Váš příběh: Cvičení je můj život

Do posilovny chodím už asi 4 roky, i když nějaký řád a systém to začalo mít teprve před rokem. Někomu se můžou 4 roky zdát hodně, jinému málo. Za tu dobu jsem určitě nasbíral hodně zkušeností, co se týče cvičení i stravy, ale pořád jsem jen amatér s velkou chutí se zdokonalovat. Můj příběh je takovým průřezem těmi posledními čtyřmi roky. Přeji příjemné počtení.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Pamatuji si to jako včera, chodil jsem do 8. třídy základní školy a byl už skoro konec 2. pololetí. Začínalo se víc chodit jen v triku a šortkách a já si tak říkal, že bych chtěl být „namakanější“ na tu letní sezónu. Myslím si, že jsem byl a pořád snad jsem pohybově nadaný, vždy po škole jsem chodíval na hřiště, kde jsme s kluky hráli fotbal, basket atd. Jenomže jsem byl takové mírně zavalitější postavy, měl jsem slabé ruce a těžký zadek, takže jsem měl třeba i problém vyšplhat na tyč v tělocviku, což pro mě bylo potupné. O posilovně jsem přemýšlel hlavně v zimě, protože jsem chtěl nějak trávit volný čas. Samotnému se mi tam moc nechtělo a najít někoho, kdo by mi ukázal, co a jak, se mi moc nedařilo. Moc jsem neměl páru o tom, že existují osobní trenéři nebo něco takového, a říkal jsem si, proč by se se mnou vůbec chtěli bavit. Chlapi, co mají velké svaly, jsou beztak moc zlí a nepříčetní. To jsem si fakt myslel. :)

Jednoho dne mi kamarád po cestě ze školy řekl, že jde dnes se svojí mámou poprvé do posilovny. Hrbil se, chtěl tedy posílit zádové svaly, aby chodil zpříma. Tak jsem se ho hned zeptal, jestli bych nemohl jít s ním. Souhlasil. Byl jsem na to celkem natěšený. Konečně přeci půjdu do posilovny a budu mít svaly jako Arnold. To byl v té době asi jediný kulturista, kterého jsem znal. Sbalil jsem si doma věci na cvičení do batůžku, vzal si nějaké peníze a hurá vyrazit. První místnost byla něco jako recepce, kde bylo i takové malé kardio. Byly tam samé "prdelaté" paní, tak jsem si říkal: „Jo, pohodička, nebudu se tady dnes ztrapňovat před namakanými borci.“ Převlékli jsme se a ujal se nás pán, který nám měl ukázat, co se jak děla. Řekl, ať si dáme 10 minut na cyklotrenažéru. Samozřejmě jsme to maximálně napálili a za 10 minut jsme byli úplně hotoví. Po šlapáni jsme šli do druhé místnosti, kde byly všechny stroje, závaží, činky atd. No a tam se schovávali ti namakaní chlapi, co měli snad 100 cm přes ruku a měřili minimálně 2,5 metru. Říkám si, ajejej. Pán nám začal ukazovat, co a jak se cvičí, začínali jsme myslím stroji na záda a pak už si moc nepamatuju, jak šly jednotlivé stroje a cviky za sebou. Pamatuju si ale, že mě celkem bavilo cvičit nohy - možná to bylo tím, že jsem je měl celkem silné vzhledem k ostatním částem těla.

Samozřejmě jsem neměl ani páru o tom, jak si správně navrhnout tréninkovou jednotku, jak bych měl jíst, a o tom, že existuje něco jako Mr. Olympia nebo nějaké časopisy a weby o kulturistice, jsem už vůbec nevěděl. Ale to mi v té době vůbec nevadilo. Hlavní pro mě bylo, že už jsem se konečně odhodlal chodit do posilovny, ale vždycky jen s parťákem. Cvičili jsme asi 2x týdně, a to klidně dvě hodiny, někdy možná i déle. Vždycky jsme snad cvičili úplně všechno, co se dalo, samozřejmě ne s moc kvalitními výsledky, i když jsme na sobě pociťovali nějaké změny. Kupodivu jsem byl tehdy spokojený. Povyrostl mi biceps, trochu se mi zpevnila prsa a břicho a už jsem i vyšplhal. Postupně jsem začal okoukávat nějaké cviky od namakanějších kluků v posilce a začal jsem víc cvičit plážové partie, takže když jsem si pak dal na prsa zátěž cirka 40 kg (počítám do toho i tyč), myslel jsem si, že jsem king. Tyhle cvičební metody nějakou dobu přetrvávaly, než jsem potkal svého druhého parťáka. Ten první nebyl špatný, ale přestávalo ho to bavit a mezitím si našel jiné „lepší“ koníčky, kterým se chtěl věnovat víc.

Můj druhý sparing do toho byl pořádně zapálený a pořád je, i když s ním už tak moc často nechodím cvičit. "Hovádko" je to slušný, ale když se na to teď dívám zpětně, taky tomu moc nerozuměl. Ctil taktiku "nalož si, co to jde, ať tě zítra všechno pořádně bolí, jinak to neporoste". Tak jsem nějakou dobu chodil se svým novým parťákem, který mě dokázal úplně vyšťavit a vyhecovat na co nejlepší výkony. Měli jsme už i nějaký cvičební „hadra“ plán, podle kterého jsme cvičili, snažil jsem se chodit pravidelně 3x týdně. V létě to ovšem bylo horší - radši jsem se jel projet na kole po lese nebo se vyběhat na hřiště za děckama. Lidé v mém okolí si už ale všímali větších změn na mé postavě. Hodně jsem shodil, hlavně na břichu a zadku. Naopak jsem trochu nabral na ramenech a rukách. Přes léto jsem moc času v posilovně nepobyl, pořád mě to ještě nechytilo tak, abych místo celého dnu u vody šel do posilky.

Začal nový školní rok a já začal chodit na střední školu. Povinnosti se kupily, už to nebyla taková pohodička jako na základce a já posilku odsunul trochu do ústraní. Asi měsíc jsem do posilky nechodil vůbec, ale když jsem se popral s novým režimem, zase jsem začal. Jenomže každý den dojíždím asi hodinu do školy do Brna. Domů jsem tehdy přijížděl kolem 3 - 4 hodiny odpoledne a cvičit jsem chodíval až navečer. Nikomu se ale tak pozdě chodit cvičit nehodilo. Začal jsem tedy chodit sám a časem jsem si na to zvykl. Když jsem potřeboval jistit, někoho jsem poprosil a celkem mi to tak i vyhovovalo. Chyběl mi sice hec od kolegy, ale to bylo asi tak jediné. Nerozptyloval jsem se zbytečnými kecy a soustředil jsem se jen na cvičení. Takhle jsem chodil cvičit zase až do začátku prázdnin, pořád bez nějakého speciálního jídelníčku nebo pevného cvičebního plánu. Chodím na stavárnu, takže jsem si na letní prázdniny našel brigádu na stavbě. Znamenalo to celý den venku na slunci ve výkopu. S posilkou byl na tu dobu utrum, domů jsem chodil tak strhaný, že jsem neměl ani pomyšlení na jakoukoliv fyzickou námahu. Navíc, za vydělané peníze jsem si koupil motorku, což se stalo mou další drogou, která kradla čas posilovně.

Pak se ale začalo ochlazovat, na motorku už byla zima a začala tedy opět éra posilovny. Byl to poslední půlrok v mé bývalé posilce. Vybavení ani cena nebyly nějak špatné, i když mi posilku za tu dobu, co jsem tam chodil, trochu zdražili, ale začínalo mi vadit to prostředí tam. Skoro vůbec tam nechodili moji vrstevníci, hrála tam hudba, která opravdu nenabudila k co nejlepším výkonům. A navíc, hodně kamarádů začalo chodit do nově otevřené posilovny. Všichni si ji strašně vychvalovali, a tak jsem si řekl, že tam asi taky začnu chodit, až mi vyprší stará permanentka. Ovšem rozhodl jsem se ještě před tím, než mi permice vypršela. Byl myslím pátek a já si šel zacvičit s jedním kamarádem. Ale co to, provozovatel mi říká, že se za půl hodiny zavírá. Ani to nedal dopředu vědět třeba napsáním lístečku na recepci a nebylo to poprvé. Celkem mě to naštvalo. Šli jsme teda do nové, konkurenční posilky. Studentský vstup byl jen za 40 Kč, s permanentkou na 20 vstupů to vyšlo na 35 Kč, což bylo stejně jako ve staré posilce, jen s tím rozdílem, že tady jsem nemusel ještě platit 400 Kč za jakýsi členský poplatek. To byla první pozitivní věc. Druhá pozitivní věc byli lidé okolo. Přívětiví, mladí a prostě tak nějak „vpoho“. O muzice, která hrála při cvičení, ani nemluvím. Bylo to prostě místo, kde se mi hned napoprvé líbilo. Rozhodnutí bylo jasné - od teď budu chodit sem.

Po čase jsem se tam spřátelil s několika lidmi, kteří mi ukázali a poradili spoustu nových věcí, mimochodem mi také ukázali web Ronnie.cz. Od té doby jsem byl na těchto stránkách každý den a hltal vaše články. Přišel jsem na to, že to, co jsem dělal do teď, bylo sice pěkné, ale že jsem to dělal úplně špatně. Zkoušel jsem některé vaše tréninkové plány, nové cviky, které jste mi ukázali, atd. Jo, vypadá to, že vám pěkně lezu do zadku, ale hodně jste mi v tomhle otevřeli oči - začal jsem brát cvičení konečně vážně. Dřív mě mrzelo, když jsem kvůli posilce zmeškal nějaký film nebo seriál, teď jsem ale zase naštvaný, když kvůli něčemu zmeškám trénink.

No, nic, zpět ke cvičení. Udělal jsem si tedy pevný cvičební plán (objemový) - přeci jen, měla být zima, takže když naberu nějakou tukovou vrstvu, nebudu to nikomu ukazovat. S úspěchem jsem od září 2010 do ledna 2011 přibral z 83 kg na rovných 90 kg při výšce 180 cm. Jasně, není to 7 kilo čisté svalové hmoty, tuková vrstva se taky zvětšila, ale je spíš tak rovnoměrně rozlitá po celém těle. Pro mě je to každopádně úspěch, rodina mi říká, že bych to neměl už tak hrotit. Že mám velký prsa, že mi nebudou sponzorovat obměnu šatníku, jelikož mi začíná být všechno tak trochu těsné atd. Oni ale neodvedou pochopit, že posilovna a cvičení všeobecně se pro mě stalo drogou a že mě baví překonávat sám sebe, plnit si své sny o postavě a výkonech. Já tím ale strávil už tolik času, úsilí a peněz že už prostě nejde přestat. Lásku ke cvičení jsem si budoval hodně dlouho a teď jsem opravdu hluboce „zamilovaný“. Do posilky už nechodím jen proto, že chci nějak vypadat, ale že ze sebe chci dostat úplné maximum, překonávat sebe samého. Ten boj je jen mezi mnou a kilogramy železa a já tam jdu s tím, že to vyhraju. Jasně, když se zrovna nedaří, protože je hodně školy a já nejsem úplně ve formě, tak jsem naštvaný, ale říkám si, že to bude příště lepší. Jak jsem říkal v úvodu, rád cvičím nohy, ale snad ještě radši prsa a biceps. Líbí se mi ten pocit napumpovanosti, jako by kůže napínaná tím svalem měla každou chvíli prasknout.

Teď jsem si nicméně naordinoval rýsovačku, což u mě znamená trénink 4x týdně. Snažím se zařazovat aerobní cviky a více kardia, hodně mě taky baví běhací pás. K tomu mám 2x týdně hodinu a půl florbal. Zatím pociťuji nárůst fyzičky, úbytky tuku ale ještě pořád nejsou podle mých představ. Musím hold ještě více zapracovat na svém jídelním režimu a snad se to povede. Tímto bych asi svůj příběh uzavřel. Jen tak pro zajímavost bych se rád pochlubil svými nejlepšími výsledky dosaženými za poslední dobu: "mrtvola" 160 kg 6 opakování, bench-press 100 kg taky 6 opakování a legpress 300 kg asi 10x (bez dopomoci). Můj příběh nejspíš zkušeným mazákům nic nepřinesl, ale věřím, že začínajícím klukům i holkám dal aspoň trochu inspirace, kterou já jsem ve svých začátcích neměl. Na závěr bych chtěl pozdravit všechny do vyškovské posilovny Trinity.