Rich Gaspari má bezpochyby stále mnoho obdivovatelů. Proč? Lidé mají totiž rádi pohádky - vždyť mají přeci vždy racionální jádro a přinášejí poučení. Ale nemáme vždy na mysli pohádky s princeznami a draky, ale i životní příběhy, které se pohádkám podobají a přináší je sám život. A charakter pohádky má do určité míry i příběh neduživého, původně nemocného a slabého chlapce, který se dopracoval k nejvyšším kulturistickým titulům. To je případ Riche Gaspariho, se kterým se díky tomu může ztotožnit každý cvičenec, jehož příroda neobdarovala na pohled působivými širokými rameny, úzkým pasem, klenutým hrudníkem a výrazným „V“ tvarem trupu. Rich je případ nezdolné vůle a vytrvalosti.
Když začínal ve 14 letech trénovat, s podváhou, nemocný a slabý, mohl aspirovat tak na titul Mr. Nobody, ale nikdo by mu neprorokoval vítězství na mistrovství světa. Nejenže jej dosáhl, ale začátkem osmdesátých let přinesl na kulturistická pódia novou kvalitu - do té doby nevídanou vaskularitu, tvrdost svalů jako kámen, první se prezentoval „napruhovanými“ hýžďovými svaly a tím posunul laťku výkonnosti zase o něco výš. V roce 1984 porazil našeho (byť již v německých barvách) Josefa Grolmuse na mistrovství světa a hned následující rok při premiérovém vystoupení na Mr. Olympia se ve 22 letech umístil třetí! V druhé polovině osmdesátých let vyhrál téměř každou soutěž, které se zúčastnil, až na… Mr. Olympia. Zde triumfoval v této době nepokořitelný Lee Haney. Rich měl prostě smůlu, že narazil na soupeře nad jeho síly. Šňůru impozantních vítězství završil na druhé nejprestižnější profesionální soutěži Arnold Classic v roce 1989. Proto jistě stojí za to, seznámit se s myšlenkami a názory muže, který i dnes promlouvá do současné kulturistiky minimálně svojí vlastní (a nutno dodat, že velmi úspěšnou) suplementační firmou Gaspari Nutrition. Začátky ovšem byly těžké…
„Zvedat váhy jsem začal ve 14 letech, ale o systematickém tréninku se dá mluvit tak od 15 let. Byl jsem opravdu extrémně hubený a vlastně mi nic jiného nezbývalo, protože můj lékař řekl rodičům, ať již něco s tou mojí podvyživeností udělají. Byl jsem stále nemocný a moje tělesná váha dosahovala opravdu
´impozantních´ 40 kilogramů,“ vzpomíná Gaspari.
Jeho tělo ovšem reagovalo na trénink nečekaně pozitivně a po prvním roce tréninku nabral 18 kg. Studoval případy všech kulturistů, kteří měli podobné problémy jako on - například Larry Scott. Ovšem ústřední roli sehrála strava, která byla opravdu kaloricky bohatá: Jedl šestkrát denně, kladl důraz na příjem alespoň dvou gramů bílkovin na 1 kg tělesné váhy, pil litry mléka a tucet vajec denně. A stále přibíral, protože chtěl být tak masivní, jak to bude jenom možné. Ve dvaceti dosáhl své maximální váhy 115 kg, ale na mistrovství USA to bylo již jen 85 kg. Tedy ze 40 kg v 15 letech na 85 kg závodní váhy - to je rozdíl celých 45 kg! K tomu ovšem Rich dodává:
„Přehnal jsem to tehdy s dietou a již o rok později jsem při svých prvních profi závodech vážil 96 kg, což bylo dalších 11 kg svalů, tedy dohromady neuvěřitelných 56 kg... Četl jsem všechny kulturistické magazíny a byl jsem přímo fascinovaný postavami kulturistů. Pokaždé, když jsem nabral nějaké to kilo, stále jsem si opakoval: ´Musím být ještě svalnatější, musím být ještě svalnatější…´ Prakticky to byl protiklad mentální anorexie. Stále jsem se viděl příliš drobný. Hubené paže, malý hrudník... A tak jsem jedl stále více a více. Nezařazoval jsem žádné obvyklé předsoutěžní tréninkové ani dietní programy. Stále jsem absolvoval těžké cviky prováděné striktní formou po 6 až 8 opakováních. Byly to základní cviky a nějakými detaily jsem se rozhodně nezatěžoval. Na prsní svaly jsem dělal těžké tlaky na šikmé lavici, bench-pressy, upažování vleže a kliky na bradlech. Na záda přítahy v předklonu, přítahy jednoruční činky a mrtvé tahy, na ramena tlaky s velkou činkou od hrudníku, Arnoldovy tlaky a těžká upažování, a to jak vestoje, tak v předklonu, ovšem striktní technikou.
Měl jsem problémy se šíří ramen - byla poměrně úzká, a tak jsem těžiště jejich procvičování kladl na upažování. Abych je donutil k růstu, zařazoval jsem občas redukované (násobné) série, ale tak jednou za měsíc. Na nohy jsem zařazoval velmi těžké dřepy, ovšem s vědomím toho, že nohy potřebují ke svému rozvoji vyšší počty opakování. Tak jsem na jedné straně dělal těžké série po 6 až 8 opakováních, ale také série po 12 až 25 opakováních. Opět se jednalo o základní cviky: dřepy, tlaky na legpressu, hacken dřepy a zakopávání vleže. I na paže jsem nejraději absolvoval základní cviky: bicepsové zdvihy s velkou činkou, ale i s jednoručkami a právě tak bench-press úzkým úchopem a francouzské tlaky - vše opravdu velmi přesnou technikou.“
To vše vypadá na „Old School“. Není se co divit, vždyť inspiraci nacházel ve štosu časopisů ze sedmdesátých let, které obdržel od přítele svého otce v době kdy mu bylo 14 až 15 let. A tak se seznámil s kulturistikou. Trénoval tedy základní cviky tři dny za sebou a poté zařadil jeden den pauzy.
Až do počátku osmdesátých let trénovali všichni buď systémem čtyř tréninkových dnů v týdnu tak, že rozdělili svalové partie na dvě poloviny a každou partii procvičovali dvakrát týdně, nebo trénovali šest dní v týdnu s rozdělením svalových partií na třetiny. Podobně trénoval i Gaspari: první den prsa, paže, druhý den ramena a záda a třetí den nohy. Jako profesionál pak trénoval dvakrát denně: první den ráno prsa a večer paže, druhý den ráno ramena a večer záda a třetí den kvadricepsy a hamstringy ráno a lýtka večer. Tréninky byly velmi brutální, ale jak Rich dodává, tři dny tréninků s následným jedním dnem odpočinku představovaly klíč k úspěchu. Na větší svalové partie zařazoval 15 až 18 pracovních sérií a na malé 12 až 15. Jeho cílem nebyl nárůst síly, ale přesto v průběhu 15 až 20 let tréninku zaznamenal enormní silové přírůstky.
Rich k tomu poznamenává: „Ano, byly znatelné, ale především v rozsahu 6 až 8 opakování. Jednou za měsíc jsem zařazoval silové série po dvou až třech opakováních. Jako teenager jsem chtěl být bezpodmínečně stále silnější, ale vždy jsem opravdu dbal na to, abych se nikdy neodklonil od správné techniky provedení. Občas jsem zařazoval několik vynucených opakování - dobrý tréninkový partner je v tomto případě velmi důležitý.“
Seznámil se s tréninkovými postupy Toma Platze a byl přesvědčen, že musí také tak tvrdě trénovat, aby dosáhl obdobných svalových přírůstků. Jeho výkony rozhodně stojí za povšimnutí: 356 kg v dřepu a 238 kg v bench-pressu. „Nikdy jsem nebyl přítomen tréninku Toma Platze, ale chtěl jsem se rozhodně měřit s jeho intenzitou a dát do tréninku opravdu vše. Řekl jsem si, že to mohu také dokázat, a dělal jsem občas i takové bláznivé kousky jako 50 opakování dřepů se 145 kg nebo 20 opakování se 185 kg,“ dodává Rich.
Hned, když začínal, měl štěstí, že se v posilovně seznámil s několika zkušenými kulturisty, kteří ho přesvědčili o korektním provedení cviků a o tom, že bez striktní formy a pomalého provedení každého opakování nedocílí žádných přírůstků. Do té doby trénoval totiž velmi rychle a s dost nedbalou technikou. „Měl jsem opravdu štěstí, že jsem nemusel dlouho tápat a hned jsem dostal ty správné informace,“ dodává Gaspari a pokračuje: „Soustředil jsem se na pomalé, pečlivě prováděné pohyby s procítěním svalů. Později jsem trénoval s Leem Haneyem a ten kladl na procítění svalů ještě větší důraz. Říkal: ´Svaly je třeba stimulovat k růstu, ne je zničit!´ I tento přístup a opravdu striktní technika provedení cviků ho dovedla k nejvyšším metám. Já jsem byl tehdy ještě amatér, ale on byl již profesionál s podstatně většími zkušenostmi, a tak jsem jako dvacetiletý převzal jeho tréninkovou filosofii. Byl opravdu velmi silný! Předčil jsem ho pouze v síle nohou, ale bylo opravdu enormní, jaké zátěže při své striktní technice používal. Stále mi vštěpoval, že zátěž musím procítit, ne s ní jen jednoduše pohazovat.“
Sám ovšem přiznává, že občas falšoval techniku při posledních opakováních, ale nikdy ne v celé sérii. Jeho základní provedení spočívalo v silné kontrakci v závěru pohybu a pomalém spouštění zátěže. To přináší mnohem větší přírůstky než použití extrémně těžkých vah špatnou technikou.
A jaké chyby v tréninkovém přístupu považuje při budování svalové hmoty za nejzávažnější? Je to rozhodně přetrénování a přeceňování určitých cviků. Někteří cvičenci jsou schopni provádět bench-press 45 minut místo čtyř či pěti sérií a přechodu na další cviky. Na velké svalové partie doporučuje Rich 12 až 15 sérií a ne více!
A co chyby ve výživě? Zde považuje Gaspari za největší prohřešek špatné, nekvalitní jídlo. Pro růst potřebujete opravdu kvalitní potraviny - komplexní sacharidy, jako jsou ovesné vločky, bílá a hnědá rýže či opékané a sladké brambory. Bílkoviny bez tuků jsou samozřejmostí. Je přesvědčen o přínosu konzumace vajec - například deset vaječných bílků s dvěma žloutky. Jezte kuřecí prsa bez kůže, ale pro tvorbu svalové hmoty i libové steaky a ryby. Bez proteinových koncentrátů se neobejdete, a pokud máte rychlý metabolismus, měli byste k tomu, abyste nabrali, používat i gainery.
To byla malá exkurze do tréninkové filosofie kulturisty, který sice nikdy nedržel v rukou sošku Sandowa, ale třikrát byl opravdu jen jeden jediný pověstný krůček pod tímto absolutním vrcholem. Gaspari prokázal, že vůle a ctižádost „hory přenáší“ a díky těmto vlastnostem se mohl rovnocenně postavit bok po boku i těm, kteří disponovali mnohem lepšími genetickými předpoklady než on sám, a dokonce je porážet. Není snad lepšího uznání jeho kvalit a nesmrtelnosti v kulturistice než jeho letošní uvedení do Síně slávy IFBB…
20:05
14:14
