Tak, je tady další díl sody a dopředu Vám říkám, že to bude pěkná nuda. Není moc o čem psát, abych tak pravdu řekl. Brouzdám tady tím ďáblovým vynálezem zvaným internet a ne a ne se něčeho kloudného chytit. Červen prostě nic pořádného nenabídl. Celý měsíc se dočítám, jak se perou někde nějací kluci v ringu nebo v klícce. A jistě uznáte, že z těchto rabiátů si v rámci pudu sebezáchovy dělat moc legraci nemůžu. Highkick, lowkick, nějaký ten direkt a už nebudu takový fešák jako kdysi. A co se týče kulturistiky? Byla tam jedna zajímavá soutěž, tedy ehmm, ono jich bylo víc, ale o těch se píše jinde a na mentální poruchu Zacka Khana, která ho zatáhla do jeho proslulé lingvistické bryndy, ještě nikdo nevymyslel žádné léky. A ti, kteří by mu mohli nějakou náhodnou kombinací čehosi pomoci, neboť mají medikamentů přehršel, tak ty zase honí četníci.
Jistou záchranou jsou alespoň články našich přispěvatelů. Mají totiž jednoho společného jmenovatele. Všichni do jednoho jedou ty nejtvrdší tréninky na zeměkouli! A to je trochu problém, neboť pokud je něco nej..., tak by to mělo být pouze jednou, resp. jeden. Alespoň tak to chápu já. Jenže tady se řadí všechny tréninky do kategorie nej..., takže vlastně ani nikdo neví, jak vypadá ten normální trénink. Je to stejně schizofrenní záležitost jako s těmi reklamami na prací prostředky. Každý prášek na praní je lepší než běžný prací prostředek. Jenže když mi pak moje paní na papírek napíše, že mám koupit nějaký ten obyčejný prášek, nemůže se posléze divit, že propadám čirému zoufalství, poněvadž ten obyčejný nelze sehnat.
Teď jsem se překrásným oslím můstkem, za který se musím pochválit, neboť od Vás, svalnatých ignorantů bych se toho nikdy nedočkal, přenesl na téma mapující úžasné mezilidské vztahy. A jestliže je tato rubrika plná pokleslého pseudohumoru psaného mnou a Cizem, tak je na místě říci, že je zde ještě jeden autor, který stojí za zmínku.
Pokud znáte opravdu úspěšné projekty, tak jistě víte, že každý ten projekt má svou mytickou bytost, která je opředena rouškou tajemna. Tak například - ti starší z mého čtyřčlenného fanklubu určitě znají kdysi v dávnověku populární pořad Tabu. Úchylný moderátor si na sezení anonymních úchylů vybral toho největšího devianta, toho zavřel do kadibudky a s neskutečně odporným a nadrženým výrazem mu pokládal neméně úchylné otázky. Brrr. Hmm, možná to nebyl ten nejlepší příklad. Ale co takhle Top Gear? Ti angličtí chasníci tam mají borce, který si říká Stig a vypadá, že ho právě polili sněhobílým Primalexem. Nikdo nemá páru, kdo to je. Vždy nasedne do nějaké "káry", všechny ztrapní a sebevědomě odchází. To je dobrý příklad. A Ronnie.cz má týpka, co si říká veseliVRTULJAK. A jestli někde někdo někoho dokáže roztočit, tak je to tenhle chlapík. Taky nemám ponětí, kdo to je. Vlastně si jej nedokážu ani představit, což už je s ohledem na mou bujnou fantazii co říct. Ale o jednom jsem přesvědčen. Nosí sukni. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč opovrhuje čímkoli typicky mužským.
Příklad, cituji: "Dajte na chatu 10 mužov na 2 noci, dajte im neobmedzený počet fliaš alkoholu, televízor so satelitom, playstation....Budete mať teda 'podívanú' len čo je pravda, až sa vám to zhnusí. Opití budú sledovať futbalové zápasy, zašpinia celú chatu, budú mať trápne reči o ženách a každý bude v niečom 'majster světa', možno chata vybuchne. Pošlite ženu do takej chaty na tretí deň (po druhej noci) niekedy doobeda. Hrôza a des. Pre ženu to bude nepríjemné až, až.
Dajte 10 žien na dve noci do chaty. Dajú si trochu vínka do náladičky, pokecajú, posmejú sa, neurobia bordel a keby ich navštívil nejaký muž v tretí deň doobeda (po druhej noci, na obed idú akože domov), bol by to preňho zážitok."
S první částí plně souhlasím a podepisuji. Jenom nevím, kde se to koná a jestli mi manželka dá propustku. A jestli mě nebude podezírat (jakože bude), že tam jsou kur... A jestli mě nebude chtít napakovat ručníkem na ruce a osuškou na nohy a jinou textilií na jinou část těla a jestli mně nepřibalí jedno tričko na spaní a jedno tričko na noc a jedno tričko, až se pobryndám, a jedno tričko, až se zpotím, a jedno tričko na jeden den a jedno na druhý den a jedno, až se po těch pivech pozvracím, a další tři trička pro případ, co kdyby... Prostě strašně rád bych jel zapařit na "stejšnu", pokecat o kun..ch, třeba se i pohádat v zápalu virtuálního pobíjení nějakých fašistů, protože je jasné, že mě jen tak někdo ze zálohy střílet nebude. A možná si dáme i po tlamě, když se opijeme a někdo bude prudit. Paráda!
Chápu, není to tak distingované jako část druhá, kdy se sejde 10 žen, aby probraly nejnovější vývoj v dějových zvratech, kdy se mění vztahy mezi hlavními protagonisty odpoledních seriálů v závislosti na počtu reklamních bloků. Uznejte sami, pánové, že tak sofistikované seriály, jako je třeba Šeherezáda, potřebují důkladnou analýzu u láhve nějakých omamně sladkých bublinek. Chlapská pařba 100% není tak úžasná záležitost jako postupné pomlouvání těch "kamarádek", co zrovna nejsou na inkriminované chatě. A postupným plýtváním a vyřazováním materiálu se okruh známých postupně zužuje, až to dospěje k situaci, jež nezbytně vyžaduje pomlouvání těch "kamarádek", které jsou nuceny odebrat se na toaletu. Zde skloubí své močení s půlhodinovou úpravou zevnějšku. Celá tato situace nevyhnutelně míří k okamžiku, kdy se dotyčné ženy začnou v přímé úměře ke stoupající hladině alkoholu v krvi osočovat již zcela bez skrupulí a s jednoznačným výsledkem, který by se dal lakonicky shrnout do věty: "Já už s tou krávou v životě nepromluvím!" Což se nezřídka i stane.
VeseliVRTULJAK mi připomíná šedesátiletou paní, která měla pět manželů a celý život zasvětila tomu, že ta špinavá prasata, co si po sobě neumějí ani uklidit fusekle, převychová. A výsledek jejího snažení je ten, že ti manželé už po sobě tedy uklidí - jednu ponožku, protože na tu druhou tak nějak zapomněli, ale to už u jiné paní. A tak milé důchodkyni zbude starý opelichaný čokl, který poslouchá na slovo a neprotestuje, když stařenka ve svých úvahách o nezdařených manželstvích dojde k výsledku, že chlapi jsou beztak všichni stejní hajzlové.
Víte, že...
