V minulých dílech jsme si povídali hlavně o kulturistických soutěžích, ale to je jen pár dní v životě kulturisty. Zbytek času patří běžnému každodennímu životu, do kterého patří i zaměstnání. Jaké je to vaše?
Provozuji posilovnu.
Jak jinak. Ale doslechla jsem se, že to tak nebylo vždy.
Ano, do roku 1988 jsem pracoval v Hradci Králové jako letecký mechanik.
To zní zajímavě. Uchoval jste si stále k letadlům nějaký vztah?
Mám letadla rád, ale že bych lepil modely nebo se jimi nějak víc zaobíral, to ne.
Nyní máte fitness centrum Profi studio Jablonický v Olomouci, mimochodem velmi příjemné fitness centrum. Jak dlouho už tato posilovna funguje?
Od roku 2001, takže asi deset let.
Příliš posiloven, kde trénuje nebo kde radí mistr světa, není. Oslovuje vás mnoho lidí s žádostí o radu?
Lidé mi často píší e-maily, kde mě žádají o radu, tréninkové plány nebo jídelníčky, ale těm většinou neodpovídám. Jak mohu někomu radit, když jsem ho ani neviděl? Pokud ale někdo za mnou přijde a opravdu má zájem, rád mu poradím. Někdy ovšem přijdou lidé a já už dopředu vím, že u toho dlouho nevydrží a že to je tak trochu marná práce.
Dokážete si tedy lidi již dopředu otipovat?
Řekl bych, že ano. A stane se, že přijde někdo, kdo by chtěl třeba pomoci připravit na Evropu, a já vidím, že má dispozice k tomu, aby získal medaili, ale že ji nikdy nevyhraje, protože to nemá v hlavě dobře porovnané. Jsou také lidé, kteří za mnou přijdou, ale začnou úplně špatně. Místo toho, aby je zajímalo, jak cvičit, zajímá je, co všechno by měli brát...
To je ale dnes dost běžné. Sypou i kluci, kteří ani nezávodí...
Já tu měl dva kluky, kteří to tu řešili, a tak jsem je vyhodil. Stačí slovo a musí pryč. Těm, kteří tu cvičí, se snažím říct, že musí trochu rozlišovat. Že je něco jiného mít cvičení jako hobby a něco jiného dělat to na soutěžní úrovni. U vrcholového sportu, ať už jde o kulturistiku, cyklistiku, nebo jiné sporty, platí již úplně jiná pravidla, tam je to úplně o něčem jiném.
On chce mít dnes každý výsledky, ale pokud možno bez velké práce...
No, jo, ale takových je 90 procent. Další zas přijdou, abych jim poradil, jak cvičit, ale když jim řeknu, co a jak dělat, tak mi řeknou, že ale oni četli někde něco jiného...
(smích) Tak proč se pak chodí ptát a nejedou si podle toho, co si přečetli?
Nevím. Další si myslí, že znám nějaké tajemství, že jim poradím něco speciálního, něco úplně extra. Ale žádný zázrak, žádné tajemství neexistuje, v kulturistice to bez dřiny a disciplíny prostě nejde.
Připravujete někoho na závody?
Pomáhal jsem v přípravě na mistrovství světa Janě Žouželkové, ta byla moc dobrá, ovšem bojovala s Malachovskou, která byla také obrovský talent. Ale jinak nikoho nepřipravuji, jen poradím, když mě někdo požádá.
Vy se teď sám chystáte na soutěž World Masters neboli Návrat legend, která se bude 10. prosince konat na Floridě, je to tak?
Ano, soutěž pořádá Jarka Kastnerová a já také obdržel pozvání, kterého si velmi vážím. Bude to spíš veliká show, kde by se měla objevit celá řada významných kulturistických jmen, tak by to mohlo být moc fajn.
Jak se tedy připravujete?
Cvičím 6x v týdnu dvoufázově ve splitu prsa - biceps - lýtka, v dalším dnu nohy - ramena a pak záda - triceps.
Dobře, začneme tedy tréninkem prsou, bicepsu a lýtek. Jak momentálně vypadá?
Dopoledne cvičím prsa - dělám klasicky bench, multipress, rozpažování a měním polohy lavičky. Odpoledne jedu biceps a dám si buď izolovaný biceps na stroji, nebo cheating s velkou činkou a pak jednoručky. Dělám 4 série po 8 opakováních. Lýtka se nestaví lehce, takže při jejich cvičení si naložím velkou váhu a snažím se dát 6 - 8 opakování až do křeče, pak jedu ještě 10 - 15 opakování s vlastní váhou. Takto odcvičím čtyři série.
Další den přichází na řadu nohy a ramena. Jak cvičíte tyto partie?
Cvičení nohou je pro mě dost náročné. Těžší váha mi nevadí, ale udýchat to mám problém. Nohy byly navíc vždy má slabší partie, což se částečně odvíjelo i od toho, že se mi v roce 1995 projevila vrozená vada páteře, kvůli které jsem měl půl roku problémy se zády. Doktor mi řekl, že se s tím nedá nic dělat a že musím z tréninku vyloučit klasické dřepy. Takže dnes dělám jen hacken dřepy a legpress a bez klasického dřepování se musím mnohem víc snažit. Při hacken dřepech tedy dávám až 6 sérií se shazovanou sérií s co největším počtem opakování na závěr. Dál zařazuji předkopávání a zakopávání, a to vleže i vestoje. Co se týče ramen, na ty jsem měl štěstí. Jejich trénink mě ale bolí, protože tam dost utáhnu, a tak si nebojím naložit.
Posledními partiemi vašeho tréninkového splitu jsou záda a triceps. Jaké cviky používáte pro rozvoj těchto partií?
Na záda používám klasicky hrazdu s normálním, nebo širokým úchopem a stahování kladky za hlavou - tím začínám. Dál dělám veslování s opřeným hrudníkem, nebo přítahy s jednoručkami v předklonu s hlavou opřenou o lavičku. Každý cvik dělám ve 4 sériích po 8 opakováních. Při tréninku tricepsu používám všechny známé cviky kromě francouzského tlaku, ze kterého mě bolí lokty.
S jakými váhami obvykle cvičíte?
S takovými, abych zvládl potřebný počet opakování. Já nejsem ten typ, který by hnal váhy do extrémů, jak je to k vidění na některých amerických videích. Často cvičím sám a nechci riskovat, takže si naložím jen tolik, kolik vím, že zvládnu.
OČIMA AUTORKY
S panem Jablonickým jsem se potkala v jeho posilovně v Olomouci a jsem tomu ráda. Kromě toho, že jsem tak mohla osobně potkat jeho samotného, měla jsem možnost i zaznamenat, jak ho berou sami návštěvníci fitcentra. „Pavle, Pavlíčku, můžeš na chvíli?“ volaly na něj dívky s jemně koketním uculováním a prosbou o pomoc s nastavením stroje. Zatímco jim šel Pavel pomoci, přišel za mnou jiný z návštěvníků, aby mi řekl: „Víte, Pavel je velice skromný člověk. Za ta léta co sem chodím, nikdy nesklouzl k tomu, aby tu na někoho machroval, prostě to nemá zapotřebí. Navíc se tu nikdy nikoho nedotkne, ať sem přijde hubený, nebo tlustá. Tím chci říct, že sem se nikdo nemusí bát chodit, i když tu trénuje mistr světa, a to není samozřejmé.“ Co k tomu dodat. Prostě Pavola Jablonického ženy milují a muži obdivují a to nejen v jeho fitcentru.
Nezmínili jsme trénink břicha, které je, řekla bych, vaší pýchou.
Břicho mám opět dané od přírody, takže ho nemusím tak drtit, ale pominout ho také nemohu. Takže jeden, dva cviky zařazuji po každém tréninku, s výjimkou tréninku bicepsu, kdy chci, aby v něm napumpovaná krev vydržela co nejdéle a nestáhly si ji břišní svaly při cvičení břicha.
Zařazoval jste někdy do tréninkového plánu i aerobní tréninkové jednotky?
Už jsem se na to kolikrát chystal, ale ještě se to nepovedlo. Neustále bojuji s časem a většinou chybí i energie.
Co strečink?
Protahuji lýtka, ostatní partie v přestávkách mezi cvičením, řídím se podle pocitu.
Jedete vždy přesně podle stanoveného tréninkového plánu, nebo si dovolíte občas nějaké odchylky?
Bylo by naivní myslet si, že si lze nalajnovat plán a podle něj přesně jet. Jeho dodržování může ovlivnit celá řada věcí. Člověk se necítí dobře, je unavený, nevyspalý, někde něco pobolívá a to se pak musí trochu improvizovat. Základní kostra by měla zůstat stejná a trénink by měl splňovat určité parametry, ale zbytek se musí řídit podle momentální situace a pocitu. Nejdůležitější ale je nevyprdnout se na to úplně, ale překonat se a najít alternativu.
