Váš příběh: Dvě lásky,
ale jen jedna možnost

Co vznikne, když spojíte posilovnu a lásku? Velké dilema. Některé ženy nemají pro posilovnu takový cit jako my muži. Pro někoho se právě posilovna stává životní láskou. Proto si přečtěte můj příběh. Jak ženy vůbec mohou být tak hrozné a žárlivé?!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh“ do našeho vyhledávače.

Jak už nadpis napovídá, jde o lásku. Tou první je láska k dívce a tou druhou je láska k posilovně. Mohl jsem si ale vybrat jen jednu. Pro někoho lehké rozhodování, pro mě velmi těžké.

Před rokem moje nohy poprvé vkročily do posilovny. Už odmala jsem dělal různé sporty, ale u žádného jsem nestrávil moc času. Nebylo to tím, že by mě to nebavilo, ale chtěl jsem zkoušet pořád něco nového. Rodiče mě v tom samozřejmě vždy podporovali a nevadilo jim, když jsem začal zase něco nového. Do posilovny mě vlastně dostal můj strýček. On posiloval už nějakou dobu a taky to na něm bylo znát. Pro mě byl vždy velkým vzorem, však právě on mě naučil správnou techniku cviků. Problém byl akorát v tom, že bydlel na druhém konci republiky, a tak jsme se vídali jen zřídka. V kontaktu jsme byli, ale je těžké po telefonu zjišťovat, jestli to dělám špatně, nebo ne.

Bydlím v menším městě, takže nemám možnost vybírat si z více posiloven - máme tu totiž jenom jednu a ta je většinou prázdná. Je sice menší, ale zato útulná. Jediný problém je trenér. Tedy, jestli se mu dá tak říkat. Většinou si sedí v křesílku a čučí na telku. Jen při placení vstane takovou rychlostí, až se mu zamotá hlava. Jednou jsem na něj zkoušel fígl - udělal jsem schválně špatnou techniku a pak se ho zeptal, jestli to dělám dobře. A on, že jo, že je to v pohodě. No, prostě, kdybyste to viděli, smáli byste se jistě hodně dlouho. Takže záleželo jen na mně, jak se k tomu postavím. Začal jsem tedy studovat všelijakou literaturu, a když jsem si nevěděl rady, zavolal jsem strýčkovi, nebo jsem se zeptal na Ronnie.cz. Věděl jsem, že u posilování už zůstanu. Je to taková záhadná skřínka: Přijdete dovnitř s hlavou plnou problémů a odcházíte tak, že ani nevíte, že jste nějaké měli.

Stalo se to přesně před 5 měsíci. Když jsem vycházel z posilovny, byla už tma a jako vždycky jsem si zkracoval cestu přes lesík. A co to vidím, parta kluků drží mladou holčinu a okrádá ji o vše, co má. Nikdy bych si nepomyslel, že se to může u nás ve městě stát. Než jsem k nim ale stačil doběhnout, zahlédli mě a utekli. Holčina byla úplně vyděšená, ani se jí popravdě nedivím. Promluvil jsem na ni, aby si nemyslela, že jsem nějaký úchyl. Pomohl jsem jí sebrat ze země věci a nabídl se, jestli ji můžu doprovodit domů.

Naprosto mě udivil její věk, nikdy bych si nepomyslel, že jí je 22 let. Opravdu vypadala tak na sedmnáct. Měla tak roztomilý úsměv, zkrátka byla celá nádherná. Když jsem ji doprovodil k domu, říkala, že mě na oplátku musí pozvat zítra na oběd. Souhlasil jsem, proč taky ne, strašně se mi líbila. Druhý den jsme spolu tedy šli na oběd. Po pár schůzkách jsme spolu začali chodit. Uplynulo několik týdnů a začaly první hádky. Hodil jsem je za hlavu a radši jsem šel do posilovny. Vždy, než vypukla větší hádka, jsem radši zmizel. Nějak jsme přežili dalších pár měsíců. V tu dobu jsem trávil v posilovně spoustu času, jen abych nemusel domů. Jenže v hrnci se vařila voda tak dlouho, až přetekla.

Už ani nevím, čím začala ta velká hádka. Když mi ale partnerka zakázala chodit do posilovny, byla to pro mě už poslední kapka. Měl jsem si vybrat, jestli ji, nebo posilovnu. Můžu Vám říct, že jsem opravdu dlouho váhal. Tak dlouho, až partnerka za sebou práskla dveřmi. Nikdy jsem nemyslel, že to bude takhle těžké, ale posilovny bych se nikdy nevzdal! Ona je totiž moje věrná láska. :-)