Váš příběh: Nikdy to nevzdávej aneb chceš-li, dokážeš to i bez steroidů!

Můj trenér mi často říkával: "Když něco chceš, tak to dokážeš!" A od té doby jsem začal dřít, určil jsem si cíle (reálné) a snažil se je splnit. Jako malý jsem vždy snil o velké postavě s velkými svaly. Mnohdy jsem si říkal, že budu jako Arnold Schwarzenegger a všichni kolem mě budou chodit obloukem. Všechno se zdálo zpočátku tak snadné.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Při psaní tohoto článku se budu snažit popsat svou cestu a ne zrovna slavné chvíle od hubené postavy k vytoužené svalnaté postavě.

Píše se rok 2008 a já se dostávám k posilování, ke koníčku, který změnil můj život. Mým zájmem od té doby není nic jiného než posilovna. Začal jsem posilovat ve čtrnácti letech, kdy jsem vážil pouhých 40 kg a měřil 165 cm. Mé míry nebyly zrovna nějak dvakrát šťastné - přes hrudník jsem měl 82 cm a přes biceps "neuvěřitelných" 24 cm. I když jsem zpočátku cvičil jen kvůli svalům (velké svaly = pěkné holky), řekl jsem si, že chci jít svou cestou, a to znamená bez steroidů. Tohle byla moje první představa, a protože nejsem žádný Brad Pitt, který by si na hezké slečny mohl jen ukazovat prstem a vybírat, chtěl jsem alespoň svou vypracovanou postavu. Ale opak byl pravdou - ono to prostě nějak stále nešlo. Ovšem. Jak by mi mohl narůst nějaký milimetr svaloviny, natož tak nějaký centimetr, když jsem chodil do posilovny jedenkrát týdně, nebo jednou za dva týdny? Moje svaly tak nedostávaly vůbec žádný impulz k růstu. A proto jsem se zamyslel, začal si vyhledávat literaturu a taky musím zmínit, že jsem narazil na internetové stránky Ronnie.cz, které mi hodně pomohly. Zkoušel jsem všechno možné a hodně se také vyptával lidí v posilovně.

Dospěl jsem k závěru, že pokud chci něčeho dosáhnout, musím změnit svůj dosavadní životní styl. Tudíž jsem si nechal od kamaráda, který se věnuje kulturistice již několik let, vypracovat kompletně celý jídelníček. Byl sice, tak říkajíc, primitivní, ale naprosto účinný. Během měsíce jsem přibral 9 kg. Navíc mi také vysvětlil princip techniky cvičení a objasnil důvody, proč dělat více opakováni. Trochu to tu rozvedu: Dávejte si více záležet na kvalitě než na kvantitě - lepší je hustota svalů než přibraná kila. Více opakování (v počtu 12 a více) buduje hustotu svalů, takže čím více opakování, tím budou svaly pevnější a plnější. Do této doby jsem dělal jen 6 - 8 opakování a to byla chyba. Sečteno, podtrženo jsem těmito neocenitelnými radami dostal nový náboj. Od té doby už jsem nebral posilovnu jen jako místo, kde se dělají velké svaly, ale jako svého koníčka. Posilovna pro mě byla místem, kde jsem zapomněl na všechny problémy, co mě trápily doma nebo ve škole, zkrátka to bylo místo, kde jsem se cítil jako v ráji.

Čas plynul a já jsem na sobě začal vidět výsledky, a to díky mému sparing partnerovi, kterým byl již zmíněný kamarád kulturista, který si mě vzal pod svá křídla. Jenže za nějakou dobu začal mít můj sparing partner potíže, začal hodně pít a na posilovnu "kašlal". Zkoušel jsem tedy opět cvičit sám; výsledky sice stále byly, ale už to nemělo takového ducha, jako když jsem trénoval s ním.

Po několika týdnech jsem se začal poohlížet po novém sparingovi a našel jsem ho. Dověděl jsem se, že v nedaleké vesnici provozuje jeden fitness trenér s letitou praxí takové menší fitko. Zašel jsem k němu a zalíbilo sem mi tam, takže jsem tam začal chodit a trénovat s místním trenérem. Byl to fakt fajn chlapík, neustále jsme se povzbuzovali. Na jeho mohutné široké postavě velmi vyčníval jeden sval a tím bylo břicho, které moc necvičil, takže těch pár kostek nebylo vidět. Jedou, bylo to asi měsíc před koncem školního roku, jsme se vsadili, kdo bude mít dřív vyrýsovanější břišní svaly, a protože já taky nerad cvičím břicho, byli jsme si v tomto směru rovni. Ze začátku jsem nevěděl, jak na to, ale můj nový sparing mě povzbudil. Řekl mi: "Když něco chceš, tak to dokážeš." A ono to fungovalo! Za půl roku jsem měl tak vyrýsované břišní svalstvo, že jsem tomu sám nemohl uvěřit. Samozřejmě, že se mi nevyrýsovalo jen ze cvičení; musel jsem si také upravit jídelníček, ale stálo to za to!

Jednou jsem se seznámil v posilovně s jedním klukem, jehož jsem se také vyptával na hodně věcí. Viděl jsem, že tomu docela rozumí a věděl, co chce. Pak jsem přišel na střední školu, kde byl i on, a později jsme spolu chodili do posilovny. Čím víc jsme spolu trénovali, tím víc jsme se spřátelili a ledacos si o sobě řekli. Když začaly prázdniny, rozloučili jsme se, protože jel s rodiči na dovolenou. Když jsem pak nastupoval do dalšího ročníku, nevěřil jsem svým očím, co s postavou udělal za pouhé prázdniny. Z malé vyrýsované postavy bylo doslova a do písmene "velké svalnaté prase".

Zprvu mi to nedošlo, jen jsem si z něho střílel, že je snad nadopovaný steroidy. Za pár dalších dní jsem si všiml vedlejších účinků, kterými jsou agresivita, změna hlasu, a co mě ujistilo ještě víc, bylo jeho vypouklé břišní svalstvo. Po delším vymlouvání nakonec musel s pravdou ven. Mé podezření bylo správné. Poté mi nabízel taky, vychvaloval je a říkal, že se mi nemůže nic stát, čemuž jsem ovšem nevěřil. Stála přede mnou volba: začít brát steroidy a "dosáhnout" velikosti podvodem, nebo jít svou cestou, kterou jsem si vybral na začátku. Samozřejmě, že jsem si zvolil svou vlastní cestu! Zamyslete se, jak byste se zachovali Vy. Chtěl bych povzbudit především ty lidi, kteří věří, že to jde i bez steroidů. Již nějakou dobu čítám na internetových fórech, jak začátečníci shánějí steroidy.

A teď k mým současným mírám: Můj obvod hrudníku je 116 cm a obvod bicepsu je 38 cm - na to jsem obzvláště hrdý, že jsem ho donutil k růstu. A ukázalo se, že to jde i poctivou cestou, bez rizika zničeného zdraví.

Asi o půl roku později jsem začal zkoušet i bojové sporty, jako jsou kick-box, box, thajský box, ale nejvíce mě začal bavit box, který dělám dodnes, a musím říct, že jsem velice spokojen. Konečně dostávám sílu do předloktí.

Závěrem bych jen řekl, že steroidy jsou opravdu zbytečné. S kamarádem jsem se potom nevídal, protože jsme měli každý jiné názory. Jestli si nechcete zničit zdraví, tak je neberte! Za to, abyste si kvůli koníčku zničili zdraví, to nestojí.