Váš příběh: Cesta na kulturistická pódia

Už od první chvíle, kdy jsem viděl Zdeňka Razáka, jsem věděl, že jednou bych chtěl být taky takový jako on. A to mě motivovalo makat dál a dál a jít si za svým cílem. A doufám, že se mi to povede a jednou se na pódium postavím!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Můj příběh, dá se říci, začal na přelomu let 2010 a 2011, kdy jsem změnil všechny moje koníčky a zájmy, touhu v něčem být dobrý a začal jsem žít počítačem. Z malého kluka, který vážil maximálně 80 kg, se stal člověk, který v 15 letech vážil 116 kg. A nic jsem s tím nedělal, nezajímal mě pohled ostatních lidí, kamarádů, rodiny.

Pak se ale něco změnilo, ze dne na den jsem si řekl, že bych mohl být lepší, že bych mohl něčeho dosáhnout a konečně ukázat lidem, že nejsem jen kluk, který nic v životě nedokáže a bude furt jen sedět u počítače. Začal jsem chodit mezi lidi a všímat si těch, kteří cvičí, a komunikovat s nimi.

Tak jsem oslovil jednoho nejmenovaného kulturistu, jestli by se mnou nezačal cvičit. Ano začal, bylo to 8. srpna 2011, kdy jsem poprvé vlezl do posilovny. Můj pohled na všechny ty lidi, kteří cvičí, a na kulturistiku jako takovou byl úplně jiný. Začal jsem trénovat 5x týdně, nechal si sestavit od Zdeňka Razáka jídelníček a tréninkový plán. Začal jsem tím žít a dávat do toho všechno. Začal jsem hubnout a nabírat i nějaké svaly. Byl jsem úplně jiný člověk, než jsem býval předtím. Začal jsem studovat výživu, tréninky a všechno, co k tomu patří. Později kamarád kvůli financím apod. přestal cvičit a já pár týdnů cvičil sám, dokud mi neřekl Zdeněk Razák, jestli bych necvičil s ním.

Tak jsem tedy začal, tréninky byly tvrdší, strava se začala upravovat tak, aby se podobala kulturistickému jídelníčku, a já se zlepšoval. Zlepšovaly se i moje silové výkony a já sílil. 5. Prosince 2011 jsem vážil 85 kg a na této váze jsem se taky zastavil a začal ji udržovat a zkvalitňovat

Můj trénink vypadal asi takto:

Pondělí: prsa, triceps	Úterý: nohy, lýtka, břicho
Středa: volno	Čtvrtek: ramena, biceps, lýtka
Pátek: záda, břicho,	Sobota: nohy, lýtka
Neděle: volno

Po každém tréninku jsem zařazoval aerobní aktivity, jako je pás, schody, stepper, rotoped apod. Celý můj jídelníček obsahoval vajíčka, ovesné vločky, maso (kuřecí, hovězí), ryby, rýži, brambory a občas jsem si dopřál těstoviny.

Dneska, když příběh píšu, je 2. července 2012 a já mám 83 kg, dá se říci v dobré kvalitě, že to i nějak vypadá, a já v tom hodlám pokračovat. Můj cíl je dostat se na kulturistická pódia pod vedením Zdeňka Razáka, který mi velmi pomáhá vším tím, co pro mě dělá. Ať už s tréninky, tak i psychicky, radí mi se vším, absolutně se vším a toho si moc vážím a tímto bych mu chtěl poděkovat. Taky bych chtěl poděkovat rodině za podporu a hlavně za to, že mi dávají finance na doplňky stravy, jídlo a všechno, co k tomu patří.

To je o mně asi všechno, co jsem Vám chtěl říci, doufám, že aspoň někoho tento článek zajímal a přečetl ho celý. Jsem za to moc rád. Chtěl bych vzkázat všem lidem, kteří by chtěli někdy něco dokázat, že začít je těžké, ale stojí to za to.