Reklama:

Nové tváře bodyfitness:
Lenka Ferenčuková (rozhovor)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Jméno: Lenka Ferenčuková
Datum narození: 27. 2. 1984
Znamení: ryby
Výška: 163 cm
Soutěžní váha: cca 59 kg
Běžná váha: 66 - 68 kg
Oblíbené jídlo: BeBe sušenky, rýžové chleby
Oblíbené filmy: komedie, dokumentání filmy
Oblíbená hudba: všechno kromě techno a metalové hudby
Oblíbená kniha: čtu spíš časopisy

Je pátek, den před závody, bez vody a zatím stále ještě bez cukrů, přesto Lenka Ferenčuková dorazila k nám do redakce, aby se s Vámi podělila o svoji cestu k čince. Nějaký ten rok v posilovně má již sice za sebou, na soutěžním pódiu se také párkrát objevila, avšak čas jako by jí nahrával. Její forma se od posledních závodů v roce 2007 posunula o několik příček vpřed. Příští díl Vám představí Lenku obrazem.


Lenko, vím o tobě, že ty zdaleka takovým úplně čerstvým nováčkem ve fitku nejsi, nicméně zalovila bys přesto trochu v paměti a přiblížila nám svoje začátky?

Já jsem kdysi hrála házenou, už od základní školy a pak i na střední škole až do maturity. Když mi bylo, tuším, sedmnáct let, tak jsme se s kamarády vydali do posilovny v Řepích. Chtěla jsem to prostě zkusit, i když v té době jsem samozřejmě ještě o žádném závodění neuvažovala. Nikdy by mě nenapadlo, že budu vypadat tak, jak vypadám, ale svaly na holkách se mi pak i začaly líbit. Seznámila jsem se tam i se svým bývalým přítelem, takže jsme pak chodili cvičit společně. Trenéra jsem tenkrát žádného neměla, byly to prostě začátky, kdy člověk dal na rady kamarádů a na to, co si kde přečetl. No a házenou jsem pak hrála už čím dál tím méně, až jsem přestala, protože mi posilovna přirostla k srdci mnohem více.

V čem si tě získala posilovna víc než házená?

Zajedno si tam můžeš formovat postavu, která získává nějaký tvar, a zadruhé nejsi vázaná žádnými předem danými hodinami. Můžeš si jít zacvičit, kdy máš čas a kdy se ti chce, což při házené nešlo. Navíc jsem si pak našla práci, s níž to časově nebylo možné skloubit.

Kde nyní pracuješ?

Ve státní správě. Dělám teď už ale na směny - dvanáctky, takže času je relativně dost. I když po nočních bývám dost unavená. Je to náročné. Ale na druhou stranu, když se člověk něčemu chce věnovat, tak to musí podstoupit a něco prostě obětovat. Teď jsem si ještě dodělávala vysokou školu, kterou jsem letos v červnu ukončila závěrečnými bakalářskými zkouškami. Chybí mi tedy ještě dva roky, ale teď jsem se chtěla naplno věnovat přípravě.

Kdybychom se nyní posunuli o nějaký ten rok zpět, absolvovala jsi tenkrát své první závody. Které to byly?

No, úplně první závody, (smích) to byl Promil Cup 2004, kdy jsem soutěžila v kategorii kulturistika žen. Skončila jsem třetí - ze tří. V roce 2005 jsem pak šla na mistrovství Čech žen. V kategorii bodyfitness jsem se umístila jako druhá. Dva roky nato jsem se zúčastnila opět mistrovství Čech, to ale nedopadlo moc dobře. Od té doby jsem nezávodila, až teď v září jsem byla na soutěži Amino Star Cup.

Kdo tě připravoval tenkrát v začátcích?

Na všechny z těch prvních soutěží mě připravoval kamarád.

Teď tě uvidíme na Pražském poháru, chystáš se pak i na další sezónu? Nebo bude zase následovat přestávka? (úsměv)

Chtěla bych na jaře na mistrovství Čech a pak, jestli se dostanu, tak na republiku. Možná bych zkusila kulturistiku, když máknu víc na nohách. Ale to se ještě všechno teprve ukáže časem.

Lákala by tě kulturistika víc než bodyfitness?

Jak se to vezme. Bodyfitness je zase takové víc ženské, ale člověk vlastně to rozhodování na pódiu nemůže pak už moc ovlivnit. V kulturistice je sestava, kdy se ukáže i pohybový projev člověka. Je škoda, že tady je prostě všeobecně hrozně malá konkurence v kulturistice.

Kdy jsi začala teď před podzimními závody s dietou a celkově s přípravou?

S dietou jsem začala 1. května, ale nebylo to ještě nijak tvrdé. Spíš šlo o to zvyknout si na tu „trochu jinou“ stravu. Od července jsem pak už měla rozepsáno přesně kolik sacharidů a kolik bílkovin. Někdy přišly chutě na sladké, ale spíš mi vadilo, že jsem měla jídlo rozepsané přesně na množství. Třeba 100 g rýže a já bych si prostě ten den nejraději dala víc - 300 g nebo 400 g.

S jídelníčkem ti pomáhal tvůj trenér?

My teď s přítelem chodíme do posilovny Profi Gym ve Středoklukách, kde trénuje i Martin Rezek. Máme to blízko od domova a je tam hrozně příjemná atmosféra. A Martin mi vlastně teď dělal celou přípravu od tréninků až po jídlo a suplementaci. Za to mu moc děkuji. Sama bych to nezvládla, i když člověk cvičí už dlouho, tak já bych si přípravu udělat takhle nedokázala. Byl by to spíš pokus - omyl a na to teď není čas, když se chci připravit na závody. (smích)

Vydržela jsi, nebo někdy „zhřešila“?

No, stalo se mi, a to zrovna teď nedávno, že jsem se prostě v noci vzbudila a spořádala sáček piškotů. Já byla v té době na tom i trochu hůř psychicky, protože v těchto konečných chvílích je pro člověka přítomnost trenéra důležitá z hlediska té psychické podpory. Takže to jsem nevydržela. Čokolády, sušenky, nic takového jsem ale neměla, ani ovoce. Ono když si člověk dá něco špatného, tak je hned zase o krok pozadu. Hůř se to pak dohání. Když mám ale prostě chuť na sladké, tak si dám do kafe umělé sladidlo, nebo si koupím Coca-Colu light.

Vadil ti takový ten neustálý stereotyp v jídle, nebo sis na něj brzy zvykla?

Ne, zas tolik ne. Ono máš rýži, rybu, maso, zeleninu, vajíčka... Prostřídá se to během celé přípravy. A já musím říct, že jsem tentokrát ani nehladověla. Člověk by neměl ani v dietě moc hladovět, protože pak ty svaly nemají z čeho růst.

Jak probíhaly tréninky nyní v přípravě u Martina Rezka?

Zpočátku jsem trénovala tři dny a den volno. Od srpna už to bylo každý den a dvoufázově. Ráno jsem dávala vždycky nějakou menší partii - ruce, lýtka, ramena, břicho - a odpoledne nebo navečer větší partii - nohy, záda, prsa. Teď v září před soutěží Amino Star IFBB Cup v Maďarsku jsem také trénovala dvoufázově. Ráno jsem vždycky dávala hodinu, nebo hodinu a půl aerobky. Trénovala jsem tedy bez jediného dne odpočinku.

Na které partii je podle tebe ještě potřeba zapracovat? Co bys chtěla do budoucna doladit?

Nohy, jednoznačně. Na těch potřebuju ještě zapracovat.

Přiznám se, že by mě docela zajímalo, kolik taková holka jako ty dává třeba na dřepech? Prozradila bys?

Na dřepech, myslím, jsem teď měla asi 130 kg, tlaky na prsa jedu s 30kilovými jednoručkami.

Zvedáš tedy docela pěkně těžké váhy na holku? Přeci jen je to i dost velká zátěž na páteř, nebolí tě z toho záda? Mě by to asi rozdrtilo a vůbec bych se sesypala pod takovou činkou jako domeček z karet.

Bolely mě dřív, to jsem na to docela trpěla, ale teď už je to mnohem lepší. Jen prostě nemůžu jet teď ke konci přípravy dřepy jako první cvik, to mě pak „berou“ a bolí při každém cviku.

Zmiňovala ses mi, že žiješ s přítelem, jak ten vnímá tvoji celkovou přípravu. Máš v něm oporu?

Mám, to jednoznačně. A za to mu hrozně moc děkuji. On sám se navíc také připravuje na závody, chtěl by na kondiční kulturistiku. S přípravou mu také pomáhá Martin Rezek. Jen rodina to moc ještě nebere. Nechápou to, i když se snaží, ale házená by se jim, myslím, líbila pro mě víc.

No, tak to je s přítelem skvělé! Takže vzájemná podpora. Nebo zlobí? (smích)

Ano, vzájemná, on sám si totiž může vyzkoušet, co to obnáší. Vaříme a jídlo si připravujeme každý sám. Je to tak lepší, každý má jiné chutě a dělá si to jinak. A jestli zlobí? No, zpočátku si docela těžko zvykal. Teď už se ale dívá i na nutriční tabulky. (smích) Takže to je pokrok. Já si říkám, že když už dáváme do té přípravy nějaké peníze, které máme společné, tak by se to mělo dodržovat. Nebudu ho přeci podporovat v tom, aby nedržel disciplínu. Když už to má k něčemu vést, tak je potřeba to hlídat a neporušit.

Přijdou tě alespoň rodiče podpořit na Pražský pohár?

Asi ne, tenhle sport je moc „nebere“, a navíc mají hodně práce přes týden, tak si chtějí o víkendu odpočinout.

Tak to mě mrzí, to je škoda. Vždycky pomůže, když rodina fandí. Ještě bych se tě ale zeptala na poslední otázku, zda bys touto cestou někomu chtěla poděkovat?

Díky patří trenéru Martinu Rezkovi za jeho naprosto úžasný a vstřícný přístup, za ochotu a čas, který mi během celé přípravy věnoval a za možnost cvičit u něho ve fitku Profi Gym ve Středoklukách. Dále pak velké díky patří určitě mému příteli za jeho trpělivost a obrovskou podporu. Děkuji také Pavlu Fabokovi za jeho rady a doporučení. Nesmím zapomenout ani na poděkování Monice Šlosrové za její čas a ochotu být mi ku pomoci.

Děkuji ti moc za rozhovor a přeji, ať ti radost ze cvičení zůstane i nadále, ať tě neopouští pevná vůle a odhodlání pustit se do další přípravy na závody.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

01.11.10:08Ari - Nedokážu pochopit jak může někdo vydržet cvičit každý den ..
16.10.00:45Carnivor - a moc sympatická dívčina*79* . Ale umělé sladidlo nee*7* ,..+1
15.10.16:06Hel - Příjemný a inspirativní rozhovor, jen houšť takových.+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 29 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra