Jméno: Lukáš
Nick: lukasbarva
Věk: 25 let
Zaměstnání: údržbář (elektrikář)
Koníčky: kulturistika, fitness, strava
Říká o sobě: Jdi za tím, co chceš, měj cíl.
Už od dětství jsem měl, dá se říct, smůlu. Rozvod rodičů, v nové škole jsem byla za stršpytla... Pak jsem ale uviděl film Pumping Iron a řekl jsem si, že bych chtěl být taky takový. To mě motivovalo a donutilo zajít poprvé do posilovny. A i když jsem měl nějaké krize a pauzy, chodím tam dodnes.
Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?
Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!
Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.
Můj příběh začíná tak, že celý život jsem měl smůlu, a to už od dětství. Moji rodiče si vůbec nerozuměli, můj otec mě týral, dával mě většinou pod studenou vodu, mlátil mě hlava nehlava, že jsem až nakonec byl kvůli němu v nemocnici na vypálení cévek v nose. Potom už to nebylo k vydržení, tak se rodiče rozešli. Po rozchodu měl otec těžkou havárii. A po čase si mamka našla přítele, ze kterého jsem měl strach, tak jsem chtěl bydlet u babičky a dědy, kam jsem jezdíval často na prázdniny, tam mi bylo opravdu nejlíp. Taky se tak stalo, byl jsem soudně přidělen babičce a dědovi a vyrůstal jsem u nich až doposud. U nich jsem začal chodit do školy, ale ani v té škole jsem to neměl jednoduché a na všechno učení jsem byl sám, protože prarodiče jsou ze staré školy a nové učivo pro ně byla španělská vesnice, ale snažili se. Ve třídě jsem se pomalu rozkoukával, ale moc mě neměli v lásce - nováček, strašpytel, tichý. Taky byla i šikana. Našel jsem si postupem času kamaráda, s kterým jsem trávil nejvíce času hraním her na playstationu, později na počítači, neznali jsme zábavy, diskotéky. Párkrát jsme se snažili seznámit s holkami, ale bezúspěšně. Já hubený jak tyč od motyky a kamarád tlustý jak... no, tady raději nebudu přirovnávat.
Jednoho dne jsme se dívali na video na YouTube, zrovna jsme se dívali na Pumping Iron s Arnoldem Schwarzeneggerem, to všichni jistě znáte, a s otevřenou hubou jsme si říkali "kdybychom tak taky vypadali". Tak jsme se motivovali a něco nás donutilo, že jsme zkusili zajít do posilovny. Šli jsme do posilovny první den, styděli jsme se, jak se na nás každý díval a kroutil hlavou, co tu vůbec chceme. Ze začátku jsme dávali váhy a zkoušeli cvičit všechno možné, co nás napadlo, a nakonec jsme si i koupili permici. Začínal jsem s váhou 68 kg na výšku 187 cm, takže s mojí výškou nabrat svaly mi přišlo nemožné. Po prvním týdnu jsem dostal svalovou horečku, to bylo něco. Ale neodradilo mě to. Po pár dnech nám v posilce začal radit jeden kulturista, jak máme jíst, jak máme cvičit. Říkal, že já můžu jíst, na co přijdu, ale s mírou, kamarád se však musel držet zpátky a držel dietu.
Po prvním roce se dostavily první výsledky, měl jsem nějakých 80 kg, byl jsem šťastný za každé kilo navíc, a to jsem měl za ten celý rok jeden sachariďák a jeden kreatin. Čím více jsem cvičil, tím více mě to začalo bavit, za další rok jsem měl nějakých 85 kg. Pak jsem poznal první holku v mém životě, byl jsem šťastný, zamilovaný až tak, že jsem už nechával cvičení cvičením, až jsem s tím sekl úplně.
Po asi dvou letech chození s holkou jsem si řekl, že začnu cvičit znova a tvrdě, jenže pořád v tom byla holka, poslední dobou to nějak neklapalo a opět jsem moc necvičil, ale měl jsem už 94 kg. Pak jsme se na konec rozešli a já si našel jinou. A začal jsem opravdu makat. Pořád jsem neměl tu vůli vydržet, musel jsem si říct, že musím, chci, vždyť je to můj sen a musím jít za ním, když už jsem se na něco dal, tak to jen tak nevzdám. Cvičil jsem, ale celou dobu, co jsem cvičil, jsem moc extra nedodržoval stravu. Pak nadešla špatná chvíle - měl jsem pupeční kýlu a musel jsem na operaci. Už jsem to chtěl vzdát, vždyť jsem už vážil 94 kg a půjde to dolů... A taky že se tak stalo, zhubnul jsem 8 kg, vydřených 8 kg.
Půl roku po operaci jsem opět začal cvičit, ale s mírou, opatrně, s pásem - to mi dost pomáhá. Začal jsem se tomu více věnovat, četl různé články o kulturistice a ohledně cvičení. Pomalu a jistě jsem začal nabírat a vracet se do formy, v které jsem byl před operací. Potom jsem se hodně radil s kamarádem, kterého jsem poznal v nové posilovně, a začal jsem se zajímat o stravu a nějaké ty suplementy - žádné steroidy. Tvaroh, banány, ovesné vločky, vajíčka, rýže, brambory a hlavně maso. Ta strava mi hodně rychle pomohla nabrat, dodržuju to už více jak rok a už mám 106 kg. I tréninky se snažím obměňovat, různé jiné cykly atd. Teď zrovna jedu takto:
1. prsa, biceps
2. nohy, hamstringy, lýtka
3. volno
4. ramena, triceps
5. záda, trapézy
A upřímně řečeno, to jediné, co ještě dávám a sem tam vynechávám, je břicho, ale už se ho snažím jezdit častěji. Tak, tady mi už pomalu docházejí slova.
Chci ještě nabírat, ještě jsem se nerozhodl vyrýsovat. Ale hlavní je nebrat ohledy na druhé. Řídím se tím, že pokud chceš cvičit, tak cvič a nehleď na to, když ti někdo řekne, že "na to nemáš" nebo něco ve stylu "ty to moc žereš, tu stravu, to cvičení". Ale každého něco baví a čím více cvičím, tím více bych chtěl nabrat a více mě to baví. A ti, co to ocení, tak ti mě moc potěší.
Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete
zde.