Vyslovíme-li před fanoušky kulturistiky jméno John DeFendis, většině se jistě vybaví série článků s názvem "Intenzita nebo šílenství" (v originále Intensity or Insanity). Není se vůbec čemu divit, protože některé pasáže popisující Johnův trénink vedený Stevem Michalikem jsou přímo legendární. Menší části fanoušků možná vytane na mysli oblíbená póza zlaté éry kulturistiky nazývaná vakuum. Nejen Frank Zane, ale právě John DeFendis ji prováděl opravdu mistrovsky. Jak ale Johnův život pokračoval a co vlastně dělá teď? Zajímalo to i mě, a proto jsem se rozhodl Johna požádat o rozhovor. Neboť, jak jsem později zjistil, je to člověk nesmírně ochotný a milý, bez váhání souhlasil.
Začněme otázkou k tréninku. Pamatujete si na svůj úplně první trénink?
Ano, bylo mi tenkrát sotva 10 let, když mi můj otec daroval velkou nakladací činku a ukázal mi, jak cvičit bicepsové zdvihy. Druhým cvikem byly kliky. To byl začátek cesty, která mě dovedla až sem… po 43 letech!
Co vás přivedlo poprvé do posilovny?
Přítel mé sestry Dave byl kulturista a já jsem tou dobou měl za sebou několik let strávených domácím tréninkem a již tehdy jsem v hlavě spřádal sny a plánoval si, jak se stanu Mr. America. Bylo mi tenkrát 14 let a tvrdě jsem trénoval (nebo jsem si to alespoň myslel) a pročítal jsem každý kulturistický časopis, který se mi dostal do rukou.
To mi připomíná pasáž z článků Intenzita nebo šílenství, kde popisujete rozhovor mezi vámi a Stevem Michalikem. Steve se vás zeptal, jestli si myslíte, že trénujete tvrdě, a vy jste odpověděl, že trénujete tvrději než kdokoli jiný. Jak jste tedy trénoval před příchodem k panu Michalikovi?
Vždy jsem trénoval dost tvrdě - už jako dorostenec, ale nikdy v dostatečné intenzitě. Každý si myslí, že trénuje tvrdě, dokud nepotká trenéra, který mu ukáže pravdu. Prostě jsem potřeboval někoho, kdo se mi dokáže postavit a vyzvat mě na souboj.
Se Stevem jsem trénoval po několik let a ve svých 21 letech jsem odjel do Arizony. V následujících 31 letech jsem ho spatřil pouze dvakrát.
V dlouhé přípravě k titulu Mr. USA jsem trénoval sám a nikdo kromě Boba Gruskina mi nepomáhal. On byl jediný člověk, kterému jsem mohl věřit při hodnocení mé postavy a formy. Když jsem titul konečně vyhrál, bylo to 5 let, co jsem Steva naposledy viděl, nebo alespoň slyšel po telefonu. Hned po svém vítězství jsem mu zavolal, abych ho překvapil zprávou o své výhře. Show se konala v Las Vegas a on ani nevěděl, že jsem závodil…
Držíte se stále své tréninkové filosofie z článků Intenzita nebo šílenství, nebo se váš přístup časem změnil?
Vždycky jsem trénoval jako blázen a dodnes tak trénuju. Vždy jsem trénoval velkým tréninkovým objemem a spoustou sérií. Soustředím se více na striktní techniku, svaly a intenzitu spíše než na vysoké váhy. Svaly jsem si vybudoval tvrdým tréninkem a nikam neodešly. Proto se ve svých 53 letech můžu starat o formu, nikoli o stará zranění.
Měl jste to štěstí, že se vám zranění vyhýbala?
Nic vážného se mi nestalo, až poprvé před pár lety. Odtrhl jsem si od kosti úpon tricepsu a museli mi ho chirurgicky přichytit zpět. Nyní je to již skvělé a já jsem šťastný, že se mohu těšit dobrému zdraví bez zranění.
V knížkách a časopisech se často hovoří o tom, že za úspěchem v kulturistice stojí větší měrou strava než trénink. Váš extrémně intenzivní způsob tréninku byl jistě nesmírně závislý na vysoce kvalitním jídle a regeneraci. Jak jste se stravoval a jak jste odpočíval?
Vždy jsem se držel své vlastní stravy a podle ní jsem navrhnul i nutriční část programu Ultra Fit, který vede ke zvýšení množství čisté tělesné hmoty a ke spalování tuku.
Můj stravovací program dbá na to, aby se tělu dodalo dostatečné množství sacharidů pro doplnění zásob glykogenu a jako palivo pro svaly a také o dostatečné dávky bílkovin pro svalovou regeneraci, zotavení a vystavění nové hmoty.
Prakticky jím 5 jídel s obsahem vysoce kvalitních bílkovin a sacharidů denně a striktně se držím daleko od soli, nasycených tuků a cukru.
Podle vašich článků nebo například podle článků Arnolda Schwarzeneggera byl tréninkový přístup v šedesátých, sedmdesátých, nebo i osmdesátých letech naprosto odlišný od dnešního. V čem si myslíte, že je toho příčina? Jsou dnes kulturisté línější?
Jednoduše řečeno, my jste trénovali a dřeli a nespoléhali se na steroidy. Spousta dnešních kulturistů dělá méně a berou ohromné množství chemie. My trénovali tvrději a spoléhali jen na kvalitní jídlo a odpočinek. Jediná anabolika, která jsme brali, byla na přesný předpis v terapeutických dávkách jen několik týdnů před samotnou soutěží.
Roku 1979 jste skončil třetí na soutěži Mr. USA, ovšem zvítězit na této soutěži se vám podařilo až o devět let později. Čím byla způsobena takto dlouhá přestávka? Devět let je v kulturistice hodně dlouhá doba, nemýlím-li se.
Ano, devět let je v kulturistice hotová věčnost. Za celých 9 let jsem nesoutěžil ani jednou, protože jsem si slíbil, že nevystoupím na pódium s formou, která nebude znamenat vítězství! Trénoval jsem rok za rokem a každý rok jsem se několik týdnů před závody rozmyslel a nestartoval, protože moje tělo nebylo v takové formě, která by mi zajistila vítězství. Jistě, forma nebyla špatná, ale já si chtěl být jistý, že titul určitě získám. Nechtěl jsem se vrátit a skončit opět třetí, nebo na jakémkoli jiném místě kromě prvního!
Předpokládám, že sehnat tréninkového partnera, který vyznává vaši filosofii, není úplně snadné. Měl jste v životě nouzi o dobré sparing partnery?
Většinu života jsem trénoval sám. Přesto jsem cvičil s několika skvělými lidmi, například s Warrenem Colazzem, Gregem Bucherem a nebo Billem D’Addiem.
John DeFendis a Steve Michalik
Kdo byl vaším kulturistickým idolem? Byl jím například Steve Michalik?
Ne, naopak, Steve byl dobrý tréninkový partner, ale pokud jsem se od něj něco naučil, tak to bylo, jak nemám jednat s lidmi. Byl to neustále nazlobený člověk a zloba byla motorem jeho tréninku. Trénoval tvrdě, ale nebyl na lidi vlídný před, při ani po tréninku. Jemu to myslím vyhovovalo, ale moji rodiče mě vychovali jinak. V minulosti jsem téměř přešel na jeho cestu, ale díky Bohu jsem pochopil, že takhle to nejde. Nicméně ano, Steve měl vynikající postavu.
Opravdoví šampióni jsou ale ti, kterým vedle titulů záleží i na lidech. Jsou vždy připraveni pomoci, povzbudit a mají rádi ostatní. Jména lidí, které v tomto sportu opravdu respektuji, jsou Samir Bannout, Tom Platz, Gary Strydom, John Terelli a Lee Haney. To jsou opravdoví šampióni!
A na druhou stranu, kdo byl vaším největším rivalem na soutěžních pódiích? Koho jste se nejvíc obával?
Nikdy jsem neměl strach z nikoho a jediná věc, které jsem se kdy bál, bylo to, že nepřijdu dobře připraven. Mám problém s každým, kdo nevyužívá svého plného potenciálu, a to včetně mě samého. Necítil bych se dobře, kdybych do věcí, které dělám, nedával 100 %. Ano, jsem maniak, který miluje život a využívá ho. Moje heslo zní: "Pokud chcete být nejlepší, vyrazte a běžte si za tím."
Johne, mohl byste uvést svá osobní maxima u některých z vašich oblíbených cviků? Například u dřepu, přítahu v předklonu…
Ve dřepu to bylo 195 kg pro 40 opakování, šikmý bench-press hlavou nahoru - 206 kg pro jedno opakování a 142,5 kg pro 38 opakování, přítahy v předklonu - 184 kg pro 12 opakování, střídavé bicepsové zdvihy s jednoručkami - 55 kg pro 10 opakování každou rukou a upažování s jednoručkami jsem zvládl se 45 kg pro 10 opakování.
Co je nejcennější věcí, kterou vám kulturistika dala a vzala?
Přišel jsem kvůli ní o několik partnerek a zjistil jsem, že kulturistika není to, na čem opravdu záleží. Tituly neznamenají nic. Co je důležité, je cesta, neúnavný zápas o vlastní cíle a to, jak naložíte s faktem, že vyhrajete. Pokud pomáháte druhým, je to něco, pro co má smysl žít. Pokud jste sobečtí a staráte se jen o své vlastní vyznamenání a úspěchy, pak přicházíte o to, co je v životě důležité - učit se a mít možnost změnit svět.
Mohu se vás zeptat na vaši rodinu, děti, domácí mazlíčky?
John DeFendis dnes, ve věku 53 let
Jistě, mám překrásnou ženu Sherry, která je také skvělou trenérkou, skvělou kuchařkou a která má srdce na pravém místě. Děti nemáme. Chovám nádherného papouška Kakadu, jmenuje se Baby a je geniální. Máme také dva psy. Čivavu jménem Corleone, ta je mé manželky a nemá ke mně vůbec důvěru, a druhý je krásný velký německý ovčák Gotti.
Čemu se věnujete ve svém volném čase?
Příliš volného času nemám, protože jsem neustále unášen prací s Ultra Fit týmem. Přece ale mám pár koníčků, a sice nedělní sledování filmů se svou ženou, hraní na piano a na bicí. Vlastním celou bicí aparaturu. Rád si hraji se svým papouškem. Zbytek mého času zabírá Ultra Fit.
V minulosti jste byl v devíti letech za sebou zvolen nejlepším floridským trenérem roku. Co vás odlišuje od ostatních trenérů? Čím si myslíte, že jste lepší než oni nebo čím je převyšujete?
V žádném případě bych neřekl, že jsem lepší než ostatní, ale řekl bych, že se vyznačuji určitými rysy, které jiní nemají. Tomuto přístupu jsem naučil své trenéry Ultra Fit, a proto jsou to ti nejlepší trenéři na světě.
Proškolil jsem a vedu celkem 51 lidí v týmu programu Ultra Fit a každý den vidím, jak zachraňují a mění lidem postavy a zdraví. Jednoduše jsem poctěn a cítím, jak mě Bůh požehnal tím, že mohu vést takovou spoustu trenérů světových kvalit.
Pokud mám přesto říct, co mě odlišuje od ostatních trenérů a umožnilo mi zvítězit v anketě o nejlepšího trenéra devětkrát za sebou, je to jednoduché:
starostlivé srdce, znalosti, pracovní morálka a touha něco změnit v životě druhého člověka. To je neporazitelná kombinace! To bylo mým klíčem a je to i klíčem k úspěchu mého týmu Ultra Fit.
Roku 2007 jste byl uveden do Síně slávy sdružení WBBG za své příspěvky na poli fitness a zdravého životního stylu. Jak jste se cítil?
Byl to Boží dar a jedno z největších vyznamenání mého života. Znamená to pro mě všechno, protože vím, že jsem udělal víc pro ostatní než pro sebe. Skuteční šampióni využívají svých úspěchů a pomáhají druhým ve změně života. Skuteční šampióni se starají o víc než o tituly a fotky na obálkách časopisů. Starají se o dobro druhých. Já byl vyznamenán za svou práci pro druhé.
Několikrát jste zmínil pojem Ultra Fit. Vím, že se jedná o vaši společnost. Mohl byste ji, prosím, našim čtenářům přiblížit?
Ultra Fit je nejúčinnější program ve Spojených státech amerických. Sám jsem ho sestavil a uvedl do praxe roku 1982 a od té doby stejnojmennou společnost vedu. Já i můj tým jsme předurčeni pomáhat lidem dosáhnout jejich cíle. Ultra Fit tvoří tým 51 nejlepších trenérů planety. Přijeli sem za mnou pracovat ze všech koutů světa. Být trenérem programu Ultra Fit je všeobecně uznávanou hodností mezi osobními trenéry v USA. Jsou to jedni z nejzkušenějších a nejkvalifikovanějších osobních trenérů, kteří byli pečlivě vybíráni z těch nejlepších v celé zemi. Oplývají schopností dosáhnout úspěchu pro své znalosti, starostlivý přístup a maximální odhodlanost pomoci lidem změnit život. Tým Ultra Fit je dostupný výhradně v centrech Coop’s Health & Fintess ve Spartanburgu, Greenville a v Andersonu ve státě Jižní Carolina.
Naši Ultra Fit trenéři, program i klienti byli prezentováni v téměř všech sportovně zaměřených televizních pořadech, například v pořadu 20/20 na televizi ABC, v pořadu Good Morning America, Hard Copy, CNN, ESPN, Fox News, Joan Rivers Show a NBC Sports.
Děkuji mnohokrát za rozhovor a přeju mnoho úspěchů v dalších letech.
John DeFendis se svým týmem Ultra Fit
