Nejrozšířenější mýty a omyly
o kulturistice a posilování (I.)

Od šedesátých let, kdy kulturistika vyrostla z „dětských nohaviček“, se stala (spíše jako synonymum posilování) jednou z nejrozšířenějších pohybových aktivit díky tisícům fit center po celé naší republice. Ruku v ruce s tím se vyvíjely a měnily znalosti cvičenců. Poté, co jsme měli v době totalitního režimu k dispozici jen opravdu velmi skromné informační zdroje, se situace radikálně změnila a náhle jsme byli informacemi doslova zavaleni - ať již v podobě časopisů, nebo na internetu a tak dále. Ale paradoxně se objevují námitky typu „Kdo se v tom má vyznat?“ či „Každý tvrdí něco jiného“ a „Já se v této problematice nemohu zorientovat“. Ano, pro většinu cvičenců je těchto informací příliš a jsou z nich zmateni. Většinou se snaží najít nějakého gurua, kterému věří, a nalézt tak na všechny své otázky pokud možno jednoduché, jednoznačné a tedy většinou nesprávné odpovědi.

Ze svého dlouholetého kontaktu s kulturisty nejrůznější úrovně - od začátečníků až po úspěšné závodníky - a prostřednictvím různých poraden jsem dospěl k překvapivému, až smutnému zjištění, že exploze informací v posledních dvaceti letech se nijak zásadně neprojevila ve znalostech, a především v sofistikovaném přístupu jak k tréninku, tak k výživě, a to u průměrných, ale kupodivu i u zjevně po svalové stránce velmi dobře disponovaných jedinců. Právě nesprávné a zcela mylné informace mají opravdu „tuhý kořínek“ a přenášejí se po posilovnách jako silně nakažlivá nemoc - místo kýchnutí jako u chřipky převážně ústním podáním. Vybral jsem (naprosto bez nároku na úplnost) některé mýty, které se tvrdošíjně udržují při životě, a to jak z oblasti tréninku a výživy, tak i co se týče v posilovnách velmi diskutovaných dopingových prostředků.

1. mýtus: Abyste co nejvíce nabrali, musí Vaše strava obsahovat maximum kalorií.

Samozřejmě, že tímto způsobem naberete, ale v prvé řadě Vás musí zajímat tělesná kompozice, tedy poměr mezi aktivní svalovou hmotou a pasivní tukovou hmotou. Ovšem mnoho cvičenců dává přednost displeji osobní váhy před pohledem do zrcadla. Říkají si: „Až začnu rýsovat, veškerého nadbytečného tuku se zbavím.“ Ale tato vize se jim většinou vzdaluje stejně jako fata morgana a oni nejsou ochotni na oltář vyrýsovanosti obětovat ani jeden centimetr svalového objemu… A tak stále nabírají a nabírají… a stávají se objemnějšími a objemnějšími, až to s estetickým zjevem, ke kterému by kulturistika měla vést, nemá nic společného. No, není se co divit, vždyť studie prokazují, že takto nabraná hmota se skládá z 65 % z tuku a ze zbytku tvoří ještě 15 % intracelulární tekutina.

2. mýtus: Čím více trénujete, tím více „rostete“.

Ne, ne a ještě do třetice ne! To je snad ta nejškodlivější fáma, která existuje. 95 % profesionálů Vám řekne, že tou největší chybou, kterou kdy udělali, bylo přetrénování - a to přesto, že berou steroidy. A tak si můžete snadno představit, jak rychle se přetrénují naturální kulturisté. Naprostá většina těch, které potkáváte v posilovně každý den a jejichž tréninková jednotka přesahuje dvě hodiny, jsou přetrénovaní. Nejenom, že nenabírají svalovou hmotu, ale dokonce ji ztrácejí. Nelze trénovat dlouho a zároveň intenzivně, jak řekl klasik Mike Mentzer, a jak víme, rozhodující je intenzita tréninku a ne jeho délka. Ti, co trénují každodenně, ignorují jeden rozhodující aspekt růstu - a to zotavení. Trénink a zotavení musí být v naprosté rovnováze, ale většina chronicky přetrénovaných vidí pouze trénink a domnívají se, že čím více, tím lépe…

Pokud správně odtrénujete danou svalovou partii do vyčerpání a svalová vlákna maximálně zatížíte, můžete počítat s tím, že potřebujete 5 dní, ale v extrémním případě i 10 dní odpočinku, než ji můžete znovu maximálně zatížit. Je ovšem třeba si uvědomit, že i když druhý den trénujete jinou svalovou partii, stejně to může vést k přetrénování. Pokud jeden den totálně vyčerpáte Vaše kvadricepsy a následující den máte na pořadu těžký trénink bench-pressů či mrtvých tahů, bude to brzdit Vaše přírůstky. Po těžkém tréninku nohou se totiž mobilizuje celý zotavovací systém. Jak se může Vaše tělo zotavit, když následující den absolvujete stejný brutální trénink? Až půjdete příště do posilovny, pozorujte cvičence kolem sebe - ti, co trénují nejvíce a nejdéle, mají většinou smůlu. Výsledky (pokud nějaké mají) zdaleka neodpovídají vynaložené námaze - a není to na nich většinou ani vidět…

3. mýtus: Tréninkové programy profesionálů jsou ideální pro všechny.

Až příliš často jsem vídával v posilovně cvičence přecházející od stanoviště k stanovišti s časopisem v ruce - většinou byl otevřen na stránce, kde byl trénink Ronnieho Colemana či podobných borců. A nebyla to náhoda, že objem jejich paže většinou nepřesahoval 35 cm…

Když přijde začátečník do posilovny, logicky ho upoutají týpci, kteří vypadají, jako by právě přišli z Jurského parku. A stejně logicky se takového borce ptají, jak trénuje - jsou ovšem na špatné adrese. Tento nejmohutnější chlapík v posilovně buď bere anabolické steroidy, nebo má optimální genetické dispozice a trénuje deset, patnáct let… Nejlepší kulturista v posilovně je ten, kdo dosahuje nejvýraznějších výsledků přirozenou cestou, a i když nemusí vypadat nejmohutněji, nabral třeba 20 kg čisté svalové hmoty a k tomu potřebuje know-how. Nepřetrénuje se, protože dělá minimum sérií a jeho trénink rozhodně netrvá déle než jednu hodinu. Je pro něho typická maximální koncentrace na trénink a minimum slovních projevů v jeho průběhu. Cvičí vždy technicky přesně a zvláště dbá na pomalé, precizní provedení excentrické, negativní části každého opakování. Takovéto cvičence oslovte, ale jak říkám, nikdy ne v průběhu tréninku. Kopírování tréninků profesionálních kulturistů, které s takovou oblibou časopisy otiskují, Vám nic nepřinese, pouze zklamání a frustraci…

4. mýtus: Posilovacím tréninkem s váhami zmohutníte a aerobní trénink Vám zajistí vyrýsování.

Vyrýsování závisí na dietě a vytvoření energetického deficitu. Jak ho dosáhnete, to v zásadě nehraje žádnou roli. Pokud vydáte více kalorií, než přijmete, zbavujete se tuku (v optimálním případě) a rýsujete. Aerobní trénink posiluje kardiovaskulární systém (také se mu proto říká kardio) a v případě, že trvá dostatečně dlouho, spaluje i tuk. Studie prokazují, že pokud trénujete přiměřeným tempem více než 20 minut, začne již tělo metabolizovat mastné kyseliny, tedy využívat tuk. Tak dlouho totiž zhruba trvá, než přejde z využití svalového glykogenu, ať již anaerobním, nebo aerobním způsobem, ve spalování tuků, které se uvolní z tukových zásob. Ovšem z dlouhodobého pohledu představuje posilovací trénink efektivnější spalování kalorií než aerobik.

Představme si dvě hypotetická dvojčata: Jedno bude absolvovat denní aerobní trénink a druhé kulturistický program, díky kterému vytvoří více svalové hmoty. Dlouhodobě se ukáže, že druhé dvojče spálí více tuku než první, které dělá aerobní trénink. Proč? Svalová hmota navíc zvyšuje energetický výdej. Svaly spotřebovávají energii i tehdy, když nepracují. V průběhu aerobního tréninku se možná spálí více kalorií, tedy i více tuků, ale tím to v podstatě končí… S váhami trénující kulturisté spotřebovávají kalorie i v klidu ve formě tuků - a pokud si provedete celkovou denní energetickou bilanci, vyzní jednoznačně ve prospěch posilovacího tréninku.