Váš příběh: Začátek nové kariéry

Chtěla bych se s Vámi podělit o příběh mého soukromého života, který se doopravdy stal. Uvidíte, zda-li se Vám bude líbit. Je to první příběh, který jsem napsala, tak doufám, že ano.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Moje cílevědomost a odvaha mě dostala k mé vytoužené postavě. Od svých 8 let jsem hrála závodně tenis, takže pohybu jsem měla dost. Tenis mě bavil a baví do teď, ale s rostoucím věkem na něj nebyl kvůli škole nebo starání o mého mladšího brášku čas. Úspěchy jsem samozřejmě měla, ale nebyly tak velké, jak bych si přála. S přihlášením na střední školu šel tenis zcela do pozadí. Mrzelo mě to, ale co se dalo dělat. Rodina a škola byly podle slov otce přednější. Z těch starostí a z nicnedělání jsem ohromnou rychlostí přibrala na váze a moje postava už nebyla tak dokonale vysportovaná. Štvalo mě to, nikdy jsem nechtěla být tlustá.

Začala jsem s tím tedy něco dělat. Z peněz z brigády jsem si koupila cyklotrenažér a každý den jsem se snažila, abych aspoň tu hodinku šlapala. Po měsíci jsem si stoupla na váhu, ale o moc jsem neshodila. Byla jsem tak naštvaná - tolik dřiny a bylo to k ničemu. Vzdala jsem to. Se smutkem v očích jsem si sedla k televizi a cpala se kousky čokolády. Závislost na televizi a čokoládě rostla a rostla. Tolik seriálů, co jsem zhlédla, a tolik čokolád, co jsem snědla... Raději ani nepočítat.

Když mi přišla pozvánka na "slučák" ještě ze základní školy, nevěděla jsem, co na sebe. Cokoliv jsem si chtěla obléct, jsem na sebe nenavlekla. Zlostí jsem vyházela polovinu svého šatníku. Se vztekem jsem si doběhla koupit něco na sebe a vyrazila. Údivy mých spolužáků mě zarážely - tolik pohledů, co na mě padlo. Oni si mě totiž vždycky pamatovali jako štíhlou sportovní holčinu a najednou vidí "kysnu". Styděla jsem se za sebe. V tu chvíli jsem si slíbila, že se sebou začnu něco dělat. Druhý den jsem byla plná nadšení a elánu, že pro sebe konečně něco udělám. Začala jsem pátrat po internetu, jaké jsou nejlepší diety a tak. Dietu už jsem měla a teď ještě nějaký pohyb. Co takhle zkusit posilovnu? Vždyť to by nemuselo být zas tak špatné. Sbalila jsem si tedy věci na převlečení a vyrazila.

V posilovně mě přivítal milý personál, ukázal, kde jsou šatny, a vysvětlil, jak to tu chodí. Po převlečení už na mě čekal můj osobní trenér. Mezi těmi činkami jsem se cítila taková nesvá. Navíc jsem tam byla sama ženská. Ale upřímně, ti chlapi se stejně více věnovali cvičení a nevšímali si, kdo nový přišel. Aspoň nějaké plus. Po protažení jsem šla cvičit na stroje, kde mi pan trenér ukázal správnou techniku. Musím říct, že se mi opravdu věnoval a všechno dopodrobna vysvětlil. Když jsem odcházela z posilovny, byla jsem trošku zmožená, ale cítila jsem se taková plná života. Odcházela jsem s úsměvem ve tváři. Následující den jsem se nemohla skoro ani pohnout, ale pořád jsem měla ten úsměv a klid v srdci, že pro sebe něco dělám.

Uplynulo několik týdnů a můj životní styl se změnil jako bouře. Nakoupila jsem si několik knih o zdravém stravování, začala jsem si zdravě vařit a jíst. V posilovně jsem potkala svojí drahou polovinu. Takže spolu vyrážíme sportovat. Je nádhera žít zdravě.