V prvním díle jsme zjistili, jaké mýty posilovnami kolují o nabírání svalové hmoty, tréninkových programech profesionálů nebo o posilovacím a aerobním tréninku, dnes jsou tady další kulturistická „moudra“, která není radno aplikovat, chcete-li se dobrat solidních výsledků.
5. mýtus: Izolovanými cviky můžete svaly snadno tvarovat.
Larry Scott, proslulý svými (Scottovými) zdvihy měl enormní bicepsy - byly masivní, plné, ale neupoutávaly rozhodně svojí výškou, a to přesto, že tento cvik je izolovaný a přímo předurčený na tvorbu vysokého svalového bříška. Tvar bicepsů, jako každého jiného svalu, je geneticky předurčen; s krátkými, špičatými bicepsy typu Alberta Becklese či Robbyho Robinsona se tedy člověk již narodí. Pokud trénujete určitý sval, je buď zapojen stoprocentně, nebo vůbec, buď se kontrahuje po celé své délce, nebo vůbec. Není tedy možné, že by biceps rostl více ve svém středu než v ostatních jeho částech - sval prostě roste po celé své délce.
Samozřejmě je možné tvarovat jednotlivé svalové partie, protože ty se skládají z více svalů - například můžeme velmi dobře tvarovat svalstvo nohou, protože se můžeme zaměřit cíleně na vnější, nebo vnitřní hlavu kvadricepsů, na abduktory, nebo adduktory. A právě k cílenému zatížení jednotlivých svalů slouží izolované cviky (na rozdíl od kombinovaných, které zapojují více svalů, čímž zlepšují jejich koordinaci). Samozřejmě je možné na základě principu vrcholné kontrakce zvýrazňovat tvary svalů, ale vše je v rámci genetické predispozice. I když tedy budete dělat stovky koncentrovaných zdvihů, ale nebudete mít genetické vlohy na „vysoký“ biceps, stejně požadovaného tvaru nedocílíte. Ale na druhou stranu nevhodnými cviky a špatnou technikou cviků kolikrát právě příznivé genetické předpoklady nenaplníte. Budu-li neustále zařazovat bicepsové zdvihy s velkou činkou, s těžkými váhami a s použitím cheatingu, vytvořím sice velkou hmotu bicepsů, ale svaly nebudou vytvarované - a to ani v případě, že budu mít příznivé genetické předpoklady pro jejich tvar. Totéž platí například i u prsních svalů, kdy výhradní aplikací tlakových cviků neumožním prsním svalům zvýraznit jejich tvar a chybí tak pákové cviky s maximálním protažením a kontrakcí.
Tak bychom mohli pokračovat dále. Je třeba si uvědomit, jaké místo v tréninku izolované cviky mají, že jsou v tréninkovém programu pro formování postavy zcela nezbytné, ale nemůžete s jejich pomocí „překročit svůj stín“ - tedy dát svalům jiný tvar.
6. mýtus: Velké počty opakování zlepšují vyrýsování svalů.
Patří do základní abecedy kulturistického tréninku, že při snaze o rýsování, tedy o minimalizaci podkožního tuku právě nad procvičovanými svaly, se používají vyšší počty opakování, a to mezi 12 až 15, ale také v rozmezí 20 až 30. Má to nějaký smysl? Sval se vyššími počty mohutně prokrví, zlepší se jeho výživa a prokysličení, otevírají se nové kapiláry (mikroskopické cévky) a vzhledem k tomu, že série trvá déle, zvýší se celkový energetický výdej tréninku, zapojí se ve významnější míře i pomalá (červená, vytrvalostní) svalová vlákna…
Výhod vyšších počtů opakování je víc. Ale jednoho tím zcela určitě nedosáhnete - nezbavíte se podkožního tuku cíleně nad procvičovanou partií. Vyšší počty opakování budou mít v tomto směru smysl pouze tehdy, pokud trénink zkombinujete s negativní energetickou bilanci, tedy s redukční dietou. Jinak organismus ke spalování tuků nedonutíte. Proto celá řada kulturistů ani trénink v rýsovací fázi zásadně nemění - rozhodující je strava.
7. mýtus: I bez steroidů můžete dosáhnout úrovně profesionálů, jenom to trvá déle.
Pokud budete brát stejné dávky steroidů jako profesionálové, tak se jim vyrovnáte. Kolem steroidů a jiných dopingových prostředků panuje v posilovnách snad nejvíce nedorozumění a názorových střetů. Na jedné straně se zde setkáváme se zarytými odpůrci jejich používání, a to na jakékoli výkonnostní úrovni, dále jsou zde jejich uživatelé, ovšem bez závodních ambicí, pro které jsou steroidy snadnější cestou k zlepšení vzhledu postavy. A nakonec, na druhé straně tohoto spektra jsou závodní kulturisté využívající steroidy (a jiné prostředky) k dosažení svých výkonnostních cílů (samozřejmě ne všichni, abych je neházel do jednoho pytle). Tato různorodá směs cvičenců s naprosto odlišnými názory na tuto problematiku je právě zdrojem celé řady mýtů, které se šíři často i úmyslně. „Bez steroidů ani nemá smysl cvičit.“ To jsou slova jednoho dealera, bývalého závodního kulturisty, přesvědčujícího takto svoje potenciální zákazníky…
Podívejme se ovšem střízlivě, ve zkratce a bez moralizování na dva výše uvedené mýty a nalijme si čistého vína. Nikdy se nedostanete na úroveň špičkových kulturistů bez použití dopingových prostředků - v tomto směru jsem se setkával s celou řadou iluzorních a naivních názorů. Tito borci by nikdy nedosáhli takových objemů, „papírové“ pokožky, tvrdých, prožilnatělých svalů a neustálého růstu bez podpůrných prostředků. I když řada výrobců sportovní výživy tvrdí, že jejich suplementy se mohou, co se týče účinnosti, steroidům plně vyrovnat, nevěřte tomu. Jak říká klasik, stejně efektivní jako určitý steroid je zase jenom jiný steroid. Prostě každý organismus má svoje fyziologické meze, které nelze přirozenými prostředky překonat, ale to známe i z jiných sportů. To ovšem vůbec neznamená, že kvalitním tréninkem, optimálním stravovacím programem a využitím legálních suplementů nemůžete dosáhnout až obdivuhodných výsledků - mnohem lepších než řada steroidových cvičenců. A to jistě potěší…
Špičkovým profesionálem se můžete stát opravdu pouze za optimálních genetických předpokladů, a to i co se týče „vnímavosti“ organismu na dopingové prostředky. Tito lidé reagují na steroidy velmi pozitivně a často i na relativně malé dávky - mají prostě velký počet takzvaných androgenních receptorů, tedy jakýchsi vstupních bran do svalové buňky, které umožňují jejich působení. Malý počet receptorů znamená nízkou anabolickou účinnost steroidů. Tečka. (Platí to ovšem i o zcela přirozeném, tělu vlastním anabolickém hormonu testosteronu.) A můžete jakkoliv zvyšovat jejich dávku - projeví se pouze negativní zdravotní dopady! Pokud budou dva kulturisté brát stejné dávky steroidů, stejně trénovat, mít stejný stravovací program, může být z jednoho Mr.Olympia a druhý bude vítězit maximálně na lokální úrovni - o tom všem rozhodují genetické předpoklady a… vnímavost na steroidy.
Závěr
Takto bychom mohli pokračovat dále a byl by to téměř nekonečný výčet fám a mýtů. „Pokud přestanu cvičit, svaly se přemění v tuk“, „Ženy musí trénovat jinak než muži“, „Kulturisté jsou vlivem silového tréninku neobratní a ztrácejí flexibilitu“, „Abychom vyrýsovali břišní svaly, musíme zařazovat stovky opakování“… Ale nechci podceňovat čtenáře Ronnie.cz, a tak jsem vybral jenom několik z bezpočtu různých mýtů a fám, které kolují po posilovnách ohledne tréninku a výživy.
