| Jméno: |
Miroslav Skála |
| Rok narození: |
1982 |
Bydliště: |
Jihlava |
| Sport: |
crossfit |
| Úspěchy: |
2. místo Fitarena Crossfit Challenge 2011 |
|
2. místo Golem Crossfit Challenge 2011 |
|
1. místo Golem Crossfit Challenge II. |
|
2. místo Challenge pod Urpínom II.
|
|
231. místo z 3121 evropských soutěžích na CrossFit Games 2012
|
Mirek Skála začal se sportem v 18 letech a příčinou toho byla kulturistika, která se musela později o jeho zájem přetahovat s boxem. Chvíli vyhrávaly činky, pak měl tři roky navrch box, poté zase činky, ovšem ve finále se objevil crossfit a ten to u Mirka vyhrál na celé čáře. Proč? Na to jsme se ho zajeli zeptat přímo do haly SK Modeta Jihlava, kde Mirek působí jako trenér.
Mirku, ty jsi dnes trenérem crossfitu, ale můžeš vzpomenout, kdy ses s tímhle sportem setkal poprvé?
Bylo to asi před dvěma lety, když jsem na YouTube hledal inspiraci pro kruhové tréninky s boxery, s kterými jsem spolupracoval na kondiční přípravě. A protože crossfit je svým způsobem kruhový trénink, některé jeho prvky jsem využil.
Už tehdy jsi to nazýval crossfitem?
Ne, říkali jsme tomu kondiční příprava. Vzal jsem něco z crossfitu a doplnil to dalšími cviky, které rozvíjejí specificky boxerské dovednosti.
Nyní ses propracoval k tomu, že vedeš crossfitové lekce pro veřejnost. Co tě víc baví? Chystat čistě crossfitové tréninky pro klienty, nebo kruhové tréninky pro boxery?
Čím dál víc mě baví crossfit samotný. Pokud totiž někdo chce dělat opravdu jen crossfit a ne ho jen využívat pro fyzickou přípravu pro jiný sport, musí změnit styl cvičení i přístup.
Co jiného dá člověku crossfit oproti běžnému kruhovému tréninku v posilovně?
Tak jsou to za prvé hlavně lidé, s kterými se člověk na trénincích potkává a kteří většinou utvoří prima partu. Dál se mi na crossfitu líbí, že není jednostranně zaměřen jen na jednu dovednost, ale rozvíjí najednou snad úplně všechno - sílu, vytrvalost, dynamiku...
Můžeš nastínit, jaké typy cviků k tomu crossfit využívá?
V crossfitu se používají věci ze vzpírání, jako jsou nadhozy, přemístění, mrtvé tahy a podobně, dál jsou tam věci z gymnastiky, a to hlavně cvičení na kruzích, hrazdách a bradlech, a samozřejmě nechybí ani atletika, tedy běhy a různé výskoky a přeskoky. Jednotlivé cviky specifické pro crossfit mají své anglické názvy, takže když se řekne clean nebo snatch, lidé, kteří se v crossfitu pohybují, přesně vědí, o co jde.
A co ti, kteří se ještě v crossfitu nepohybují, ale chtěli by - nováčci? Když přijdou, zvládnou jako začátečníci náročný trénink?
Může přijít kdokoli a nemusí se bát. Když k nám přijde nováček, vysvětlíme mu základní techniku a pak jede stejný trénink jako ostatní, jen si podle potřeby uleví v počtech opakování, v rychlosti, nebo si dá delší pauzy. Ale většinou je to skutečně o počtech opakování, kterých se v crossfitu dělá velké množství, takže když někdo přijde z ulice, málokdy dá třeba 100 kliků, 100 dřepů a 100 sedů lehů. I když často se i začátečníci tak vyhecují, že jsou leckdy sami překvapeni, co zvládli.
V tom vidím velkou sílu crossfitu. Že člověk ve skupině se víc hecne a víc maká.
Přesně tak, proto je crossfit hodně o té komunitě lidí. Ti se většinou už během pár tréninků stmelí a při tréninku se povzbuzují, podporují a navzájem se motivují. To se mi na crossfitu strašně líbí.
Ty ale netrénuješ jen ostatní, ale také sám cvičíš. Jak často trénuješ?
Trénuji 10x týdně ve dvou fázích a trénink obvykle trvá kolem 40 minut. Crossfit je přece jen víc zaměřen na krátkodobou vytrvalost, a tak se snažím rozvíjet hlavně tenhle druh kondice.
Podle čeho se řídíš při sestavování svého tréninku?
Řídím se zkušenostmi z tréninků nebo soutěží. Když zjistím, že mám v něčem slabinu, zaměřím se na to. Třeba letos po CrossFit Games jsem zjistil, že mám problémy s gymnastikou - s kruhy a hrazdou, tak jsem se na to soustředil. To jsem dotáhl do té fáze, že jsem spokojený, ovšem zas nyní ztrácím v těch vzpěračských disciplínách, tak musím přidat na síle.
Zmínil jsi CrossFit Games, což je asi největší crossfitová soutěž na světě. Zúčastnil ses jí poprvé?
Poprvé. Cíleně jsem se nepřipravoval, šel jsem do toho ze svého běžného tréninku, chtěl jsem si jen vyzkoušet, jak na tom jsem. A dalo mi to hrozně moc. Závody mi obrovsky otevřely oči, co se týče crossfitu. Zjistil jsem, že musím změnit spoustu věcí, přístup k tréninku, k provádění cviků, že musím pilovat techniky, učit se nové... Prostě mi ta soutěž ukázala, že mám mnoho nedostatků a že se musím učit a učit.
Můžeš mně i našim čtenářům přiblížit, jak tahle celosvětová soutěž probíhá?
Funguje to tak, že člověk si najde na internetu stánky soutěže, založí si tam svůj účet, zaplatí poplatek, který je v přepočtu asi 200 Kč a pak jen čeká na den D - začátek soutěže. První fáze trvá pět týdnů, kdy každou středu je vyhlášen nový workout, který se musí splnit.
Takže ho splníš a výsledky pošleš elektronicky? Tak ale může leckdo podvádět...
No, ono se to musí celé nahrávat na video, kde musí být vidět časoměřič a celá postava a musí se splnit i další podmínky. Tak třeba první workout byly angličáky, které se měly dělat po dobu 7 minut, a šlo o počet opakování. Tam byla podmínka, že soutěžící musí mít nad sebou tyč umístěnou 15 cm nad prostředníkem nad hlavou natažené ruky. Té tyčky se museli všichni při výskoku dotknout, aby bylo zajištěno, že všichni budou vyskakovat stejně.
Přesto ale, když bude chtít někdo blafovat, cestu si určitě najde.
To je na každém. Když někdo chce podvádět, tak může, ale podvádí jen sám sebe. Ono když se dostane do regionálního kola, tak super, ale tam už se musí předvést naživo, a když to v sobě mít nebude, lidé to poznají a on si akorát uřízne pořádný kus ostudy.
Pravda, takže zpět k natáčení videa. Člověk si asi musí pečlivě nastudovat všechna pravidla, aby se nevědomky sám nediskvalifikoval, že?
Tak organizátoři ke každému workoutu vydají podrobné instruktážní video, které obsahuje všechny potřebné informace, a podle toho se to dá zvládnout.
Jaký je časový prostor pro natočení výkonu?
Workout vychází ve středu a do nedělního večera musí být záznam odevzdaný.
Takže čas na případné dotrénování není.
Přesně tak a v tom je to kouzlo. Člověk si to dopředu nemůže natrénovat nebo se specificky připravit, a proto se tam pozná, jak na tom kdo s fyzičkou doopravdy je.
Ovšem můžeš si to zkusit nahrát několikrát a poslat jen ten nejlepší pokus, ne?
Jasně, já to tak ze začátku dělal, ale zjistil jsem, že když si to zkouším víckrát, nestačím do dalšího týdne regenerovat.
To je tak náročné? Pamatuješ si workouty těch prvních pěti týdnů?
Pamatuji. První týden to byly ty angličáky, kolik jich uděláš za 7 minut, v dalším týdnu to byly snatche, kdy se jelo vždy 30 opakování, začínalo se na 34 kg, pak 60 kg, další váha byla 74 kg a končilo se na 95 kg, na to vše byl čas 10 minut a úkolem bylo dostat se v časovém limitu co nejdále. V dalším workoutu se jely thrustery v kombinaci se shyby. Thruster je cvik, při kterém si dáš dopředu na ramena olympijskou činku, která tady vážila 40 kg, a s ní uděláš dřep. Ze dřepu se vrátíš do stoje a zároveň s tím zvedneš činku nad hlavu. Takhle se jely 3 thrustery, 3 shyby, pokračovalo se 6 thrustery, 6 shyby a šlo to geometrickou řadou dál nahoru, každý dal tolik, kolik zvládl v limitu 7 minut.
Tak to vypadá jako nářez!
Ono když to pak člověk spočítá, zjistí, že udělal třeba 60 shybů a 60 thrusterů za 7 minut, což je, myslím, docela výkon.
Co dál jste tam měli?
Dál jsme měli 150 wall ballů , to je dřep s medicinbalem (9 kg), po kterém hodíš míč na stěnu nad pásku označující výšku 300 cm. Po odrazu míč chytíš a jdeš znovu do dřepu. To celé se mělo provést 150x, po čemž následovalo 90 dvojskoků přes švihadlo a 30 muscle-upů, to je cvik, při kterém se člověk zavěsí na kruhy a z visu se musí vytáhnout do vzporu. To se muselo zopakovat 30x. A kdo měl ještě čas do vypršení limitu 12 minut, mohl se pustit do opakování celého bloku.
Taky lahůdka.
Další workout, který si pamatuji, byly výskoky na 60 cm vysokou bednu snožmo, těch se mělo udělat 15, po nich následovalo 9 push pressů s 52kg činkou (zvednout činku z hrudníku nad hlavu a zase zpět) a pak 6 opakování toes to bar, kdy jste ve visu na hrazdě, zdvihnete nohy a hrazdy se prsty u nohou dotknete. To celé se opakovalo po dobu 18 minut. Když se to pak dalo dohromady, člověk zjistil, že během těch pár minut udělal třeba 300 - 400 opakování.
Dřina, dřina, dřina. Měl jsi možnost během závodu sledovat, jak si vedou další soutěžící?
Určitě. Na stránkách soutěže je leaderboard, kde jsou všichni přihlášení soutěžící, a tam si lze vyfiltrovat, jestli chci sledovat závodníky z celého světa, nebo třeba jen lidi z určitého regionu, či země. Člověk tak může sledovat, jak si vede ve světě, v Evropě nebo republice. Jinak co se týče účastníků, tuším, že letos bylo kolem 44 tisíc účastníků z celého světa, v rámci Evropy jich bylo něco přes 4000.
Kolik lidí z Čech?
Asi 11, nebo 12.
Takže byl to tak trochu souboj i mezi vámi?
Jasně. Ale my se asi s dalšími čtyřmi kluky na ta natáčení sjížděli do jedné tělocvičny. A i když jsme byli vlastně soupeři, rád jsem tam jezdil, protože to jsou strašně fajn lidi a navíc se člověk s nimi i víc vyhecuje.
První fáze soutěže trvá pět týdnů. Tu projdou všichni společně, nebo už tam probíhá nějaká eliminace?
Pět týdnů je společných a eliminace neprobíhá, i když mnoho lidí se vlastně eliminuje samo, když vidí, že workout pro další týden nejsou schopni zvládnout, že nedokážou provést předepsaný cvik, nebo ho nezvládnou s předepsanou váhou, takže přestanou posílat videa a tím jsou diskvalifikováni.
Co po těch pěti týdnech?
Po pěti týdnech postupuje 60 nejlepších z každého regionu, takže třeba 60 lidí z Evropy, do další fáze.
Takže 60 ze 4000? To není moc!
To není. Takže 60 nejlepších postupuje do regionální soutěže, ze které postupují tři nejlepší z každého regionu do finále, které se koná v Americe.
Jak sis vedl ty mezi českými závodníky a kde jsi skončil v rámci Evropy?
V rámci České republiky jsem skončil třetí, v rámci Evropy jsem byl nějaký 231. z těch 4000 přihlášených.
To není zlé na to, že jsi říkal, že ses cíleně nepřipravoval. Změní se to pro příští rok?
Už jsem začal trénovat. Další CrossFit Games začínají příští rok v únoru, takže do té doby musím trénovat, trénovat a ještě jednou trénovat.
Poděkování Mirka Skály:
Závěrem bych chtěl velice poděkovat osobě, které si vážím, a tou je trenér a kamarád Pavel Fejt z GBC Jihlava, protože právě díky jeho podpoře jsem tam, kde jsem, a dělám to, co dělám.
