Nové tváře bodyfitness:
Jana Lukášová (rozhovor)

Když se chce, všechno jde. A tímto všeobecně známým úslovím se řídí i Jana Lukášová. Ačkoli je v současné době na mateřské dovolené, pustila se s plným nasazením do přípravy na letošní podzimní závody. První soutěž má již sice za sebou, a to jarní mistrovství Čech, nicméně druhý výstup na soutěžní prkna ji teprve čeká tuto sobotu na Pražském poháru. V příštím článku Vám představíme Janu Lukášovou obrazem.

Nemohu se nezeptat. Jak se holka jako ty dostane prvně mezi činky?

Poprvé jsem se dostala do posilovny asi před pěti lety. Chtěla jsem zhubnout, což asi není nic výjimečného mezi holkami, a fitko mi přišlo jako docela dobrá volba. Vážila jsem tenkrát asi 74 kg při výšce 173 cm, ale všechno to byly vesměs tuky, svalová hmota žádná. Na základní škole jsem dělala gymnastiku, ale pak vlastně vůbec nic, žádný sport. Po nějaké době, kdy jsem už na sobě makala, za mnou přišel Ludvík Pokorný, jestli bych nechtěla někdy zkusit závody, že na to mám dobré tělesné předpoklady. Začali jsme tedy spolu trénovat a já se tak pod jeho vedením připravovala na první závody. To bylo v roce 2008.

Ale na pódiu ses nakonec neobjevila. Proč to?

Protože jsem měsíc před závody otěhotněla. (smích) A dítě pro mě bylo přednější.

Tak to je samozřejmé. (úsměv)

Nicméně v trénování jsem pokračovala i nadále, asi až do osmého měsíce těhotenství. Devět týdnů po porodu jsem pak zase začala cvičit a během půl roku jsem se dostala tam, kde jsem byla předtím - tedy na svoji původní hmotnost asi 67 kg. V té době jsem se přesunula do posilovny na Chodov, kde jsem se potkala s Danou Klempířovou. Trénujeme nyní spolu a připravujeme se na Pražský pohár.

Připravujete se samy, nebo s někým ještě konzultujete tréninky a dietu?

Máme společného trenéra Rolanda Šomšáka, který se stará o naši komplexní přípravu na tuto sezónu. Musím ale říct, že tentokrát je celá příprava úplně o něčem jiném. I po psychické stránce. On se nám věnuje, stará se o nás. A to, že trénuji s Danou společně, je pro mě dobré. Trpíme aspoň obě stejně. (smích)

Napadá mě, jak se ti vlastně daří skloubit přípravu s malým dítětem?

(smích) No, těžko… Ale dá se to zvládnout. Já mám obrovskou výhodu a pomoc ve svém příteli. A opravdu musím říct, že je mi naprosto maximální podporou. Vycházíme si vzájemně vstříc. On mi malého hlídá, když jdu na trénink. Občas jej ale také třeba musím brát s sebou, když není, kdo by hlídal. Na tvrdé tréninky, jako jsou nohy, ho ale neberu, protože je to už s ním takové náročnější. Ale dá se to. Jen teď ke konci přípravy, během superkompenzace, je to takový chudáček, protože já už prostě nemám sílu ho "venčit", jak ráda říkám, takže z mé strany strádá. Ale snažím se mu to maximálně vynahradit a věnovat se mu o to víc večer.

Letošní podzimní závody ale nejsou úplně tvými prvními. Absolvovala jsi, tuším, i jednu z jarních soutěží.

To je pravda. Já jsem absolvovala pouze mistrovství Čech. Na republiku jsem pak už nechtěla. Necítila jsem se na to psychicky ani fyzicky. Nebylo to takové, jaké jsem si přála. Vyzkoušela jsem si to a to je pro mě podstatné. Teď už vím, co mě čeká a těším se na závody. Ty první byly hrozně vystresované.

Takže teď je to vlastně úplně v pohodě, když už člověk ví co a jak, nebo ne? (smích)

No, docela jsem bojovala s jídlem, protože mám ráda sladké a my jedly skoro pořád jen rybu. (smích)

Jak jsi měla rozdělené tréninky? Kolikrát v týdnu tě čekala ta dřina ve fitku?

Cvičíme s Danou split 3 + 1. Člověk je ve fitku tedy 6krát v týdnu. Jedeme nohy, záda a v třetím tréninku dáváme prsa a ramena, hlavně základní cviky a těžké váhy.

Kdy jsi začala s dietou?

S dietou jsem začala 1. srpna, ale byla to pozvolná příprava. Zpočátku jsem měla i několik porcí kuřecího masa, postupně se dělaly změny. Ale jinak klasické sacharidové vlny.

Kdy tě vlastně prvně napadlo, že by ses ty sama chtěla připravit na některou ze soutěží. Nebo prostě trenér tenkrát přišel, oznámil a ty jsi začala? (smích)

Skoro, on mi ukazoval nějaké fotky ze závodů. Mně se to líbilo, takže proč to nezkusit. Bylo to opravdu chvilku po tom, co jsem začala u něho cvičit.

Líbí se mi vypracovaná postava. A on se člověk změní i po psychické stránce. Z tréninku vždycky odcházím úplně v pohodě, i když je to fyzicky náročné. Odreaguju se tam, ale tak to zažívá asi každý. (úsměv) Já myslím, že i kdybych se nepřipravovala na závody, tak bych makala stejně tvrdě dál. Navíc si tam odpočinu i od toho malého. (smích)

Jak reagovala rodina na to, že ses začala obalovat, tedy ne tukem, ale svaly. Podporují tě v tom, co děláš?

Tam je to těžké. Máma mě podporuje, v příteli mám samozřejmě také velkou podporu. Ale jinak nenacházím pochopení. Spíš mě nechápou. Oni chtějí pořád ženskou vidět jako ženskou. Já mám pocit, že my máme stále zažité ty ženské u plotny, které se starají jen o domácnost a o děti. Já jsem pro ně jako "Alenka v říši divů".

Přeci jen, příprava na závody je náročná nejen z hlediska fyzického a psychického, ale velkou roli také hraje finanční stránka. Jak ses vypořádala s touto oblastí?

Strašné! Kdybych byla sama s dítětem, tak bych asi v životě tenhle sport dělat nemohla. Já jsem ještě pořád navíc na mateřské, takže nebýt podpory ze strany přítele, tak to nezvládnu. Miluju tenhle sport, ale je to drahý koníček.

S čím míříš teď v sobotu na Pražský pohár? Máš před sebou nějaké cíle, představy o umístění?

Já nejsem moc soutěžní typ. Lhala bych, kdybych řekla, že bych nechtěla mít nějakou medaili. Pro mě bude důležité, že to bude vypadat lépe než na jaře, že mě to někam posunulo, a co bude, to se uvidí.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Postavíš se opět na soutěžní prkna?

Určitě. Chtěla bych na podzim příští rok a pak jaro 2013.

Jano, děkuji ti moc za rozhovor. Držíme palce, ať vše vyjde a ať se tobě i malému daří co nejlépe.