| Jméno: |
Tamara Jiříková |
| Datum narození: |
21. 1. 1990 |
| Znamení: |
kozoroh |
| Bydliště: |
Praha |
| Sport: |
sportovní aerobik |
| Úspěchy: |
2012 - 1. místo ME, kat. týmy senior |
|
2012 - 2. místo ME, kat. ženy senior |
|
2012 - 1. místo MČR, kat. ženy senior |
|
2011 - 2. místo ME, kat.ženy senior |
|
2011 - 2. místo ME, kat.páry senior |
|
2011 - 2. místo MČR, kat. ženy senior |
|
2011 - 2. místo MČR, kat. páry senior |
|
2011 - 4. místo MS, kat. páry senior |
|
2011 - 7. místo MS, kat. ženy senior |
|
2010 - 1. místo MČR, kat. páry senior |
|
2010 - 2. místo MČR, kat. ženy senior |
|
2010 - 2. místo ME, kat. páry senior |
|
2010 - 3. místo ME, kat. singl ženy senior |
|
|
Tamara Jiříková je jméno, které znají všichni příznivci sportovního aerobiku. A není divu. Tamara se v tomto sportu pohybuje již od svých 13 let a dosáhla v něm řadu významných úspěchů. Kromě toho, že je talentovaná sportovkyně, jí to ale také pálí. Při vrcholovém sportu a tomu odpovídajícímu tréninku stačí studovat i tak obtížnou školu, jakou jsou práva. Ví totiž, že aerobik je jen jednou z etap jejího života, po které bude potřebovat víc než jen mrštné nohy a vysportované tělo.
Pocházíte z velmi sportovní rodiny. Můžete prozradit, jakým sportům se věnovali rodiče?
Mamka dělala atletiku, běhala překážky, táta začínal s gymnastikou a dělal všechno možné včetně motocrossu a aut, čemuž se věnuje dodnes.
No vida, myslela jsem, že některý z nich hrál tenis, když tenis byl vaším prvním sportem...
Taťka svého času trénoval Helenu Sukovou, takže jsem byla od malička pořád na kurtu, a tak bylo přirozené, že jsem s ním také začala.
Proč jste později ale dala před tenisem přednost aerobiku?
Sestra cvičila aerobik a mně se to strašně líbilo - hudba, kostýmy, prostě všechno, a tak jsem s ním ve 13 letech také začala, ale stále jsem hrála i tenis. Pak ale na tenise přišly rozpory s trenérkou a bylo jasno. Tenisu jsem nechala a začala se naplno věnovat aerobiku.
Jak jste řekla, k aerobiku vás inspirovala sestra Lucie, která je i jednou z vašich trenérek. Dokážete sestru respektovat i jako trenérku?
Docela ano, protože ona je o osm let starší a bývala můj vzor. Teď má ale malou holčičku, takže už nemá tolik času jako dřív.
Kdo ji tedy supluje, kdo vás nyní trénuje?
No, to je teď trochu složitější. Jelikož mám odpoledne školu, stíhám tréninky odpoledne s klubem jen jednou týdně. Ostatní dny trénuji přes poledne sama a dohlíží na mě moje mamka.
Lze trénovat na tak vysoké úrovni jen pod taktovkou maminky?
Mamka se mnou strávila na trénincích už tolik času, že velmi dobře ví, co je třeba. Navíc je na mě docela tvrdá, což jsem nečekala, ale jsem za to moc ráda.
Odpolední tréninky nestíháte kvůli škole, studujete totiž práva. Lze vůbec tak náročné studium skloubit s vrcholovým sportem?
Je to dost složité, protože třeba v červnu jsem měla tři dny před ME státnice, takže jsem byla docela vyřízená. Nyní jsem na magisterském studiu, což je zas o kus náročnější, takže to bude ještě těžší.
Odráží se to na vašem sportovním výkonu?
Myslím si, že ne, snažím se to kompenzovat. K tomu jsem ještě starší, a tak už vím, jak trénovat efektivněji, takže v tělocvičně nemusím trávit tolik hodin jako dřív.
Kolik času týdně tedy tréninku věnujete?
Trénuji 6x týdně většinou 2 - 3 hodiny. Kromě tréninku své choreografie také trénuji s týmem holek, takže délka tréninku závisí i na tom, jestli trénuji sama, nebo nacvičujeme společnou choreografii. Společné tréninky jsou delší, musíme toho stihnout víc.
Kromě toho, že závodíte v singlu a v týmu, máte zkušenost i z páru. Která z uvedených disciplín je vám nejbližší?
Asi u mě pořád vede singl, protože si pro sestavu mohu zvolit prvky, které mi vyhovují, a mohu si to vůbec udělat podle sebe. V páru to bylo fajn, protože s Honzou Pochobradským, s kterým jsem cvičila, byla legrace a byla to pohoda. S holkama z týmu také vycházíme skvěle, a to i mimo tréninky. Každá disciplína potřebuje trošku něco jiného, každá má něco do sebe, pro mě je asi stále nejzajímavější singl, u kterého se nejvíc vybiji.
Ona je to zřejmě i nejtěžší disciplína, protože jste tam jen sama za sebe a žádná chybička se neschová, jak to lze alespoň trošku v páru nebo týmu...
Asi ano, a proto je to asi větší dřina i větší nervy.
Vy se nyní již koncentrujete na mistrovství světa v Holandsku, které je za dveřmi. S jakou sestavou se tam představíte?
Bude to stejná sestava, jakou jsem měla na jaře na ME, udělala jsem jen několik drobných změn. S týmem je to podobné, ani tam jsem velké zásahy, co se týče prvků, nedělali.
Jak vznikla choreografie sestavy, kterou cvičíte v singlu?
Vždy dřív jsem měla choreografii od někoho udělanou, ale letos jsem se rozhodla, že to zkusím sama, protože jsem neměla čas někam pro ni jet, nebo o ni někoho prosit. Takže tentokrát jsem si sestavu vymyslela sama jen s podporou sestry. Jsou tam moje pohyby, které mi nejvíc sedí.
Takže jste si ji postavila na tělo podle toho, co vám nejvíc vyhovuje.
Přesně. Nikdy jsem netušila, že by to mohl být takový rozdíl.
Jaké byly ohlasy na vaši sestavu z okolí? Líbila se?
Já myslím, že se líbila. Mnoho lidí bylo překvapených a od některých jsem dokonce slyšela, že mě ještě takhle dobře cvičit neviděli.
To zní dobře vzhledem k nadcházejícímu MS. To loňské vám ale moc radosti nepřineslo. Co se stalo?
Myslím, že nás s Honzou, potažmo celou českou výpravu dost potopili rozhodčí. Vím, že tenhle sport nemůže být nikdy zcela objektivní, ale na MS v Austrálii to bylo hodně zlé. S Honzou Pochobradským jsme se na ty závody připravovali strašně moc, bývali jsme v tělocvičně i 5 - 6 hodin, opravdu jsme dřeli a doufali jsme, že budeme mít medaili jak ze singla, tak z páru. Nakonec nebyla ale medaile žádná a to bylo veliké zklamání. O to větší, že jsme do toho s Honzou dali opravdu všechno, protože jsme věděli, že je to naše poslední sezóna. Tehdy jsem myslela, že skončím, že už dál nebudu pokračovat, neměla jsem chuť.
Jak jste se přes takové zklamání přenesla?
Bylo to těžké. Na jednu stranu má člověk tenhle sport rád a baví ho, na druhou stranu, když se něco takového stane jednou, dvakrát, třikrát, ztrácí motivaci a chuť pokračovat. Čím je pak člověk starší, pozměňují se mu priority a říká si, že může studovat, pracovat a věnovat se také něčemu jinému než trávit veškerý čas v tělocvičně, když to navíc stejně k ničemu není.
Pak je sice fajn, když za vámi lidé po závodech chodí a říkají, že to bylo krásné a že jsme měli být výš, a samozřejmě to potěší, ale už to nepřebije to zklamání z umístění.
Bylo MS v Austrálii to největší zklamání, které vám tenhle sport přinesl?
Zřejmě ještě větší zklamání jsem zažila letos na Evropě, kdy jsem nevyhrála o jednu známku, přestože si myslím, že jsem vyhrát měla. Proto jsem to nesla opravdu těžce. Na ME se mi něco podobného stalo už několikrát, a tak se pak ve mně pere to, že si říkám "tak, zkusím to ještě příště", ale hned vzápětí mě napadne, jestli to má vůbec cenu, jestli se něco změní...
Ovšem motivaci připravit se ještě na letošní MS jste našla. Jak jste ji v sobě vykutala?
Bylo to hlavně tím, že jsem měla v záloze jednu hudbu, na kterou jsem si strašně chtěla zacvičit, to byl jeden důvod. Dalším byl můj sen, který mám asi od 14 let, že bych chtěla mít dres celý z kamínků, který se bude krásně blyštit. Takže jsem si chtěla obě tyto věci splnit a navíc jsem nechtěla ukončit kariéru neúspěchem.
Takže pokud uspějete, je možné, že s aerobikem skončíte?
Tuhle otázku zvažuji celou sezónu a také hodně lidí se mě na to ptá. Asi uvidím, jak dopadne MS, ale muselo by se stát něco hodně výrazného, aby mě to přesvědčilo pokračovat dál.
A jak se nyní před MS cítíte? Myslíte, že se vám podařilo sestavu dotáhnout ještě někam dál, než tomu bylo na ME?
Tak samozřejmě, vždycky je co vylepšovat, a proto pořád chodím na tréninky, aby to bylo lepší a lepší, tak doufám, že to lepší bude.
Máte do aerobiku přes všechna zklamání dost chuti, abyste si dokázala cvičení užít a sestavu předvést s nábojem, radostí a naplno?
Na závodech se člověk vždycky vybičuje k maximu, takže to rozhodně není tak, že si řeknu "kašlu na to, jen si to odcvičím". Atmosféra a lidi člověka vyhecují tak, že ze sebe vydá všechno, jinak to ani nejde.
Co když se na MS přes maximální nasazení stejně nezadaří? Budete mít ještě energii zkoušet to ještě v další sezóně?
Vyhrát MS je samozřejmě můj velký sen, kterého bych strašně ráda dosáhla, ale momentálně jsem už ve fázi, kdy si říkám, že když to nevyjde, tak se holt svět nezboří. Jsou horší věci. Jistě by to bylo úžasné, ale na druhou stranu, když to tak nebude, tak to tak asi být nemá. Samozřejmě ale nic nevzdávám a půjdu do toho úplně naplno!
To je, myslím, dost rozumný a moudrý přístup.
K tomu jsem dospěla, protože těch zklamání už bylo pár a já si řekla, že už se tím nechci takhle trápit. Kdybych si aerobikem vydělávala peníze, tak bych to brala asi ještě jinak, ale tím, že je to koníček, má to být radost, a tak jsem si zakázala být z neúspěchu tak přešlá. Samozřejmě zklamání je to vždycky, když člověk vidí, kolik do toho dal energie, času a všeho, ale říkám si, že je to pouze etapa mého života, která někdy skončí, a já na ni chci vzpomínat hezky, ne naštvaná a nafňukaná na rozhodčí a lidi kolem.
Tak držím palce, ať je jednou to vzpomínání hezčí o příjemnou vzpomínku na úspěšný start na MS v roce 2012!
Další info o Tamaře Jiříkové naleznete na jejích stránkách
www.tamarajirikova.com
