Reklama:

Nové tváře kulturistiky:
Lumír Štefek (rozhovor)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Jméno: Lumír Štefek
Datum narození: 16. 2. 1984
Znamení: vodnář
Výška: 186 cm
Soutěžní váha: cca 84 - 89 kg
Běžná váha: 105 kg
Oblíbené jídlo: špagety
Oblíbené filmy: Barbar Conan
Oblíbená hudba: R'n'B
Oblíbená kniha: Robert van Gulik

Absolutní vítěz všech podzimních kondičních závodů - tak to je prosím Lumír Štefek. Na pódiu jste ho určitě nemohli přehlédnout, a to nejen díky jeho vydařené formě - svojí výškou 186 cm zase tolik konkurence mezi závodníky neměl. Upovídaný a velice sympatický závodník si jistě získá i Vás. Kdy jej uvidíme opět na pódiu a v jaké plánuje startovat kategorii? To vše Vám Lumír prozradí v následujícím rozhovoru.


Lumíre, ty už se nějaký ten rok po posilovně pohybuješ. Vzpomněl bys ještě, co nastartovalo tvoji cestu za kulturistickou postavou?

Já se do posilovny dostal poprvé díky svému o tři roky staršímu bratrovi, který už cvičil. Mně tenkrát bylo 14 let a chodil jsem ještě na základní školu. Když později začali dávat filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem, moc se mi líbilo, jak tam ty svalnaté postavy běhaly po plátně. Chtěl jsem také tak vypadat. Já byl v té době takový neduživý, měl jsem asi 45 kg. Začal jsem tedy chodit do posilovny, kterou jsme měli nedaleko našeho bydliště, spolu s ním. Byly tam dvě místnosti. Jedna naplněná stroji a v druhé byly jenom činky. Já jsem asi dva měsíce do té místnosti s činkami vůbec nechodil, protože jsem nevěděl jak tam cvičit. Teprve když mi bratr donesl časopisy, začal jsem studovat a pomalu se rozkoukávat i mezi činkami. Tenkrát už jsem zkoušel i své první závody, ale to byly jen takové maličké, co se pořádaly v rámci posilovny v bench-pressu. Já dal tenkrát asi nějakých 110 kg, to mi bylo 16 let. Pro nás to bylo ale neskutečné. Vůbec nás nenapadlo, že budeme jednou zvedat třeba přes 200 kg.

Myslím, že spousta mladých začínajících kluků má nějaké ty své idoly, kteří jsou pro ně vzorem a motivují je. Měl jsi ty sám někoho takového?

Pro mě byl vzorem Martin Dráb a Tomáš Sieber. Tomáš byl asi tak stejně vysoký jako já a měl přes 120 kg, takže kus chlapa. Já jsem se vždycky srovnával s těmi lepšími; kdybych se srovnával se svými vrstevníky, tak to nikam nedotáhnu. Oni cvičili ve fitness Dragon Ostrava. Trvalo mi sice chvilku, než jsem překonal ostych, ale nakonec jsem začal chodit tam. V Dragonu prostě trénovali naši velcí kulturisté. Já jsem přišel do posilovny a tam třeba seděl na baru Honza Kubík. Pro mě to bylo v té době neskutečné jméno! A on se se mnou bavil naprosto normálně, jakoby nic. Nepovyšoval se, kdykoli jsem mu zavolal, tak poradil, byl ochotný. Kdo jej zná, ví, o čem mluvím.

Kdo tě připravoval teď na podzimní kondiční závody? Kdo měl podíl na tvém neuvěřitelném úspěchu, kdy jsi sbíral jednu absolutku za druhou?

Já jsem přípravu konzultoval s tolika lidmi, s tolika závodníky... A troufnu si říct, že jsem od nich načerpal to nejlepší. Od každého něco. Byl to Honza Kubík, svými hodnotnými radami pak jednoznačně Marcel Kubiczek - trenér v Dragonu, který stojí za mou celkovou přípravou. Je to úžasný člověk, dokáže člověka neuvěřitelně podpořit. Dokáže poradit. Nevyčerpatelná studnice vědomostí. On tím prostě žije. Celkově - v Dragonu je to co člověk, to charakter. (úsměv) Objevil se tam také Mohamed El Saban, egyptský závodník, který závodil také před několika lety na GP Pepa Opava.

Tak to je skutečně báječné! Tam se musí cvičit jedna radost!

To je pravda. Ono tohle je v každé přípravě hrozně důležité, aby závodník měl okolo sebe pozitivní lidi. Každý má své problémy, starosti, ale v posilovně se na to všechno zapomene a jde se naplno do tréninku. Každý tam má dveře otevřené.

Dobrá tedy. Informace jsi získal ty nejlepší, forma byla velice dobrá a podpora okolí také. Tedy ideální podmínky pro to sbírat přední příčky, což se ti podařilo. Tušil jsi, že pro tebe závody dopadnou tak, jak dopadly?

Určitě ne. Všichni ostatní mi sice říkali: „Máš to v kapse,“ ale já jsem si stále říkal, že vždycky může přijít někdo lepší a tam pak nemám šanci. Vždy jsem počítal raději s horším výsledkem. Já si celkově moc nevěřím. Moje úplně první závody byly ty v Krnově. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, proto jsem tam pořád běhal s foťákem a s každým jsem se fotil. Byl to Oleg Zhur, Jan Roško, prostě každá známá osobnost, která šla okolo. Já sleduju všechny servery o kulturistice - Ronnie.cz, Svět kulturistiky, čtu časopisy a najednou ti lidé byli okolo mě. Pro mě to bylo neskutečné! Připadal jsem si jak ve snu. Do Brna na Smartlabs Cup 2011 jsem ale pak už šel opravdu bojovat. Chtěl jsem obhájit titul, a navíc jsem se bál i konkurence. Super závody pak byly na GP Ronnie.cz 2011, tam to je krásně zorganizované, všechno odsýpalo - semifinále, finále, vyhlášení - žádné zbytečné zdržování. No, a raut na závěr - to bylo naprosto úžasné! Já byl ze všech závodů nadšený. Žádná rivalita mezi těmi kluky. Začali jsme se tam normálně mezi sebou bavit, předávali si telefonní čísla, kontakty na Facebook... Na posledních závodech jsme tam seděli už skoro jako rodina. Když někomu něco chybělo, věděli jsme, že to má ten druhý. I kdybych potřeboval blbé piškoty, tak vím, že bych se mohl na kohokoli obrátit.

Co pro tebe bylo v přípravě nejtěžší?

Řekl bych, že asi pro každého, kdo si nějakou přípravou prošel, je nejhorší ten poslední týden před závody. To dělá 90 % úspěchu. Tady se pozná, kdo to vydrží a kdo ne. Finanční nároky na přípravu také nebyly malé. Hodně jsem dal za jídlo, hlavně za maso, protože jsem měl 3 - 4 g bílkovin na den. Sponzor by se určitě hodil, ale ono - lidé moc nechtějí. Raději ty peníze dají do něčeho jiného.

Neporušil jsi někdy dietu? Chutě a tendence dát si něco dobrého určitě přišly. Vydržel jsi?

Já jsem v tomhle takový tvrdohlavý. Prostě kdyby mi trenér napsal, že budu hodinu lapat po dechu, tak budu hodinu lapat po dechu. Tohle jsem neporušil. Ale zbožňuju slané tyčinky. Sladké věci ani tolik nemusím, ale tohle ano. Co jsem měl doma ještě nějaké balení tyčinek, tak jsem šel a vyhodil je, abych okolo nich nemusel chodit.

Jestli si dobře pamatuju, ty bydlíš v Ostravě, ale střídáš to s pobytem v Praze. Chodíš i tady někam trénovat?

Vyzkoušel jsem různé posilovny po Praze. Teď před závody jsem trénoval dvakrát tady a dvakrát doma v Ostravě. Pracuju u policie, takže někam můžeme chodit i zadarmo. Kde ale trénuju v Praze nejvíc, tak to je Fitness Maximus. To je prostě taková ta stará posilovna. Kromě toho jsem se tam seznámil s Jakubem Šedivým. On už byl na závodech, pro mě to byla zase osobnost. Chodil tam také Jozef Furin s Monikou Šlosrovou, také se tam připravují někteří kluci za NABBA, takže to tam mám rád. Tenkrát, když Jozef Furin vyhrál mistrovství světa 2009, tak jsem za ním přišel a ptám se: „Pepo, jaké to je být mistrem světa?“ A on se na mě tak podíval a říká: „Ty, hele, já nevím. Pro mě ti ostatní byli všichni velcí.“ Já mu říkal, že já jsem jen taková omeleta oproti němu. „Já jsem taky jen omeleta,“ poznamenal.

Lumíre, otázek by bylo ještě mnoho, ale nezbývá než jedna z posledních - jaké jsou tvé plány do budoucna? Půjdeš závodit i příští rok?

Na kondiční závody už mě nepustí, když jsem absolutní vítěz. Příští rok dám pauzu a budu podporovat kluky. V roce 2013 bych chtěl zkusit jít na jaro do klasické kulturistiky. Potřebuju ale ještě něco přibrat, teď jsem měl na závodech 84 kg a můžu mít vzhledem ke své výšce více. V každém případě bych se tam chtěl postavit tak, abych byl konkurenceschopný. Musím zapracovat na zádech, kde mi nejde pózování a chybí mi objem, zlepšit potřebuju ještě ramena. Ta mám jak desetiletá holka. Úzký pas bych si chtěl udržet. Teď jsem měl nějakých 76 cm, což bylo dobré.

Máš někoho, komu bys chtěl touto cestou poděkovat?

Poděkování určitě patří Marcelu Kubiczkovi, mému trenérovi, Martinu Drábovi, ten mi teď právě poradil, jak zapracovat na těch ramenou, Honzovi Kubíkovi, který mi pomohl s pózováním a výrazem, Jozefu Furinovi za to, že mi poradil, jak udělat nohy. Teď se mě třeba kluci ptají, jak jsem to udělal, tak to zase můžu předat dál. A jestli mě ten kluk předhoní a bude mít lepší formu, klidně. S tím problémy nemám. Poděkovat bych také chtěl Richadru Farníkovi a Vladimíru Platzkovi za jejich šikovné ruce při dokonalém natírání barvy před závody. Díky patří také majiteli posilovny v Ostravě a celému kolektivu, kde jsme všichni závodníci měli vstupy zdarma, mé přítelkyni za celkovou podporu a že to se mnou i přes občasné nedorozumění vydržela, a všem lidem, kteří mě podporovali. No a určitě také klukům ze závodů - byli skvělá parta a vytvořili báječnou atmosféru.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra