Neznám příliš mnoho lidí ve věku nad 50 let, kteří by se věnovali posilování či jakékoliv fyzické aktivitě v pravidelném režimu, a to myslím všeobecně, nikoliv jen muže. Bohužel smutným faktem je, že to není tím, že bych znal málo osob v tomto věku. Ačkoliv nemá každý chuť v tomto věkovém období zvedat činky, určitá forma fyzické aktivity by měla být samozřejmou součástí života. Ještě než přejdeme k výživovým doporučením a suplementaci, podívejme se na četnost fyziologických změn, které nastávají ve starším věku, a povězme si také něco o fyzické aktivitě v tomto věkovém období spolu s důvody, proč bychom se jí rozhodně neměli vzdávat nebo proč s ní naopak začít. Celé téma je zaměřeno více na mužskou populaci (jak nadpis uvádí), ačkoliv změny probíhající ve stáří jsou u obou pohlaví víceméně podobné. Už z toho důvodu bych poprosil dámy, aby nedocházely od obrazovek, níže uvedené fyziologické změny pro Vás platí také. Článek není zaměřený na ženy ne z toho důvodu, že bych je chtěl nějakým způsobem diskriminovat, ale proto, že ženských publikací, ať už to jsou časopisy, magazíny apod., vychází kvanta a mužům se pozornosti, alespoň v těch důležitých věcech v publikacích nedostává. Právě z tohoto důvodu je cílové zaměření článku takové, jaké je.
V dnešním prvním díle si povíme obecně o změnách metabolismu a pohybového ústrojí ve stáří.
Fyziologické změny ve stáří
V mnoha učebnicích se můžeme dozvědět, jaké hranice určují tzv. „časné stáří“, „střední stáří“ apod., a seznam změn, které tyto věkové hranice doprovází. Tato fakta jsou fajn ke zkoušce z fyziologie a gerontologie na vysoké škole, ale v praxi se tyto hranice zcela liší a je čistě individuální, na jaký věk se kdo cítí a v jakém stavu je jeho organismus (tzv. biologický věk). Přesto si musíme vysvětlit, jaké přirozené změny v organismu nastávají, abychom pochopili, proč jsou v tomto období fyzická aktivita a kvalitní výživa tak důležité věci.
Metabolismus
První a nejmarkantnější změnou je postupné snižování rychlosti bazálního metabolismu. Každých 10 let se snižuje cca o 5 - 10 %. A proč ten náš proradný organismus zpomaluje metabolismus a my musíme kvůli němu jíst méně? Má to prostý důvod: pomalejší metabolismus se rovná pomalejší stárnutí (teď už asi není na místě přízvisko „proradný“, nebo?). Je to logické a příroda to zařídila opět chytře, malé dítě se potřebuje rychle vyvíjet a dospět, kdežto dospělý člověk potřebuje stárnout co nejpomaleji a připravit kvalitní zázemí pro následující generaci. Jenže jak to tak bývá, všechno má své pro a proti. Jedno velké proti je, že kalorický příjem, při kterém člověk hubnul ve 20 letech, může být ve vyšším věku naopak nadbytečný. Proto by se měl obecně tento příjem mírně snížit a nedovolit tukovým zásobám, aby nabyly na svém objemu. Bohužel mnoho lidí si toho není vědomo a drží svůj příjem na stejných hodnotách jako před 10 a více lety. Přibírání pak alibisticky přisuzují stáří, nikoliv sobě a své sebekontrole při konzumaci a volbě vhodných potravin.
Další podstatnou změnou je využití a dostupnost glukózy v krvi. Ne nadarmo se říká cukrovce II. typu „stařecká“, jelikož ve vyšším věku se zhoršuje využívání glukózy buňkami a stoupá jejich inzulínová rezistence. Pokud tento fakt spojíme s neaktivním stylem života a špatným stravovacím režimem, cukrovce bohužel nic na rozvinu nebrání. Toto riziko se zvyšuje od 60. roku života rapidním způsobem. Třetí velkou metabolickou změnou je zhoršená látková výměna minerálních prvků a vitamínů. V trávicím traktu se také zhoršuje vstřebávání živin, což může vést spolu s jejich nedostatečným příjmem k různým degenerativním změnám v organismu.
Pohybové ústrojí
Díky němu můžeme dělat v podstatě, co se nám zamane. Tak proč na něj zapomínáme a chátráme u telenovel s kafíčkem v ruce? Přitom by stačilo tak málo. Není pochyb o tom, že stáří přináší plno zvratů a problémy s pohybovým aparátem jsou tak velice časté. Jenže často to není jen tím věkem, jak mnozí podotýkají. Představte si, že se člověk spokojí s typickým „důchodcovským“ stylem života, který nezahrnuje fyzickou aktivitu, ale pravidelné denní sledování televize, návštěvy, občasné nákupy atd. Tělo v tomto neaktivním stylu života nedostává impuls k tomu, aby chránilo zbytek své veškeré aktivní hmoty, kterou člověk v mládí vytvořil, a začne ji pomalu a jistě odbourávat. Čím méně svalové hmoty, tím snáze se tvoří nové tukové zásoby. Minimum pohybu nedává znamení kloubům, aby se „promazávaly“ a vytvářela se tak synoviální tekutina (chrání klouby a umožňuje jim bezproblémový pohyb). Jak čas postupuje, člověk se stává těžší a těžší, ale klouby slabší a slabší. Pak je zcela jasné, že problémy doopravdy přijdou. Bohužel toto je typický a častý problém, který si většina neuvědomuje. Jenže tímto stylem si lidé uzavírají bludný kruh, jelikož mírné bolení čehokoliv znamená automaticky vysazení jakékoliv aktivity, při které se problémy objevují. Samozřejmě není řešením ihned vstát z gauče, jít do fitka a nazvedat tam hromady železa, když jste tam nikdy nebyli, ale fyzická aktivita přiměřená stavu Vašeho těla a organismu celkově.
Nyní již přejděme k faktům. Od 50. roku života dochází přirozeně k úbytku svalové hmoty a tím i síly. Snižuje se také pohyblivost kloubů a chrupavka životem opotřebovaná dostává pěkně na frak od přiléhajících kostí, čímž se dostáváme k hlavnímu kloubnímu onemocnění - artróze. Opět bychom si mohli alibisticky říct, že starý kloub prostě jednou službu vypoví. Ano, to je určitě pravda, ale současné lékařské zkušenosti hovoří spíše o tom, že je artróza hlavně civilizačním onemocněním, které nemá příčinu pouze ve věku, ale hlavně v celkové životosprávě. Obézní neaktivní jedinec může mít artrózu klidně i ve 30 letech, z čehož vyplývá, že nikoliv věk, ale spíše fakta, jako jsou tělesná hmotnost, druh fyzické aktivity, výživa a přidružená onemocnění, hrají hlavní roli.
Mezi nejznámější onemocnění pohybového ústrojí v tomto období patří také osteoporóza, která se vyskytuje nejčastěji u žen po klimakteriu vlivem změny hladin hormonů. Bohužel ani my, pánové, nejsme této nemoci ušetřeni a měli bychom brát osteoporózu stejně vážně jako ženy. Příčinou osteoporózy je snižující se minerální kostní hustota. Riziko rozvoje této nemoci se zvyšuje při špatné výživě a nedostatečné fyzické aktivitě.
Svaly, kosti a klouby jsme zmínili. Ale to nejdůležitější z celé kostry jsme ještě nezmínili - páteř. Také často slýcháte, že staří lidé „rostou“ do země? Není to bohužel žádný výmysl a ve vyšším věku doopravdy dochází ke snižování tělesné výšky. Ale není to opět nic, co by se mělo ignorovat, protože to je další součást stárnutí naší tělesné schránky. Nejdříve si vysvětlíme, proč tomu tak je. Páteř, jak je známo, se skládá z obratlů. A abychom se při pohybu bolestí nezbláznili a mohli se různě pohybovat, otáčet atd., je nutné, aby mezi obratli byly tzv. meziobratlové ploténky. Ty bohužel s věkem ztrácí na své pružnosti a postupně „vysychají“ (kvůli přirozenému úbytku vody v těle). Tím se délka páteře zkracuje a celková tělesná výška snižuje. Poté stačí jeden nepřirozený prudký pohyb nebo zvednutí těžšího břemene a vyhřezlá ploténka nebo takový „houser“ můžou být na světě. Ale opět se dá těmto možným problémům úspěšně vyhnout. A čím? Nebudete mi věřit, ale je to zase ta dokola omílána fyzická aktivita.
Ve druhém díle se podíváme na změny, které postihují jak tělesné orgány,
tak i hormony, a důsledky s těmito změnami spojené.
