Reklama:

Petr Vaniš úspěšný
mezi profesionály!

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Petře, naposledy jsme se viděli krátce před tvým odjezdem na Arnold Classic Europe, tak bych navázala tam, kde jsme skončili. Jaká pro tebe byla tahle soutěž?

Vše před Španělskem vypadalo výborně, ovšem samotná soutěž pro mě pak dopadla hodně špatně.

Vysvětli, prosím.

Tak, zaprvé jsme trošku přetáhli odvodnění, takže jsem ještě před tím, než jsem šel na plac, dostal do stehna křeč, která mě asi 20 minut nechtěla pustit. Snažil jsem se ji silou roztlouct, což se mi nakonec povedlo, ale stejně jsem skončil s natrženým svalem. Moje pózování to neovlivnilo, mé umístění ale ovlivnila politika. Na Arnoldu jsem se představil v životní formě, takovou formu jsem v životě neměl, takže jsem si věřil, a přesto jsem se díky politice nedostal ani do finále. Byl jsem z toho tak neskutečně zklamaný a rozhořčený, že jsem zvažoval ukončení kariéry.

Tak to se vůbec nedivím, tohle je zlé... Za jak dlouho tě myšlenky na ukončení kariéry přešly?

Nepřešly. Ale byl jsem už dopředu rozhodnutý, že to ještě dotáhnu do Ameriky, když jsem na tom tak pracoval a měl na to i prostředky. Můj postup na Olympii mé ukončení kariéry oddálí minimálně o rok, a budu-li pokračovat dál, jsem rozhodnutý nejpozději ve 44, maximálně 45 letech skončit.

Proč sis určil tuhle hranici?

Protože když koukám na ostatní, vidím, že po zhruba 43. roku věku už ten svalový vývoj nejde nahoru, že jde jen dolů, a já bych přece jen chtěl skončit alespoň trochu na vrcholu.

Takže jsi Arnoldem nemohl skončit.

No, mé umístění na Arnoldu u nás udělalo téměř větší rozruch, než kdybych dovezl medaili. Všichni viděli, že to byl neskutečný zářez. Co mě ještě navíc mrzí, je, že podle Tomáše Bureše jsme se měli dělit o první a druhé místo se Zupanem ze Slovinska. Kdyby to tak bylo a já získal medaili, mohl jsem si podat ruku s Arnoldem, díky kterému jsem vlastně začal cvičit...

Třeba se to ještě někdy podaří. Pojďme ale k příjemnějším vzpomínkám a tvým dvěma americkým soutěžím, které tě uvedly do světa profesionální kulturistiky. Jaké to bylo - poprvé se ocitnout mezi profíky?

Působilo to na mě, když jsem ty kluky viděl přicházet do rozcvičovny. Ale když se pak začnu chystat, někam si zalezu, abych na nikoho neviděl, a soustředím se jen sám na sebe. Pak už je to pro mě stejné jako na jakémkoliv jiném závodě. Ještě při nástupu na pódium se třeba člověk trochu rozklepe, ale vzhledem k tomu, že už mám za sebou víc než 60 závodů, není už nervozita taková.

Teď ale k tvé cestě do Ameriky od začátku. Jak dlouho před soutěží jste odlétali?

Odjížděli jsme ve středu, takže tři dny před závody a bylo to docela zajímavé, protože do poslední chvíle jsem neměl stoprocentně vyřešenou profi kartu. Ta byla jistá až v pondělí.

To bylo natěsno...

Bylo. Cesta pak byla neskutečná. Kdybych to spočítal od doby, kdy jsem odešel z domů, až k momentu, kdy jsme se dostali do hotelu v Sacramentu, trvala nám cesta 42 hodin. Letěli jsme totiž nejdřív do Mnichova, z Mnichova do Chicaga, z Chicaga do Phoenixu a odtamtud do Sacramenta. Všechny lety byly opožděné, nebo zrušené, takže se to celé protáhlo.

To ti muselo dát hodně zabrat. Jak na dlouhé sezení v letadle tělo zareagovalo a jak jsi vlastně řešil jídlo cestou?

Co se jídla týče, využil jsem zkušeností Tomáše Bureše a měl jsem s sebou na cestu sušené maso, které jsem používal i místo žvýkačky proti zalehnutí uší. Cestu jsem zvládl celkem v pohodě, dokonce mi pomohla shodit přebytečnou váhu. Než jsem odlétal, vážil jsem ještě 102 kg, takže jsem musel shodit ještě 6 kg. To se mi podvedlo díky celkem náročným přesunům na letištích, která nejsou malá, takže jsme se docela nachodili. Byl tam se mnou jako tlumočník a fotograf Ondra Čečetka, který vždy chodil tři čtvrtě kilometru přede mnou a já se za ním ploužil. (smích)

Takže jste se po 42 hodinách doploužili do hotelu v Sacramentu... Co se dělo dál?

V pátek kolem šesté hodiny přišlo na řadu vážení a tam jsem se v hale hned potkal se Stanem McQuayem. Zajímavostí je, že Stan je osobní trenér herce Vina Diesela.

No, vida, jaké to setkání hned na začátku. Co pak sobotní soutěž? Jaká byla organizace, zázemí pro závodníky a co diváci a atmosféra?

Organizace závodu v Sacramentu byla bez problémů, i když pak v Iowě to bylo ještě úplně jinde, tam všechno klapalo na minuty. V Sacramentu jsem měl jít na finále asi v půl sedmé, ale nakonec jsem se tam dostal asi v osm. Před námi totiž bylo neskutečné množství bikinářek, které měly kategorie od A až do F. Takže ty to pozdržely, jinak ale byla organizace v pořádku.

Co američtí diváci? Ti jsou obvykle známí tím, že umí povzbudit a vytvořit atmosféru. Bylo to tak i tady?

Diváci byli fajn. Já jsem si tam sice nedovolil to, co si dovolím tady v Evropě, protože jsem byl v novém prostředí, ale i tak jsem se dočkal velikého ohlasu, což mě až překvapilo.

Jak jsi byl v Sacramentu spokojený s formou?

Jelikož jsem to na Arnoldu přepálil s odvodněním, v Sacramentu jsem skoro neodvodňoval. Vodu jsem trošku stáhnul až v pátek. Forma zepředu vypadala dobře, ale záda byla hodně pod vodou, takže jsem spokojený nebyl.

Přesto jsi byl čtvrtý, což vůbec není špatné. Jak to pak vypadalo v Iowě?

Tam už jsem přitvrzoval, ale ještě to nebylo ono. Záda už sice byla lepší, ale ještě to chtělo trochu dotáhnout. Do příštího roku bych si chtěl najít nový systém odvodnění.

Kolik času jsi měl mezi soutěží v Sacramentu a v Iowě a jak v tomhle mezidobí vypadal tvůj režim?

Mezi soutěžemi byl týden. A jak vypadal režim? V sobotu večer jsem snědl, na co jsem přišel, ale už to není to, co bývalo. Teď sním u McDonalda třeba dva hamburgery, k tomu taštičku a už jsem plný. Dost jsem dumal, jestli si mám dát volnou i celou neděli, nebo si dovolit třeba jen snídani, ale nakonec jsem si ji dal volnou celou. Z dřívějších závodů jsem měl zkušenosti, že když jsem si dal neděli volnou, byl jsem na tom na závodech o dalším víkendu ještě o třídu lépe, tak jsem si řekl, že to zkusím zase. Od pondělí jsem pak jel zas natvrdo. Jinak do středy jsme zůstávali ještě v Sacramentu, takže jsem byl v pondělí a v úterý cvičit v Gold´s Gymu.

Jak se ti líbilo v Gold´s Gymu?

Byl jsem neskutečně unesený. Já nikdy nebyl v Americe a nikdy jsem neměl možnost cvičit v takovéhle posilovně. Ty dny, kdy jsme tam byli cvičit, jsem byl na 100 g sacharidů denně, protože když mám kolem těch 100 kg váhy, tak na nulu nechodím, a kdybych byl u nás v republice, tak bych se po posilovně ploužil. Tady jsem ale lítal!

Nadšením?

Jo. Tam mají stroje Strive, které se dají polohovat, a sval se tak procvičí z různých úhlů. Já mám třeba málokdy svalovici na biceps, ale tady, když jsem cvičil na těchto strojích, měl jsem ji tři dny. Vůbec nejvíc jsem byl unešený z tréninku zad. Tam jsem cvičil třeba hodinu a půl záda a za tu dobu jsem ani nevystřídal všechny stroje, které tam na záda mají, i když jsem vynechal všechny, které už jsem znal a na kterých už jsem měl možnost cvičit. Prostě neskutečné.

Kdyby tak měl tady člověk možnost cvičit v takovéhle posilovně, asi by byl ještě jinde...

Úplně jinde. Proto přemýšlím, že kdybych sehnal prostředky, jel bych tam tak dva měsíce před Olympií trénovat.

To by určitě nebylo od věci. Ale zpátky do Sacramenta. Tam jste se zdrželi do středy a pak jste se, předpokládám, přesunuli do Iowy. Tenhle přesun už byl bez komplikací?

Cesta byla bez problémů, jeden let jsem celý prospal. Jen počasí nás překvapilo. V Iowě bylo oproti Sacramentu o hodně chladněji, naštěstí, musím zaťukat, nemám problémy s imunitou, takže jsem to přestál ve zdraví.

Používáš v přípravě, kdy člověk může inklinovat k onemocnění, více vitamínů?

Beru hodně vitamínu C, třeba i 4 g denně. Ale možná mám dobrou imunitu i díky tomu, že většinou nechodím moc oblečený. Třeba nosím kraťasy, jak dlouho to jde, dlouhé kalhoty začnu nosit, až když mě začnou studit kolena. I zimní bundu nosím, až když je už opravdu velká zima.

Tak možná i tohle přispělo k tomu, že tě tepelný skok při příletu do Iowy nepoložil. Jak se ti líbilo v Iowě?

Ondra našel krásný hotel v zálesáckém stylu s velikým krbem, takže tam se mi líbilo moc. Většinu času jsem tam totiž už strávil v hotelu, protože energie nazbyt už nebyla. Ale jinak se mi dieta v Americe snášela lépe. Člověk tam má spoustu nových vjemů, tak tolik nepřemýšlí nad sebou.

Jak jsi stahoval vodu před Iowou?

Tam jsem oproti Sacramentu přitvrdil. Vodu jsem začal mírnit v úterý, ve středu jsem ji hodně přitáhl a čtvrtek, pátek už jsem byl skoro bez vody. Chtělo to ještě trošku stáhnout., ale i tak to bylo ve srovnání se Sacramentem hodně jinde.

Jak probíhala v Iowě vlastní soutěž?

Organizace tam byla naprosto špičková a tam jsem si užil i toho, že jsem mezi profesionály. Tam se před námi vážily jen bikiny závodnice, za nimi jsme šli hned my. Všichni amatéři se museli rozestoupit a nechat nás projít dopředu.

To musel být dobrý pocit.

Ano, tam už má člověk pocit, že je někdo. Tam jsem už asi hodinu před vážením začínal dávat cukry, ale s mírou. Dřív jsem snědl rychlých cukrů, kolik jsem ujedl, ale teď se to snažím trochu brzdit. Když vím, že bych cukrů snědl už moc, dám si víc marmelády, ta člověka, když je bez vody, tak přesladí, že už víc nechce.

To máš už vychytané dobré finty!

No, to dřív, ale to už je hodně dávno, jsem se s dietou vypořádával tak, že jsem manželce kupoval různé věci, ona je musela jíst a říkat mi, jak jsou dobré. V mé dietě tak tehdy přibrala 5 kg.

Fajn, že už sis to odvyknul. To by z ní, chudinky, byl za tvou závodní kariéru metráček. Takže to jsme probrali páteční vážení a máme sobotu ráno. Je první, co uděláš, když vstaneš, že jdeš před zrcadlo zkontrolovat formu?

Ne, nejsem ten typ, ale váhu jsem si kvůli váhovému limitu hlídal. Tam jsem myslím ráno vážil asi 95 kg, takže jsem byl v pohodě.

Spáváš před závody dobře?

Já tohle už obcházím a poslední dny si beru prášek na spaní. Praktikuji to takhle zajedno, abych se vyspal, a zadruhé, abych se nechtěl jít v noci najíst. I přes prášek jsem byl ale v Iowě už v půl páté vzhůru a už jsem pořádně nezabral. Na place už jsme ale stáli kolem půl jedenácté, takže to bylo super.

S mazáním ti pomáhal Ondra?

Dělali jsme s Ondrou přípravné mazání, ale tam člověk mazat nemusí, tam jsou speciální komory, kde závodníky barvou nastříkají a naolejují. Měl jsem strach, že mi zašpiní plavky, ale ne, jsou šikovní.

Jak jsi říkal, v Sacramentu sis nedovolil to, co v Evropě na soutěži. Byl jsi v Iowě už trošku odvázanější?

V Iowě se mi závodilo lépe, ale odvázanější jsem nebyl. Nedovolil jsem si to, navíc nám tam dávali ještě větší kouř.

V jakém smyslu?

Závodilo se tu jinak, rozdíl byl v tom, že člověk pózuje sedm hlavních póz na jevišti sám. Je jedno, kolikrát pózy otočí nebo kolikrát jakou provede. Když má dobrá záda, může je klidně ukázat třeba čtyřikrát, nevím jen, jak dlouhý je časový limit, takže jsem se řídil podle ostatních kluků. Takže jsem přišel z pózování, lehce jsem se napil a hned jsem šel zpět na čtvrtobraty a hned pak na porovnávání. Nebyla možnost oddechu, takže to byl velký zápřah.

Kolik vás bylo v kategorii?

To jsem měl také docela štěstí, že nás nebylo tolik. Protože měli jít tři postupující na Olympii, čekal jsem, že bude nával, ale nebyl. V Sacramentu nás bylo devět, v Iowě osm. Já měl soutěžní číslo osm.

Na těchto závodech jsi hrál o poslední možnost dostat se na Olympii. Byl jsi díky tomu víc nervózní než obvykle?

Stoprocentně. Já nejsem typ vítěze, ani nejsem moc líbivý typ kulturisty, takže šance, že bych v příštím roce dle nových pravidel vyhrál nějaké závody, abych se kvalifikoval na Olympii, by byla minimální, a tak jsem věděl, že tohle je moje poslední příležitost. Z toho důvodu jsem byl tak zklamaný v Sacramentu, i když tam forma nebyla dobrá. V Iowě jsem ale bojoval, protože jsem cítil, že tam ta šance je.

Tak to musela být obrovská radost, když se to nakonec opravdu podařilo a ty sis zajistil místo na Olympii!

To jsem si hned v plné míře neuvědomoval a ještě ani doma mi to úplně nedocházelo.

Určitě jsi dostal celou řadu gratulací.

Z toho jsem byl úplně překvapený, s jakým jsem se setkal ohlasem. Gratuloval mi třeba i Pepa Adlt nebo Štefan Orosz, to byla bomba. Nyní, těsně před zveřejněním rozhovoru mi přišla také gratulace od Wayna Gallashe z GMV Producitons z Austrálie, s kterým se známe z NABBA Mr. Universe. Wayne natáčí DVD i z IFBB Mr. Olympia, a tak se se mnou teď domlouvá na focení a natáčení ve Vegas, s čímž samozřejmě souhlasím, je to pro mě čest. Ještě musím dodat, že jsem dřív sledoval různé diskuse pod články na webech o kulturistice a zahlédl jsem tam, že o mně dost lidí napsalo, že na profi nemám. I z toho důvodu mě teď tenhle úspěch hřeje.

Tyhle příspěvky musíš brát s rezervou. Často tam kritizují patnáctiletí holobrádci, co sami nic nedokázali, ale ve virtuální realitě jsou děsní machři.

To já vím a z toho důvodu už tyto diskuse nesleduji. Ale kolikrát, když něco takového člověk zahlédne, tak ho to zamrzí...

Chápu, ale teď jsi ucpal všem pochybovačům hubu. Takže gratulace!

Jo, povedlo se. Hlavně jsem měl možnost nahlédnout také do výsledkové listiny, podle které jsem byl po semifinále druhý o 4 body, a říká se, že 4 body jsou nepřekonatelné. Jenže Mexičan, který mě převálcoval, přišel na pódium na finále snad o 3 kg těžší. Dostal 5 bodů, takže mě o bod dostal. Nechybělo ale moc a mohl jsem být i druhý.

Jak se budeš chystat na Olympii? Už máš vymyšlenou taktiku a strategii?

Zatím ještě nevymýšlím. Teď si chci pořádně odpočinout a do konce ledna pořádně nesáhnu na činku. Takhle dlouhé odpočinky mi sedí, protože už nejsem nejmladší, a tak už regenerace není, co bývala.

Budeš i nadále spolupracovat při přípravě s Tomášem Burešem?

To stoprocentně. Tomáš je u nás pořád špička.

Poděkování:

Kulturistika je sice sportem jednotlivců, ale jak mi napsala jedna gratulantka: „Obrovská gratulace Petrovi i těm, kdo ho podporují.“ A s tím musím plně souhlasit. Největší dík si samozřejmě zaslouží můj největší fanoušek, moje nádherná manželka Zdenička, která je se mnou od mých kulturistických začátků a prožila se mnou ty doby, kdy jsme jezdili Trabantem a nejezdili na dovolené ani nechodili nikam za zábavou, protože všechny vydělané peníze šly do kulturistiky. Při mé přípravě na závody na ní navíc leží výchova našich dcer Adrianky a Adélky i chod fitness centra. Za to, Zdeničko, moc děkuji !

Dále si velký dík zaslouží celý PeVan Gym Team. Jmenovitě ti, kteří pomáhají nejvíce - Petr Bosák, Josef Čermák, Martin Difko, Petr Tesárek, Jiří Mašek.

Sponzoři:

Ze sponzorů patří poděkování v první v řadě mému kamarádovi a sparingovi, který je zároveň můj hlavní sponzor a je jím Luděk Hošna - fa Silmet. Bez jeho pomoci bych za moře nemohl vůbec odcestovat. Sponzoruje mě od roku 2006, takže je podepsán pod nejcennějšími trofejemi, které jsem v kariéře získal.

Můj úspěch přinesl již i první ovoce - dohodli jsme se na společné spolupráci s firmou NEBBIA, která se zabývá oblečením pro kulturistiku, fitness, zumbu atd. Oblečení této firmy mě už dlouhou dobu provází mou sportovní kariérou, vždy se mi líbilo a líbí se mi stále víc. Nosím ho nejen při trénincích, ale i jako oblečení sváteční. Všem vřele doporučuji prohlédnout si stránky www.nebbia.sk.

Dalším mým věrným sponzorem je Počítačová společnost Praha s.r.o., ta mě dokonce podporuje od roku 2000. Touto cestou bych chtěl tedy moc poděkovat Ing. Karlu Strejčkovi. Dále je to další sponzor a kamarád Pavel Schneerberg, který vyrábí kuchyňské linky a jiný nábytek. Poděkování patří i dalším sponzorům, mezi které patří LP nábytek Ladislav Pešek, Povltavské mlékárny a společnost Vitalmax v čele s Janem Filem.

Foto:
Ondřej Čečetka


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

22.11.15:30Horyn - Líbivý či nelíbivý, TVRDÝ JAKO SKÁLA! :)))+2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 81 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínZapojte se do studie a získejte zdarm...
malex (12:45) • nové kolo! www.docs.google.com/forms/d/1inqkSbXR3tfDT2_JTyHYL0VvpPc5s_tkIroOI7D4Agc/ed...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
PavelV (14:46) • Děkuju, budu se snažit.
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Blizard3 (11:19) • Ahoj Jáne, děkuji za reakci. Vůle se změnit, je v podstatě to, co na začátek potřebuješ...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
Zodiak411 (22:03) • Super videolog. Osobně bych s Pavlem uvítal další a kdyby to bylo i s Radkem Loncem, ta...
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Ján Černák (15:33) • Zdravím premena je to parádna klobuk dole. Taky sa o to pokušam ale nemam pevnu volu na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra