Tomáš Lukáč: "Od pasu nahoru už by to mohlo být na medaili.
A teď stáhni kalhoty." (II.)

První díl rozhovoru se současným mistrem světa v klasické kulturistice 2011 Tomášem Lukáčem nám přiblížil samotné závody, které proběhly v druhé polovině listopadu tohoto roku v estonském Tallinnu. Každý úspěch člověka posouvá směrem dopředu, každý rok strávený tvrdou dřinou v posilovně přináší své výsledky, každá dieta umožňuje lépe a lépe poznávat své vlastní tělo, na co reaguje a jaké dietní principy na organismus fungují. Ne každý má hned od počátku k dispozici plně vybavené fitness centrum. A někomu stačil kdysi jen jeden pár pětikilových jednoruček, které však dovedly v člověku probudit touhu a zájem v kulturistice vytrvat až do dnešních dnů. A tak tomu bylo i u Tomáše Lukáče. Svoji přípravu má pevně ve svých rukou, vše pečlivě odměřené a naplánované. Je to prostě taková alchymie... Ostatně, posuďte sami.

---

Nelze se nezeptat a skutečně by mě to samotnou zajímalo, jak vypadají takové začátky s posilováním u současného mistra světa v klasické kulturistice?

Začátek se datuje k jaru 1989, to mi bylo 11 let a šel jsem na burzu, kterou pořádala naše základní škola. Tam jsem vyměnil sbírku známek za Ročenku kulturistiky, tuším z roku 1985, kde byl na obálce vyfocen Mirek Jastrzebský. Já se do toho úplně zamiloval. Začal jsem proto cvičit - nejprve jsem doma dělal dřepy, kliky a chodil běhat. Musím se pochlubit - v jedenácti letech jsem udělal asi 70 kliků bez pauzy. (úsměv) Přes léto jsem škemral u rodičů, ať mi nechají vyrobit nějaké činky, a skutečně - v srpnu jsem dostal dvě pětikilové jednoručky. Pár cviků mě naučil otec, ale neměl jsem žádný návod, nevěděl jsem, jak správně cvičit. Z dnešního pohledu to hodnotím tak, že jsem dělal kruhový trénink, kdy jsem dělal jeden cvik po jedné sérii na každou svalovou partii. Počet opakování jsem držel do maxima, tedy tam, kam mě pustila hmotnost činek. Na některé cviky jsem proto dělal až 60 opakování. Procvičoval jsem každý trénink celé tělo a cvičil sedm dní v týdnu.

Tak tímhle jste mě úplně udolal, to jsou moc krásné začátky. (úsměv) Bezesporu tedy máte na co vzpomínat.

Ano, to mám. Asi po roce přibyla doma lavička, otec mi nechal vyrobit takovou větší činku, která se dala naložit až na 26 kg, měl jsem asi tak čtyři kotouče. Takže pak přibyly cviky s velkou činkou. Asi okolo roku 1992, tedy po třech letech cvičení doma, jsem přešel do tehdejšího fitness centra ve Štětí, které bylo otevřené na internátě střední školy. Tato posilovna však byla v roce 1996 zrušena, protože se internát rozšiřoval. Podařilo se mi za dobrou cenu nářadí odkoupit. Sehnali jsme prostory ve městě v Domě dětí a mládeže. Zde také vznikl klub kulturistiky, kde se scházeli hlavně skalní nadšenci kulturistiky. Nicméně po čase začali do fitka docházet také ostatní zájemci, sepisovaly se jídelníčky, tréninky a začalo se rozvíjet něco většího, i když stále velmi málo. Když jsme o tyto prostory přišli, přesídlil jsem jinam a od doby, kdy se otevřelo LET’S GO Hoštka, jsem tady.

Kdy jste se rozhodl věnovat se nejen kondičnímu cvičení ve fitku, ale zkusit to také na závodních prknech?

Tahle myšlenka mě už napadla někdy okolo roku 2003. Rozhodl jsem se tedy, že si vyhledám nějakého trenéra. Nejbližší byl pro mě Zdeněk Maštalíš z Roudnice nad Labem. Zajel jsem za ním a požádal ho, zda by se na mě nepodíval a netrénoval mě. Odjel jsem tedy trénink, on mě mezitím pozoroval. Pak mě vybídl, abych mu zapózoval, tak jsem stáhl triko a něco předvedl. On řekl: „Dobrý, od pasu nahoru už by to mohlo být na medaili. A teď si stáhni kalhoty.“ No, a ty nohy byly „v háji“.

Jak to?

Já jsem nedřepoval, to bylo samé přednožování, zanožování a hledal jsem všechny možné důvody, proč nedřepovat. Když už jsem si chtěl dát nějaký tlakový cvik, tak to byl legpress, jenže na mě to nefunguje. Nějaká práce na těch nohách byla, to ano, ale vršek tomu totálně neodpovídal. Od té doby začala naše asi půlroční spolupráce, kdy jsem k němu dojížděl dvakrát v týdnu do jeho posilovny v Roudnici. V jednom tréninku jsme se věnovali nohám a druhý trénink byl zaměřen na záda a prsa. Ostatní partie a druhý lehčí trénink nohou jsem si odjel sám ve Štětí. Podařilo se mi tam zlepšit si záda a i ty nohy. V dobrém jsme se pak rozešli.

Jaký byl pan Maštalíř jako trenér?

On je typově asi jako Vince Gironda, takže v posilovně žádný bar, žádná muzika, šatny společné, jedna nějaká sprcha. Všechno to bylo o dřině. Ale na druhou stranu, on byl takový, že se ke mně postavil a skutečně tu hodinu u mě stál a dřeli jsme. Takže byl poměrně tvrdý, nekompromisní. Trénink nohou byl směřován na provádění negativních opakování, a to především při dřepech. Po čtyřech sériích přednožování a zanožování následovalo šest sérií dřepů. V posilovně bylo absolutní ticho. On ke mně postavil metronom, rozkmital ho a řekl: „Na tři vteřiny půjdeš s činkou dolů, na jedno ťuknutí pak nahoru.“ To bylo asi nejhorší. Po dřepech mě čekaly ještě čtyři série hacken dřepů, po nich ještě tři nebo čtyři série mrtvých tahů a pak lýtka. To všechno do hodiny a odpočinek maximálně jednu minutu. On to všechno poctivě měřil. Takže po takovém tréninku jsem měl co dělat, abych došel na nádraží.

No, tak to je tedy opravdu pěkné. Věřím, že takové tréninky mohou být nezapomenutelným zážitkem. Forma se ale zlepšila. Byl to už tedy začátek přípravy na první soutěž?

Roku 2007 jsem začal uvažovat, že bych na nějaké závody mohl a že bych ty svalové partie mohl mít relativně vyrovnané. Po první dietě se ale ukázalo, že tomu tak není, protože, ať se snažíte sebevíc, pokud v objemu dostanete slabinu na úroveň těch silnějších partií, tak první, co v dietě odchází, je vždycky ta slabina.

Ale stejně - první závody pro vás i tehdy skončily úspěchem.

Ano, získal jsem tenkrát titul mistra Čech. Na tyto závody mě připravoval Slávek Titěra, který mě přivedl také k mému současnému stylu trénování. Na mistrovství České republiky v roce 2007 se ale moje slabina - tedy nohy, projevila ještě více a skončil jsem tam třetí. Na Evropě jsem pak získal místo čtvrté. Nohy tam tenkrát byly sice úzké, ale alespoň docela dobře prokreslené, takže tím jsem to dohnal. Ale první místo na prvních závodech - to je to nejlepší, co se závodníkovi může stát. Přichází totiž obrovská radost a obrovská motivace, nenasytnost po dalších závodech. Bylo období, kdy jsem měl 10 soutěží během 12 měsíců. Ale to už bylo hodně. Pak už jsem byl vyhořelý a unavený. Potřeboval jsem chytit druhý dech.

A chytil?

Povedlo se to v roce 2010, kdy jsem znovu absolvoval mistrovství Čech a mistrovství České republiky, které jsem vyhrál. Pak jsem jel opět na Evropu 2010, kde jsem skončil sedmý, což pro mě znamenalo maličko zklamání, protože forma tenkrát byla opravdu dobrá. Zadařilo se tedy až letos na mistrovství Evropy 2011. Určitě také bylo dobré, že se kategorie klasické kulturistiky do 170 cm rozdělila na dvě. Pro mě to tenkrát bylo horší, měřím 165 cm, takže můžu mít maximálně 67 kg. A ono tam je pak znát každý kilogram hmoty navíc. Když stojíte vedle 170cm závodníka, který může mít až o 5 kg navíc, tak to už je hodně znát.

Věděl jste, do čeho na svých prvních závodech jdete?

Nevěděl jsem vůbec nic, protože jsem se na žádných závodech do té doby nebyl podívat. Vlastně ani doposud jsem nikdy jako divák na soutěži nebyl. Nevím proč, ale neláká mě to. Já raději stojím na pódiu a sleduju vše z té druhé strany.

Svaly se vám tedy, předpokládám, na člověku líbí. Někteří muži, jakmile začnou zvedat činky, tak ihned na léto shodí trička a rádi ukazují svoji někdy lépe, někdy hůře vypracovanou postavu. Jak je to ale u vás? Jste rád, když na vás lidé poznávají, že jste kulturista?

Já myslím, že svaly patří do posilovny a na pódium. Venku je po svých zkušenostech raději moc neukazuju. Poznámky typu: „No jo, to jsou ti nasypaní kulturisti,“ mi za to nestojí.

Když jsme spolu dělali rozhovor před letošním MS v Estonsku, říkal jste, že užíváte doplňky stravy společnosti Nutri-Exact. Trvá a bude trvat tato spolupráce i nadále?

My jsme právě letos zahájili spolupráci a já jsem najel na jejich řadu, která je poměrně široká a nabízí docela rozsáhlý sortiment složený nejen z běžných suplementů, ale také z rostlinných výtažků, jako jsou například rhodiola, yucca. To jsou poměrně prospěšné látky. Nasadil jsem jejich BCAA aminokyseliny, k tomu jsem užíval colostrum, kreatin, rhodiolu, dokonce i nějaké zdravé tuky, jako jsou MCT olej, lecitin a jiné. Zaznamenal jsem pak u sebe v tomto směru skutečně zlepšení kvality a nárůstu svalové hmoty. Zajímavý je také názor, že syrovátkový protein se vstřebává asi z 50 - 60 % a zbytek tělo odbourává. Proto jsou mnohem lepší vícesložkové proteiny. Pokud má ten protein dorovnané aminokyselinové spektrum, je sice dražší, ale zase ho stačí menší dávka a vstřebá se asi z 90 %. Kromě toho je důležité zvyšovat využitelnost bílkovin také z potravy, například z masa je využitelnost zhruba padesátiprocentní. Já jsem dávkoval protein ráno před snídaní a před obědem. Pomohl mi totiž zvýšit právě tu využitelnost proteinů z běžného jídla. Pak jsem si jej ještě dával samozřejmě do hodiny po tréninku a před spaním.

Tedy, vidím, že to máte skutečně všechno promyšlené do posledního detailu.

To je potřeba. Ono, kdybych se ještě zastavil například u kreatin monohydrátu, tak jeho využitelnost by byla mnohem větší, kdyby se neužíval se sacharidy, jak se běžně uvádí.

Tak to by mě skutečně docela zajímalo. Prozradíte?

Užívat jej před hlavními jídly společně s mlékem.

S mlékem? Ne s jednoduchými cukry?

Přesně tak. Hned vám vysvětlím proč. Kreatin se v žaludku ničí kyselinou chlorovodíkovou. Doporučení brát kreatin se sacharidy není správné, protože sacharidy podněcují tvorbu kyseliny chlorovodíkové. Proto je také využitelnost, jak se u kreatin monohydrátu uvádí, 10 - 20 %. Mléko ovšem kyseliny neutralizuje. To znamená, že pokud je žaludek prázdný a vy kreatin přijmete s teplým nebo vlažným mlékem, tak zneutralizujete žaludeční prostředí. Do lačného žaludku se kreatin rychleji vstřebá a kyselina ani trávící enzymy nemají čas na to, aby monohydrát zničily. Pak také nemusíte brát všechny ty komplikované směsi.

Dobře tedy, to by bylo k vaší suplementaci, ale jak jste sám zmínil, je potřeba ještě kvalitní a vyvážená strava. Hlídáte si jídlo i během mimosoutěžního období?

Já jsem na tohle úchylný. (smích) Já si všechno vážím a hlídám i v objemu. Nemám více jak 1,6 gramů bílkovin na kilogram hmotnosti a ono to k tomu nárůstu svalové hmoty stačí. Mně nevadí jíst pořád to samé. Už mám pár dní po závodech a opět jsem si musel uvařit kuře se zeleninou - mně to prostě chybí. Nedojídám se, jak to třeba většina závodníků dělá.

Takže žádné ataky na McDonald’s?

Ne. Já jsem si dal po závodech jen pizzu. Ono, jak člověk delší dobu jí málo, není na to žaludek zvyklý a mně to nedělá dobře. A navíc jsem deprimovaný z toho, když mi zaniká břišní svalstvo, takže dodržuju i pravidelně kardio v objemovém období. Jsme kulturisté a taky bychom podle toho měli vypadat a ne se vyjídat o nějakých 20 kg oproti soutěžní hmotnosti. Je to nezdravé, nevypadá to ani dobře, je to drahé a navíc to pak musíte zase v dietě shazovat.

Dieta vám tedy asi opravdu nevadí a zvládáte ji dobře. Vyzkoušel jste kromě suplementace ještě něco nového během přípravy?

No, třeba jsem teď v dietě zařazoval zdravé tuky. Každé dvě hodiny jsem si dal lžičku řepkového oleje. Látka v něm obsažená blokuje enzymy zodpovědné za ukládání tuku do podkoží. Do toho jsem ještě dal lecitin, CLA a rybí tuk. Mohu vám říct, že jsem dosáhl podstatně větší vyrýsovanosti a větší tvrdosti svalstva, takže se opět zbořily ty mýty, kdy jsem se v předešlých dietách stranil jakéhokoli tuku, všechno na vodě. Tohle bylo poprvé, kdy jsem to risknul, a vyšlo to!

Tréninky jste nám docela podrobně přiblížil v minulém rozhovoru před soutěží. Budete podobným principem pokračovat i nyní?

Určitě, budu.

Tak to je prima, těším se na vaše další úspěchy a přeju, ať se v životě vše daří podle vašich představ a přání. Ať je forma stále lepší a lepší. Tomáši, děkuju vám za váš čas a příjemný rozhovor.

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.