| Jméno: |
Radka Luptáková |
| Datum narození: |
1. 3. 1988 |
| Znamení: |
ryby |
| Výška: |
170 cm |
| Soutěžní váha: |
59 kg |
| Běžná váha: |
64,5 kg |
| Oblíbené jídlo: |
bramborová kaše, halušky, ovocné
a zeleninové saláty |
| Oblíbené filmy: |
starší komedie |
| Oblíbená hudba: |
poslouchám vše |
| Oblíbená kniha: |
psychologické a odborné |
Radku Luptákovou již znáte z našeho minulého článku a někteří z Vás ji také mohli vidět na závodech v Nechanicích, kde 22. dubna probíhalo
Mistrovství Čech mužů a žen 2012. První vstup na pódia Radce sice medaili nepřinesl, ale své vítězství získala už tím, že se rozhodla s plným nasazením jít do předsoutěžní přípravy a závodů se zúčastnit. Pevně věřím, že Radka vytrvá a její nadšení do tréninků a závodění jí vydrží co nejdéle.
Už v minulém článku je naznačeno, že se vám podařilo docela úspěšně zatočit s přebytečnými kilogramy. Byla vaše nadváha důvodem návštěvy posilovny?
No, právě ještě než jsem začala cvičit, tak jsem zhubla 20 kg, ale zůstala mi po tom přebytečná kůže, která na mně visela. Zkusila jsem aerobik, ale to nepomohlo, nezpevnilo se to. Přestoupila jsem tedy do posilovny, a tak jsem se prvně dostala k činkám. Bylo to u Milana Suchého na Dobříši, kde trénuju doposud.
To je docela hodně, dát dolů 20 kg. Myslím, že mnoho lidí by vám jen mohlo závidět takový úspěch, protože ne každý ví, jak na to, a ne každý vytrvá, aby se dostavil kýžený výsledek. Jak se Vám to podařilo?
Nežrat. (smích) Já jsem vážila předtím okolo 80 kg. Byla jsem „pěkná“. Vždycky jsem ráda a hodně baštila, ale nesportovala, nehýbala se. Takže bylo potřeba omezit to jídlo. Já jsem se předtím stravovala hodně nepravidelně. Nebyl čas, a tak jsem tu snědla rohlík, tu sušenku. Teď si vařím sama, do krabiček, v deset večer přijdete a pak si kuchtíte na druhý den. (smích) Hodně mi také s jídelníčkem pomohl Milan Suchý. Je to sice složitější, náročnější, ale člověk se cítí líp.
Dobře tedy, z aerobiku jste přešla do posilovny. Přeci jen do posiloven stále chodí převaha mužů než žen, kdežto na aerobiku a podobných sportovních aktivitách potkáváme naopak více žen. Jak jste se v novém kolektivu cítila?
Mně to nedělá žádné problémy. Mezi „chlapama“ je mi fajn, možná i lépe. (smích) Tak jasně, první den na vás všichni koukají: „Jéé, nějaká nová ženská! Necháme jí týden, víc nevydrží.“ Ale pak po roce nebo po dvou letech mi řeknou: „Hele, tys vydržela. Ty jsi dobrá!“ (směje se) Vytvořil se tam strašně příjemný kolektiv, já se tam chodím odreagovat, naplnit sílu, ne se vybít. Cvičení mě „chytlo“ a baví mě.
Jak se Vám dařilo skloubit zaměstnání s přípravou na soutěž? Prozradila byste, kde pracujete?
Já pracuju ve školce. No, dívali se tam na mě zpočátku jak na blázna, ale už si zvykli. Ono je trochu těžké jíst před těmi dětmi něco jiného. My bychom měli mít to stejné jídlo s nimi, nebo nic, ale ne mít vařeno něco jiného. Ale nějak se mi podařilo to tam pořešit, takže jím to své. Navíc, když tam děti vidí jen suchou rýži a kuře, tak mi to ani nezávidí. Jinak co se časové náročnosti týče, tak spojit přípravu na závody se zaměstnáním jde docela dobře.
Jak jste trénovala teď před soutěží? Předpokládám, že vás v přípravě vedl Milan Suchý.
Já když jsem vlastně začínala sama, tak jsem nevěděla o tréninku vůbec nic. Jen jsem zkoušela a cvičila podle toho, jak jsem to viděla u ostatních lidí. Až pak jsem se dostala do rukou trenéra. Zpočátku jsem se snažila chodit na tréninky obden, teď před závody jsem ve fitku skoro pořád, každý den.
Jak máte dělené svalové partie v tréninku?
Jej, na to se mě neptejte, to já nevím. (smích) Tohle všechno nechávám na trenérovi.
Takže jdete na trénink a nevíte, co vás následující hodinu čeká?
Ono je to kolikrát lepší. (smích)
Vypadáte doslova nabitá energií, i když jste v posledních dnech diety teď před mistrovstvím České republiky. Nepřišly někdy takové ty negativní myšlenky a chuť se vším praštit a vykašlat se na to?
(Směje se) No, zrovna posledně to přišlo, když jsem přišla na trénink. Já měla strašný hlad, a tak jsem šla k trenérovi a říkám mu: „Hele, už asi ta bída přišla. Už je to tady, už je mi zle!“ Pak jsem šla nějak po městě a cestou si koupila citrón. Já ho normálně celý snědla! A to nemám ráda citrusové plody! Tak potom hned volám nešťastně trenérovi: „Já jsem snědla celý citrón, nevadí to? Co mám dělat?“ Prostě chutě se člověku asi také v tyto chvíle mění.
Dosáhla jste velkého úspěchu - změna životního stylu. Jak se na to dívá vaše okolí? Fandí vám?
Rodina mě podporuje, ale reakce některých kamarádek mě překvapily. Myslím, že v tuhle chvíli člověk pak pozná ty správné přátele. Ony byly zvyklé na 80kilovou Radunu, která s nimi chodila po diskotékách a nic se sebou nedělala. Nevím, možná je tam trochu té závisti, že jsem něco dokázala a ony ne.
Myslíte, že na pódiu bude nervozita?
Já myslím, že bude, ale já se na to těším. (smích) Řekla bych, že každý závodník je asi trošku nervózní, když má jít na pódium. Pro mě je to něco nového, jdu tam poprvé. Já ani nebudu vědět kdy a kam mám jít. (smích)
Komu byste chtěla na závěr poděkovat?
Děkuju Vlastimilu Mandíkovi za finanční podporu během přípravy. Velké díky patří také Milanu Suchému za vedení v tréninku.
Radka Luptáková nám do redakce zaslala svoji fotografi, jakou cestu dokázala projít od boubelaté "Raduny" až do současné doby, kdy jsme ji viděli stát na pódiu během Mistrovství Čech 2012. Jak sama píše: "Jsem po závodech. Sice jsem skončila na 6. místě (poslední), ale já jsem sama nad sebou už zvítězila. Zhubla jsem 20 kg a na závodech jsem měla 59 kg, a tak lidé, kteří si mě pamatují pěkně tlustou, tak mě obdivují a říkají, že je škoda, že porota neví..." Radka by Vám všem, kteří bojujete s nějakým tím kilem navíc, chtěla tímto svým osobním vítězstvím dokázat, že stačí mít vůli a podaří se Vám neuvěřitelné věci, a navíc - budete se cítit mnohem lépe!
