již v tomto sportu nemůže závodit. Nikdy si ve svém životě nemusel klást fyzické limity. Až do této chvíle.

Jedna velká otázka tu zůstává. Hrály v tom, co se stalo, nějakou roli steroidy? Samozřejmě, že ano.

Mike na svých seminářích sám říká, že kdykoli dáváte do těla nějakou náhražku, riskujete. Jistěže, steroidy byly jen jedna z příčin, nikoli příčina jediná. Mike užíval steroidy jen jemně a nikdy v nezávodním období. Každý rok se uskuteční 360 000 operací bypassem. Dopují všichni tito lidé? Ale u Mikea, v jeho věku? Ano, jedním z faktorů přeci jen byly. Dalším z faktorů byla i špatná hladina jeho cholesterolu. Od roku 1997 bral dokonce farmakum na její snížení, Lipitor. Byly časy, kdy jeho "hodný" cholesterol (pozn.red.: HDL - "hodný", LDL - "zlý") byl na nule, což bylo velké riziko. Tento stav mohou navodit třeba i anabolika. Dalším faktorem může být Mikeova strava v 90. letech. V letech 1991 - 1996 jedl totiž obvykle 5,5 liber červeného masa denně. Mike je také velmi vystresovaným chlapíkem a mít příliš stresu není zrovna nejlepší pro vaše arterie. Všechny tyto faktory - steroidy, stres, cholesterol a nekontrolovaná strava napomohly k vytvoření obstrukce cév.

A budoucnost? Mike se možná pokusí vychovat mladší generaci bodybuilderů k pravidelným celkovým kontrolám jejich zdravotního stavu. Nejen ke krevním testům každých 6 měsíců, které on měl v pořádku, testům na stres, které u něj také problém nezjistily, ale na podrobná celková lékařská vyšetření, která on neměl...

Přeloženo z anglického originálu (www.GetBig.com).