Reklama:
VÁNOČNÍ DÁRKY: tašky plné suplementů
Vánoční tašky a balíčky, ale i knihy, fitness dobrůtky, chytré lahve nebo oblečení. Více zde.

Jiří Horký (II.): "Díky kulturistice jsem si zahrál i v Národním."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Pokračování rozhovoru, jehož první díl jsme Vám přinesli v minulém týdnu.


Jiří Horký objektivem profesionálního fotografa

Pozvaní zahraniční závodníci i soutěžili, nebo byli zváni jen na exhibici?

Pro ně to byla vždy exhibice, závodit s nimi nešlo. My jsme třeba dokázali občas nějaké Poláky nebo Maďary porazit, ale oni obecně začali s kulturistikou dřív, takže byli dál.

Brzy jste ale byli konkurenceschopní. Čím myslíte, že to bylo, že se u nás kulturistika tak rychle ujala a zvedla se?

Bylo to jednak nadšením, navíc kulturistika slibovala hezkou figuru a lidé věřili, že právě jim se to podaří. Oddílů tedy přibývalo a z počátečních 3 až 4 jich bylo brzy 16. Oddíly vznikaly i na sídlištích, kde nadšenci vytvořili prostor pro cvičení spojením kočárkárny a prádelny a byla o to rvačka. Činky byly někdy plechovky vylité betonem, závaží z nějakých převodovek, vše udělané doma, ale členové oddílu si na tom zakládali a hořeli nadšením pro tento nový sport, který se dnes už stal životní filozofií a součástí životního stylu.

V jakém oddíle jste vlastně působil Vy?

Já jsem byl v Olympii Praha a začínali jsme v tělocvičně jedné školy, kterou jsme měli za slušnou cenu pronajatou. Pak ale vznikl Dům kultury těla na Klárově, kam jsme se přesunuli a tam jsme měli výborné podmínky. Bylo tam šest tělocvičen a kromě kulturistiky se tam dělala i jazzgymnastika, byli tam lifteři, vzpěrači a další. Tam jsem později dělal i trenéra a pro radu s posilováním ke mně chodili i závodníci sportovního rockenrollu, tenisté, kluci, kteří plavali ligu, nebo dokonce lukostřelci. Někteří trenéři své svěřence od posilování odrazovali, že se pro ně nehodí, ale faktem je, že 70 % sportů převzalo některé prvky a metodiku právě z kulturistiky a že někteří dobří a talentovaní sportovci, např. atleti, sprinteři, nebo veslaři, se rekrutovali právě z těch, kteří se původně věnovali posilování a kulturistice.

A z některých kulturistů se rekrutovali také herci. (smích) Alespoň vy jste si díky kulturistice zahrál i v Národním divadle. Jak se to semlelo?

To v roce 1969, nebo 1970 oslovil Emila Müllera někdo z Národního divadla, že mají hrát Dürrenmattovo drama Novokřtěnci a že tam má vystupovat kat, který by měl být urostlé postavy a zda o někom neví. A on jim řekl, ať si počkají, kdo vyhraje nejvyšší kategorii na mistrovství republiky v kulturistice a to jsem byl právě ten rok já. Když se po soutěži oslavovalo, přišel ke mně Emil, dal mi vizitku a řekl: „Tomuhle pánovi zavolej.“ Tak jsem to udělal a už to jelo. Hrál jsem třeba jednu roli a měl kvůli ní půjčený z muzea starý meč, který vážil 11 kg a měl ho prý údajně v ruce kat Mydlář. Když jsem se na svůj výstup chystal v maskérně, maskéři mi říkali: „Ty máš trému, viď?“ A já, že mám. „Tak si dej becherovku,“ nabídli mi. Jenže než mě namaskovali, měl jsem v sobě becherovky čtyři. No a když jsem pak přišel na jeviště, opřel jsem se o ten meč a ten zajel do spáry mezi prkna jeviště. Vtom zkoušku přerušil produkční, že to bylo výborné a jestli bych to tak nemohl dělat pokaždé, ale mně už se to nikdy znovu nepodařilo.


Foto z divadelní éry, s hercem Josefem Dvořákem

Vy jste ale nezůstal jen u divadla, ale účastnil jste si i filmových natáčení. Kde Vás mohli diváci vidět?

Účinkoval jsem třeba ve filmu Smrt v Ringu, Desetkrát odpověz, Pane, vy jste vdova nebo ve snímku Slasti otce vlasti. Tam mě tak krásně namaskovali, že jsem vypadal jako Quasimodo, a když jsem se pak převlékal v šatně, kluci mě přemluvili, ať si to maskování nechám, že to bude legrace, a tak jsem tak jel tramvají a ještě autobusem. Lidé si odsedávali, takže jsem to nakonec nevydržel a vzadu na plošině si začal ty bradavice odlepovat. A byly i další příhody. Při natáčení Šíleně smutné princezny jsme strávili více než týden na zámku Blatná, kde měl nad filmovým štábem patronaci drůbežářský závod. Celou dobu jsme si tedy hezky žili na husičkách, pečených kachnách a kuřatech, nic jiného jsme nejedli a s Honzou Jurenkou jsme za tu dobu přibrali každý asi čtyři, nebo pět kilo. (smích)

Takže jste si svého hereckého období užíval...

Užíval. Nasbíral jsem mnoho zážitků a poznal i celou plejádu skvělých českých herců. Ale poznal jsem i významné osobnosti kulturistiky. Měl jsem například tu čest potkat se s Benem Weiderem, od kterého mám i podepsaný diplom. Když byl v Čechách na návštěvě Ronnie Coleman, pozvali mě s ním na oběd a já chtěl ten diplom podepsat. Všichni mi říkali: „Tak za ním zajdi, ale opatrně...“ Ronnie byl ale příjemný a usměvavý, a když viděl můj diplom podepsaný Benem Weiderem, zasalutoval.

Ronnie byl ale příjemný a usměvavý, a když viděl můj diplom podepsaný Benem Weiderem, zasalutoval.

Hezké! Pro vás ale posilování není jen minulostí, vy chodíte cvičit stále, nemýlím-li se.

Cvičím pořád. Máme takový svůj Sportovní klub auto Avanti (autorizovaný dealer Renaultu) určený zaměstnancům firmy a jejich rodinným příslušníkům, kam dvakrát, výjimečně i třikrát týdně chodím a mám tam své parťáky. Všichni jsou o něco mladší než já, ale známe se už 15, nebo i 20 let, a tak si vždycky říkáme: „Hele, vidíš ty velké zaprášené jednoručky? Pamatuješ, když jsi s tím jel?“ „Jo, ale na to bych si dneska už netroufl.“ Nebo: „Člověče, na multipressu jsme začínali na 50 - 60 kg a končili na 150 kg. Udělal bys to dneska?“ „Co tě vede? Dneska bych to neudělal.“ A tak si tak notujeme, nebo se navzájem dobíráme: „Tak co? Jaké máš auto?“ A odpověď bývá: „ No, kdybych býval tolik nežral, tak už mám bavoráka, ale takhle mám plochý nohy a Trabanta.“ (smích) Také ještě do nedávna takhle někdo přišel s tímhle: „Hele, napiš mi trénink.“ A já na to: „Co ti mám psát, vždyť už mi bude sedmdesát.“ Nebo přijde kamarád a řekne: „Já ti vedu kluka a chtěl bych, abys ho trénoval ty.“

A vy se do toho ještě pouštíte?

No, nemám tolik času a nemohu si to dovolit kvůli nervům, stáří a tak. Ale potěší to, člověk se v tom pořád pohybuje a to je dobré.


Výjezd na závody bývala hromadná akce.

Byl jste u toho, když kulturistika v Čechách začínala. Jak se díváte na její současný vývoj?

Tak já to sleduji jen okrajově, ale je jasné, že dnešní kulturisté jsou o několik tříd jinde, než jsme byli my. Je přirozené, že vývoj jde kupředu a nic nejde zakonzervovat. To, jak jsme vypadali my, odpovídalo přesně té době a možnostem, které jsme měli. Jen myslím, že tenkrát, když se všechno tvořilo a začínalo, tak byla kulturistika sportem, který měl měřítka, vytyčené cíle a mety, za kterými se šlo jako parta, zatímco dnes se kulturistika dostala do přísné individuality. Jde většinou o závodníka, trenéra a jednoho nebo dva kolegy a to je celý kolektiv. To není parta oddílu. My když jeli na závody, tak s námi jelo ve čtyřech autech dalších dvanáct, patnáct i dvacet lidí, kteří si platili cestu a všechno. To byli fandové. Ale je fakt, že tehdy vládlo kolem kulturistiky veliké nadšení, kterým jsme žili.


Jiří Horký a jeho trofeje:


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

09.02.09:17Andropov - Naprosto famózní rozhovor, s chutí jsem jej přečetl celý o..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 58 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínZemřel Shawn Rhoden
Turakam (19:47) • Náhodou, príspevok dal Tommy ako vínko, mal svetlejšiu chvíľku po tom Monstrovi a dvoch...
magazínZemřel Shawn Rhoden
Diegito (15:47) • Tommy určitě spousta lidí ocení, že dokážeš o některých věcech mluvit otevřeně a že ses...
magazínZemřel Shawn Rhoden
Neutralni typ (14:40) • Rekl bych ze je dost mozne ze v tech castych umrtich hraje roli i chripka resp. mozna t...
magazínMartina Dostálová je s vážnými zraněn...
Turakam (20:20) • Ech, toto mi je ľúto, verím, že sa z toho dostane, je to zjavne ozaj silná osobnosť, ve...
magazínMartina Dostálová je s vážnými zraněn...
Kebab (16:54) • Fíha tak to si nikdo nepřeje, aby se mu něco takového stalo *4* Držím všechny palce *4*



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2021 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2021 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie