Na letošní Olympii jsme se vydali autem z Los Angeles ve čtvrtek brzy ráno a po 300mílové cestě pouští a horami nás uvítalo horké Las Vegas. V Las Vegas se toho změnilo od naší poslední návštěvy dost. Jednak po prázdninách řada hotelů na Stripu prochází rekonstrukcemi - nejvíce asi MGM Grand - a jednak jízda ve Vegas autem už není tak pohodová kvůli místním taxíkům, které zřejmě začali řídit řidiči z Ruska a Ukrajiny, a musíte si tedy opravdu dávat pozor, aby do Vás nějaký nevrazil. Na druhou stranu se překotně staví a je vidět, že Vegas se zřejmě začíná dostávat z krize - toto místo bylo z celého USA vůbec nejvíce zasažené nezaměstnaností a problémy.
Hotel Orleans stojící až za Stripem je ale stabilní a neměnný, a stejně jako když jsme ho viděli v roce 2010, i nyní uvítal zástupy svalnatých a méně svalnatých fanoušků tohoto sportu. Když jsme dorazili, zrovna končila tisková konference závodníků, kde se měla strhnout "hádka" mezi Branchem Warrenem a Benem Pakulskim. Tato hádka, jak později vyplynulo, byla ale jen fingovaná a iniciovaná tvůrci filmu "Generation Iron", kteří se z Gold's na pobřeží přesunuli do Vegas, aby zde dotočili film a také jej propagovali, neboť plakáty a materiály byly k vidění na řadě míst. A stejně jako "Pumping Iron" bude i "Generation Iron" hraný dokument, tedy některé scény jsou malinko upravovány, aby film nabyl na dramatičnosti.
V celém Orleans hotelu je soutěž Olympia vidět na první pohled. V obchodu se suvenýry se náhle objeví i věci s kulturistickou tematikou, od triček s logem Olympie po přívěsky na klíče ve formě mini medaile ze soutěže mužů, a po stěnách visí plakáty a vývěsky, které zvou na soutěž.
My zanedlouho potkali v lobby hotelu našeho závodníka Lukáše Osladila a pár dalších známých. Asi kolem 7. hodiny jsme si šli stoupnout do velice dlouhé fronty na Meet the Olympians. Tam se vždy čeká dlouho, ať již máte, nebo nemáte VIP lístek (jen jako VIP jdete asi o 45 minut dříve). Ale i čekání bylo zajímavé, protože do sálu začaly chodit první hvězdy - Johnie Jackson s celou rodinou, Phil Heath s filmovým štábem, profi závodnice všech kategorií. Spousta závodnic kategorie bikini a figure, které si člověk ani nemá šanci zapamatovat (jen bikini závodnic bylo letos na Olympii přes 30).
Hned u dveří jsme se šli pozdravit s naší známou Sheilou Bleck a s Brigitou Brezovac i s Alinou Popou, která se nám tvarově zdá ideální pro svoji kategorii, ale ani letos bohužel nepřišla dostatečně tvrdá na to, aby získala titul od Iris Kyle. Iris se nám oproti formě před dvěma lety zdála menší a méně sedřená - byla samozřejmě skvělá a má skvělé postavení těla, ale byla letos rozhodně porazitelná, kdyby další soupeřky přišly více ve formě nebo symetričtější. To hlavně platilo o Yaxeni Orixen, která přišla viditelně menší, hlavně ve spodní části těla, což jí rozhodilo symetrii. Brigita Brezovac zase přišla větší, ale měla rezervy ve středu těla a v hustotě zad.
Dále jsme šli pozdravit Dextera Jacksona, který pár dní před závody trénoval v Los Angeles. Dexter má ideální stavbu těla, co se týká symetrie i elegance, a jediný další závodník s takovouto elegancí byl Shawn Rhoden, jak později potvrdil i závod. Škoda, že nestartoval Cedric McMillan. Bylo by zajímavé sledovat souboj mezi elegantnějšími a masivními závodníky. Z formy Kaie Greena nešlo poznat nic, protože Kai byl tradičně zahalený od hlavy až k patě. Na Phila Heatha jako uřadujícího Mr. Olympia se stála hodinová fronta. O kus dál od Dextera si velkého zájmu fanoušků užíval při svojí premiéře Evan Centopani. Vyjmenovávat všechny by bylo zbytečné. Chlapi byli všichni, kulturistky také. Ostatní kategorie mi už nějak splývají, takže nevím, ale ovšem takový zájem nebudily, kromě loňských šampiónek. Numero uno byli samozřejmě muži kategorie open a v těsném závěsu za nimi z kategorie do 212 liber.
V zadní části seděl i náš Lukáš Osladil, Petr Vaniš seděl více vepředu. Lukáš při našem setkání spíše čekal, že zájem o něj nebude, ale i u něj se dost zastavovali fanoušci pro podpisy a fotili se s ním. Z toho, co jsme viděli, když pózoval s návštěvníky, vypadal nenacukrovaný možná tvrději a o malinko vysušeněji než později na pódiu. Samozřejmě, že z něj nebylo vidět mnoho, pouze paže, ale ty dávaly příslib hodně dobré formy, která se bohužel stoprocentně nepotvrdila. O Petrovi jsme se dozvěděli, že mu není moc dobře, protože má pravděpodobně zánět močového traktu, zřejmě ze změn podnebí a klimatizace, která v hotelích ve Vegas opravdu může vyvolat pro organismus šok (zvláště když venku je plus 40 a klimatizace v řadě míst je standardně nastavená na 20 stupňů).
Co nás překvapilo, byla letošní velikost Expa. Poprvé prý organizátoři věnovali výstavě ne jeden, ale dva sály, takže plocha se od roku 2010, kdy jsme zde byli naposledy, více než zdvojnásobila. V přední hale bojovali powerlifteři a strongmani. Viditelný byl nárůst obliby crossfitu a jeho různých variací, protože stánků s "power challenge" nebo "crossift challenge" bylo v první hale poměrně dost a každý si tam fyzičku mohl otestovat. Druhá hala patřila tradičně výrobcům výživy a stánkům okupovaným starými i novými hvězdami kulturistiky. Byl zde Frank Zane, Mike O'Hearn, Ronnie Coleman se svým novým autobusem i Jay Cutler, nyní už pod hlavičkou společnosti BPI poté, co opustil projekt Alpha Helix. Jay také měl v programu seminář na hlavním pódiu. O kus dál se fanouškům představil jako každoročně Hulk Lou Ferrigno, který vypadá stále skvěle a téměř denně stále tvrdě trénuje v Gold's Gym Venice, aby si svoji formu udržel. Na stánku Universal Nutrition se dobře bavil novopečený kanadský profesionál Antoine Vaillant spolu s dalšími. Co se týče obsazenosti Expa, i zde byly k vidění doplňky výživy, které jsme dosud neznali, a tak bylo zajímavé získat nové informace a kontakty.
Co se týče hlavní soutěže mužů, tak mám na věc svůj vlastní názor, který se zřejmě neslučuje s většinou lidí. Kulturistika by podle mého názoru měla být o pěkném rozložení svalové hmoty na dobře stavěné kostře, se svalovými partiemi dobře vyváženými. Podle mě toto vše nejlépe splňoval Shawn Rhoden, který skončil na třetím místě. Sice nebyl tak sedřený na kost a neměl takovou kvalitu svalů jako dva závodníci před ním, ale čistě z krásy těla byl daleko před nimi a svalovými objemy rozhodně nezaostával. Krasný V tvar trupu s úzkým, nevypouklým pasem a všechny svaly pěkně rozvinuté, včetně lýtek, které jako vždy chyběly Dexterovi Jacksonovi na čtvrtém místě. Jinak ale Dexter neměl chybu a neřekl bych ani popel, kdyby skončil před Rhodenem. Branch Warren na pátém místě dostal podle mého názoru největší dárek za posledních několik let. Svoji vizáž dělové koule v minulých letech dokázal vylepšit tvrdostí a připraveností, kterou ovšem letos nezopakoval a v kombinaci se zaostávajícíma nohama a poškozeným širokým svalem zádovým neměl ve finálové šestici co dělat. Plným právem byl po soutěži asi nejnaštvanějším závodníkem Dennis Wolf, kterého rozhodčí dali až za Warrena, ačkoliv ho kromě lýtek předčil snad ve všem, nehledě na to, že Dennis je kosterně i svalově asi největší chlap na pódiu a impresivní po všech stránkách. Pokud bychom vyhodili Warrena z finále, tak by se potom muselo rozhodovat, koho místo něj, a rozhodování mezi Toneym Freemanem a Evanem Centopanim je jako rozhodovat mezi hruškami a jablky. Toney byl opět jeden z nejvyšších a největších a pěkně tvarovaných, ale byl poněkud nedotažený. Evan oproti tomu vypadal až přetaženě a, i když měl formu lepší než Toney, odsunulo ho to až za něj.
Nakonec zmíním první dva, tudíž Phila Heatha a Kaie Greena. Jak už jsem psal výše, z čistě kulturisticky estetického hlediska se mi líbí postava Rhodena či Jacksona více než těchto dvou, ale co se týče neskutečné masivnosti a až neuvěřitelnosti, co se dá se svalovou hmotou udělat, tito dva nemají konkurenci. Ani jeden ovšem není bez chyb. I když podle výsledků vyhrál Phil na celé čáře jak semifinále, tak finále, já bych to tak jasně neviděl. Oba dva byli v dobré formě, ale přece jen vypadal na semifinále Kai poněkud ostřeji a speciálně jeho detail přední strany stehen a spodních širokých svalů zádových podtrhoval jeho připravenost. Naproti tomu Phil vypadal jako moderní svalnatý panáček Michelin. Člověk se až divil, že mu svaly neexplodují, jak vypadal narvaný k prasknutí. Co se týče porovnání finálových sestav, tak tam v podstatě ani o žádné porovnání nejde. Kai je svojí originalitou úplně jinde, což ovšem ne všichni diváci a rozhodčí kvitují. Takže to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, a Phil má druhou sošku Sandowa. Je milión názorů, zda právem, či neprávem.
Co se týče kategorie do 212 liber, tak zde bylo od začátku jasné, že si to rozdají o titul Flex Lewis a David Henry. Oba vypadali naprosto neuvěřitelně. Třetí Eduardo Correa za nimi ovšem v ničem nezaostával. Těžko uvěřit, když je člověk vidí na pódiu, že se vměstnají do pouhých 96 kilogramů živé váhy. Když je pak ovšem člověk vidí zblízka, tak pochopí, proč tomu tak je. Důvodem je jejich nevelký vzrůst. V podstatě jediný závodník z celého startovního pole, který je v reálném životě tak nějak průměrně vysoký, je náš Lukáš Osladil, který na pódiu právě díky své výšce mezi ostatními ovšem vypadal tak nějak mimo. Je škoda, že mu úplně nevyšly závěrečné hodiny před závodem, protože při čtvrtečním Meet the Olympians měl formu lepší.
Závody žen začaly kategorií fitness, následovaly bikini a figure, kde startovalo více než 25 závodnic - pokud nová pravidla měla snížit počty závodníků na pódiu, v těchto kategoriích se to evidentně nepodařilo.... Kulturistky nastupovaly jako poslední. Dle vyvolávání semifinále to vypadalo, že letos si opět titul odnese Iris Kyle, následovaná Debbie Lazewski a Yaxeni a Brigitou. Alina Popa, která nakonec dopadla lépe než Brigita, v prvním porovnávání chyběla.
Co se forem finalistek týká, už jsme zmínili, že Iris byla dotažená a je i elegantně stavěná, letos se nám zdála menší a ne tak nelidsky tvrdá, ovšem první místo si zasloužila. Debbie Lazewski někdo nazval Branchem Warrenem ženské kulturistiky a je to velmi výstižné - Debbie byla neskutečně tvrdá, ale bohužel je malá na velké množství svalové hmoty, má široký pas, krátký trup a příliš krátké nohy na celkovou výšku své postavy a vysoké umístění závodnice s takovými strukturálními vadami není zrovna příslibem návratu ženskosti, po které se tolik volá. Yaxeni Orixen na třetím místě bývala perfektní, ale letos zjevně zasvětila vše tvrdosti a její nohy opravdu byly sedřené jako Irisiny před 3 roky, ale vše šlo na úkor strukturální vyváženosti a Yaxeni měla prostě moc velký vrch těla a malý spodek. Alina byla překvapením soutěže a pro nás příjemným, protože je ideální kombinací velikosti, tvaru a ženskosti, i když tradičně postrádá tvrdost. Brigita Brezovac byla tvrdší než Alina, byla vyváženější než Yaxeni a Debbie a byla dost elegantní na to, aby obhájila loňské druhé místo, což se nestalo... Šestá Sheila Bleck je trošku typově jako menší Alina s lepšíma nohama. I ona byla elegantnější a vyváženější než Yaxeni a Debbie.
Večer po závodech byl jako tradičně banket se závodníky, na který se dostavilo i dost celebrit z dob minulých, jako je Flex Wheeler, Lenda Murray či Chris Cormier. Závodníci se trousili jeden za druhým v uvolněné posoutěžní atmosféře. I druhý Kai Greene přišel normálně, jak je zvyklý, bez nějaké pompéznosti. Ovšem jako poslední přišel obklopen filmovým štábem a ochrankou Phil Heath, oblečený v obleku na míru. Obrovský kontrast ke všem ostatním.
A tím Olympia víkend skončil. Uvidíme opět za rok, jestli Phil získá svoji třetí sošku, nebo si Jay přijde pro pátou...
Mr. Olympia 2012 - fotogalerie
