Nové tváře bodyfitness:
Barbora Kosinová (rozhovor)

Bára Kosinová si letos poprvé zazávodila jako registrovaná závodnice, a to hned dvakrát. Poprvé se představila na mistrovství Čech v Rumburku, podruhé hned o týden později na MČR mužů, žen, párů a masters v Uherském Hradišti. Na obou závodech vybojovala druhé místo v kategorii bodyfitness do 160 cm. Jaké pocity zažívala Bára během přípravy, co bylo jejím hnacím motorem nebo co ráda mlsá, když zrovna není v dietě, nám na sebe prozradila v následujícím rozhovoru.

Máte za sebou dvoje závody, mistrovství Čech a mistrovství ČR, jak se cítíte?

Teď už skvěle, všechno ze mě spadlo, mám splněno. (smích)

Při kterém z těch dvou závodů jste se cítila lépe?

Při prvních závodech jsem byla uvolněná a v pohodě. Neodvodňovala jsem, takže jsem nebyla omezovaná vodou a jídlem. I celý průběh závodu byl pro mě klidný a užila jsem si to. Dostala jsem velkou chuť pokusit se být lepší a celá moje superkompenzace na druhé závody byla snad nejpříjemnější, jakou jsem zažila, vůbec jsem to nechápala. Bylo to asi tou touhou být lepší, pokusit se o to. No a pak přišla prezentace a tam veškeré mé nadšení a naděje opadly. Způsobila jsem si to sama tím, že jsem viděla všechny kolem mě výrazně lepší a sebe jsem skoro odsoudila. Bylo to jako studená sprcha. Ale pak, když jsem ležela večer na pokoji, přišla mi SMS: “Nekoukej na soupeřky, soustřeď se sama na sebe, něco člověk holt neovlivní, tak je potřeba myslet na to, co ovlivnit jde, třeba vnitřní odhodlání.“ V tu chvíli jsem se oklepala a usínala jsem s pocitem, že vím, že ráno bude dobře a že se nebudu soustředit na výsledek, ale na to si závod užít.

Na obou závodech jste skončila druhá. Byl to pro vás spíš úspěch, nebo zklamání?

Já jsem maximálně spokojená. Při druhém závodě jsem chtěla zkusit být lepší, ale nakonec jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Však vicemistryně zní také dobře. (smích) A pak, byly to mé první IFBB závody jakožto registrované závodnice, takže si myslím, že je to určitě úspěch.

Vy už jste ale závodila i dříve, pokud se nemýlím.

Závodila jsem na podzim roku 2009 mezi neregistrovanými. Absolvovala jsem tři závody po sobě a vždy jsem se umístila, takže to byla v podstatě také úspěšná sezóna.

Kdo nebo co vás vlastně přivedlo k závodění?

K tomu vedla delší cesta. Poprvé jsem objevila fitness centrum v patnácti letech, kdy jsem se rozhodla něco se sebou udělat. Přišla jsem tehdy do fitcentra Míly Dvořáka, který dnes už bohužel není mezi námi, a ten mi sepsal první tréninkový plán. Vydržela jsem tehdy chodit cvičit 4x týdně asi 4 měsíce, ale pak jsem se musela víc věnovat škole, takže jsem skončila a cestu do fitka jsem si znovu našla až skoro po 10 letech. Začala jsem chodit do posilovny u nás na sídlišti, kde jsem se seznámila s trenérkou Veronikou Šmardovou, s kterou jsme asi dva měsíce trénovaly, ale pak jsem se seznámila s mým nynějším přítelem, který má trenérskou licenci, a s ním jsem začala cvičit intenzivně. Časem mi lidé začali říkat, že mám potenciál a jestli nechci zkusit závodit. Nejdřív jsem si to vůbec neuměla představit, ale pak jsem si řekla, že když už cvičím, proč v tom nezkusit něčeho dosáhnout, když to půjde, a ono to šlo.

Trénuje vás tedy přítel. Nezpůsobuje vám to partnerské neshody?

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla, že je na mě drsný, což je ale potřeba, když chce mít člověk nějaké výsledky. Dokázala jsem si ale obě jeho role uvnitř v sobě oddělit a teď už je to bez problémů.

Nyní již k vlastní přípravě. Byla pro vás ta letošní oproti roku 2009 lehčí, nebo obtížnější?

Byla snazší v tom, že jsem tentokrát shazovala pouze 5 kg oproti minulým 12 kg, což byl velký rozdíl. Navíc jsem už věděla, do čeho jdu a co třeba udělám jinak.

Byly nějaké krize?

Přípravu jsem tentokrát zvládala velmi dobře. Nějaké malé krizičky samozřejmě byly, ale nic zásadního. Jen posledních 14 dní bylo trošku horších, ale to jsem si říkala, že tu chvíli už to musím vydržet.

Co zvládáte hůř - hlad, nebo těžké tréninky bez cukrů?

Hlad jako takový snáším dobře, ale vadí mi chutě, protože mám samozřejmě strašně ráda vše, co se v dietě nesmí. Takže chutě jsem zaháněla spoustou žvýkaček bez cukru. (smích)

Vy pracujete jako kadeřnice. Jak se kolegyně dívají na vaše dietní jídla v krabičkách a celou přípravu v posilovně?

Kolegyně už zažily mou přípravu v roce 2009, tak to znají, ale předtím to bylo docela těžké. Ale ani ne kvůli tomu, co jím, ale spíš, jak vypadám. Někteří říkali, že nevypadám jako ženská a podobně.

Co si myslíte vy osobně? Sluší ženám svaly?

Já, než jsem začala cvičit intenzivněji, jsem to příliš nesledovala, ale samozřejmě, když jsem náhodou viděla někde v časopise ženskou kulturistku, nelíbilo se mi to. A to je asi standardní názor všech, kteří se v tomto sportu nepohybují. Od té doby, co jsem začala cvičit, se mi ale začala víc líbit sportovní postava než ženská bez ramen, s rukama a nohama jako hůlčičky. A teď, ve fázi, kdy mám už za sebou závod, se mi libí i ženská kulturistika. To ale neznamená, že bych ji chtěla dělat já sama. Myslím, že mi sedí bodyfitness a že je to mé maximum.

Při vaší profesi stojíte celý den na nohou, což je fyzicky hodně náročné. Jak se pak ještě donutíte jít cvičit?

Nechodím cvičit večer nebo pozdě odpoledne, protože to už nemám energii, ale snažím se odtrénovat ještě před prací.

Takže to asi nedáváte dvoufázové tréninky.

Minulou přípravu jsem měla dvoufázové tréninky s tím, že jsem ráno chodila na kardio a odpoledne si dávala silový trénink. Tentokrát jsem to ale změnila, kardio jsem začala dělat až poslední měsíc a zařazovala jej po každém tréninku, takže jsem do posilovny chodila jen jednou a ušetřila jsem čas.

Jak dlouho vám tedy trval jeden trénink?

Silový trénink 45 minut až hodinu a pak jsem si dala vždy minimálně půl hodiny kardio, vždy podle pocitu. Když jsem měla pocit, že mám ještě energii, dala jsem si i víc.

Dieta a těžké tréninky, to je spousta útrap a odříkání. Co bylo vaší motivací a hnacím motorem vše vydržet?

Já nejsem typ člověka, co potřebuje sám sobě něco dokazovat. Nejsem vyloženě ambiciózní typ a ve svém životě jsem spokojená. Ale chtěla jsem dokázat hlavně příteli, že to zvládnu a že to dokážu dotáhnout do konce, aby na mě mohl být pyšný.

A podařilo se? Oceňuje, kolik úsilí to stálo?

Určitě ano. On by rád závodil také, ale bohužel kvůli zdravotnímu stavu a pracovní vytíženosti by do toho nemohl dát maximum, a tak se tak trochu realizuje skrze mě a užívá si to se mnou úplně maximálně. Někdy i víc než já, mám pocit. (smích)

Jak vlastně vypadá taková domácnost, kde jsou oba její členové vyznavači fitness? Vaříte i něco jiného než rýži?

Jelikož přítel je také zastánce zdravého životního stylu, jedl celou mou přípravu téměř to samé, co já, takže kuře na vodě a rýži. My takhle vlastně jíme i normálně mimo dietu, i když si také občas uděláme těstoviny, pizzu nebo nějaké dobrůtky.

Když jsme u těch dobrůtek, jaké jsou vaše nejoblíbenější pamlsky?

Asi největším lákadlem je pro mě sladké pečivo - buchty, šátečky s tvarohem, palačinky nebo lívance. Také plněné ovocné knedlíky - mňam!

Takže někdy i pečete, nebo spíš ne?

Já právě spíš peču, než vařím. Vaření bohužel není moje silná stránka, v tom je lepší přítel. Peču strašně ráda, a kdybych to mohla jíst, peču klidně každý den.

Tak to noste za příplatek zákaznicím. (smích)

To spíš zákaznice občas nosí něco mně - většinou věci, které jsem v přípravě nemohla. Tak jsem je dávala na hromádku a konzumovali je kolegové, nebo jsem je nosila domů příteli.

Tak to byli kolegové jistě rádi. Ale zpět k vaší přípravě. Říkala jste, že vaším hlavním motorem bylo dokázat příteli, že to zvládnete. To se vám podařilo. Budete mít nějakou motivaci do budoucna?

Po své první přípravě a závodech jsem měla absolutní odpor ke cvičení - 4 měsíce poté jsem nevlezla do fitka a říkala si, že už to nikdy v životě nechci absolvovat, protože když chce být člověk dobrý, musí tomu obětovat strašně moc a musí být i sobecký, protože tak to prostě je. Ovšem to, že jsem letošní přípravu zvládla docela v pohodě a i po závodech se cítím dobře, mě nakoplo a mám chuť jít dál. Ale je fakt, že se mnou je to těžké, že chvíli se mi chce cvičit, chvíli zase ne, takže si nedovoluji říct, co bude, ale v tuhle chvíli mám chuť pokračovat.

Tak to jsme probraly dietu i přípravu a teď by mě zajímala sama Bára Kosinová. Kdybyste se měla charakterizovat několika slovy, která by to byla?

Myslím, že jsem dost tolerantní, přizpůsobivá, ohleduplná, snad i hodná. I když možná na někoho působím navenek jako namyšlená bárbínka, tak uvnitř jsem divoký blázínek, co je pro každou lumpárnu. A asi by to chtělo i něco negativního, že? (smích) Dokážu být hodně naivní, nepoučitelná a zřídkakdy umím odpouštět. Jinak jsem nekonfliktní člověk, věci začínám řešit až v momentě, kdy se mě týkají hodně osobně a jedná se o něco vážného, protože podle mého názoru nemá cenu zabývat se zbytečnostmi.

Teď trochu osobnější otázka: Co najdeme ve vaší kabelce - spíš rtěnku, nebo spalovače?

(smích) Rtěnku určitě ne a spalovače také ne, ale když už, tak by to asi spíš byly ty spalovače.

V čem se Bára Kosinová cítí lépe? Ve sportovním oblečení a teniskách, nebo v šatičkách a na podpatcích?

To je těžké. Lépe se asi cítím ve sportovním, protože je to pohodlnější, ale když se chystám někam vyrazit za zábavou, ráda se hezky upravím a vezmu si podpatky a šatičky, nebo nějaký hezký top.

A vaše životní priority?

Pro mě je nejdůležitější být spokojená sama se sebou. Být v pohodě a prožít život nejlépe, jak budu moct, a naplno dle možností.

Tak ať se to daří!

foto: Jaroslav Trnka