Nové tváře kulturistiky:
Richard Pomietlo (rozhovor)

Nikdo by asi neodhadl, co se pod mikinou takového klučiny, jakým je Richard Pomietlo, skrývá. Pěkně vytvarovaná svalnatá postava, kterou si pracně vybudoval, mu přinesla v posledních dvou víkendových soutěžních kláních úspěšná umístění. Jeho cesta na republiku mu však přinesla i nejedno to trápení, které skončilo až hospitalizací v nemocnici. Jak se s tím Richard dokázal poprat, to se dozvíte v následujícím rozhovoru.

---

Richarde,není to ani týden, co skončilo Mistrovství Čech dětí, dorostu a juniorů v kulturistice 2012, jak se ti závodilo?

Atmosféra a všechno okolo toho je super, řekl bych. Člověk už má v sobě ty piškoty a marmeládu a už je mi všechno jedno, už se těším na večer, až se budu moct pořádně najíst. S čím jsem měl ale na závodech problém, tak to bylo dostat se do své kategorie s váhou. Ráno jsem navážil 71 kg, přičemž jsem musel za ty tři hodiny to jedno kilo dát dolů. Lenka Ferenčuková obvolávala své kamarády, aby zjistila, co mám dělat. Běhal jsem ráno do schodů, ale už nebylo co potit. Dával jsem pak vanu. Na závodech jsem navážil 70,6 kg, tak to byl strašný stres. Šel jsem běhat, plival jsem, ale zvládl jsem to a do kategorie se vešel. Pak už se mi trochu motala hlava, tak jsem se napil, a tím se maličko zalil, ale to mi už nevadilo. To už mi bylo jedno.

Co se honí člověku v takovém okamžiku hlavou?

Zklamání - tři měsíce diety a nedostat se do své kategorie...

Sport tě provázel už dřív, nebo to všechno začalo až posilovnou?

Já jsem sportoval už od dětství, dělal jsem karate a i jiná bojová umění. K tomu samozřejmě patřilo nějaké to základní posilování, ale samotná posilovna přišla pak až okolo 15 let, to znamená tři roky dozadu. Zpočátku jsem chodil jen zlehka cvičit asi tak jedenkrát do týdne.

Vydal ses tedy do fitka sám na vlastní pěst, nebo sis našel nějaké vedení v tréninku?

Ze začátku mě to všechno učila mamka.

Mamka?

No, moje maminka je bývalá kulturistka, takže ta mě naučila všechny cviky, co a jak dělat, poradila mi s jídlem, suplementy, se vším. Ona tomu rozumí.

Takže na závodech jsi byl pod její „taktovkou“, připravovala tě?

No, to ani tak ne. Já jsem spíš sbíral informace z druhé ruky od Michala Hlinky, s nímž někdy trénuju, od lidí ve fitku, od bratrance, ale od mámy samozřejmě také.

Kdy ti začala hlavou procházet myšlenka, že bys to mohl zkusit dál, že by ses připravil na závody a nezůstal jen u běžného kondičního posilování?

Jak mě postupně posilovna začala bavit víc a víc, tak jsem postupně začal chodit 4krát týdně na tréninky, to mi bylo asi 17 let. To se na nějakou dobu stalo mým normálním denním režimem, a pak jsem potkal na jedné akci Andreje Hlinku, který pořádal závody na Slovensku a on mi říkal, že si závody klidně můžu zkusit, že nevypadám nijak špatně. Dal jsem si tedy asi měsíční dietku a zkusil jsem ty závody. No a to se mi zalíbilo, chytlo mě to. Tenkrát mě pózování učila právě máma. To bylo opravdu vtipný, mně to vůbec nešlo, neuměl jsem to pak ani na těch závodech. Tyhle závody na Slovensku byly opravdu jen pro vyzkoušení, protože dietu jsem držel jen krátce, takže ještě takových 5 kg dolů to chtělo dát.

Jak často jsi teď v době přípravy před závody trénoval?

Teď jsem trénoval 6krát až 7krárt do týdne, a to celé ty tři měsíce. Ten poslední měsíc pak byl v kuse, to jsem cvičil opravdu každý den. V objemu jsem cvičil jednu partii do týdne a v dietě jsem zvládal každou partii dvakrát do týdne. S tím, že důraz jsem kladl na trénink nohou.

Kdybychom se ještě zastavili u týdne mezi mistrovstvím Čech, které už máš úspěšně za sebou, a mistrovstvím ČR 2012, jak tento týden probíhal?

Já jsem se po závodech hezky najedl, tak to bylo v pohodě. Pak jsem si říkal, že se budu odvodňovat jinak, že vyzkouším celer.

Celer?

Prý je to hodně dobré na odvodnění. Uvařil jsem celer a dva za ten den snědl. Ono to není zas tak špatné, ale mně to neudělalo moc dobře. Trochu jsem opuchl a skončil jsem s prudkou kožní alergickou reakcí v nemocnici. Tam jsem musel jíst jejich stravu, takže jsem přibral, bohužel i v tuku. V úterý jsem navážil 78 kg. Říkal jsem si, že to je strašné, přemýšlel jsem, jestli má vůbec cenu se na tu republiku připravovat. Ale nakonec jsem se rozhodl, že ano. Nejedl jsem tedy vůbec, jen jsem pil vodu, stáhlo se to a dneska (v pátek) je tam 72 kg. Svaly určitě šly dolů, ale co se dá dělat, do té sedmdesátky jsem se vejít musel.

Máš nějaké své idoly, vzory v kulturistice, kdo je pro tebe takovým tím opravdu velkým závodníkem, velkou osobností?

Jasně, idoly mám. Je to například Phil Heath nebo Jaroslav Horváth ze Slovenska z Košic, odkud pocházím také já. Z těch starších se mi pak líbí Lee Haney, s nímž „vyrůstala“ máma, to byl její idol, a mě si pak také získal.

Co na tvůj koníček říkají spolužáci ve škole?

Podporují mě, někteří se mnou chodí i do fitka cvičit. Jen v té dietě se samozřejmě najdou nějací, co do mě trošku vrtají a říkají: „Dej si tohle nebo tamto.“ A rodina mě taky hodně podporuje, jen děda s babičkou to moc nechápou. (úsměv) Dietu nechápou, do objemu mi pomáhají - koláče, buchty…

Do školy tedy přibalíš každé ráno připravené krabičky a tam se do nich pustíš?

V dietě určitě, tam ty krabičky jsou. Všichni si už na to zvykli, a pokud nemám rybu, tak jim to ani nijak nevadí. Rybu nemají rádi, protože to trošku smrdí. Ale v objemu žádné krabičky, to sním vše, co mi přijde pod ruku, a to se mi podařilo nabrat až 88 kg.

Musel jsi tedy hubnout z 88 kg, teď jsi startoval v kategorii do 70 kg, kolik jsi tedy musel shazovat?

Já teď (pátek před MČR) vážím 72 kg, takže na závodech se pak do své kategorie vejdu bez problémů. Ale pak bych to rád udržel zas na těch 80 kg, víc teď na léto nechci, aby to nevypadalo špatně.

Užíval jsi nějaké suplementy?

Určitě, mám je od Best Nutrition - BCAA, proteiny, spalovače.

Je možné zvládat při takové frekvenci tréninků, jakými sis teď procházel, a při škole ještě něco jiného. Měl jsi vůbec nějaký volný čas na jiné zájmy, přátele…?

V dietě bych řekl, že ten volný čas není. Škola je pro mě také hodně důležitá a navíc je i docela náročná. Studuju výpočetní techniku, obor grafika. V objemovce ale takový důraz na to fitko nekladu, takže stíhám i další věci, zajít s kamarády do hospody.

Kam dál po škole by ses chtěl ubírat?

Chtěl bych si udělat ještě vysokou a věnovat se grafice, ještě ale nevím, jakým směrem, jestli nějaká reklamní agentura, nebo architektura. Kulturistika pro mě zůstane koníčkem. Je to bohužel nedoceněný sport, finančně náročný, takový sponzoring by nebyl špatný. (smích) Je to trápení, náročné, ale něco člověka drží a jen tak nepustí.

A další závody?

Příští rok na závody určitě nepůjdu, protože mě čeká maturita. To se chci plně soustředit na školu. V dietě by to nešlo. Ale za dva roky bych šel zase závodit za juniory.

Chtěl bys závěrem někomu poděkovat?

Jmenovat nebudu, protože bych na někoho určitě zapomněl, ale díky patří rodině, kamarádům a všem, kteří na na mě alespoň jednou za dobu přípravy vzpomněli. Díky!

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.