Červenec 2011: Hardcore soda

Byl jsem u moře. Bylo to tam fajn a asi triliónkrát lepší než v naší létu zaslíbené vlasti. Opálili jsme se, vyblbli se ve vodě a tak. Však to znáte. Desítky tisíc jsou sice v řiti, ale hlavně, že je aspoň trochu srandy. Proč to vlastně píšu? No, protože jsem se 14 dní nepodíval na net, natož na Ronnie.cz. A musím čestně přiznat, že to byl celkem osvěžující zážitek, zbavit se tlaku informací, které navíc vůbec nepotřebujete. Zbavíte se mindráků ze sledování tréninkových videí špičkových profibodybuilderů a zjistíte, do teď zblblí šmírovacím návykem na profi těla, že tělesná schránka spoluobčanů Evropské unie vypadá poněkud jinak. Já si do teď myslel, že když nemám pavučinu žil na stehnech, je něco v nepořádku. Rozplácnu se tedy na pláži a vidím, že žádné žíly nevidím. Ani stehna. Ani bicepsy. Ani vypracované hrudníky. Nic. Teda, teď trochu kecám, protože hrudníky jsem letmo zahlíd, ehmm, tedy spíš kozy. Ne ty čtyřnohé. V různých velikostech. To bylo fajné. Ale taky jsem zahlíd neskutečná panděra, ochablá, ohnutá kancelářská těla, svislé prdele a podobné lahůdky. Takže jestli cvičíte, sportujete a sledujete kulturistické servery, můžete klidně setřást myšlenku, že musíte za každou cenu vypadat jako Jay Cutler, abyste odložili své tři mikiny a odhalili své tělo okolí. Pravděpodobnost, že budete vypadat dobře i bez 60cm paží je dost vysoká.

Ovšem, když jsem se opět zařadil do systému, jako poslušné kolečko v soukolí, musel jsem se samozřejmě znova zúčastnit informačního věku a zkontrolovat své oblíbené internetové kanály. Moc se mi líbil test proteiňáků. Ale nejlepší byla jako obvykle diskuse pod článkem. Konkrétně úvahy o tom, kdo je výrobce, přebalce, objednavatel, přebalovač, reklamovač, balič apod. Já osobně jsem byl balič naposledy před 15 roky. Ale zpět k tématu. Nevím, co si mám představit pod pojmem „opravdový výrobce“. To je asi jako pán, co ráno přijde do kanceláře, zkontroluje vhodné osivo, vyšle podřízeného na kontrolu zeminy, aby pak následně zasel zrno. Pak chvíli čeká na růst plodiny, objedná kombajny, zpracuje obilniny a postupně se dopracuje k výsledku v podobě sacharidového podílu v gaineru. Pak se podrbe za ušima, aby zjistil, že mu chybí ještě nějaká ta bílkovina. Nelení tudíž a vydá se nakoupit nějaké ty kravky, najmout nějaké ty Mexičany a dojit a dojit a dojit. Když má pan výrobce nadojeno, poohlédne se po nějaké té menší mlékárně na prodej (pokud možno i s personálem) a vrhne se na zpracování mléka. Bude pilný a vyrobí syrovátku, kasein a takové ty dobroty, na kterých hodlá dostatečně zbohatnout. No, a když nějaký ten kus skotu pojde nebo nesplní dojící normu, je tu rázem prostor pro výrobu beef aminokyselin. Však ono už se to někde naporcuje a zdělá. Takže sacharidy i bílkoviny bychom už měli, raduje se pán, teď už to jenom zařídit tak, aby se z toho všichni nepoblili. „Budu pěstovat kakaové boby, jahody, vanilku, borůvky, banány a spousty jiných ovocných mňamek a udělám z nich luxusní příchutě. Přece do toho nebudu cpát nějakou chemickou srágoru. A najmu kuchaře! Nejlépe Jamieho Oliviera. Ten už z toho nějakou tu příchuť vykouzlí,“ řekne si pan výrobce a skoupí plantáže na půlce zeměkoule. Teď už má pán, co mu všechno patří, vše potřebné pokupě a potřebuje to nějak zabalit. Ty nejlepší proteiny od výrobce. Takže si vezme pastelky, kartón a nakreslí tam nějaký pěkný obrázek. Třeba jak teče nějaká růžová voda do sklenice. Nebo nějaké molekuly. Teď je pán spokojen a teprve nyní se může chlubit, že je tím pravým výrobcem. Ostatní jsou jen montážníci surovin, pche.

Tak, to bychom měli a co tady máme dál? Koukám, pročítám a vidím, že tady je víc fighterů než kulturistů. To nevadí, ale člověk aby se bál rozkliknout nějaké to video, aby ho nenařknul nějaký ten kříženec humanisty s pacifistou z propagace násilí. Počítám, že to úředníci brzo zakážou. Vždyť tam teče krev! Dochází k poškození zdraví! Brrr, taková hanba. Každopádně MMA je v módě a to je možná taky vysvětlení toho, proč vídávám ve zvýšené míře puberťáky, kterak na sobě na diskotéce nacvičují nějaké kopačky, chvaty a údery. Často je to legračnější než všechny díly sody dohromady. Je ale celkem škoda, že takový borec, jako je Fedor, dostane celkem nešťastně po tlamě hned v prvním kole a zápas večera má vcelku rychlý konec.

Jinak vcelku nechápu, proč se dělá z výkonů Furiantského Péti taková senzace. Já už jsem tohle viděl několikrát. Vlastně to vidím několikrát každý rok. Vždycky, když skončí nějaká část soutěžní kulturistické sezóny, jdu do přilehlé restaurace / cukrárny / McDonalda a tam takových Péťů opatlaných od barvy a sedících ve špinavých teplákách je… škoda mluvit. Stačí to natočit. Pak by Furiuos Petemu sklaplo.

A na závěr něco málo vzpomínek. Ne tedy mých, ale našich rakouských sousedů. V Thalu totiž otevřeli Muzeum Arnolda Schwarzeneggera. Svým designem na mě tedy působí podobně jako Muzeum Járy Cimrmana, dokonce se mi zdá, že to má takový stejný duch, ale jak Jára, tak Arnold si toto zařízení jistojistě zaslouží. Oba to jsou nesporní velikáni ve svých zemích.