Nové tváře kulturistiky:
Jan Kebrle (rozhovor)

Chce to trochu odvahy, odhodlání a hlavně nadšení pro kulturistiku, aby člověk ze sebe vykřesal pěkně tvarovanou postavu, s níž se pak může chlubit na soutěžním pódiu. Jan Kebrle je mezi závodníky naprosto čerstvým nováčkem. Svoji přípravu se rozhodl vzít do vlastních rukou. Zda se zadařilo, uvidíte již tuto neděli na GP Ronnie.cz 2011. Soutěžit bude v kategorii kondiční kulturistiky mužů do 30 let. Přijeďte jej i ostatní závodníky podpořit!

Honzo, v neděli tě čekají tvoje první závody, jak se cítíš? Vypadáš, že jsi naprosto v klidu a v pohodě. Je tomu opravdu tak, nebo je uvnitř schovaný záblesk nervozity? Těšíš se?

Těším se moc. Byl jsem hodně nervózní, ale teď to pomalu opadá. Dávám tomu nějaké šance, ale uvidíme, jak to dopadne. Únava překvapivě ani není. Já jsem čekal, že jakmile vysadím sacharidy, tak budu naprosto „v háji“, ale překvapivě nejsem. Zatím jsem docela čiperný, včera jsem byl ještě i cvičit a energie pořád je.

Tak to tedy klobouk dolů. Já být bez cukrů, tak se tu už jen někde plazím. (smějeme se) Co tě přivedlo na cestu, která teď právě směřuje na soutěžní pódia? Kdy ses prvně dostal k posilování?

Řekl bych, že ke kulturistice jsem se dostal asi přes časopisy. Díval jsem se na stránkách na ty obrovské chlapy, hlavně Ronnie Coleman, ten mě tenkrát zaujal. Teď je ale mým vzorem Jay Cutler, líbí se mi jeho široká ramena, jak je mohutný… Chtěl bych takhle vypadat, mně se to líbí.

Tak proč ne, ještě nějaké to kilo nabrat a je to. (smích)

Právě, ještě mi něco málo chybí. (smích) Jinak do posilovny jsem se prvně dostal, když mi bylo nějakých 16 let, ale tenkrát to bylo takové plácání se po fitku. Já tam přišel a chvíli cvičil prsa, chvíli záda, od každého stroje něco. Zpočátku mi pomáhal kamarád ze školy, když jsme spolu chodili cvičit, později se mě ujal majitel fitness centra, kam dosud chodím. To už se dalo nazývat tréninkem. Teď cvičím převážně sám. Mezitím jsem ale na dva roky trénovat přestal.

Proč to?

Protože se se mnou rozešla moje slečna. Takže psychika šla dolů a současně s tím také moje hmotnost a já se na cvičení vykašlal.

Ale teď už zase trénuješ. Stýskalo se ti po činkách?

Právě, začalo se mi stýskat, tak jsem se k posilování vrátil. Je to droga, závislost.

Jestli to dobře chápu, to znamená, že na závody se nyní připravuješ také sám?

Přesně tak. Sbírám právě ještě zkušenosti. Uvidíme, jak to dopadne, ale dietu, tréninky, všechno jsem si určoval sám. Já teď současně s přípravou ještě dělám trenérský kurz u Pavla Provázka, ten mi dává také dobré informace. Ale od příštího roku na to chci jít úplně jinak. Už ty znalosti mám. Ke kurzu ale musím ještě dodat, že anatomie, to je tedy fakt rasovina. (smích) Ještě tak ty názvy svalů v latině, to by se dalo, ale odkud kam jdou, to už je horší. Té se docela bojím u zkoušek.

Tak to přeju úspěšné zakončení trenérského kurzu!

Děkuju, no, začínám si teď říkat, jestli jsem si toho nedal moc - kurz, držet dietu, připravovat se na závody, práce. V práci nám navíc zavedli směny. Já byl zvyklý končit brzy. Ve dvě nebo ve tři hodiny jsem už býval doma. Teď, když mám odpolední směnu, tak musím chodit do posilovny ráno. To tam nikdo navíc nebývá a hlavně donutit se vstávat… (smích) Ale co se dá dělat.

Kdy jsi začal se samotnou přípravou a jak jsi zvládal dietu?

Začal jsem brzy a to byla, myslím, chyba. Bylo to už někdy na přelomu května a června. Nejprve jsem začal dodržovat zdravou stravu, ale zpočátku mi šla váha rychle dolů, až jsem se zhrozil, aby ze mne do závodů ještě něco zbylo. Přidal jsem proto zase trochu na jídle a zlepšilo se to. Teď váhu držím okolo 70 kg, měl jsem však 88 kg. Já si ale pořád připadám malý. Nejdu dva dny do posilovny a už mám absťák. Na tréninky jsem chodil 4krát v týdnu. V pondělí jsem jel prsa, v úterý pak záda a triceps, ve čtvrtek ramena a nohy a v pátek znovu ruce. Kardio jsem zařazoval až měsíc před závody před tréninkem i po něm. Dietu jsem zvládal docela dobře, navíc jsem si ověřil, že mám docela vůli to vydržet. I když teď jdu do obchodu a procházím okolo regálů se zbožím a slintám tam, tak to vydržím. (smích) Ale těším se už, až bude po závodech, a první, kam pojedu, bude McDonald´s.

Teď už jsi v záverečné fázi přípravy, takže najíždíš určitě na superkompenzaci, ale co potom konečné odvodnění, podaří se?

Nevím. Začínám se toho trošku bát. Už to, že jsem druhý den bez cukrů a jsem naprosto v pohodě, mě znervózňuje. Začínám mít obavy, jak to dopadne. Díval jsem se teď také na ty poslední závody, ti kluci mají dobrou formu. Ale jak říkám, jsou to první závody, člověk musí nasbírat zkušenosti.

Říkal jsi, že už pracuješ. Studijní léta tedy už pominula. Prozradil bys něco málo o sobě? Odkud pocházíš a jakou školu jsi studoval?

Pocházím z města Hořovic, ale cvičit chodím do Komárova. Tam už jsem takový „VIP” host, protože tam trénuji od doby, kdy se fitko otevřelo. Školu jsem studoval v Příbrami, jsem vyučený kuchař - číšník. K tomu jsem si udělal ještě nástavbu s maturitou a barmanský kurz.

Vaříš?

No, tak ještě pro sebe nebo pro rodinu, to se dá, ale vařit v restauraci, to mě neláká. Kdybych šel pracovat do oboru, tak asi jen na pozici číšníka, to by mě možná i bavilo.

V každém případě umět vařit se v oblasti kulturistiky určitě neztratí. Co se ti vlastně na kulturistice líbí?

Určitě se mi líbí možnost tvarovat si postavu podle sebe a to, že je to na člověku vidět. Lidé si všimnou, že děláš kulturistiku, je to znát. To je na tom to pěkné.

Jaké máš další závodní ambice do budoucna?

Určitě se chci ještě na pódiu objevit, ale v naprosto jiné formě.

Honzo, děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen na GP Ronnie.cz 2011, ale ať ti tvé nadšení pro tento sport vydrží co nejdéle.