Jméno: Marián
Nick: Marculy
Věk: 16 let
Zaměstnání: student
Koníčky: kynologie, kulturistika, hra na kytaru
Říká o sobě: Právě když to chceš vzdát, jsi jen kousek od vítězství.
Som klasický chalan ako každý iný, akurát namiesto alkoholu a cigariet dominujúcich u dnešnej mládeže u mňa dominuje bodybuilding.
Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?
Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!
Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.
Začal jsem cvičit těsně před svými patnáctými narozeninami. Měřil jsem 184 cm a vážil 86 kg, z čehož tři čtvrtiny byl tuk, mé maximum na bench-pressu bylo 75 kg, obvod bicepsu 37 cm. Cvičil jsem asi po dobu 5 měsíců, váha mi stoupla přibližně na 92 kg. V té době jsem neužíval žádné doplňky.
Už ani nevím, jak jsem se dostal na kontrolu mé kardiovaskulární činnosti a skončil v Bratislavě v nemocnici na kardiologii. Tím se moje "kulturistická aktivita" zastavila. Zjistili mi problematický vysoký krevní tlak, dostal jsem léky, zákaz cvičení a upozornili mě, abych neužíval žádné doplňky stravy. Zcela vyděšený, jak velice jsem nemocen, jsem zanechal cvičení. Po necelých dvou měsících, když jsem viděl, jak postoupili moji kamarádi nahoru silově i objemově, mi bylo až do pláče. V tom okamžiku jsem přestal zákaz lékařů respektovat. Zlehka jsem začal zase trénovat, během tréninku i po něm jsem si ale pravidelně kontroloval tlak.
Postupně jsem si nakoupil protein a aminokyseliny. Všechno bylo v pohodě. Nějak jsem přestal užívat i tabletky, které mi lékaři předepsali, protože jsem po nich cítil únavu. Proč? Tabletky na snížení tlaku mě dohnaly zase naopak k nízkému tlaku. Teď, když je nemám a cvičím si a dělám, co chci, mám tlak normální a žádné pilulky nepotřebuji. Síla touhy! Bylo mi pomalu šestnáct let a cvičil jsem objemově. Na bech-pressu jsem se dostal na 105 kg, moje ruka dosáhla 41,5 cm po tréninku bicepsů, vážil jsem 103 kg. Nastalo léto 2011 a mně se zachtělo jít na koupaliště, avšak kvůli neforemné postavě a předsudkům jsem nešel. Pustil jsem se do hubnutí. Užíval jsem karnitin, měl jsem upravenou stravu, v posilovně jsem jel kruhové tréninky a večer kardio. Ze 103 kg se mi za dva a půl měsíce podařilo shodit na 92,4 kg, ale vidět to moc nebylo - skoro vůbec, proto jsem si stále netroufal jít na koupaliště.
Jak jsem tak jednou cvičil, poprosil mě kamarád, jestli bych mu nepomohl při bench-pressu. Tak jsem šel. Měl tam naložených celých 100 kg a řekl, ať to vyzkouším vytlačit já, protože on to sám nedokázal. Chtěl vědět, zda já na to mám. (Asi si chtěl zvýšit ego tím, že to nedokážu ani já, ačkoli je jeho postava hubená.) Lehl jsem si na lavičku, chytil naloženou tyč, nadechl se, spustil na prsa a s velkou námahou jsem to dostal zpět nahoru. Měl jsem mít ještě před sebou asi půlhodinový trénink, ale já jsem se šel převléknout a šel jsem domů.
Sedl jsem si a přemýšlel. Přišel jsem na to, že mít perfektní plážovou postavu, abych se líbil holkám na koupališti a podobně - na to já nejsem. To já nechci. Nadchne mě jedině trénink, při němž si lehnu pod činku, pot mi stéká po tváři, a i když cítím nejistotu, zda to zvládnu, tak do toho jdu. Neberu to jako ztrátu, ale jako ponaučení, že nezáleží na tom, jak vypadá to, co dělám, ale co při tom cítím. Jednoznačně již nejsem ochoten vzdát se svého životního stylu kvůli tomu, abych se líbil na koupališti dívkám, které nevidí rozdíl mezi obézním a silově objemným člověkem. Jsem to já a jiný nebudu. To je moje cesta.
Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete
zde.