Nové tváře kulturistiky:
Vojtěch Školník (rozhovor)

Vojta je jednadvacetiletý sympaťák, který se k činkám a posilování dostal přes hokej. Dnes už se hokeji nevěnuje, ale to, za čím do posilovny přišel - narůst, se mu povedlo. Z původních 65 kg při výšce 184 cm se v letošní objemové fázi dostal až na 115 kg a to už je, pane, parádní rozdíl! V rozhovoru Vojta prozradí, jak probíhala jeho soutěžní příprava a možná Vás i pobaví vyprávěním o svých začátcích, které Vám třeba připomenou začátky Vaše vlastní.

Tak předem gratuluji k prvnímu místu ze závodů v Nechanicích. Čekal jsi takový úspěch?

Doufal jsem, že budu do třetího místa, podle toho, jak mou formu hodnotili ostatní. Do poslední chvíle ale nebylo jasné, jak to dopadne, jestli budu první, nebo druhý, s Jakubem Šedivým jsme měli stejný počet bodů. Suverénní vítězství to tedy nebylo.

Přesto velký úspěch. Jsi velký kluk, máš to dané geneticky, nebo je to vydřené?

Nemyslím si, že to mám genetické, protože kdo mě viděl před tím, než jsem začal cvičit, asi by nikdy neřekl, že bych se kdy mohl přichystat na nějaké závody v kulturistice.

Podíváme se tedy na tvé začátky. Jak ses vlastně dostal k čince a posilování?

Hrál jsem hokej a asi v 16 letech si řekl, že bych chtěl trochu přibrat, a tak jsem začal chodit do posilovny.

Jak se přihodilo, že se z doplňkového sportu stal sport hlavní?

Zhruba v sedmnácti letech mě začalo víc bavit cvičit, než chodit na hokej, tak jsem hokeje nechal a pustil se pořádně do posilování. Začal jsem cvičit úplně sám a podle toho to také vypadalo. Po informacích jsem extra nepátral, zdálo se mi, že to zvládnu sám, že na tom nemůže být nic tak složitého. Takže to dopadlo tak, že jsem byl ve fitku třeba i tři hodiny, cvičil ode všeho něco a výsledky nikde žádné. Pak jsem ale začal cvičit v BBC na Želivského, kde jsem navázal spolupráci s trenérem Michalem a moje cvičení konečně dostalo nějaký směr a systém.

Jak se změnily tvé tréninky pod vedením trenéra?

Změnilo se hlavně to, že jsme rozčlenili partie a také, že moje cvičení začalo mít výsledky, což byla podstatná změna. (smích)

Jak dlouho ti trvalo, než ses dopracoval k závodům?

Asi rok.

Jak často trénuješ během roku a jak často pak v přípravě na závody?

To se příliš neliší. Celý rok chodím cvičit 6x týdně systémem 4 dny trénink a den volna.

Poprvé jsi závodil v roce 2009, v loňském roce jsi měl pauzu. Mohl bys srovnat svoji předsoutěžní a soutěžní váhu z roku 2009 a letošní?

Tehdy jsem objemovku končil se 104 kg a soutěžní váha byla 84 kg. Tento rok jsem v objemovce dosáhl váhy 115 kg a v Nechanicích závodil s váhou 98,1 kg.

A vzpomněl by sis ještě, kolik jsi vážil, když jsi se cvičením začínal?

Ano, to jsem měl při stejné výšce jako teď 65 kg.

Tak to je veliká změna. Mohl bys ještě srovnat obě své soutěžní přípravy z hlediska diety?

Dietu v roce 2009 jsem začal asi měsíc před závody a hned jsem nasadil vlny. Letos jsem začal dietu asi dva měsíce před závody s tím, že vlny jsem začal dávat asi také měsíc před závody, ale vlny docela vysoké, protože nemám problém se spalováním tuku, spíš naopak.

Co krizovky, postihly tě nějaké?

Celý týden před Čechami to byla krize.

Čím to, málo vody?

Voda mi zas takový problém nedělá, ale spíš jsem zvyklý jíst v objemu hodně sacharidů, a když je stáhnu, nepůsobí to na mě dobře.

Co to znamená, že jsi unavený, nebo protivný?

Jsem úplně rozložený psychicky, nemám náladu vůbec na nic, nechce se mi cvičit, ani pohybovat.

Nepomáháš si tedy nějakými stimulanty? Jaké používáš suplementy?

Používám jenom protein, který si dávám jednou denně po tréninku, jinak všechny bílkoviny, sacharidy a ostatní, co potřebuji, mám v jídle. Ani BCAA nepoužívám v objemu, ty používám jenom v dietě.

Jak si pak užíváš závody, po vší té dřině?

Já myslím, že docela dobře. My máme vždy závody takové nestandardní. (záhadný úsměv)

V čem nestandardní?

V tom, že mě Michal (trenér) zapomíná natřít. (smích)

A to se nepřipomeneš?

Připomenu, jenže dohnat Michala, je někdy docela těžké.

Takže už jsi někdy šel na pódium nenatřený?

To ne, i když málem. Na prvních závodech na Čechách jsem se ho dovolal, až když všichni už téměř odcházeli na pódium. Doběhnul a rychle mě napatlal, ale obličej jsem natřený neměl. Řekl jsem si, že na republice už ho nespustím z očí, ale situace se opakovala. Až letos jsem byl natřený včas.

No, skvěle, trenér jde do sebe. Jak to máš s konkurencí. Pokukuješ při prezentaci po svých soupeřích?

Snažím se nekoukat, protože mi všichni přijdou strašně obrovští. Naštěstí většinou na koukání nemám moc času, protože spíš musím nahánět trenéra. (smích)

No, vida, všechno špatné je k něčemu dobré. Co pro sebe plánuješ do budoucna?

Po závodech si dám týden nebo dva volno, aby tělo zregenerovalo, a pořádně se najím. O tom, co bude pak, ještě nepřemýšlím.