Váš příběh: Chyby a omyly jednoho ektomorfa

Posilovna je pro mě životním stylem, který mi za málo dal moc. Nedávno jsme sice oslavili teprve první výročí, ale i tak si myslím, že by Vás mohl můj příběh zaujmout a snad Vám v lecčem pomoct. Přeji příjemné čtení a hodně motivace a úspěchu v tréninku!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh“ do našeho vyhledávače.

Chodím už do posilovny asi rok a nemám daleko k přesné definici ektomorfa. Stále se počítám mezi začátečníky. Mám necelých 190 centimetrů a skoro 80 kilo a dalo by se říct, že posilovnu můžu pokládat za své trvalé bydliště.

Vzpomínám si na první den, kdy jsem šel do posilovny. Byla zima, já před posilovnou 30 minut čekal na trenéra, protože jsem se do ní bál jít sám. (První chyba. Lidi v posilovně jsou sice dvakrát větší než já, ale jsou to prima chlapi a nekoušou.) Následovala rozcvička a první stroj, s kterým jsem si mohl potřást rukou, tedy spíše nohou, byl legpress. Zazněl pokyn: „Začnem na 100 a každou sérii budeme 25 kilo přidávat, jseš přece baskeťák.“ Omyl. Po čtyřech nekonečných sériích, kdy jsem umíral při pouhých 75 kilech a v pauzách sledoval, jak trenér zvedá půl tuny, a říkal si, jak je to možné, následovalo x dalších cviků, při kterých jsem poznal řádnou bolest hrudníku, ramenou, zad a vůbec celého těla. Jel jsem autem domů a přemýšlel nad tím, co mě bude čekat další dny… Naštěstí mi následující bolestivé ráno nijak neubralo na optimismu.

Při studiu jsem byl pod solidním tlakem, ať už kvůli špatnému zdravotnímu stavu mámy, nebo stresu ze známek a do toho ještě přišel rozchod s holkou. Bylo toho dost a v těch kusech železa jsem viděl mnohem lepší řešení, než se jako většina mých vrstevníků někde poflakovat, popíjet a experimentovat s drogami. Původně jsem měl posilovnu spíše jako koníčka, hlavními sporty pro mě byly basket a judo. Nakonec si posilovna zlatou pozici vydobyla a vytlačila ze stupínku i basket, takže jsem se jí mohl věnovat o to usilovněji. Navíc mi velice pomohla při tréninku juda - když jdete na trénink unavený, opravdu Vás to naučí hodit 100kilového chlapa bez použití větší síly.

Ze začátku jsem jezdil velice dobrý kruhový trénink, jen jsem u něj trávil zbytečné hodiny, kdy to, co jsem nabral, jsem následně shodil. V posilovně se dá opravdu trochu nadneseně říct: „Čím méně času v ní, tím líp.“ Tuto radu jsem ze začátku vůbec nechápal a ani jí nevěřil (druhá velká chyba). Nakonec mě ještě, snad jako každého začátečníka, zaujal split, a to jsem ho ještě pojal jako 5 + 1 … Možná to byla chyba a určitě mě v počátečních výkonech zpomalila. O to lépe jsem se však naučil techniku a zjistil, jak mi jaký cvik sedí, a navíc jsem velice zredukoval čas strávený v posilovně. Poté však přišly velké osvěty a rady od ostatních chlapů, nikoliv však nějaké posměšky či urážky. Stejně jako všude jinde, i v posilovně najdete normální chlapy, co si jdou rádi zacvičit a nenechávají hlavu před dveřmi do posilovny, a bandu tupců, kteří se třesou jak morčata při „obrovských váhách“ s technikou, co stojí za starou belu, a ostatní akorát hecují.

Po těchto radách jsem zhruba 2 měsíce cvičil s 80 % maximální váhy fajn kruhový trénink a nevnímal rady jako: „Dyť to jedeš úplně sám, přidej si zátěž.“ Dával jsem si pravidelně gainery, později proteiny a za prvních pár měsíců, i přesto, že jsem ektomorf, jsem začal nabírat na váze - z mých počátečních 72 kg jsem se dostal na 76 kg a mým velkým cílem byla hranice 80 kg. Když už jsem opravdu měl chuť jít si vzít větší činku, raději jsem si od nejzkušenějších v posilovně nechal poradit, abych ještě více vypiloval techniku a z dané váhy vytěžil maximum. Myslím, že pro ektomorfa to bylo to nejlepší, a i tak jsem na začátku ztratil skoro 4 měsíce, protože jsem byl v té skupině, co si hlavu nechala před posilovnou, a zbytečně jsem se lámal pod tíhou činek s nulovou technikou a doufal, jaké ovoce mi to nepřinese (velká chyba č. 3).

K tomuto tématu bych ještě dodal důležitou věc, kterou si možná nějací začátečníci - dlouháni - neuvědomují: Uvědomte si, jak máte velké ruce a jaká to je páka! Na začátku možná nezvednete tolik jako menší kamarádi, ale není se za co stydět. Ovšem v tréninku nohou s váhou nešetřete. Bez váhy nohy nerostou. Myslím, že mnoha chyb jsem se také vyvaroval díky jedné šťastné náhodě. Kolikrát za život se Vám podaří jít kolem antikvariátu a v bedně „výprodej za 50 Kč“ spatřit Velkou encyklopedii kulturistiky od Arnolda Schwarzeneggera, jeho životopis a další 3 knížky o zdravé výživě a koupit si je v zachovalém stavu a hodnotě více než 2000 Kč za 250 Kč?

Mým velkým snem na začátku byl bench-press se 70 kg, 200 kg na legpressu a 20 kg při tlacích na ramena. Ze začátku jsem se o to opravdu moc snažil a kupodivu jsem to po 3 měsících „zvládl“. Legpress do tupého úhlu, „benč“, při kterém jsem málem přišel o hrudník, a záda a tlaky, při kterých jsem málem poslal na bolestivou pouť i zápěstí. Opakuji - tohle opravdu není cesta k úspěchu. Tvrdě jsem si to vypracoval a opravdu si to užil, když jsem při tom byl pochválen i za techniku. Nechci Vám však říct, abyste se v posilovně tolik šetřili, že nepoznáte pravidlo „No pain, no gain“ , ale nechci, abyste měli na čele vytetováno: „Když nemůžeš, tak si přidej.“ Tohle opravdu pro nás ektomorfy neplatí. I přes veškeré úsilí, čas i peníze jsem na 79 kilech. Nutno říct, že jsem se teď před létem spíše soustředil na zbavení se „jizvy z mladí“ - u mě v podobě návštěv fastfoodů a následného ležení u herních konzolí. I při spalování jde především o stravu a anaerobní aktivitu než brutální opakování v posilovně. Do posilovny by si měl člověk chodit přece hlavně zacvičit a užít si trénink, ne? Člověk, co má potěšení z bolesti a ohromných zátěží, které nezvládá a zraňují ho, by si měl asi najít jiný koníček.

Ve fitness centru jsem se začal cítit velice dobře, poznal mnoho nových zajímavých lidí, našel sparing partnery na bojové sporty, vyslechl si řadu velice vtipných příhod od zdejších bavičů, při kterých už každý pro jistotu odkládal činku, aby na něj, až se začne smát, nespadla. Hlavně jsem celkově našel sám sebe a sebekontrolu nad sebou i u mě tolik nedostatkovou trpělivost a pečlivost. V posilovně se dají posílit obě naše stránky - samozřejmě ta fyzická, ale i psychická. Posilovna opravdu není místem plným namakaných hloupých lidí, „co berou steroidy, protože by jim to jinak nemohlo narůst“, ale místo, kde se po práci či škole, sejde parta lidí, co si rádi zacvičí. Pokud jste v posilovně nikdy nebyli, tak to rychle změňte a nenacházejte si výmluvy, proč ne. Všechno jde, jen chtít.