Váš příběh: Hloupá chyba,
léta dřiny navíc

Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se do posilování skutečně ponořil, a v žádném případě toho nelituji! Pracuji jen sám na sobě a to se mi líbí, to je pro mě nyní nejdůležitější. Doufám, že můj článek bude alespoň pro někoho přínosem; můžete se tak posunout o pár let dopředu! Neváhejte!

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh“ do našeho vyhledávače.

Za posledních pár měsíců se pro mě naše posilovna stala místem, kde se cítím lépe než doma. Několik let mě totiž doma nic nečeká, na nic se tam netěším. Posilování je právě teď to, co mě zcela naplňuje!

S posilováním jsem začal na současný trend relativně pozdě. Pořádně si to ani nevybavuji, ale bylo to určitě po střední škole. Do té doby jsem se o své tělo nikterak nezajímal. Našel jsem si sparinga a rok jsme pravidelně 3x týdně chodili cvičit. Bohužel, pak ho to přestalo bavit a mně se nechtělo chodit samotnému. Jak se ten rok vyvíjel? Víte, moc jsme o tom oba nevěděli, jen jsme se domnívali, že víme. Přesto však naše výkony nebyly nejhorší - vzhledem k tomu, že jsme byli naprostými amatéry. Tréninky probíhaly prakticky stejně. Dokola ty samé cviky, série a opakování. Tou dobou jsem neměl vypracovaný žádný speciální jídelníček, sacharidový či proteinový nápoj, nepoužíval jsem prakticky ani základní suplementy. Dokonce jsem nečetl žádné publikace, časopisy nebo internetové články, abych zjistil, co v té posilovně vlastně dělám. Nezajímal jsem se. Nic jsem nekonzultoval s okolím a to byla největší chyba, kterou jsem tehdy udělal. Není tak divu, že po roce jsme vše ukončili, jelikož partnera to přestalo bavit a mě následně také, i když výsledky jsem měl solidní. Očekával jsem a stále od posilování očekávám nárůst svalové hmoty a objemu celkově.

Považuji za podstatné zmínit, že jsem typický ektomorf. Veškerá snaha o nabrání hmoty se mi odměňuje skutečně jen v minimální míře, sníst mohu cokoli bez jakéhokoli vedlejšího efektu. Do toho jsem ještě před 2 měsíci hodně aktivně sportoval. Hrál jsem závodně fotbal a amatérsky volejbal. Kromě fitka 3x týdně to znamenalo další 3 fotbalové tréninky a zápas plus 2x týdně volejbal. K tomu všemu jsem ještě každý víkend chodil pařit a pil výrazné množství alkoholu, což mi taky moc nepřidalo. No, bylo toho dost.

Při mojí muskulatuře a složení svalové hmoty jsem tedy vše, co jsem nabral v posilovně, vyběhal při sportování. Ve výše popisovaném období jsem vážil 69 kg (tak tomu bylo v podstatě od mých 16 let) a přes veškerou snahu se nedařilo nabrat svalovou hmotu. Rovněž podotknu, že nejsem zastánce nabírání hmoty pomocí kreatinu apod., i když věřím, že to funguje, a mnozí trenéři to 100% doporučují, protože bez něj to prostě někdy nejde. V tomhle jsem tvrdohlavý a jdu si svou vlastní přirozenou cestou - to je možná má osudová chyba. Nicméně víte, poslední dobou se mi často dostává pochvaly od trenérů, že mám krásně přirozeně vybudované svalstvo. To mě potěší mnohem více než to, že můj cíl - nabrat na 78 až 80 kg a vypadat mírně objemově výrazněji - je zatím daleko za horami.

Po nějakém čase jsem si uvědomil, že mi posilovna strašně chybí. Tou dobou jsem se seznámil s kamarádem, který chodil sem tam cvičit. Domluvili jsme se a opět jsme se do toho pořádně pustili. Standardně 3x týdně. Ale teď to bylo jiné. Tohle je fakt sparing, na kterého se mohu spolehnout, a vím, že ho to nepřestane bavit. Naučil mě jednu věc - neskutečně se vyhecovat při těch nejtěžších cvicích! To se mi moc líbilo a oživovalo to každý náš společný trénink! Kromě obrovské dřiny to byla i solidní porce zábavy. Nyní už je to asi rok a půl, co společně navštěvujeme posilovnu, ale musím přiznat, že vzhledem k pracovnímu vytížení je někdy složité se sejít ve stejný čas. Bohužel se nedá nic dělat, ale v posilovně panuje velmi přátelská atmosféra. Troufám si říci, v každé se vždy najde člověk, kterého mohu poprosit, aby mi pomohl při benchi, nahodil činky při tlacích apod. V tomto období mě cvičení hodně bavilo a naplňovalo. Proč? Vžil jsem se do něj. Seznamoval jsem se v posilovně s novými lidmi, s trenéry. Bavil jsem se s nimi a pobíral hodně rad. Začal jsem odebírat i jeden kulturistický časopis, ve kterém se pravidelně dovídám něco nového. Bohudík jsem si konečně sestavil i objemový jídelníček, pořídil si sachariďák i protein. To mi to ale trvalo, co?

Nicméně i přesto všechno jsem v tom měl stále velký zmatek. Cvičil jsem stále stejné cviky, ale bavily mě. Nepociťoval jsem žádný nárůst síly ani objemu. A řekl jsem si: „Dost! Děláš to určitě špatně! Musíš přijít na to, jak to dělat lépe, resp. tak, aby to tvému tělu přinášelo patřičnou odměnu.“ Nevím, jestli to byla rok dlouhá a stereotypní rutina, nebo lehké zranění kolene, díky kterému jsem přestal prozatím hrát fotbal, ale z ničeho nic jsem začal přemýšlet o cvičení naprosto jinak. Ve svém volném čase jsem na internetu začal studovat, jaké svaly se zapojují při jakých cvicích, jak je dobré nakombinovat trénink, začal jsem propočítávat denní nutriční hodnoty, které jsem přijímal ve stravě. Ve fitku jsem mnohem víc komunikoval s trenéry a opadl ze mě takový ten počáteční strach se na něco zeptat, aby se mi zkušení chlapíci nevysmáli. Vidíte, ale strašně pozdě! Ve 25 letech konečně dělám to, co jsem měl provádět hned v samotném začátku! Informace, ty jsou totiž hlavním zdrojem, který Vás přivede k úspěchu. Samozřejmě, pak už si to musíte odedřít sami. Jde jen o to, najít tu správnou cestu.

A jak to vše dopadlo? Velice jednoduše. Po několika konzultacích ve fitku se mě ujal jeden ze zdejších trenérů a hodně mi radí. Komunikujeme spíše pomocí mailu, ale stačí to. Vzhledem k mé postavě jsme společně sestavili cvičební plán. Nyní cvičím 4x týdně tzv. nabalovací trénink, jak on říká. Všechny partie přejedu za týden dvakrát, každá se při každém tréninku točí (takže cvičím například prsa - záda - ramena a další trénink záda - ramena - prsa). Sice tento systém cvičím teprve třetí týden, ale již teď vidím výsledky. Ale ze začátku jsem se bál, jelikož trénink obsahuje maximálně 3 cviky na partii nanejvýš se 4 sériemi; více se stihnout fakt nedá. Říkal jsem si, zda je vůbec možné tímto způsobem důkladně protrénovat dané svalové skupiny. Je to možné. Přesvědčivé výsledky - jak optické, tak silové - zaznamenávám ze začátku hodně na rukách, tj. na bicepsech a tricepsech. Nárůst síly je cca 20% a jsem strašně spokojený. Možná tomu dodává tu správnou šťávu i velká různorodost tréninků. Abych procvičil ve všech partiích veškeré svalstvo důkladně, je trénink rozfázovaný do 3 týdnů, které se pak opakují. Každý trénink je jiný, rozmanitý, zábavný.

To by bylo ve zkratce k tréninku. Ale sestavil jsem si také nový jídelníček. Díky časopisům jsem mohl inovovat svůj starší jídelníček, který byl plný stereotypů, díky kterým mě pravidelně omrzel, a musel jsem často hřešit nějakými těmi sladkostmi či guláši. Nyní mám nutričně vyvážený jídelníček na 2 týdny, takže už nemám strach, že bych jej často porušoval. Navíc nová hlavní jídla jsou zajímavější a chutnější než dříve. Také jsem přestal pít alkohol. Občas si to jedno pivo dám, maximálně však dvě do týdne; ale spíše nealko. Nyní vážím 76 kg a jsem s novým způsobem života absolutně spokojený.

Co bych řekl na závěr? Strašně moc lituji toho, že jsem nezačal cvičit dříve, ale to se nedá nic dělat, prostě mě to asi nebavilo. Ale za větší chybu považuji to, že jsem tak dlouho nevyhledal pomoc odborníka, resp. nenavázal komunikaci s trenéry. Proto bych rád doporučil začínajícím fitness nadšencům, aby neudělali stejnou chybu jako já. Za zeptání člověk nic nedá. Vidím to i sám teď, když do fitka přijdou mladí kluci, neví, jak se který cvik provádí, a nenechají si poradit, s tím, že mají svůj systém. Jistě, každý to máme jinak, pro každého se hodí jiný trénink, ale cviky se cvičí pořád stejně, nejlépe správným provedením. Sám sobě teď jen přeji, aby šlo ještě dohnat to, co jsem svou vlastní chybou ztratil. Snad není pozdě!