Jestli potřebujete dobít energii, pak navštivte fitness v centru Prahy v Růžové ulici, když tam bude Petra Kolářová. Je vidět, že v těchto prostorách je skutečně „ve svém živlu“. Nečekal na mě žádný dietou a tréninky unavený obličej, žádný zdrchaný a nekomunikativní člověk, ale žena překypující nadšením a „zapálením pro věc“. Kategorie bikiny si našla i u nás své příznivce a věřím tomu, že si další a další bude nacházet. Ženské křivky, krásně vypracovaná těla a možnost kombinovat pestré a ještě pestřejší plavky s různými doplňky otevírají širokou možnost, jak se na poli fitness realizovat. Tato kategorie oslovila i Petru Kolářovou, kterou jste mohli vidět minulou sobotu právě na Mistrovství Čech mužů a žen 2012. Své první závody tak již má za sebou, první sesbírané zkušenosti a dojmy jí dávají nyní možnost jít touto cestou dál a věnovat se trénování a soutěžení o to intenzivněji. Přejme jí, ať ji její energie a chuť pracovat sama na sobě neopustí, a doufejme, že v následujících letech ji budeme na pódiu bikin potkávat stále častěji.
Už jak jsem vás z dálky viděla, tipuju, že jste sportovec od dětství, nebo jsem se „sekla“ a není tomu tak? (smích)
Tak já jsem sportovala i dřív, tancovala jsem, rekreačně jezdila na kole, chodila na spinning, ale že bych šla přímo tahat činky? To mě tenkrát nenapadlo. Až když jsem byla v Miláně a na hotelu koukala v televizi na nějakou módní přehlídku, tak mi to dalo první podnět. Mně se to hrozně líbilo - ty jejich nohy. A říkám si: „Tak to chci mít taky!“
No, já mám spíš pocit, že někdy mívají spíš nohy jen takové „kostnaté“.
Ne, vůbec ne! Tady je měly krásné a jedna, která mě zaujala nejvíce, je měla i svalnaté, vypracované. Vypadalo to prostě strašně dobře. V tu chvíli mi to asi v té hlavě začalo malinko „šrotovat“ a říkala jsem si, že bych to měla začít řešit. Já jsem si vždycky myslela, že jsem štíhlá, ale toto bylo prostě jiné.
A začala jste to řešit?
No, samotné se mi cvičit nechtělo, tak jsem si hledala nějakého trenéra. Posilovnu jsem si vybírala tak nějak instinktivně a nakonec jsem si vybrala dobře. Zkusila jsem přesvědčit i svou kamarádku, aby chodila se mnou cvičit, takže jsme zkusily první ukázkovou lekci a líbilo se nám to. Vydržely jsme obě. Kamarádka chodí se mnou cvičit i dnes. Dokonce máme tréninky i ve stejný čas, jen s tím rozdílem, že ona si odjede ten svůj a já teď v posledních měsících mám tréninky zaměřené na soutěž.
Jasně, ono posilovaní je přeci jenom něco jiného, než sporty jako tanec nebo spinning. Člověk se začne formovat, začne se mu měnit postava, jak jste to vnímala sama u sebe? Líbilo se vám to?
Strašně! To bylo naprosto úžasné! Já jsem nečekala, že to půjde takhle dobře, a hlavně, že ty výsledky budou tak rychle viditelné. Když pak člověk vidí v zrcadle ty bicepsy, jak začínají růst, tak je to úžasné. Já jsem pak chodila za trenérem a říkám: „Hele, ještě tenhle špek bych potřebovala odstranit.“ A on na mě: „No, ale tak to už pak budeš muset začít řešit i ten jídelníček.“ A tak já říkám: „Tak jo, jdu do toho. Tak mi poraď, co mám dělat.“ A ono to najednou šlo. Po čase za mnou přišel a říká: „A nechceš zkusit tedy soutěž?“ On viděl, že já na tom chci dělat, že zvládnu víc než ostatní klienti. V současné době vážím 60 kg na výšku 173 cm. Proměnilo se to, spousta tuku zmizela a přibyly svaly.
Rozhodnutí padlo a vy jste se pustila do přípravy. Jak dlouhý čas jste si na to dala?
My jsme to chtěli řešit už před Vánoci, v listopadu. Od té doby už jsem v přípravě. Tréninků přibylo. Předtím jsem trénovala dvakrát týdně, teď chodím čtyřikrát až pětkrát týdně. Nejprve jsme začali řešit objem, rozfázovali jsme tréninky, některé partie procvičovali víckrát - hlavně hýždě a břicho. Pózování a vystupování trénuju před zrcadlem, klienti už tady z toho mají show, protože Kolářová tady vyleze v bikinách a podpatcích.
Připravujete se na start v kategorii bikiny, čím vás tato kategorie zaujala?
Já jsem vyloženě ženský typ, určitě bych nešla do kulturistiky. Myslím, že v přiměřené míře k ženě svaly patří, a to právě bikiny splňují, jsou ještě dostatečně ženské. Já mám ráda podpatky, sukně a velké svaly k tomu prostě nejdou.
Jak jste se stravovala, než jste začala cvičit?
Já jsem z Moravy, odchovaná zabijačkami, bůčkem, pečeným masem, knedlíky… a to se na tom jídelníčku určitě podepíše. Ale i přesto si myslím, že moje postava nebyla nikterak špatná na to, co jsem jedla.
Tak ono naše klasická česká kuchyně nikterak chuťově špatná není, ale přejít na zdravou stravu a dbát na jídlo je přeci jen z tohoto pohledu docela změna. Navíc i v práci se člověk kolikrát „odbude“ jen nějakou hotovkou, která má k racionálnímu jídelníčku skutečně docela daleko. Jak se vám daří držet stravu i v zaměstnání?
Já mám domluveno v jedné restauraci, kam chodíme už dlouho na oběd, že říkám: „Mám dietu, potřebuju kuře, rýži nebo rybu, půjde to?“ Každý den tam mám tedy tohle nachystáno. Takže ideální, je to paráda.
Jak máte rozdělené svalové partie?
Cvičím většinou záda s bicepsem, prsa a triceps, ramena a hýždě, na nohy máme speciální trénink - ty necháváme vždycky na pátek.
Takže na pátek se těšíte. (smích)
No, těším. (smích) Já jsem pak ráda, že jsou tam dva volné dny, protože mě ty nohy tak bolí, že nemůžu skoro ani spát.
Neláká vás věnovat se trénování naplno a třeba i někoho připravovat v budoucnu na závody?
Pro mě je cvičení koníček, já se potřebuju živit hlavou, myslím, že takhle je to pro mě lepší. Původem jsem vědec, studovala jsem chemii, takže trenéřinu určitě ne.
Chtěla byste někomu závěrem poděkovat?
No jejda, určitě! Poděkování patří strašně moc lidem, protože jsou všichni okolo mě naprosto úžasní. V každém případě díky patří trenérovi Martinu Šlapákovi, že s tím nápadem připravit se na soutěž vůbec přišel, kamarádce Klárce, že se mnou vytrvale chodí cvičit, přítelovi Mikulášovi za jeho skvělé fotky a jeho podporu. Díky patří všem přátelům, že to se mnou sdílí.
Petra Kolářová před Mistrovstvím Čech mužů a žen 2012
Víte, že...
