Budu lepší!

Také se vám to občas stává? Těšíte se do posilovny od ranního probuzení... Celý den kromě nemyslíte na nic jiného... Před odchodem u zrcadla kontrolujete, jestli jste stále stejně velcí, stejně dobří a pak vyrazíte na trénink...

Tam vyjdete z šatny do místnosti a letmo pozorujete okolí... Víceméně stejné osazenstvo jako vždy, pár mladých slečen, pár začínajících kluků a pár kamarádů zhruba vašich rozměrů... Jenže co se to dnes děje...?

Žádný pozdrav tě nepřivítá, neboť oči všech směřují k benchové lavici. Sedí na ní chlap jen v tílku a naviguje svého kamaráda, který mu na už tak těžkou činku nakládá další kotouče. Potom, když je vše hotovo, se rozhlédne po okolí, usměje se na ty dvě kočky v koutě, zaflirtuje očima s jinou dívkou v zrcadle a ulehá pod činku. Jeho stejně velký kolega mu jí pomáhá nadzvednout a spolu dávají pět či šest opakování. Nejsou sice právě čistá a na jeho sparingovi je vidět, že to i pro něj není žádná hračka, ale společně tam sérii vypotí. Poslední opakování s naoko hraným řevem a odložení činky zpět do stojanů... Rychle vstává a obhlíží okolí, jestli sledovalo až do konce...

A tvoje motivace je v háji... "Chová se sice jako vůl, ale ani kdybych tady dřel sto let, nikdy se jeho velikosti nevyrovnám!" A tak sice jdeš cvičit naplánované věci, ale nadšení a elán jsou pryč a jen poočku sleduješ jeho další promenádu... Jako kdybys byl mladý nováček, který je zde poprvé...

Na dnešní plánu jsou paže... Bicepsové zdvihy, ézetka, izolovaná kladka a potom něco na triceps. Po prvních pár sériích prvního cviku stojíš před zrcadlem, v ruce činky, za které by ses normálně nikdy nestyděl, ale které teď prostě nevypadají tak dobře jako jindy... Co uděláš? Jedno, dvě, tři opakování... a už to přestává jít... čtvrté je dost naostro... a při jeho dokončování myslíš, že bude raději i poslední... Vždyť i kdybys to dal, velký jako On stejně nebudeš...

Nebudeš? Vzpomínej chvíli... Poprvé jsi do fitka vstoupil... ano, už je to pěkně dávno. První stovku na bench-pressu jsi dal... ani na to si už nepamatuješ... Tak sakra, kde je problém? Že je ten chlap o kousek větší? To ale přece nevadí! Podívej se před sebe na zeď na fotku... Doriana Yatese. Perfektně tvarovaná postava v ruce třímá sošku Sandowa... Vypadá fenomenálně... Ale... Ale i on vypadal jednou stejně tak, jako teď vypadáš ty! I on jednou začínal, i on musel procházet přesně stejnými stavy, v kterých se teď ty nacházíš... A i přesto dosáhl této velikosti... Proč? Protože se nikoho nezalekl! Co na tom, že ten chlápek vedle je dvakrát větší? Co na tom, že zvedá dvakrát tolik? Vždyť ty tu jsi od toho, abys nabral zase svůj kousek nové svalové hmoty, abys zvedl zase o kousek více než minule... A v tom ti on přece nevadí! Vždyť proto jsi tady, aby ses zlepšoval, abys dál rozvíjel svoje skvělé tělo a jednou... jednou jeho velikosti možná dosáhneš... a co víc: ty můžeš být i lepší!

Tak pryč s jakýmkoliv ostychem. Zapomeň na něj! Možná se oči lidí okolo točí k němu, když si nakládá další kotouč a ty cítíš, že se mu fyzicky přiblížit nemůžeš, ale duševně rozhodně ano! Dej do toho tréninku absolutně vše, dej do něj všechnu svoji sílu, dej do něj celou svojí duši!

Položíš činku na zem? Nikdy! Jedeme dál! Očima v zrcadle před sebe přilákáš někoho na dopomoc a pokračuješ... Páté a šesté... Normálně by tam nešly, ale ty na ně teď nemyslíš... Uvnitř tebe to vře: "Budu lepší, budu lepší!" A ty budeš! Další opakování! A další vynucené! Ne jedno nebo dvě! Dokud ti činka nepoletí z rukou k zemi, tak jí prostě nepoložíš! Zavíráš oči a okolní svět tě přestává zajímat! Není důležité, co se děje okolo, důležité je, co se odehrává ve tvé hlavě. Pokud hlava řekne: "Nemám na to", svaly poslechnou a činku pustí. Pokud ale řekne: "Dáš ještě tři, tři zku*vená opakování, tři a pak ti možná dovolím skončit!", tak rukám nic jiného nezbyde, než začít pořádně bojovat, protože pokud tomu věří tvoje mysl, tvoje svaly uvěří také! On je velký? Ano, ale ty budeš větší, ty budeš lepší!!! Osmé opakování... a z tvých úst se začíná ozývat slabší křik. Deváté... a máš pocit, že jde nahoru snad půl minuty... Otevíráš oči, abys měl větší stabilitu a v té chvíli vidíš, že nikoho okolo nezajímá ta hrana u benchpressu, každého zajímá ten, kdo do toho dává své srdce – ty! A oči lidí okolo ti pomohou s dalším opakováním! Teď přece nepovolíš, teď máš šanci dokázat, že na to máš!

A až nyní, nyní když vidíš v zrcadle žíly na svých pažích tlusté jak prsty, kdy vidíš svou rudou tvář politou potem, když cítíš, že to byla nejlepší série tvého života... nyní to můžeš položit. A i přestože jsi stále menší nežli on, nic to pro tebe už neznamená... Protože ty víš jedno: "Já budu lepší!".