Mr. Wolf
Dnešní vyprávění bude opravdu výjimečné, přinejmenším šokující... Dlouho jsem přemýšlel, jestli se mám se svým zážitkem podělit, či si ho nechat pro sebe, šlo mi totiž o život. Mnoha lidem možná také otevřu oči a zcela změním jejich pohled na jejich „hrdiny“ z profesionální kulturistiky. Ten můj se totiž zásadně změnil.
Příběh začíná na velkolepé kulturistické události - EVL´s Prague Pro 2012. Byl jsem nadšený, že konečně uvidím ohromné bodybillboardy. Co to kecám?! Bodybuildery, samozřejmě. Poprvé si na vlastní oči vychutnám vlnění těl bikini závodnic, všechny ty obdivuhodné osobnosti z časopisů budou několik metrů ode mě a možná si s nimi dokonce potřesu paží! Soutěží jsem byl naprosto okouzlen. Po jejím skončení jsem ale nějak nemohl přenést přes srdce, že už je konec. Asi proto se mi zhmotnil v hlavě „inteligentní“ nápad - budu se vydávat za novináře, abych se dostal k mým idolům blíže a nemusel jet domů!
Dlouho jsem čekal, než se jednotliví závodníci (konečně) začali vracet na hotel. Měl jsem s sebou dosti velký batoh (zprvu plný jídla), a tak jsem se s jednou skupinkou lehce dostal přes recepci. Usoudil jsem, že počkám v křesle na chodbě, a až někoho známého uvidím, oslovím ho. Tréma mi při té představě rozklepala ruce, potily se mi dlaně, půlky, jazyk i víčka z vnitřní strany. V hlavě jsem si v angličtině připravoval věty, měnil je, kombinoval, až jsem tím psychickým vypětím usnul. Zrovna jsem rozepínal Anně Virmajoki podprsenku, když mě probudil jakýsi hlas. Ospale otevřu oči... a přímo nade mnou stojí sám Dennis Wolf! Nevím, na co se ptal, já začal cosi anglicky vykoktávat (všechny ty připravené fráze byly fuč). Dennis se usmál, přátelsky mě poplácal po rameni a zeptal se, jestli bych s ním nechtěl zajít na drink. V šoku jsem jen stačil přikývnout.
Po pár panácích Muscle vodky - alkohol free - moje tréma byla fuč. Vedli jsme dlouhou a příjemnou diskuzi o všem možném. Proč mají všechny závodnice silikony, jaké je to na omak, proč Jay nesnáší běžky, kde Phil shání sypání atd. Až jsme se dostali k mému „osudnému“ dotazu. Dennis se odmlčel, chvíli přemýšlel, ale nakonec mi odpověděl. Hlasitě jsem se smál, ale Dennis byl naprosto vážný a klidný, což mě zneklidňovalo. Koukal mi upřeně do očí, až z toho běhal mráz po zádech. Napil se a pronesl větu, která mě děsí dodnes: „Ne nadarmo se jmenuju Wolf, chlapče.“
Ještě jsem stačil zaslechnout něco o rodinné tradici a tajemství, ale to už jsem byl jednou nohou na chodbě. Zběsilým úprkem jsem se dostal k autu (při otvírání dveří mi stačily třikrát spadnout klíčky na zem, kolem zámku mám klubíčko škrábanců) a ujížděl domů tak rychle, jak jen to šlo. Dokud mou jízdu nepřerušily modré majáky ve zpětném zrcátku. O dva litry a 3 body lehčí, s velmi silným zážitkem a silně propoceným trikem jsem se dostal s úlevou domů.
Dávejte si bacha! Nevím, jestli v tom Dennis nejede s někým dalším (mám podezření, že Cutler bude nejspíš taky pěknej řezník).
Váš kreslíř Maty
Martin Novák tvoří pod nickem Maty. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou a nyní studuje na TUL tělocvik a češtinu. Jeho největším koníčkem je sport, ale umělecká tvorba mu přesto velmi chybí. Proto když má čas, usedne doma ke stolu, chopí se tužky a kreslí, co ho zrovna napadne. A jelikož má rád humor, jsou to právě vtipy...
Víte, že...
