Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Váš příběh: Nic není jednoduché

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Jméno: Karel
Nick: ka-r-los
Věk: 23 let
Zaměstnání: student VŠ
Koníčky: fotbal, IT, posilovna
Říká o sobě: S činkou je to jak s ženskou, těžký, ale krásný.
Výška, váha: 185 cm, 95 kg

Co všechno se musí v životě člověka stát, aby se z dřívějšího posměchu vůči kulturistům stal jejich obdiv, pro jejich vůli, obětování a výsledky jejich práce. Co může vést k tomu, že každý kilogram na čince se změní na téměř dětskou radost. Konečně jsem našel činnost, kde jsem mohl překonávat sám sebe.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.


Železná hra… obyčejnými lidmi posuzována jako zbytečnost, pro pár nadšenců minimálně životním hobby a pro ty nejlepší i zdroj obživy.

Ale začneme hezky od začátku… Troufám si tvrdit, že ještě patřím ke generaci, která vyrostla na filmech s Arnoldem, Silvestrem a spoustou svalovců let devadesátých, vždycky jsem toužil po postavě, jakou měly jejich postavy ve filmech, ale jak může vypadat kluk, kterého nemá doma kdo vést ke sportu, zdravé výživě, kde zapnutá televize byla nejlepší náplň volného času. Asi si to dovedete docela dobře představit.

S přibývajícím věkem, ale ubývajícími kily jsem patřil mezi tu první skupinu lidí, která na kulturistiku a posilovnu koukala skrze prsty, tuny železa na stojanech jsem považoval za zbytečnost a než bych šáhnul na osu, radši jsem šel dělat nějakou tu „správnou mužskou práci“ a zkoušel začít hrát fotbal na místní vesnické úrovni, možná ale jen proto, že do nejbližší posilovny to bylo autobusem 20 km.

Na střední škole pomalu fotbal vystřídal pokus o historický šerm, což ale neobnášelo jen mlácení se vším možným po hlavě, ale i poměrně dost velkou zátěž jak vytrvalostního, tak i silového charakteru, takže proč se ještě tahat s nějakým železem. Jenže pak stačilo jedno zranění kotníku, samozřejmě při fotbale, a všechny sportovní ambice šly na víc jak půl roku k šípku a potom začal vyhrávat strach a vrozená lenost a kila šla opět pomalu spokojeně vzhůru.

S přechodem na vysokou školu se ledacos změní, člověk vyletí z hnízda, začne si žít svůj „opravdový“ život a na dřívější alespoň občasné těžké práce se už opravdu nedostává… Ano, správně, tělo začalo správně reagovat a u dřívější jakž takž postavy převládla endomorfní část a stala se z něj postavička z levé strany fotografií před a po, ale když je člověk spokojený sám se sebou, tak proč to měnit. Život ale dovede připravit pěkná překvapení…

Když se vám na krku objeví bulka, může to mít mnoho důvodů, od zánětu zubů až po rakovinu… A jelikož u mě nikdo moc nevěděl, co to je, tak jsem podstoupil operaci, aby se na tu bouli mohli podívat hezky zblízka. No, už asi víte, kam tím mířím. Na jaře roku 2008 mi byla diagnostikována rakovina, přesněji Hodgkinův lymfom. Následovala chemoterapie, omezení jídelníčku, tělesné aktivity a vlastně celého života. Na začátku toho všeho jsem měl 95 kg a vlasy do půlky zad, 1. srpna 2008, kdy chemoterapie skončila, jsem měl 84 kg a oholenou hlavu.

Následovala pomalá rekonvalescence, pomalé vracení se do života, a když se na to dnes koukám s odstupem času, až přehorlivá opatrnost, co se aktivity týče, asi nebyla to pravé, ale říkala to paní doktorka, tak jsem to i pro klid doma tak dělal. V té době jsem byl i pod dohledem lékařů z hematoonkologie, a tak jsem nechtěl cokoliv uspěchat. V únoru jsem podstoupil svoji druhou kontrolu po ukončení léčby bez jakéhokoliv pozitivního výsledku a já mohl zkusit začít s tak nutnou transformací té postavičky, na kterou jsem se musel koukat v zrcadle.

A tak to na začátku března 2010 všechno začalo. Díky spolužákovi, který mě už od střední tahal do posilovny a alespoň v ní párkrát byl, vstup do posilovny nebyl až tolik traumatizující, naštěstí. Začátky nebývají snadné, někdy bývají ale snadnější. To tedy nebyl můj případ, ale ani v nejmenším. Když jsem si poprvé lehnul pod velkou osu na bench-pressové lavici, tak jsem si nedělal moc velké iluze, nechtěl jsem si ani moc lechtat ego, tak jsem si radši ani nenakládal a první trénink jsem absolvoval s prázdnou osou. Další den jsem sotva pohnul rukama. :) A je vám asi jasné, jak dopadnul první trénink nohou se zařazením dřepů s neuvěřitelnou vahou 40 kg…

Trénink se stával pomalu samozřejmostí mého týdne a člověk, který se před pár lety koukal na činky s úsměvem a kulturisty považoval za blázny, nyní už pochopil, kolik úsilí znamená každý centimetr obvodu navíc a kolik štěstí může přinést každý kilogram, který se na čince objeví. Přišlo léto a bylo ve znamení tréninku a postupného zlepšování dosavadních výsledků. Pravidelný trénink 3x týdně, víc než dostatečná strava a jinak nic jiného než odpočinek mělo za následek, že jsem v podstatě alespoň silově dohnal všechny spolužáky, které jsem považoval za „siláky“. A jelikož jsem tak trošku víc endomorf, tak i váha začala zase růst nahoru, ale tentokrát už to asi nemohl být čistě jen tuk.

Ruku v ruce se všemi výsledky šla i moje vrozená touha vědět o tom, co dělám, co nejvíc, strávil jsem hodiny a dny pročítáním článků, diskuzí, osobních logů na všech známých webech, pomalu jsem začal chápat místní hantýrku a pochopil, proč si tak často mnozí neodpustí vtípek na adresu M&F. :) O trošku pomaleji se projevovala i moje vrozená soutěživost a já chtěl být vždycky o trošku lepší, pokud to šlo, tak jsem si vždycky dal o opakování víc, nebo dokonce o pár kilo na čince navíc. Moc dobře jsem věděl, že ten, kdo opravdu chce něčeho dosáhnout, musí pro to taky něco udělat, a pokud to znamenalo trénovat o trošku víc, abych dohnal ostatní, tak jsem to prostě dělal. Zjistil jsem, že mám tělesně zvýhodněné nohy a že váha na čince mi zrovna u dřepů leze nejrychleji nahoru.

Ale nejen tréninkem jsem byl živ, mezi tím vším jsem se věnoval i studiu, takže v období zkoušek a konce semestru bylo vše okolo tréninku přeci jen trošku náročnější, ale i tak se to dalo zvládnout. Studium jsem nevzdal ani při chemoterapii, tak mě pár činek nemohlo rozhodit. Než ale přišel čas zimních zkoušek, chtěl jsem si vyzkoušet, jak byl můj trénink úspěšný, pln odhodlání a jakž takž sil jsem si vyzkoušel, jakého maxima jsem schopen dosáhnout v součtu cviků velké trojky. A že to šlo docela dobře. Při tělesné váze 90 kg jsem dřepnul 170 kg, zvedl 95 kg a potáhl 180 kg jen v rukavicích, v součtu krásných 445 kg po necelém roce cvičení a já byl jak „malej Jarda“. Jenže pak přišlo tak trošku vystřízlivění.

Ve třetím ročníku technické fakulty přichází na pořad dne i závěr bakalářského studia a pomalá příprava na státnice a psaní bakalářské práce, ale to všechno šlo tak nějak skloubit a nepřestávat. Těsně před státnicemi jsem toho ale začal mít docela dost, fyzické síly pomalu docházely a bylo na čase si dát pomalu pauzu, učení na státnice bylo přeci jen důležitější a po státnicích nebyl problém zase začít. Omyl… Státnice se zdárně zvládly, získal jsem titul Bc. a konečně taky vystřízlivěl (od doby, co začaly zdravotní problémy, jsem v podstatě přestal pít, ale tohle se prostě zapít muselo :), jsem se pomalu chtěl vrhnout zpátky do tréninku. Jenže nikdo nečekal, že plánovaná letní brigáda bude složena i z více než 2 týdnů nočních směn a dalších 12hodinových směn ve skladu a že jediné fitko, které bylo poblíž, je v létě zavřeno. Bral jsem to tedy jako prodloužení netréninkové pauzy a po návratu do školy se vše vrátí do starých kolejí.

A nyní se dostáváme již do současnosti. Jsem studentem navazujícího magisterského studia, ale něco mi najednou schází… těžký trénink… Nevím proč, ale najednou jako by něco nechtělo, abych trénoval, přicházely zranění z vlastní nemotornosti, při fotbale jako bych přitahoval každou ránu a z ničeho nic jsem začal trpět bolestmi zad, a než jsem si stačil dojít k fyzioterapeutovi, tak se mi 2x stalo, že jsem si skřípnul nerv. Podruhé se mi to stalo opět při fotbale a něco mi říká, že se na něj asi již opravdu vykašlu, stejně do toho nedokážu pořádně kopnout, a že nastal čas na návštěvu lékaře.

Při rentgenu zad mi zjistili mírnou skoliózu, ve 23 letech, prodělanou Scheuermannovu nemoc, dostal jsem nálepku vertebropata a informaci, že musím doživotně cvičit. V současnosti vyčkáváme, co se mnou provede výsledek magnetoterapie. S iniciativou sobě vlastní jsem si zjišťoval co, jak, kterak a jak moc to ovlivní to, co jsem do dneška dělal a co bych mohl dělat dál… Nikdy není nic jednoduché a jak to dopadne, se dozvíte v novém logu od ka-r-lose. ;)


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 34 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie