Váš příběh:
Pokud nebojuješ, nic nezískáš

Začal jsem cvičit v březnu 2010 - tehdy jsem začal dbát na správnou stravu a tvrdý trénink. Nic jiného mi nezbývalo, vážil jsem asi 55 kg a vypadal jsem, jak se říká, jako reklama na koncentrák. Všichni mi to dávali strašně najevo, tak jsem se pustil do světa fitness. Nejen, abych ukázal lidem okolo, že to jde, ale hlavně pro radost a pro dobrý pocit. Chci být dobrý, ať všichni uznají, že konečně vypadám normálně!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Poprvé jsem navštívil posilovnu v 9. třídě - bylo to někdy před začátkem prázdnin v roce 2009. Kámoši mě vytáhli, abych šel s nimi. Byla to taková stará sklepní posilovna. Byl jsem z nich ale jasně nejhubenější a nejslabší, a protože jsem si nechtěl dělat ostudu, přestal jsem. Potom jsem jednou zašel do normální veřejné posilovny, ale chodil jsem tam nepravidelně, jak se mi zachtělo. Od března roku 2010 jsem začal chodit pravidelně.

Sbíral jsem teprve zkušenosti od ostatních a z internetu. Začínal jsem na váze 57 kg, jen tak pro zajímavost, přes ruce jsem měl 28 cm (pro mě ostuda). Mým předchozím sportovním koníčkem byl fotbal, se kterým jsem přestal kvůli zraněným kotníkům a prioritou pak pro mě začala být posilovna. Od března loňského roku jsem tedy začal chodit pravidelně. Stále jsem četl více internetových článků, knih a ptal se lidí, kteří už v tom byli zběhlí. Měsíce rychle utíkaly a já jsem začal nabírat na váze a hlavně na svalovině. O velkých prázdninách jsem nejel s rodiči ani na jeden z výletů, protože jsem chtěl jen cvičit.

Nejde mi o to, abych byl veliký kulturista, jde mi o to, že mě to baví. Můj cíl je mít postavu, za kterou se nemusím stydět. Tudíž jsem celé prázdniny jen cvičil. Za dva měsíce tvrdého tréninku a pomocí suplementů jsem nabral 5 kilogramů. Spolužáci jen zírali. Opravdu to na mně šlo hodně poznat. Přes prázdniny jsem zvolil korte trénink - je to jedinečný trénink. Čím více zkušeností jsem pobíral, tím lépe jsem na tom byl. Dny a měsíce stále ubíhaly. Přišla zima a já s krásným jídelníčkem a motivací dále trénoval. V únoru 2011 jsem potkal v posilovně trenéra, kterému tímto článkem chci poděkovat za zkušenosti, které mi předal. Jsem vděčný za každou informaci kterou mi dal. Teorie je hlavní.

Jsem rád za to, jaký pokrok jsem za rok usilovného tréninku udělal. Přibral jsem 20 kg - nyní vážím při výšce 183 cm 77 kg. Na rukou jsem nabral přibližně 7 cm, tudíž mám teď 35 cm. Na dřepu a mrtvém tahu jsem začínal s 50 kg a nyní můžu jet v sériích na dřep 120 - 130 kg a na mrtvý tah 110 - 120 kg. Na bench-pressu nejsem tak silný, moje maximum je 70 kg.

Tímto článkem chci ukázat lidem, co říkají, že nemůžou přibrat, pravý opak. Všechno jde, je to jen o snaze a vůli. Chce to správný jídelníček, pravidelný trénink, odpočinek a motivaci. Jsem rád, že už se za své tělo nemusím stydět jako dřív. Kdysi jsem chodil v mikině i v létě, teď si už vyjdu ven i v tílku. Doufám, že tento příběh pomůže klukům, kteří mají stejný problém, který jsem měl já. Ono to jde. :-)

P. S.: Děkuji Tomáši Mohrovi za jeho předané trenérské zkušenosti. Orientovanějšího člověka v bodybuildingu jsem ještě nepotkal.